Skořice s mletými praženými oříšky pomalu sládne a mění se na griliáš, každé nadechnutí je jako sousto ještě vlažného jablečného koláče s křupavou krustou, jako doušek ambrově medového likéru se zřetelnou skořicovou stopou. Koření je tu výrazné, ale působí hebce, konejšivě. A růže? Tu necítím, možná jen stopu růžového oleje důmyslně ukrytou v pečeném jablku. Proč se rozptylovat květinami, když na patře zůstává chuť toho nejdokonalejšího a zároveň nejjednoduššího dezertu?
Růže s kořením. V úvodu cítím čerstvou orosenou růži, ke které se přidává troška štiplavého pepře a poprašek aromatické skořice. Později se z čerstvého květu růže stane růžový olej, jehož medově zbarvené kapky se pomalu vsakují do sluncem vysušeného dřeva.
..kůže, růže, prach -
a všechno létá vzduchem v podobě bezgravitačních nanozrnek.
Chlad, kov, kámen, syrový a řídký ozón velehor a k tomu špetka industry.
...hmm...
Možná se holýma rukama škrábu po útesech až tam,
kde sotva lapám po dechu a mikrooděrky na mé kůži a nasládle kovová chuť teplé krve
vsakující se do jediných odolných organismů v několikatisícové výšce - lišejníků a
zázrak...
...na vrcholu si jen tak, jako by se nemetlo, leží tmavo nachový květ růže se sametovými okvětními plátky.
Žádné pitomé zeleno a dřevito ze stonků a listů, jen ona temná rudá s nafialovělým podtónem a s pouze vnímanou zlatitostí z hustého růžového nesladkého
sirupu.
Jo, a taky se ta vůně, pocitově, leskne -
jak v noci, když prší a asfalt silnic vydechuje poslední teplo dne a
nyní lapjící vodní kapky,
tak v záři pouličních lamp pableskuje jak křišťálový lustr v paláci...
Šedá.
Ne šedá růže.
Ale prvně, při přivonění si ke kůži, mi naskočí šedavá barva, matná, prašně vláčná.
Jenže současně s tím i ta kouzelná, výše zmiňovaná,
růže...
...ano, růže mezi horami v prachu kamenitých cest a se zbytky dechů...
Hustá vůně
(škoda intenzity vhodné tak do ložnic... ...a nebo je to záměr.?)
Skutečně karmínová růže. Ze začátku poněkud chladně odtažitá a pikantní, dokonce s náznakem lékořice, časem se rozehřívá teplou prachovou skořicí a sládne dřevem utopeným v ambrovém medu. V této fázi působí až vesele, bezstarostně. Dřev však přibývá, tmavnou jako vyzrálé dubové sudy, v nichž se rodily sladké nápoje omamující smysly, i karmín okvětních plátcích růže je sytější, vrací se úvodní pikantnost, ale tentokrát je doplněná vůní rozehřátého těla.
Budu se opakovat, ale zbožňuju karmínově rudé růže a stejně tak růžovou marmeládu. Přesně tak totiž Crimson Rocks voní. Podobně jako Midnight Special pracuje s kořenitou tureckou růží s tóny červeného ovoce. Domitille do ní ovšem ve srovnání s Olivierem Pescheuxem zamíchala větší množství skořice, rozemleté na mikroskopický prach a místo klasického pepře použila mražený kandovaný růžový pepř a zahustila medově sladkým sirupem z datlí. Nakonec ji nalila do soudku z dubového dřeva, který postavila na kamennou zídku, aby vychladla.
teplé.. horké koření. hořké koření. skořice a pelyněk.. možná, možná to je pepř ale ne ten čerstvě mletý palčivý, jsou to suché kuličky pepře, svinuté kousky skořicové kůry.. a kamení. suchá, prašná skála. skála porostlá seschlou hořkou zelení, rozehřátá sluncem. ve skalní rozsedlině se uchytila hrstka hlíny a z té vyrůstá sporý keřík. dřevnaté stonky tvrdé jako kámen, tmavozelené listy ostré jako břitva a květ nepřístupný jako ze skla. pomalu se rozevírá - ach! božská růžová vůně a krůpěj nektaru. do nektaru pere polední slunce a ten houstne a mění se v med, v té výhni se čas pomalu a sladce táhne... prašná hlína je cítit mentolem. medová sladkost a růžová krása . a je ukrytá v místech, kde byste nic takového nečekali
Nechtěla jsem aby voněla jako "Cintorínson rock" a tak to neudělala.
Růže dospělá čerstvá rudá ,usochaná do tvaru rtěnky nebo svíce,taková stonkotvrdá,hlavu má graciezně hrdě vypnutou,působí velmi energicky,snídá svou oblíbenou kávu,zrnka si sama drtí v mlýnku na koření,sladí jen medem,žádný bílý krystal.Zdobí se šperky z platiny,masivní kovové řetězy ji dávají pocit moci,Valkýra,divá bojovnice se žlutýma očima a hebkou pletí,jen na krku má jizvu co jí připomene jedinou porážku v životě.Kovová šarlatová růže z panenských pláství,mramorová busta antické bohyně.
...nádhera které budu potřeboval kanystr :)
Keř růží u mramorového náhrobku. Sametové růžové a kořenité květy vonící pudrem, skořicí a medem a cedrově dřevité stonky, které se prodírají z tmavé zeminy. Na kamenné desce se usazuje vetiverový prach.
Zezdola k růžím přivoníš
až budeš smrt svou žít
a do tmy lásku odhodíš
svůj štít
(F. Halas)
Po nanesení této vůně jsem dumala, co mi připomíná. Seběhla jsem do sklepa a vylovila Mon Nom est Rouge. Pak můj zrak padl na POAL. Nanesla jsem všechny tři zmiňované vůně na kůži a tady je závěr.
Když z POAL vyvanou dřeva, podobá se jí Crimson Rocks velmi. Jen obě mnou zmiňované jsou jakoby hrubší, CR je jemnější. Mon Nom pak zesládne a víc zeskořicovatí, čímž též zjemní, ovšem POAL je stále tvrdá a jde si za svým. Vidím tři ženy: MNER - mladá a rozverná slečna Červená, bažící po milostném dobrodružství, POAL - tvrdá podnikatelka, sošně krásná Lady, ale ke všem i k sobě příliš náročná. CR - opravdová Carmínová Skála, žena příjemná a pracovitá, milující svoji práci i rodinu, ochotná se za svou lásku rvát až do roztrhání těla. Zažila časy bídné i blahobytné, je už naprosto vyrovnaná, a když na její profil dopadnou červánky, nečekaně oslní okolí zralou krásou...
Možná jsou to sestry, možná jen evoluce 1 ženy, z níž se vyklubou právě ROCKS, ženy s velkým Ž.
Krvavě rudý orient.. Tmavá růže macerovaná v medově skořicovém lektvaru ležící na stolku z dubového dřeva. Pomalu z ní stékají krůpěje líně se táhnoucí, husté a sladké tekutiny a zanechávají na dřevě lesknoucí se skvrny. Opaleskují od zlatavě béžové k tmavě rudé. Orientální Amouage je zpět :-)
Skořice s mletými praženými oříšky pomalu sládne a mění se na griliáš, každé nadechnutí je jako sousto ještě vlažného jablečného koláče s křupavou krustou, jako doušek ambrově medového likéru se zřetelnou skořicovou stopou. Koření je tu výrazné, ale působí hebce, konejšivě. A růže? Tu necítím, možná jen stopu růžového oleje důmyslně ukrytou v pečeném jablku. Proč se rozptylovat květinami, když na patře zůstává chuť toho nejdokonalejšího a zároveň nejjednoduššího dezertu?
Růže s kořením. V úvodu cítím čerstvou orosenou růži, ke které se přidává troška štiplavého pepře a poprašek aromatické skořice. Později se z čerstvého květu růže stane růžový olej, jehož medově zbarvené kapky se pomalu vsakují do sluncem vysušeného dřeva.
..kůže, růže, prach -
a všechno létá vzduchem v podobě bezgravitačních nanozrnek.
Chlad, kov, kámen, syrový a řídký ozón velehor a k tomu špetka industry.
...hmm...
Možná se holýma rukama škrábu po útesech až tam,
kde sotva lapám po dechu a mikrooděrky na mé kůži a nasládle kovová chuť teplé krve
vsakující se do jediných odolných organismů v několikatisícové výšce - lišejníků a
zázrak...
...na vrcholu si jen tak, jako by se nemetlo, leží tmavo nachový květ růže se sametovými okvětními plátky.
Žádné pitomé zeleno a dřevito ze stonků a listů, jen ona temná rudá s nafialovělým podtónem a s pouze vnímanou zlatitostí z hustého růžového nesladkého
sirupu.
Jo, a taky se ta vůně, pocitově, leskne -
jak v noci, když prší a asfalt silnic vydechuje poslední teplo dne a
nyní lapjící vodní kapky,
tak v záři pouličních lamp pableskuje jak křišťálový lustr v paláci...
Šedá.
Ne šedá růže.
Ale prvně, při přivonění si ke kůži, mi naskočí šedavá barva, matná, prašně vláčná.
Jenže současně s tím i ta kouzelná, výše zmiňovaná,
růže...
...ano, růže mezi horami v prachu kamenitých cest a se zbytky dechů...
Hustá vůně
(škoda intenzity vhodné tak do ložnic... ...a nebo je to záměr.?)
Skutečně karmínová růže. Ze začátku poněkud chladně odtažitá a pikantní, dokonce s náznakem lékořice, časem se rozehřívá teplou prachovou skořicí a sládne dřevem utopeným v ambrovém medu. V této fázi působí až vesele, bezstarostně. Dřev však přibývá, tmavnou jako vyzrálé dubové sudy, v nichž se rodily sladké nápoje omamující smysly, i karmín okvětních plátcích růže je sytější, vrací se úvodní pikantnost, ale tentokrát je doplněná vůní rozehřátého těla.
Budu se opakovat, ale zbožňuju karmínově rudé růže a stejně tak růžovou marmeládu. Přesně tak totiž Crimson Rocks voní. Podobně jako Midnight Special pracuje s kořenitou tureckou růží s tóny červeného ovoce. Domitille do ní ovšem ve srovnání s Olivierem Pescheuxem zamíchala větší množství skořice, rozemleté na mikroskopický prach a místo klasického pepře použila mražený kandovaný růžový pepř a zahustila medově sladkým sirupem z datlí. Nakonec ji nalila do soudku z dubového dřeva, který postavila na kamennou zídku, aby vychladla.
teplé.. horké koření. hořké koření. skořice a pelyněk.. možná, možná to je pepř ale ne ten čerstvě mletý palčivý, jsou to suché kuličky pepře, svinuté kousky skořicové kůry.. a kamení. suchá, prašná skála. skála porostlá seschlou hořkou zelení, rozehřátá sluncem. ve skalní rozsedlině se uchytila hrstka hlíny a z té vyrůstá sporý keřík. dřevnaté stonky tvrdé jako kámen, tmavozelené listy ostré jako břitva a květ nepřístupný jako ze skla. pomalu se rozevírá - ach! božská růžová vůně a krůpěj nektaru. do nektaru pere polední slunce a ten houstne a mění se v med, v té výhni se čas pomalu a sladce táhne... prašná hlína je cítit mentolem. medová sladkost a růžová krása . a je ukrytá v místech, kde byste nic takového nečekali
Nechtěla jsem aby voněla jako "Cintorínson rock" a tak to neudělala.
Růže dospělá čerstvá rudá ,usochaná do tvaru rtěnky nebo svíce,taková stonkotvrdá,hlavu má graciezně hrdě vypnutou,působí velmi energicky,snídá svou oblíbenou kávu,zrnka si sama drtí v mlýnku na koření,sladí jen medem,žádný bílý krystal.Zdobí se šperky z platiny,masivní kovové řetězy ji dávají pocit moci,Valkýra,divá bojovnice se žlutýma očima a hebkou pletí,jen na krku má jizvu co jí připomene jedinou porážku v životě.Kovová šarlatová růže z panenských pláství,mramorová busta antické bohyně.
...nádhera které budu potřeboval kanystr :)
Keř růží u mramorového náhrobku. Sametové růžové a kořenité květy vonící pudrem, skořicí a medem a cedrově dřevité stonky, které se prodírají z tmavé zeminy. Na kamenné desce se usazuje vetiverový prach.
Zezdola k růžím přivoníš
až budeš smrt svou žít
a do tmy lásku odhodíš
svůj štít
(F. Halas)
Po nanesení této vůně jsem dumala, co mi připomíná. Seběhla jsem do sklepa a vylovila Mon Nom est Rouge. Pak můj zrak padl na POAL. Nanesla jsem všechny tři zmiňované vůně na kůži a tady je závěr.
Když z POAL vyvanou dřeva, podobá se jí Crimson Rocks velmi. Jen obě mnou zmiňované jsou jakoby hrubší, CR je jemnější. Mon Nom pak zesládne a víc zeskořicovatí, čímž též zjemní, ovšem POAL je stále tvrdá a jde si za svým. Vidím tři ženy: MNER - mladá a rozverná slečna Červená, bažící po milostném dobrodružství, POAL - tvrdá podnikatelka, sošně krásná Lady, ale ke všem i k sobě příliš náročná. CR - opravdová Carmínová Skála, žena příjemná a pracovitá, milující svoji práci i rodinu, ochotná se za svou lásku rvát až do roztrhání těla. Zažila časy bídné i blahobytné, je už naprosto vyrovnaná, a když na její profil dopadnou červánky, nečekaně oslní okolí zralou krásou...
Možná jsou to sestry, možná jen evoluce 1 ženy, z níž se vyklubou právě ROCKS, ženy s velkým Ž.
Krvavě rudý orient.. Tmavá růže macerovaná v medově skořicovém lektvaru ležící na stolku z dubového dřeva. Pomalu z ní stékají krůpěje líně se táhnoucí, husté a sladké tekutiny a zanechávají na dřevě lesknoucí se skvrny. Opaleskují od zlatavě béžové k tmavě rudé. Orientální Amouage je zpět :-)