Kadidlo, všude samé kadidlo - zkrátka solikadidlo. Postupně ale nesměle začala vystrkovat růžky vanilka a převzala nadvládu. Kadidlo zůstalo v podobě lehkého obláčku. Vůně je pro mě příjemná až cca po hodině, když odezní kadidlová nálož. Ale na nošení pro mě není - přece jen kadidlo v této podobě je pro mě pořád ještě dost velký oříšek.
Tohle je taková trochu zvláštní recenze. Je totiž zároveň vyznáním k vůni, která se stala mou signature a také je jakousi úvahou na tím, jak se to možná mohlo stát....:
Klid noci nad ránem prořízne pronikavě drnčivý zvuk budíku. Už je zase pět! Hrabu se z teplé postele, bořím se do měkkého červeného křesla a snažím se nasoukat nohy do punčocháčů. Chtělo by to zrychlit, je mi zima. Tak ráda bych se vrátila do peřin. Dnes si půjdu lehnout hned po večeři. Vážně. Sakra, jedna nohavice je pořád překroucená, ale na kterou stranu? Pozoruju detaily na fasádě protějšího domu, zatím ještě pořád ve světle noční lampy a myslím na dnešní odpolední zkoušku nových, tentokrát modrých šatů. Přebory se blíží, snad stihneme dopilovat toho lutze. Volná jízda se mi líbí, hlavně ta pasáž s úryvkem ze Šeherezády. Těším se. Mezitím se na stole objevil kouřící hrnek silného černého BERGAMOTOVÉHO čaje s citronem. Na talířku leží pět máslových sušenek s výraznou vůní VANILKY. Sušenky se rozplývají se na jazyku. Chodíme pro ně do cukrárny U tanku. Mají je i v Dětském domě. Prodávají se na váhu a balí do tmavohnědých papírových sáčků.
Tak honem, taťka jde napřed. Mrzne, bude muset oškrábat námrazu ze skel. Auto stojí před vchodem do domu. Nikde nikdo, jen za několika okny se pomalu rozsvěcí. Někde už mají i ustrojený stromeček s barevnými světýlky. Loučím se s maminkou, nasedám dozadu do prochladlého auta, schoulím se a čekám, až konečně pocítím teplo právě zapnutého topení. Mezitím nasávám příjemnou vůni jemné KŮŽE rukavic a potahů sedadel, smísenou se stopou TABÁKU, s odérem topného systému a s vůní KOUŘE tatínkovy první ranní cigarety. Je to zvláštní, uklidňující, opojná kompozice.
Ranní trénink na Štvanici bývá drsnější než ten odpolední ve Sportovní hale. Štvanice je stará, vlhká budova, spíš DŘEVĚNÁ bouda, která se nikdy pořádně nevytopí. Navíc, při povinných je pohybu míň. Hlavně, že jsem nezapomněla na "kružítko" a můžu si na led namalovat "osmičku".
Štvanice voní docela jinak než Sportovní hala. Dřevitěji, drsněji. Sportovní hala zase voní víc po GUMĚ a PLASTU. A taky po květinách a parfémech, hlavně při závodech. Je tam i něco ŹIVOČIŠNÉHO, emotivního, koncentrovaný krasobruslařský strach, radost, tréma, tlak zodpovědnosti, eufórie. Zajímavá je i samotná vůně ledu, ta je stejná na obou stadiónech. Led voní nejvíc hned po tom, co se po něm projede rolba a kdy zůstane na pár minut posvátně bílý a lesklý… než ho rozbrázdí krasobruslaři nebo hokejisti. Často se mi vrací takový sen: vyrážím na čerstvě upravený led, jsem sama, ani v hledišti nikdo není, je naprosté ticho, jen zvuk bruslí, krájejících tu božsky bílou plochu…
(14.12.2014)
Celá recenze plus obrázky, včetně těch ze starého alba :-) na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2014/12/14/shalimar-brusle-a-ja/
Je naprosto dokonalou souhrou trpkého bergamotu s plátkem citronu včetně citronové kůry, jasmínu, který vůni dodá vřelost, s letmým dotekem růže. Tu nejzásadnější roli ovšem velmi brzy začne hrát vanilka s akordem guerlinade, zkrocená kadidlem a pudrově pryskyřičnatým opopanaxem. Její největší přednosti je asi to, že voní stejně dobře v jakékoliv roční době a můžu tak po ní sáhnout úplně bez rozmyslu. Vlastním i vintage verzi ze 40. let minulého století, která má výraznější bergamotovou hlavu bez citrónu a pracuje i s trochu jiným druhem jasmínu a růže, ale především v ní mnohem víc vyniká nádherné teplé kadidlo, zatímco v současné verzi jsou síly v poměru s vanilkou vyrovnány a tím pádem vyzní méně sladce.
…vyslovujete-li název tohoto parfému dostatečně pomalu, jakoby jste pronášely kouzelné zaříkávadlo…
S H A L I M A R …
…citron s bergamotem - rychlovka,
zvonivé cinkání šperků o sklenici,
jak se snažíte rychle ze dna dosrknout zbytek osvěžujícího koktejlu.
…klapot jehlových podpatků na dlažbě a občasný tlumený smích
náhle vystřídá zvuk startujícího motoru,
prudce odletující štěrk a téměř bláznivý odpich vozidla…
Vzduchem prolétl teplý pach spálené gumy.
Malátní, opití nejen alkoholem…,
zabořeni do kožených sedaček necháte se unášet autem k domovu, do říše snů..?..
- to ani není důležité, jste spolu…
Schouleni, přituleni k sobě, vnímáte teplo toho druhého, vůni dechu, zrychlený tlukot srdce…
Parfém po opravdu pár vteřinovém velmi jasném úvodu citronu s bergamotem na chvilku zhoupnul žaludkem odérem pálené gumy a vnitřku auta včetně kožených sedaček.
Ale stojí za to přetrpět relativně zastrašující úvod,
protože pak vás zahalí, obejme hebce plyšová vůně jako kašmírový svetřík,
jako nejjemnější kožíšek…
…to se hustá nepřeslazená, jen jakoby pocukrovaná vanilka zkamarádila s růží, jasmínem…
No, zkamarádila
- ona(vanilka) se neptala - jednoduše si ty dva vzala k sobě, zajala je, skoro udusila…
Nechala jim jenom tolik prostoru,
aby mohly dýchat, zůstaly při životě a
a sloužily jí…
…doplňovaly ji, dodávaly krásu, šmrnc, zajímavost, přitažlivost, lehce dráždily…
Čistý parfém Shalimar je orientální skvost.
Všeho má akorát -
exotiky, intenzity, tajemnosti, hloubky, hebkosti, smyslnosti, úrovně, ženskosti.
I když ve složení není psáno pižmo, po určité době, kdy se vůně usadí, pořádně se na kůži prohřeje,
vanilka jakoby zhoustne do sotva utáhnutelné konzistence,
tak díky zbytkovému kadidlu, které je nyní krotké jak beránek
(pryč je jeho počáteční nepříjemná agresivita)
a jasmínu vám přes to orientální opojno z pokožky skrytě, nenápadně, líně, jak protahující se kočka, ale jasně, sálá živočišno…
Smyslnost
08/07/10
Kadidlovo vanilková vôňa, ktorá ma celkom prvoplánovo jeduje. Lebo je to krása krásna na kdekom, len na mne nie. S kadidlom mám často problém a tu sa ma vyslovene drží ako kliešť, iné zložky nechce pustiť a keď sa prizriem lepšie, ešte mi aj jazyk vyplazuje.
No, inak ako na mne je to jemne dráždivá, silná, ale nie prepálená kombinácia teplého (vanilka) a studeného (kadidlo), iskrivého až dráždivého (bergamot) a upokojujúceho (ruža, tonka, a zas tá vanilka). Výsledok je klasický, elegantný a neprvoplánovo sexi (neznášam to slovo, ale je to tak.)
Kadidlo, všude samé kadidlo - zkrátka solikadidlo. Postupně ale nesměle začala vystrkovat růžky vanilka a převzala nadvládu. Kadidlo zůstalo v podobě lehkého obláčku. Vůně je pro mě příjemná až cca po hodině, když odezní kadidlová nálož. Ale na nošení pro mě není - přece jen kadidlo v této podobě je pro mě pořád ještě dost velký oříšek.
Tohle je taková trochu zvláštní recenze. Je totiž zároveň vyznáním k vůni, která se stala mou signature a také je jakousi úvahou na tím, jak se to možná mohlo stát....:
Klid noci nad ránem prořízne pronikavě drnčivý zvuk budíku. Už je zase pět! Hrabu se z teplé postele, bořím se do měkkého červeného křesla a snažím se nasoukat nohy do punčocháčů. Chtělo by to zrychlit, je mi zima. Tak ráda bych se vrátila do peřin. Dnes si půjdu lehnout hned po večeři. Vážně. Sakra, jedna nohavice je pořád překroucená, ale na kterou stranu? Pozoruju detaily na fasádě protějšího domu, zatím ještě pořád ve světle noční lampy a myslím na dnešní odpolední zkoušku nových, tentokrát modrých šatů. Přebory se blíží, snad stihneme dopilovat toho lutze. Volná jízda se mi líbí, hlavně ta pasáž s úryvkem ze Šeherezády. Těším se. Mezitím se na stole objevil kouřící hrnek silného černého BERGAMOTOVÉHO čaje s citronem. Na talířku leží pět máslových sušenek s výraznou vůní VANILKY. Sušenky se rozplývají se na jazyku. Chodíme pro ně do cukrárny U tanku. Mají je i v Dětském domě. Prodávají se na váhu a balí do tmavohnědých papírových sáčků.
Tak honem, taťka jde napřed. Mrzne, bude muset oškrábat námrazu ze skel. Auto stojí před vchodem do domu. Nikde nikdo, jen za několika okny se pomalu rozsvěcí. Někde už mají i ustrojený stromeček s barevnými světýlky. Loučím se s maminkou, nasedám dozadu do prochladlého auta, schoulím se a čekám, až konečně pocítím teplo právě zapnutého topení. Mezitím nasávám příjemnou vůni jemné KŮŽE rukavic a potahů sedadel, smísenou se stopou TABÁKU, s odérem topného systému a s vůní KOUŘE tatínkovy první ranní cigarety. Je to zvláštní, uklidňující, opojná kompozice.
Ranní trénink na Štvanici bývá drsnější než ten odpolední ve Sportovní hale. Štvanice je stará, vlhká budova, spíš DŘEVĚNÁ bouda, která se nikdy pořádně nevytopí. Navíc, při povinných je pohybu míň. Hlavně, že jsem nezapomněla na "kružítko" a můžu si na led namalovat "osmičku".
Štvanice voní docela jinak než Sportovní hala. Dřevitěji, drsněji. Sportovní hala zase voní víc po GUMĚ a PLASTU. A taky po květinách a parfémech, hlavně při závodech. Je tam i něco ŹIVOČIŠNÉHO, emotivního, koncentrovaný krasobruslařský strach, radost, tréma, tlak zodpovědnosti, eufórie. Zajímavá je i samotná vůně ledu, ta je stejná na obou stadiónech. Led voní nejvíc hned po tom, co se po něm projede rolba a kdy zůstane na pár minut posvátně bílý a lesklý… než ho rozbrázdí krasobruslaři nebo hokejisti. Často se mi vrací takový sen: vyrážím na čerstvě upravený led, jsem sama, ani v hledišti nikdo není, je naprosté ticho, jen zvuk bruslí, krájejících tu božsky bílou plochu…
(14.12.2014)
Celá recenze plus obrázky, včetně těch ze starého alba :-) na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2014/12/14/shalimar-brusle-a-ja/
Je naprosto dokonalou souhrou trpkého bergamotu s plátkem citronu včetně citronové kůry, jasmínu, který vůni dodá vřelost, s letmým dotekem růže. Tu nejzásadnější roli ovšem velmi brzy začne hrát vanilka s akordem guerlinade, zkrocená kadidlem a pudrově pryskyřičnatým opopanaxem. Její největší přednosti je asi to, že voní stejně dobře v jakékoliv roční době a můžu tak po ní sáhnout úplně bez rozmyslu. Vlastním i vintage verzi ze 40. let minulého století, která má výraznější bergamotovou hlavu bez citrónu a pracuje i s trochu jiným druhem jasmínu a růže, ale především v ní mnohem víc vyniká nádherné teplé kadidlo, zatímco v současné verzi jsou síly v poměru s vanilkou vyrovnány a tím pádem vyzní méně sladce.
…vyslovujete-li název tohoto parfému dostatečně pomalu, jakoby jste pronášely kouzelné zaříkávadlo…
S H A L I M A R …
…citron s bergamotem - rychlovka,
zvonivé cinkání šperků o sklenici,
jak se snažíte rychle ze dna dosrknout zbytek osvěžujícího koktejlu.
…klapot jehlových podpatků na dlažbě a občasný tlumený smích
náhle vystřídá zvuk startujícího motoru,
prudce odletující štěrk a téměř bláznivý odpich vozidla…
Vzduchem prolétl teplý pach spálené gumy.
Malátní, opití nejen alkoholem…,
zabořeni do kožených sedaček necháte se unášet autem k domovu, do říše snů..?..
- to ani není důležité, jste spolu…
Schouleni, přituleni k sobě, vnímáte teplo toho druhého, vůni dechu, zrychlený tlukot srdce…
Parfém po opravdu pár vteřinovém velmi jasném úvodu citronu s bergamotem na chvilku zhoupnul žaludkem odérem pálené gumy a vnitřku auta včetně kožených sedaček.
Ale stojí za to přetrpět relativně zastrašující úvod,
protože pak vás zahalí, obejme hebce plyšová vůně jako kašmírový svetřík,
jako nejjemnější kožíšek…
…to se hustá nepřeslazená, jen jakoby pocukrovaná vanilka zkamarádila s růží, jasmínem…
No, zkamarádila
- ona(vanilka) se neptala - jednoduše si ty dva vzala k sobě, zajala je, skoro udusila…
Nechala jim jenom tolik prostoru,
aby mohly dýchat, zůstaly při životě a
a sloužily jí…
…doplňovaly ji, dodávaly krásu, šmrnc, zajímavost, přitažlivost, lehce dráždily…
Čistý parfém Shalimar je orientální skvost.
Všeho má akorát -
exotiky, intenzity, tajemnosti, hloubky, hebkosti, smyslnosti, úrovně, ženskosti.
I když ve složení není psáno pižmo, po určité době, kdy se vůně usadí, pořádně se na kůži prohřeje,
vanilka jakoby zhoustne do sotva utáhnutelné konzistence,
tak díky zbytkovému kadidlu, které je nyní krotké jak beránek
(pryč je jeho počáteční nepříjemná agresivita)
a jasmínu vám přes to orientální opojno z pokožky skrytě, nenápadně, líně, jak protahující se kočka, ale jasně, sálá živočišno…
Smyslnost
08/07/10
Kadidlovo vanilková vôňa, ktorá ma celkom prvoplánovo jeduje. Lebo je to krása krásna na kdekom, len na mne nie. S kadidlom mám často problém a tu sa ma vyslovene drží ako kliešť, iné zložky nechce pustiť a keď sa prizriem lepšie, ešte mi aj jazyk vyplazuje.
No, inak ako na mne je to jemne dráždivá, silná, ale nie prepálená kombinácia teplého (vanilka) a studeného (kadidlo), iskrivého až dráždivého (bergamot) a upokojujúceho (ruža, tonka, a zas tá vanilka). Výsledok je klasický, elegantný a neprvoplánovo sexi (neznášam to slovo, ale je to tak.)