Sweet Potato děkuju. já jsem teda založením spíš pesimista, Ale nejvíc ze všeho mě štve ta pasivita. Řeči o tom jak počkáme až to přejde a bude zase dobře tomu prostě nevěřím.
Koronavirus
28. března 2020 09:01
K tomu automotive můžu přidat vlastní zkušenost, prochází mi rukama data týkající se pojištění motorových vozidel a můžu říct, že za celý rok 2020 nebyl žádný výkyv. Byl tam snad malý drobný propad někdy v dubnu, ale jinak prodej aut frčí. Jen se mění struktura samozřejmě. Veliký nárůst je v distribučních a přepravních firmách, u fyzických osob je to plus mínus stejný.
Ja v soucasne situaci moc pozitiv taky nevidim. V globale mozna tim, jak ubylo turismu, letecke dopravy a lodni, tak dojde k vylepseni stavu zivotniho prostredi. Treba lokalit, ktera byla lidmi driv extremne navstevovana. Aspon trochu.
Jos To jo, i když asi jen dočasně. Zato česká příroda pláče.
Věřila jsem ještě na začátku roku, že situace se bude zlepšovat, ale britská mutace a hlavně chaos kolem očkování mě hodil dost do rezignace. Teď těch posledních 14 dní mám pocit, že už jedeme jenom dolů.
Sweet Potato Ta ceska asi fakt nic moc. Ale jinak si myslim, ze letecka doprava dlouho nebude jako driv. Cast dopravcu zkrachuje a ten zbytek zdrazi, takze to nebude az tak dostupne jako driv. No uvidime, stejne to clovek neovlivni. Ja se snazim aspon co nejvic podporovat ceske vyrobky, knihy, oblibene podniky a ted mam konecne cas, aby do lednicky neproniklo nic od Babise 
. Ten na Scuku
nastesti neni!
Jos tak zajímalo by mě, kam se vyvinul Jezkuv statek, před 5 lety mělo sklizeno kvůli tomu takovou kauzicku, která vysumela, na scuku se jezkuv statek prodává furt
Potrefenáhusa Zajimave! Od nich mam myslim jeden kecup akorat. Hele ja to uplne nezkoumala, k nam "do vsi" dovoz zahajili az v listopadu a jinak nakupuju v malem farmarskem obchode v centru LBC, kde si to fakt hlidaji. Ale i tak jsou jasne rozdily mezi nekterymi dodavateli.
Jos no pro mě je to takový připomenutí toho, ze Agrofert muže bejt zamaskovanej leckde
Potrefenáhusa Ale ted mi napada, ze si kamaradka nedavno stezovala na jejich marmeladu, ze je hnusna. Takze kvalita se proste ukaze 
. Ale co v te nasi male zemicce neni prohnile 
.
Reakce na Jiná Realita:
co by se stalo,kdyby vlada chtela kvuli nejake mutaci zprisnovat,aniz by mezitim byl aspon mesic normalniho zivota.
Jen to ne! 
Tyhlety přestávky, uvolňování a zpřísňování, jsou to nejhorší co mohli vymyslet!
Je to k ničemu nejen z hlediska zdravotního, ale i na psychiku je to mor...
Jinak já si říkám furt, že bych si měla vzít příklad z prarodičů, který přežili válku, koncentrák, navrch ztrátu normálního života a postavení po ´48... a nezatrpkli a nikdy si nestěžovali... ale jde to teda dost ztuha! Už toho začínám mít pomalu dost, protože stejně jako Kokoska mám obavu o ty zbývající "kvalitní" roky!
barbucha Mam to úplně stejně. Je strašné těžké uchovávat si jakýs takýs odstup.
MP Meri Já si myslím, že optimismu se musí spoustu lidí učit. nebo třeba ne hned optimismu, ale učit se hledat denní pozitiva, denní radosti.
Ne, není všechno špatně, i když to stojí za vyližkapsu. Dá se najít dost radostí.
A v tom asi bude právě rozdílný ten dopad na psychiku.
ten, kdo je deprimovaný a všechno je špatně, bude mít mnohem těžší dopad na svou psychiku než ten, kdo se třeba i přinutí najít v situaci něco dobrého.
Já se nechci patlat pořád v nějakém naříkání, co by bylo, kdyby bylo. Ale současně chápu, že to někoho strašně deprimuje. Může s tím něco udělat? nemůže, pak se s tím musí nějak srovnat.
Mně to taky strašně štve. dcery jsem neviděla a ani neuvidím asi ještě hodně dlouho.. ale máme aspoň WatsApp
Chybí mi společnost, jsem pořád sama - ale tak aspoň telefonem si pokecám a mám tu své psy..
Strašně mě štve výuka z domova, Chci do školy! Ale nejde to, tak aspoň se žáky pokecáme online.
Prostě náš život je to, co žijeme ted, repete nebude
No tak já úplnému pesimismu nepropadala, jen mám ohromný strach o lidi, kteří mi na tomto světě zbyli. Ale dnešní sledování čt 24 mě tedy pěkně hodilo do deprese. Stačil mi tam rozhovor s virologem z MU, který tam sdělil zatím ne zcela potvrzené informace, že to vypadá, že britská varianta je o 40-60% smrtelnější. Ale potvrdí se to v řádu několika týdnů. A následné zprávy o tom, jak většina vakcíny jde do VB a několikanásobně si ji přeplatil Izrael, to už jenom dokonala. Nemám ani chuť na oběd.
Bože dej mi jasnou mysl, abych se dokázal smiřovat s tím, co nemohu změnit.
Abych měl odvahu změnit to, co změnit mohu, a abych to dvojí vždycky rozpoznal.
Dadoo Já s tebou v zásadě souhlasím, samozřejmě, že je potřeba bojovat a hledat pozitiva, co taky jinýho. Ale zároveň není potřeba koukat skrz prsty na lidi, kteří na to třeba zrovna nemají sílu a potřebujou si prostě pofňukat, zanadávat, zalízt někam do nory nebo co já vím. Vždyť to proboha může být pro ně jen fáze, hledají úlevu, nabírají síly ... Není potřeba se jim vysmívat a předhazovat jim to ve stylu "nesnášim fňukání, to nikdy nikomu nepomohlo, podívej se na mě, jak to zvládám, tak se taky snaž". Ještě jsem si zpětně pročetla tvoje příspěvky od včerejška na tohle téma a vidím v tom spoustu pohrdání těmi, kdo současnou situaci třeba nezvládají a nula soucitu.
MP Meri Ne pohrdání lidmi tedy opravdu ne. To nemám v povaze. Odmítání postoje naopak ano
Já teda vidím mnohem víc negativ a jen málo pozitiv.
Pozitivum je, že u nás konečně začal fungovat home office, kterému se naše univerzita bránila zuby nehty a ani po 10 letech mi (ani kolegům) nechtěla dát ani jeden den v týdnu na HO. Samozřejmě se v rámci týdnů zlepšila kvalita poskytované online výuky...
Další pozitivum je, že mi aspoň nemusí být líto, že během těhotenství přijdu o akce, párty, že nemůžu pít, jíst sushi apod. (nikdo nikam nesmí, restaurace zavřené). ;-) Taky že není chřipková epidemie.
Ovšem brzy přivedeme k promoci první magistry, kteří nezažili offline výuku, nepotkali osobně ani profesory ani spolužáky. Spousta našich studentů si v tvrdém procesu vybojovala námi sponzorovaný semestr na top univerzitách v Sydney, Hongkongu, Londýně... kam samozřejmě neodjeli.
A to nemluvím o tom, že vedu taneční skupinu, kde kariéra končí kolem 24 - 25 let, měli jsme super rozjetou partu kolem 21 - 22 let. Než se bude dát zase pořádně trénovat, bude už pozdě, parta rozpadnutá, tanečníci přišli o nejlepší léta. V divadle (naštěstí jen ochotnickém) přišel lockdown měsíc před premiérou nového muzikálu, na který jsme nacvičili kromě jiného i živou hudbu, přes 40 lidí zapojených. Teď se dostáváme do krize, protože kvůli nezaměstnanosti (restaurace, hotely), se někteří herci apod. v Rakousku neudrží a budou možná muset odejít úplně. Několik starších herců se na to těšilo jako na poslední roli, kterou ještě zvládnou...
O strachu o blízké se asi zmiňovat ani nemusím.
Já vím, že to jsou problémy jen hrozně marginální, že se mám oproti většině krásně a nemám si na co stěžovat. Ale...
Mě ty denní malé radosti už mě tolik netěší. Potřebuju k životu společnost a lidi (víc lidí). Miluju přírodu, ale už mám procházek lesem plný zuby, chci jít do muzea nebo galerie. Chci jít domů večer z práce a vidět, jak lidi sedí v restauracích a baví se... sedět tam taky. Prostě mi ten život nějak šedne. Jako zatnu zuby a budu se chovat zodpověďně dál, budu dodrzovat všechna opatření, ale fakt nevím jak dlouho tohle vydržím a navíc mám pocit, že nějak nevidím světlo na konci tunelu.
