Rrůži inspirovanou Marcelem Duchampem jsem prostě musela mít! Rozkvétá ze zeleného poupěte, které voní jako Lesněnky, jak si je pamatuji ze 70. let minulého století. Bylinná svěžest, která lehce štípe na jazyku, zaoblená medem. Mentolově chladivý tón si vůně drží po celou dobu a růže se pod ním rozvíjí, jako kdybych se na ni dívala
přes zelený skleněný střep: muškátově kořeněná, medově sametová a mátově jiskřivá.
Planá růže, jež kvetla osamocena kdesi v skrytu. Pak Viktorka ji našla, stonek zlomila, květ vetkla do vlasů, už nikdy pak nebyla sama ani jedna z nich, obě téhož druhu, krásné příliš, opravdové příliš… A bylo psáno, že tak to musí být, všichni to vždycky věděli – voda je splavila, ze světa ale nesešly, nikdo nezapomněl.
Svět nikdy nebyl bez růží,
kdo spíš než milenci to vědí;
a řinčelo-li oruží
z ocele kuté nebo z mědi,
kdo spíš než milenci to vědí,
svět nikdy nebyl bez růží.
V názvu této vůně se skrývá dámské alterego slavného francouzského výtvarníka Marcela Duchampa, jak jej v roce 1920 vyfotografoval v převleku za ženu jeho přítel americký výtvarník a fotograf Man Ray. No a už z názvu je jasné, že to nebude o ničem jiném než o růži, hned s vícero druhy a výsledek je dokonalý. Rrose Sélavy začíná jako májová růže, jejíž svěžest zdůrazňuje citrusová pelargónie.
Postupně nabírá na síle a změní v jemně kořenitou tureckou růži s ovocnými podtóny. Podobně jako Rosenlust se stává i hřejivou, malinko voskovou a lehce medovou, přičemž stále neztrácí přírodní citrusovou svěžest a jistou dávku vzdušnosti a nám tak pozvolna pod nosem vykvétá kompletní sametová růže se zelenými lístky a dřevitým stonkem. Ve srovnání s Rosenlust má ovšem daleko lepší intenzitu a výdrž (je to čistý parfém), což z ní dělá dokonalou přírodní růži, která se podle mě klidně může hrdě postavit i vedle takové Une Rose.
Rrůži inspirovanou Marcelem Duchampem jsem prostě musela mít! Rozkvétá ze zeleného poupěte, které voní jako Lesněnky, jak si je pamatuji ze 70. let minulého století. Bylinná svěžest, která lehce štípe na jazyku, zaoblená medem. Mentolově chladivý tón si vůně drží po celou dobu a růže se pod ním rozvíjí, jako kdybych se na ni dívala
přes zelený skleněný střep: muškátově kořeněná, medově sametová a mátově jiskřivá.
Planá růže, jež kvetla osamocena kdesi v skrytu. Pak Viktorka ji našla, stonek zlomila, květ vetkla do vlasů, už nikdy pak nebyla sama ani jedna z nich, obě téhož druhu, krásné příliš, opravdové příliš… A bylo psáno, že tak to musí být, všichni to vždycky věděli – voda je splavila, ze světa ale nesešly, nikdo nezapomněl.
Svět nikdy nebyl bez růží,
kdo spíš než milenci to vědí;
a řinčelo-li oruží
z ocele kuté nebo z mědi,
kdo spíš než milenci to vědí,
svět nikdy nebyl bez růží.
/Jaroslav Seifert – Píseň o Viktorce/
V názvu této vůně se skrývá dámské alterego slavného francouzského výtvarníka Marcela Duchampa, jak jej v roce 1920 vyfotografoval v převleku za ženu jeho přítel americký výtvarník a fotograf Man Ray. No a už z názvu je jasné, že to nebude o ničem jiném než o růži, hned s vícero druhy a výsledek je dokonalý. Rrose Sélavy začíná jako májová růže, jejíž svěžest zdůrazňuje citrusová pelargónie.
Postupně nabírá na síle a změní v jemně kořenitou tureckou růži s ovocnými podtóny. Podobně jako Rosenlust se stává i hřejivou, malinko voskovou a lehce medovou, přičemž stále neztrácí přírodní citrusovou svěžest a jistou dávku vzdušnosti a nám tak pozvolna pod nosem vykvétá kompletní sametová růže se zelenými lístky a dřevitým stonkem. Ve srovnání s Rosenlust má ovšem daleko lepší intenzitu a výdrž (je to čistý parfém), což z ní dělá dokonalou přírodní růži, která se podle mě klidně může hrdě postavit i vedle takové Une Rose.