Za tuhle vůni by si Olivier Polge zasloužil nějaké to vyznamenání, klidně i státní //ale ne u nás, proboha, u nás ne, to bych mu nepřála, to ne...// - protože on mi zlidštil No. 5. Prostě ji rozložil na prvočísla, z nichž s bravurou stoletého architekta vystavěl chrám, vzdušný a vznosný, Eiffelova věž je proti té stavbě nudná tetina //o výraz "tetina" obohatila můj slovník - nepletu-li se - barbucha, děkuji pěkně//, tahle krása se vzdušných nebes dotýká, růže si mezi mračny poletují jako malí nachoví ptáčci, člověk má prostě jen chuť dívat se na tu krásu, zhluboka dýchat a říkat si: "To je fakt boží..."
A ještě jedna věc - mám ráda tahle slova: "Jsem ochoten uvěřit jen v Boha, který umí tančit." Řekl to, tuším, Henri Matisse. Možná bych si k tomu drze přidala ještě to, že zřejmě mohu uvěřit jen v Boha, který zbožňuje vůně //a proto sedmého dne krátce odpočíval - a k večeru, dobře naladěn, stvořil parfuméra...//.
Klíč k omlazení a k "modernizaci" Pětky našel Olivier Polge, současný parfumér domu Chanel, v aldehydech, resp. v jejich částečném potlačení v úvodní fázi kompozice. Vyjmul aldehydovou ostřejší a "staromódní" mýdlovost a nahradil ji náručí překrásných citrusů. Mandarinky, pomeranče a citróny vytvářejí hotový gejzír svěžesti, lehce podbarvený květinovým srdcem, pronikajícím až nahoru, ke svrchním tónům. Ten začátek je opravdu skvostný a když o tom tak přemýšlím, o trochu víc mi připomíná parfém 1932 než Pětku. Bude to tou šťavnatostí, křehkostí a křupavostí, jako když se s chutí zakousnete do vychlazeného a dobře vyzrálého zeleného jablka Granny Smith. Křup!
Květinové srdce, kde vyniká růže a ylang-ylang s podtónem banánového džemu, se mísí s jemnými mýdlovými hoblinkami a bublinkami, tedy aldehydy v umírněném množství a v moderní podobě, a volně přechází do sametového pižmového základu s vanilkou a jen lehce naznačenou dřevitostí. Přijde mi, že cítím i pár karafiátových kvítků, dodávajících celé kompozici kapku kořeněnosti a vřelosti, avšak nepřekračující zavedené zvyklosti v rámci značky. A tak to má být.
Pokud jde o intenzitu a výdrž, to bude chtít vyzkoušet na vlastní kůži. Já jsem L´Eau zkoušela poprvé před pár dny v Paříži. Prodavačka (s nádhernou rudou rtěnkou, na fotce vlevo je trochu vidět :) ) mě řádně sestříkala od hlavy k patě a já jsem si toaletku užívala asi tak dvě hodiny. Ten den se udělalo docela teplo, kolem mě spousta dalších olfaktorických lákadel a vjemů, takže to se samozřejmě jako regulérní testování počítat nedá. V Praze jsem pak testovala několik dní ze vzorků a tam mi to vycházelo tak na tři hodiny. Na oblečení se drží zhruba 5 hodin, na papírku přes 24 hodin. Co se týče projekce, přijde mi, že není až tak o moc menší než jak je tomu u Pětky. Tady mě ovšem překvapila spíš ta Pětka, že se drží při těle bohužel mnohem víc, než jak jsem u ní zvyklá. Musím se k ní ještě vrátit.
Takže ano, dalo by se říct, že N° 5 L´Eau je zčásti l´eau, čili naředěná Pětka a zčásti je to Pětka s trochu pozměněnými poměry ingrediencí. Výsledkem je příjemná, lehká, křišťálově čistá a dobře propracovaná vůně, která se snad nemůže nelíbit jak těm, pro které je klasická N° 5 moc aldehydová a starosvětská, tak těm, kteří mají rádi nejen klasiku, ale i různé dřívější odnože a variace. Kamenem úrazu může být (a v mnoha případech jistě bude) projekce a výdrž, ale to je individuální a je třeba prozkoušet.
(5.9.2016)
Obšírněji a s fotkami též na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2016/09/05/chanel-n-5-leau-recenze/
Podoba s původní No. 5 Eau Premiére a s No. 5 Eau Premiére (2014) je značná, navíc jsou zde akorát citrusy - nikoliv však svěží, ale "zamlžené" do zapudrované podoby. Po rozvonění není až tak vanilkově pudrově sladká jako původní Eau Premiere, ale spíš sladkokysele citrusově pižmová s uhlazeným cedrem. Postupně ale vymizela do velmi rozpačité podoby sladkokyselé cedrové stopy. Když odhlédnu od cedrového finále, tak je to vůně povedená...a taky evidentně "náborová" (stejně jako byla původní Eau Premiere) pro mladé nositelky a otevření jejich cesty ke klasické No. 5. Jedinou její slabinou je výdrž - dělá opravdu "čest" přízvisku "L´Eau").
Za tuhle vůni by si Olivier Polge zasloužil nějaké to vyznamenání, klidně i státní //ale ne u nás, proboha, u nás ne, to bych mu nepřála, to ne...// - protože on mi zlidštil No. 5. Prostě ji rozložil na prvočísla, z nichž s bravurou stoletého architekta vystavěl chrám, vzdušný a vznosný, Eiffelova věž je proti té stavbě nudná tetina //o výraz "tetina" obohatila můj slovník - nepletu-li se - barbucha, děkuji pěkně//, tahle krása se vzdušných nebes dotýká, růže si mezi mračny poletují jako malí nachoví ptáčci, člověk má prostě jen chuť dívat se na tu krásu, zhluboka dýchat a říkat si: "To je fakt boží..."
A ještě jedna věc - mám ráda tahle slova: "Jsem ochoten uvěřit jen v Boha, který umí tančit." Řekl to, tuším, Henri Matisse. Možná bych si k tomu drze přidala ještě to, že zřejmě mohu uvěřit jen v Boha, který zbožňuje vůně //a proto sedmého dne krátce odpočíval - a k večeru, dobře naladěn, stvořil parfuméra...//.
Klíč k omlazení a k "modernizaci" Pětky našel Olivier Polge, současný parfumér domu Chanel, v aldehydech, resp. v jejich částečném potlačení v úvodní fázi kompozice. Vyjmul aldehydovou ostřejší a "staromódní" mýdlovost a nahradil ji náručí překrásných citrusů. Mandarinky, pomeranče a citróny vytvářejí hotový gejzír svěžesti, lehce podbarvený květinovým srdcem, pronikajícím až nahoru, ke svrchním tónům. Ten začátek je opravdu skvostný a když o tom tak přemýšlím, o trochu víc mi připomíná parfém 1932 než Pětku. Bude to tou šťavnatostí, křehkostí a křupavostí, jako když se s chutí zakousnete do vychlazeného a dobře vyzrálého zeleného jablka Granny Smith. Křup!
Květinové srdce, kde vyniká růže a ylang-ylang s podtónem banánového džemu, se mísí s jemnými mýdlovými hoblinkami a bublinkami, tedy aldehydy v umírněném množství a v moderní podobě, a volně přechází do sametového pižmového základu s vanilkou a jen lehce naznačenou dřevitostí. Přijde mi, že cítím i pár karafiátových kvítků, dodávajících celé kompozici kapku kořeněnosti a vřelosti, avšak nepřekračující zavedené zvyklosti v rámci značky. A tak to má být.
Pokud jde o intenzitu a výdrž, to bude chtít vyzkoušet na vlastní kůži. Já jsem L´Eau zkoušela poprvé před pár dny v Paříži. Prodavačka (s nádhernou rudou rtěnkou, na fotce vlevo je trochu vidět :) ) mě řádně sestříkala od hlavy k patě a já jsem si toaletku užívala asi tak dvě hodiny. Ten den se udělalo docela teplo, kolem mě spousta dalších olfaktorických lákadel a vjemů, takže to se samozřejmě jako regulérní testování počítat nedá. V Praze jsem pak testovala několik dní ze vzorků a tam mi to vycházelo tak na tři hodiny. Na oblečení se drží zhruba 5 hodin, na papírku přes 24 hodin. Co se týče projekce, přijde mi, že není až tak o moc menší než jak je tomu u Pětky. Tady mě ovšem překvapila spíš ta Pětka, že se drží při těle bohužel mnohem víc, než jak jsem u ní zvyklá. Musím se k ní ještě vrátit.
Takže ano, dalo by se říct, že N° 5 L´Eau je zčásti l´eau, čili naředěná Pětka a zčásti je to Pětka s trochu pozměněnými poměry ingrediencí. Výsledkem je příjemná, lehká, křišťálově čistá a dobře propracovaná vůně, která se snad nemůže nelíbit jak těm, pro které je klasická N° 5 moc aldehydová a starosvětská, tak těm, kteří mají rádi nejen klasiku, ale i různé dřívější odnože a variace. Kamenem úrazu může být (a v mnoha případech jistě bude) projekce a výdrž, ale to je individuální a je třeba prozkoušet.
(5.9.2016)
Obšírněji a s fotkami též na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2016/09/05/chanel-n-5-leau-recenze/
Podoba s původní No. 5 Eau Premiére a s No. 5 Eau Premiére (2014) je značná, navíc jsou zde akorát citrusy - nikoliv však svěží, ale "zamlžené" do zapudrované podoby. Po rozvonění není až tak vanilkově pudrově sladká jako původní Eau Premiere, ale spíš sladkokysele citrusově pižmová s uhlazeným cedrem. Postupně ale vymizela do velmi rozpačité podoby sladkokyselé cedrové stopy. Když odhlédnu od cedrového finále, tak je to vůně povedená...a taky evidentně "náborová" (stejně jako byla původní Eau Premiere) pro mladé nositelky a otevření jejich cesty ke klasické No. 5. Jedinou její slabinou je výdrž - dělá opravdu "čest" přízvisku "L´Eau").