Stěžovací vlákno

to je z toho vtipu, co jsem sem dávala  něco jako:

včera u nás bylo takový vedro, že mi dveře klepali dva hobiti a snažili se mi dovnitř hodit nějaký prsten, nebo co (pokud teda nejste fanda lotra, tak asi nebudete vědět ani tak).

jak to? :)

Aha,fanda lotra jsem,ale bez toho vtipu to trochu postrádalo pointu

on se tu nedávno někde probíral, tak asi bylo předpokládáno, že modří vědí 

No, tak přiznám, že sem se taky nechytala..

Jo, asi to resim trochu detsky, mas pravdu. Byla jsem dost vychovana v tom, ze co reknou rodice je zakon (vcetne toho budes pracovat tady a tak...) a blbe se mi z toho vystupuje. Manzel vi vsechno. Taky vi, ze dostat na vyber on nebo rodice, tak nepremyslim, balim zbylou horu latek, co u rodicu mam a videli me naposledy.

V brachovi asi podporu nenajdu, vzhledem k tomu, ze nasi se budou stehovat pod kopec do domecku (novostavba, byvala klubovna) a on se bude se zenou stehovat do rodneho domu naseho nejmladsiho brachy (my se narodili jeste ve meste), ten vztah je dost jinde. Ja jsem na rovinu nahlasila, ze bych ten barak nechtela (je krasnej, velkej, mohla bych tam mit atelier, ale je to roubenka -cca 25 let stara teda, staveli ji nasi - ale je uplne mimo civilizaci, ani kamarady jsem tam nemela, to bych pro svoje deti nechtela)

Teda pardon ale vy jste fakt zvláštní rodina, jak se všemi vztahy/nevztahy souvisí navíc kdo kde v čem bydlí? Není důvod hledat podporu v bráchovi, ani nevím kdo to radil, nesmysl, podporu k čemu? Říct rodičům jakej je váš! pohled na věc? Na to nehledejte podporu, prostě řekněte co se vám nelíbí a basta, tvrdíte že nemáte ráda konflikty, ale pak dodáváte, že pokud byste musela volit mezi manželem a rodiči, rodiče už vás neuvidí, to je konflikt jako prase s prominutím, i kdyby beze slov. Problém je ovšem zejména v tom, že dospělý člověk takovou volbu prostě nemá ani připustit, natož hypoteticky manžela ujišťovat že by "vyhrál", bejt chlap, snad mě to až ponižuje.

tak majetek muze s rodinnymi vztahy zatrast obzvlast silne.. a manipulace typu bracha je poslusny dostane barak, ty zlobis utres jsou bomba

No dobře, ale tady, kde se nemluví, se tomu předchází tím, že se "nahlašuje", že krásnou velkou roubenku nechci? Jako v duchu toho že nesnáším konflikty? Jako už to asi přehánim, ale nejsem daleká toho prohlásit, že by zasluhovali proplesknout všichni nebo ne stačilo by strčit pod studenou sprchu, aby se uklidnili a začali se chovat normálně, tohle je jak z normalizační "komedie" z maloměsta.

ja mam teda dojem ze takhle (a daleko vic) posahany rodinny vztahy jsou velmi bezny. v tech malomestech mozna vic, protoze se o nich vic vi, jak si lidi koukaji do taliru. cim vic to potkavam behem samostatneho zivota (to jsou ty paradoxy, dokud v tom zijes tak nevis:-) ruzne v okoli tak jsem strasne vdecna za "normalni" a nemajetnou vlastni rodinu...

Ne, to neni v duchu nesnasim konflikty (a mozna jsem uz puvodne mela napsat spis hadky). To je, ze se me optali, jestli mi to jako bude vadit, kdyz daji barak prostrednimu. A o malomeste nenate pravdu, tohle totiz neni ani vesnice, to je samota u lesa, kde byl jen jeden dalsi dum, kdyz jsme se tam stehovali.

Já mám teda normální, dovoluji si tvrdit že i majetnou, vůbec si neumím představit podobný věci řešit nebo spíš takhle neřešit. U nás taky samozřejmě semtam vzniklo "něco", ale prostě ten koho se to týká se pregnantně vyjádří a druhá strana adekvátně nebo neadekvátně reaguje, ale prostě se všechno vždycky vyřešilo, nikdo nemá zájem na tom někoho vydírat nebo se někomu vyhejbat a řešit p*čoviny, asi si prostě  (bacha patos) vážíme života, to řeší spoustu potenciálních konfliktů.

Maloměsto je všechno za Prahou a myslím to jinak, tipuju, že ani u Windsorů už by dneska neřešili Walis Simpson, tyhle žabomyší války mi zapadaj do dob, kdy lidi řešili podobný nesmysly, protože nemohli řešit nic jinýho. Neumím si představit, že by moji rodiče řešili, že seknu se školou, dělali by (a dělali) co mohli, abych to neudělala, ale kdybych skončila, řeknou maximálně mě, že jsem blbá, ale každej svýho štěstí strůjcem, nehledali by externího viníka a přijít za mnou že rozdávaj domy, řeknu jim ať si daj hadr na hlavu a neotravujou mě, svůj majetek nechť si dá každý komu uzná za vhodné.

tak to hrozne zavisi na tom, jak je v rodine nastavena komunikace.

chce to uvedomit si, co potrebuju/chcu/vadi mi ... a pak to protejsku srozumitelne a bez vycitek rict. takhle to zni hrozne jedndoduse, ale treba u nas doma se to moc nepestovalo, takze jsem se to zacala ucit az hodne pozde. a uplne jsem cumela, jak to funguje. neni to samospasitelny, ale hodne veci to zjednodusi.

jjjj:-) ja teda zjistila ze kupodivu je tezsi ta prvni cast. uvedomit si co chci, co presne mi vadi nebo trapi, konkretne. rict to nahlas uz je pak vlastne hracka:-)

jojo, ja mela driv mnohem casteji takovy stavy vseobecne nasranosti a vubec jsem nebyla s to to nejak rozklicovat, o co vlastne jde. ted si to dokazu nejak lip rozebrat a formulovat. pro me to byla fakt hrozne velka zmena, kdyz jsem tohle zacala nejak aplikovat. a hodne me prekvapilo, jak se zlepsily vztahy nejen s partnerem, ale i s kamaradama a s rodinou.

presne. ja teda uplne nedokazu rict jestli mi to nejak vylepsilo vztahy, ale ten se sebou stopro:-)

Se hlavně kolikrát zjistí, že předpokládaný problém vůbec neexistuje

Ja to mam prave naopak, mam problem rict co chci a co mi vadi, i kdyz to vim dost presne - ono se nato u nas nijdy nehralo a vsichni vedeli lip nez ja, co potrebuju (ilustruju to faktem, ze jsem chtela jit na maly gympl a bylo mi to zakazano. Kdyz mi bylo cca 23 mama se mi omluvila, ze to mela udelat... To same s kreslenim, hranim na klavesy/klavir... Mohla bych pokracovat dlouho). Manzel z toho byl ze zacatku dlouho na prasky, dostal me z nejhorsiho, ale funguje to jen vuci nemu, bohuzel.

A důvod proč ne gympl/kreslení/klávesy? To mám úplně vzteka za vás!