0zero7 Ha, takhle podobně se mi taky jedna “reinventovala”. Na terapii se naučila, že se má přestat bát říkat svůj názor, má myslet na sebe, být zdravě sobecká. Jenže to poněkud přepálila, takže je hádavá, umanutá, útočná, sebestředná...ode zdi ke zdi.
Cvičení doma
08. listopadu 2014 16:45
0zero7 Kríza psychická, na zakázané veci chuť nemám. Včera priateľ robil chleba z cottage, použili sme ho namiesto žemle na burgery a parada. zajtra vyskúšam jeden z tvojich.
A terapeutické okienko super
Ako ja mám toľko chýb. Neviem povedať nie, veľmi zle znášam kritiku oprávnenú aj neoprávnenú, sebavedomie ke čo(?!). Asi si naozaj vezmem príklad z Lilly_Ku a začnem s tým niečo robiť. Ešte aj ten low carb prehlbuje tú mojú marnost.
Sweet Potato no praaave, a musi to fungovat na obe strany, jinak cau. A stykas se s ni jeste? Ja jsem takhle odstrihla i dalsi kamosku co byla takova ne prilis stabilni a docela i pila a pak sceny atd, ta se hodila do cajku behem roku (samozrejme clovek zkusi pomoct, ale to nezafungovalo, musela si projit blbym vztahem a je to o moc lepsi ted) a s tou se stykam znova a uplne v pohode. Nezavrhla bych nikoho uplne, zalezi na situaci. Ale fakt to dokaze cloveka desne vysat. Mam svagrovou co je desne nevychovana (jak psala Ounz, proste je tak naucena z domu) a ja to nedavam, tak ji to proste reknu, ze tak ne. Je teda v EU, tak to moc neresim...
paktofonika tak doufam, ze to bude brzo lepsi! Drz se a do niceho bych se teda nenutila, rid se pocitem a jez co je intuitivne nejlepsi, telo si rekne, myslim. (viz ja vcera spagety, dala jsem abytek hrnce domacim, pac bych to sezrala jinak) a klidne nejakej prycholog, to je dobrej napad. Simte tady ma terapeuta kazdej, jsem uplne trapna, ze zadnyho nemam hahaha
0zero7 Jo, jasně, byť ne intenzivně, ale bydlet s ní naštěstí nemusím, že. A pozitiva pořád převládají. Já taky nejsem perfektní, abych kolem sebe tolerovala jen perfektní lidi.
A bonus: Nedokonalí přátelé mají tu výhodu, že se člověk hned cítí o trochu lepší a ještě je může krásně pomlouvat.
Sweet Potato jako některý lidi jsou hodne výživný tema, blby je, když se pak ti známí někde nečekaně protnou...
Potrefenáhusa Aj jaj
Reakce na paktofonika:
Ako ja mám toľko chýb.
z téhle strany to nevylepšíš! pěkně se pochval
a mně teda hodně pomohlo přiznat nejdřív sobě a pak i okolí, ž e se zlobím. dovolit si to, nejdřív sama sobě - jaká úleva, a pak to dokonce i dát najevo - to už je komplikovanější a ne vždycky to zvládnu správně. každopádně ne nějakým vztekáním, ale prostě říct "tohle se mi nelíbí, to nechci, zlobím se na tebe, jsem naštvaná". důležitý na tom je "já se zlobím" - ne "ty seš zlej". třeba i v tom smyslu že jsem nechtěla ustoupit někomu kdo mě využívá, ale nakonec jsem se zase! nechala ukecat k něčemu co nechci - třeba nejít cvičit protože kamarádce se v sedm zdálo pozdě... a pak jdu a cítím se blbě a jsem nervní a podrážděná a vyliju si zlost - aha bacha, tak to ne! nevyliju, přiznám si že jsem naštvaná na ni, protože mě dotlačila do něčeho co nechci. zlobím se na ni. fakt jsem na ni rozzlobená. uff. no příště už to takhle neudělám, hned si vzpomenu jak jsem minule byla naštvaná. rovnou řeknu - ne to se mi nehodí.
viktorka_od splavu osobo, já kdybych tě naživo neviděla, tak bych z tebe měla rozporuplné pocity, ale ty jsi děsně milá! Možná se blbě vyjadřuju, ale ono to se vším souvisí. Mě nikdo do ničeho nenutí, naopak rodinka mě vyhání ven, ať si odpočinu, jde právě o to, abych bez výčitek zmizela, JÁ si to všechno brzdím, ne proboha aby to vyznělo, že jsem si vzala nějakýho tyranosaura, to zas k tomu mám neskutečnej odpor, když vztah není rovnocenný. Ale o tom jsi vlastně psala, myslím, že si vlastně rozumíme.
0zero7 No máš opět recht, já si rozumově řeknu...Tak, po dvou dětech jako dobrý, baví mě spousta věcí a dokonce mi i spousta věcí jde sama od sebe, ale pořád je to tak, že bych to vlastně veřejně nepřiznala, aby si někdo nemyslel, že jsem nafoukaná. Na terapii jsem začala chodit a doporučuju to všem, co jsou v téhle situaci. Hned na začátku mi bylo řečeno, co tu psala Ounz , že to bohužel nefunguje tak, že si párkrát pokecám s vyškolenou osobou a stane se ze mě sebevědomá exhibicionistka, co vyprodá sportovní halu, ale pomocí různých metod lépe zvládnu problematické situace, jako odmítnout nepříjemný úkol, říct si o to co zrovna potřebuju, nesrovnávat se, nenechat si naložit víc než unesu, snést kritiku atd...Ale teprv s tím začínám, takže práce bude dost.
Jinak low carb šlo dnes do kelu, vínoooo! Sice ne úplně závratné množství, ale stejně...
Luna 
seš dobrá prostě!
na to urputný sebetrpitelství mám jednu dobrou meducínu, možná si některá z vás na podobnou vzpomene:
(bylo mi tak 10? 12?) vidím maminku s prachovkou jak chodí po bytě, vytáhne něco z poličky, utře, dá to zpátky, zahořekuje jak strašně, ale fakt strašně ji bolí hlava... druhá polička... ale strašně.. ale musím to udělat... další polička.. achaujaj.. beze mě byste tu shnili ve špíně... ajajjjaj fňuk okázalé přikládání ruky na čelo...
nevim co ji to tehdy popadlo protože není hypochondr ani nedělá scény, prostě nějaká slabá chvilka, ale hrozně mi to utkvělo a tehdy mi za ni bylo trapně. a střežím se toho do něčeho podobnýho upadnout
Luna Hele, dobra cesta jako! A klid, vino piju ted skoro kazdej den, low carb ne? 
...no, ono se opět potvrzuje, jak některá pořekadla a moudra jsou pravdivá...
Lidé, když je čtou v časopisech, tak už je ani nevnímají, jsou skoro klišé. Ale pokud si člověk uvědomí tu pravdu v nich...
Třeba -
pokud vám lidi začnou říkat, že jste se změnili/a(hodně, úplně změnila),
bývá to dost často v momentě, když nechcete dělat to, co chtějí, aby jste dělali, co očekávají.
Fakt je moc důležité, aby člověk žil SVŮJ život, a ne život podle měřítek kohokoliv jiného. Neporovnávat se.
(postava, jídlo, hadry, atd. Přece prvotně se musím cítit JÁ dobře. Co na tom, že nosím na rameni soukenej vak místo shoperu, na těle květinkový šatky místo simply white tuniky a prsa mi drží podprsenka, abych je nechytala u gumy do tepláků((no, nebo jsou tak malá, že tam naopak ani nikdy/k stáru nespadnou...)) )
Nepěstovat vztahy, přátelství s lidmi, kteří člověka vyssávají(emočně, finančně, atp.). Na co.?
Jednat s každým pěkně, slušně, v pohodě. Stejně tím člověk nejvíc dosáhne. Po dobrém... A když ne, zůstane mu čistý štít i svědomí.
Atd.
Je toho moc.
Plno věcí se naučit dá.
Prostě mít rád sám sebe(v tom nejlepším smyslu slova).
Přát sobě i druhým jen to dobré.
Být vděčný, za to, co mám(život, zdraví, práce, partner. A pokud se mi něco nelíbí, tak s tím něco dělat.)
Žít si a užívat obyčejnej spokojenej život.
Reakce na viktorka_od splavu:
Ounz no určitě je těžký když to člověk v sobě nemá "sám od sebe", ale pak ještě záleží na tom, kolik máš energie co můžeš vynaložit na to "obětování". já třeba zjistila že na to nemám, že to odnesu zdravotně a celkově prostě žít s tím pocitem že jsem hadra na zem nezvládám. takže i za cenu že budu na někoho zlá, že mě "nebude mít rád", jsem si dala za cíl mít se na prvním místě. až se mi kroutí palce jak strašně sobecky to zní.. nebo ne?
no to je prave velmi subjektivni. Ja se mam na prvnim miste neustale, jsem presvedcena, ze presne tak to na byt a jde mi to samo. Dokonce to prispiva k harmonickym vztahum v okoli. Ale to je to sebevedomi, nejvetsi hodnota, kteru si clovek z rodiny muze odnest. Jo a z mych zkusenosti - naucene sebevedomi jde nekdy hrozne poznat.
Reakce na Sweet Potato:
0zero7 Ha, takhle podobně se mi taky jedna “reinventovala”. Na terapii se naučila, že se má přestat bát říkat svůj názor, má myslet na sebe, být zdravě sobecká. Jenže to poněkud přepálila, takže je hádavá, umanutá, útočná, sebestředná...ode zdi ke zdi.
no to je presne ono, plus co pise 0zero, s nekym takovym nejde pak vyjit
Já myslim, že pokud člověk nemá sebe na prvním místě, dobře to fungovat ani nemůže, prost model kyslíková maska
Reakce na jinx:
no to je prave velmi subjektivni. Ja se mam na prvnim miste neustale, jsem presvedcena, ze presne tak to na byt a jde mi to samo. Dokonce to prispiva k harmonickym vztahum v okoli. Ale to je to sebevedomi, nejvetsi hodnota, kteru si clovek z rodiny muze odnest. Jo a z mych zkusenosti - naucene sebevedomi jde nekdy hrozne poznat.
přesně řečeno
Reakce na jinx:
no to je prave velmi subjektivni. Ja se mam na prvnim miste neustale, jsem presvedcena, ze presne tak to na byt a jde mi to samo. Dokonce to prispiva k harmonickym vztahum v okoli. Ale to je to sebevedomi, nejvetsi hodnota, kteru si clovek z rodiny muze odnest. Jo a z mych zkusenosti - naucene sebevedomi jde nekdy hrozne poznat.
Hm, z rodiny se to asi odnést dá, ale hodně je to prostě dáno povahou... Naši byli, řekla bych zdravě sebevědomí, připtom tolerantní a podporující rodiče. A přitom my s bratrem jsme byli spíš méně průbojní a sebevědomí. No nějak jsme to zvládli a fungujeme celkem normálně sebevědomě, ale není to přece jen ono. Asi by to bylo ještě horší, kdyby nás doma nějak sráželi. Ale prostě jen z rodiny to není...
Naučila jsem se prostě se sebou žít, i když se nemám úplně ráda, jsem se sebou smířená, v podstatě jsem si nějaké sebevědomí vytvořila, ponejvíc třeba v profesním životě a tak. A nemám se na prvním místě, to asi nikdy nebudu mít, ani nechci. Ale nejsem zas blázen, abych byla úplně sebezničující a šla tedy se starostí o jiné sama proti sobě :-)
VeronikK Musím říct, že nechápu jak se někdo může nemít rád, proč??
Mutziputzi a proč jo? Ale naučila jsem se být k sobě tolerantní. (proč: nejsem hezká, vždycky jsem měla pocit, že jsem tlustá - i když jsem teda fakt nebyla, nejsem dokonalá... ) Rozumově to chápu, že není třeba být perfektní atd., ale poctově to prostě není úplně ono.
VeronikK Mně to připadá jako nutnost se mít rád, vůbec si neumím představit něco jinýho a přijde mi to normální. Asi nastavení...
