Je rozdíl mezi mořskou vodou a osolenou vodou z kohoutku.
Je rozdíl mezi pískem bílé pláže a pískem v igelitovém sáčku, který si koupíš ve zverimexu do akvaria.
Je rozdíl mezi liliemi na zahradě za domem a nesmrtelnými liliemi z hedvábí, které zdobí hotelové lobby – a voní, protože je mezi nimi ukryt difuzér.
A právě takový rozdíl je i mezi vůní rajské laguny a Un Jardin sur la Lagune. Protože v ní je všechno tak nějak „jakoby“. Snad s přivřenýma očima a z velké dálky – a ani tak to není ono...
//A od začátu až do konce se mi do myšlenek vkrádá jedno – calone, protože mám pocit, že ho cítím jako podstatu a základní linku celé vůně; calone a sladké pittosporum...//
Úvod se nese ve znamení osvěžující citrusové spršky, v zahradě za kamennou zídkou je zatím stín, ale už se spustil automatický zavlažovač. Po chvíli vysvitne slunko a potměšile zamíří své paprsky na místa, která bychom v té zahrádce raději neviděli: zlotřilí turisté háží přes zídku plastové láhve se zbytky nedopité zvětralé Fanty a Coca-coly, vedle tleje kůra od kilogramového grapefruitu, na zeleném trávníku povlávají kusy mikrotenových sáčků. Parkem se lenivě pohybuje osmahlý zahradník, nezdržuje se odstřiháváním odkvetlých lilií, ale uklízí ten nepořádek. Na čerstvě oholené tváři, která je cítit levnou vodou po holení, úsměv, kovovým drapákem loví odpadky ze záhonů a i když slunce ještě nenabralo polední sílu, na tričku se mu rýsují první slané mapy z potu.
Pro mě naprosto neuspořádaná vůně, v níž cítím vysloveně pánské tóny podobně ostré jako v Eau de citron noir.
Sladce citrusový začátek se postupně přelil do pleťového pižma s vymáčeným dřevem...což bylo pouze předznamenání syntetického nakyslého dřevopižma po rozvonění. Na mé kůži laciná pánská drogerková cedrovka.
Parfém, ktorý stavia na vôni slanorožca, prímorskej rastliny, ktorá sa považuje za delikatesu a strihá sa ručne visiac z útesu. Nemala som možnosť ho ani ovoňať, ani ochutnať, ale mal by mať zvláštnu, slano-korenistú arómu. A keďže rastie tak blízko k moru, tak má pre niekoho až príliš slanú chuť. A ako vonia ten parfém? Hm, morská voda s drevom, ako ju poznáme s Eau des Merveilles, položené výraze viac na morskú vodu a rozriedené. Základ máme. A teraz tam pridáme ten slanorožec a prímorské rastliny, voniace na slnku svojou čiastočne rastlinnou a čiastočne slankastou arómou, ktorú by nemali, keby nerástli tak blízko pri slanej vode. Človek akoby tam bol. Ticho, pokoj, občasné zašumenie prímorského vánku a zavŕzganie stoniek a konárikov.
Tentokrát se má jednat o zahradu v Benátkách, s kvetoucími stromy a keři za kamennou zídkou.
Lehce citrusová a květinová vůně, ve které převládá magnólie, jedná drobná lilie a zelené keře. Je vzdušná se slaným mořským vzduchem a kupodivu ne akvatická. Působí ale bohužel poněkud jednoduše synteticky jako by se inspirovala moderními "molekulovými" vůněmi. Výdrž má sice dlouhou, ale pouze v podobě umělé sladké pudrové dřevitosti.
Je rozdíl mezi mořskou vodou a osolenou vodou z kohoutku.
Je rozdíl mezi pískem bílé pláže a pískem v igelitovém sáčku, který si koupíš ve zverimexu do akvaria.
Je rozdíl mezi liliemi na zahradě za domem a nesmrtelnými liliemi z hedvábí, které zdobí hotelové lobby – a voní, protože je mezi nimi ukryt difuzér.
A právě takový rozdíl je i mezi vůní rajské laguny a Un Jardin sur la Lagune. Protože v ní je všechno tak nějak „jakoby“. Snad s přivřenýma očima a z velké dálky – a ani tak to není ono...
//A od začátu až do konce se mi do myšlenek vkrádá jedno – calone, protože mám pocit, že ho cítím jako podstatu a základní linku celé vůně; calone a sladké pittosporum...//
Úvod se nese ve znamení osvěžující citrusové spršky, v zahradě za kamennou zídkou je zatím stín, ale už se spustil automatický zavlažovač. Po chvíli vysvitne slunko a potměšile zamíří své paprsky na místa, která bychom v té zahrádce raději neviděli: zlotřilí turisté háží přes zídku plastové láhve se zbytky nedopité zvětralé Fanty a Coca-coly, vedle tleje kůra od kilogramového grapefruitu, na zeleném trávníku povlávají kusy mikrotenových sáčků. Parkem se lenivě pohybuje osmahlý zahradník, nezdržuje se odstřiháváním odkvetlých lilií, ale uklízí ten nepořádek. Na čerstvě oholené tváři, která je cítit levnou vodou po holení, úsměv, kovovým drapákem loví odpadky ze záhonů a i když slunce ještě nenabralo polední sílu, na tričku se mu rýsují první slané mapy z potu.
Pro mě naprosto neuspořádaná vůně, v níž cítím vysloveně pánské tóny podobně ostré jako v Eau de citron noir.
Sladce citrusový začátek se postupně přelil do pleťového pižma s vymáčeným dřevem...což bylo pouze předznamenání syntetického nakyslého dřevopižma po rozvonění. Na mé kůži laciná pánská drogerková cedrovka.
Parfém, ktorý stavia na vôni slanorožca, prímorskej rastliny, ktorá sa považuje za delikatesu a strihá sa ručne visiac z útesu. Nemala som možnosť ho ani ovoňať, ani ochutnať, ale mal by mať zvláštnu, slano-korenistú arómu. A keďže rastie tak blízko k moru, tak má pre niekoho až príliš slanú chuť. A ako vonia ten parfém? Hm, morská voda s drevom, ako ju poznáme s Eau des Merveilles, položené výraze viac na morskú vodu a rozriedené. Základ máme. A teraz tam pridáme ten slanorožec a prímorské rastliny, voniace na slnku svojou čiastočne rastlinnou a čiastočne slankastou arómou, ktorú by nemali, keby nerástli tak blízko pri slanej vode. Človek akoby tam bol. Ticho, pokoj, občasné zašumenie prímorského vánku a zavŕzganie stoniek a konárikov.
Tentokrát se má jednat o zahradu v Benátkách, s kvetoucími stromy a keři za kamennou zídkou.
Lehce citrusová a květinová vůně, ve které převládá magnólie, jedná drobná lilie a zelené keře. Je vzdušná se slaným mořským vzduchem a kupodivu ne akvatická. Působí ale bohužel poněkud jednoduše synteticky jako by se inspirovala moderními "molekulovými" vůněmi. Výdrž má sice dlouhou, ale pouze v podobě umělé sladké pudrové dřevitosti.