domenica Ano, popsala jsi to přesně. Někdy mám dokonce pocit, že mainstream ovlivňuje niche, například módní vlny složek, které se vždycky přeženou mainstreamem i niche.
Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?
09. srpna 2014 17:03
jerry Amouage ma vzorky na Notine, je velka sanca to preskumat ; )) Arabske vone absolutne nepoznam. Ved o parfemy som sa zacala zaujimat az po migracii s obciankami MP sem. Jedina skusenost s arabskou vonou je z detstva - znama doniesla z Libanonu vonu, ale extremne sladku a silnu, nik ju nedokazal unosit. Takze k arabkam, orientalnym vonam bola skor averzia v zmysle co ak vsetky su take presladene odplasovace? Musim tento neopodstatneny dojem vymenit za pozitivnu skusenost ; ))
wendulka Preletela som tu prezentaciu...takze mainstream a niche parfumy - je to ako s kozmetikou alebo potravinami - mas retazce a mas male (rodinne) manufaktury a ceny retazcove su uplne inde ako tie druhe. Pritom vyrobky v pomere cena/vykon/kvalita obsahu mozes najst v jednom i druhom, len sa treba aspon trochu vyznat v zlozkach a sposobe vyroby a nespoliehat sa iba na sikovny marketing. A posteklenie spotrebitela, ze moze dostat nieco, co iny nema,tiez zazracne spristupnuje penazenku.
catch Tak, je to i o tom, co doplnila domenica.
250 ml Noir de Noir od Forda byl na Elnino za velmi sympatickou cenu, zvažovala jsem nákup, ale byl by to slepák, a už je fuč :)
Tak mi musí stačit Bracken a Lilac Love, co jsem si vyzvedla v pátek :) . Radost mi kazí fakt, že obě vůně v pátek ještě zlevnili, a o dost :((.
Reakce na domenica:
Marketing, zčásti.
Kvalita ingrediencí u niche parfémů není samozřejmá... a stále víc není samozřejmá, čím rychleji vznikají nové niche značky. Kvalita zpracování, originalita... to samé, hlavně v poslední době. Každý chce mít svou parfémovou značku, niche samozřejmě, a každý parfém musí mít svůj jedinečný "příběh". Hranice mezi mainstreamem a niche je stále rozostřenější... a není to tak, že by niche táhla mainstream nahoru. Je potřeba zkoušet.
S tvým názorem souhlasím bezvýhradně. Marketing určitě, za mě z hodně velké části.
Občas mám pocit, že člověk musí niche značky a jejich produkci přehazovat vidlemi. Aby našel něco, co je opravdu niche, nejen podle prezentace značky a vysoké ceny. Počet niche značek a množství niche parfémů roste jako houby po dešti, ale na úkor kvality a orginality. Může parfumér vytvořit tolik parfémů, které jsou opravdu osobité, když má zadání na několik parfémů ročně? Asi těžko....
A tradiční značky se tomu trendu musí přizpůsobit, dojem exkluzivity vytváří uměle. A ceny rostou.
Z pohledu komerčního tomu rozumím, z pohledu uživatele je jen na mně, jak se tomu přizpůsobím a čemu jsem ochotná podlehnout. A nezapomenout, že vše začíná a končí u vlastního nosu 
.
cinkja To je krasne napsane.
Na sobe to vidim tak, ze kdyz se na trhu objevi nova niche znacka, uz z toho nemam radost jako kdysi, spis naopak.
Reakce na viktorka_od splavu:
Rose America - Une Nuit à Montauk
růže.. růže.. růže slaná. růže na soli, růže v soli, růže ve Vřídle. růže kovová, růže ze železa vykovaná.
... plus občas i růže opilá, naložená do kvasícího malinového sirupu (osoleného samozřejmě).
janejane Kdybych nebyla v redukční fázi, určitě bych o ní uvažovala.
sous le manteau: Cuir d'Orient
Proplétají se v ní perlivé kokakolové tóny otočníku s kosatcovým pudrem, které vás zavedou k dámskému toaletnímu stolku se semišovými rukavičkami, na němž najdeme i flakon Cuir Belugy. Do téhle ale přimíchala Nathalie Feisthaure navíc i špetku zemitého pačuli a pudrově pryskyřičnatý opopanax, díky němuž celá kompozice působí orientálněji
.
sous le manteau: Essence du Sérail
Zajímá vás, jak by to mohlo vonět v sultánově harému? Podle této vůně je vyzdobený pomerančovými květy, konvalinkou, jasmínem a okvětními plátky růží. Nechybí tu ani sochy z alabastru, mramorové fontány s perlivě sladkou vodou, osvěžující vzduch, misky s broskvemi a sušenými švestkami, pižmově nadýchané polštáře a podušky. Jinými slovy Essence du Sérail je bílokvětinovkou, která by mohla oslovit např. příznivce Dolce Tuberosa jen s tím rozdílem, že je bez tuberózy a méně sladká.
sous le manteau: Fontaine Royale
Zavede vás do růžového budoáru, kde ve vzduchu jiskří šampaňské, které se mísí s vůní citrusově kořenitých pelargónií, pudrových líčidel (kosatec s pižmem) a malinových makronek. Pryskyřičnatý styrax s labdanem a jehličnatým cedrem v základu potom vůni dodávají lehoulinký orientální nádech.
sous le manteau: Vapeurs Diablotines
Žádných čertovských výparů se obávat nemusíte. Vapeurs Diablotines vás totiž po úvodním vodopádu jiskřivého bergamotu a mandarinky svrhne do "inferna" v podobě krásné kadidlovky s palčivě dřevitým hřebíčkem, špetkou koriandru a bobkovým listem, jenž se rychle rozplyne v citrusově kořenité svěžesti růžové pelargónie, která vám otevře další pekelnou bránu, kde je vzduch prosycený jehličnatým cedrem, pudrově pryskyřičnatým opopanaxem, vanilkou, benzoinem a mandlovou tonkou. Tady už díky prašné zemitosti pačuli, koženému tónu labdana a kastoreu potkáte i nějakého toho ďáblíka.
L'Air du Deser Marocain
Další vzpomínka, další obraz, další potvrzení skutečnosti, že skromnost je výsadou velkých lidí. Bílá chodba, žulové schodiště. Na schodech zástupy lidí, nemůžou se do toho pitomýho druhýho patra dostat! Co je tam tak strašně zvláštního, že se tam každý zastaví, stojí jako přirostlý k zemi a hypnotizuje zdánlivě prázdný bílý prostor? Jasně, klauzurní práce, ale to snad není důvod stát v cestě! Navíc vedle zase někdo vylil ředidlo, v zakouřeném kabinetu to ještě neví, to zas bude přednáška...A navíc zase ta hysterická Káťa a její každodenní výkřik: "Ježíš moje čočky!"
Posunujte se, netlačte se, já to chci taky vidět. Uvidíte, že se nezastavím. Už se to blíží, stěna je bílá. Bílá? Vidíš, už stojíš. Jako přirostlá do země, jako propadnutá do písečné duny. Uprostřed nekonečné bílé plochy je dokonale vyveden nápis hořící svíčkou T I C H O. Promiň, že už jsem za ty roky zapomněla tvoje jméno. Ale doufám, že je z tebe minimálně světová konceptuální umělkyně. A jestli ne, tak někde soudruzi udělali chybu.
Luna opět krásná a velmi osobní a osobitá recenze
Luna teda!
Cattleya Flower (Jo Malone) - tělová voda bez obsahu alkoholu (tudíž taky s minimální výdrží) v podobě mandarinkového nektaru a následně ovocného koktejlu ze všech druhů ovoce.
Italian Leather (Memo) - pepř sladký a postupně ještě sladší, smíchaný se suchými bylinkami a zahřátým cukrem. A pak kůže - jemná, měkká, provoněná sladce dřevitou pryskyřicí a kouřovou vanilkou - ale zároveň se zvláštním studeně kovovým tónem. Zpočátku se mi zdála spíš pánská, ale po rozvonění jednoznačný unisex. Povedený a s výbornou výdrží.
Reakce na jerry:
Cattleya Flower (Jo Malone) - tělová voda bez obsahu alkoholu (tudíž taky s minimální výdrží) v podobě mandarinkového nektaru a následně ovocného koktejlu ze všech druhů ovoce.
Potvrzuji nulovou výdrž této "vůně" (spíš řídké vodičky). Po nástřiku jsem za pět minut už necítila NIC
Ramón Monegal – Entre Naranjos: Zeleň, čerstvé zelené lístie, zelený jarno-letný sad, do toho pomaly pučia pomarančové kvety, z ktorých sa vylúpnu nahorkasté nezrelé citrusové plody. Horkosť pomaly ustupujem cítiť pomarančovú kôru, z nej sa vylúpne nesladká-nekyslá pomarančová dužina, ktorá pomaly sladne. Tomu chlapovi sa podarilo do fľaštičky napchať celý pomarančový sad aj s jeho cyklom a to tam ten pomaranč ani len nedal! Smekám....a asi potrebujem.
