Cvičení doma

0zero7 Napsala jsi to skvěle . 

0zero7 Super a závidím na tebe je to tvoje šťastie zo života vidno na kilometre. . Ale aj ja už pracujem na tom aby som bola šťastnejšia len ten low carb mi v tom zatiaľ bráni. Včera brutal kríza, dám tomu ešte týždeň alebo dva a uvidím. Pečivo, cestoviny a tak nezaradim ale aspoň viac ovocia alebo co. 

0zero7 Skvělej balanc mezi místnímy extrémy, včetně...ehm...asi i toho mýho

Jojo, ten rozumnej přístup je důležitej. Já jsem najela z hyper-carb na takovej normal-carb bych řekla. Prostě vynechat ty prasárny ze kterejch to čiší na 100m . Plus pohyb a stačí mi to. Já si prostě to jídlo nechci zhnusit a nechci nat tím přemejšlet a už vůbec počítat nějaký kalorie nebo sacharidy. Pro mě jsou nejtěší ty stresový situace v práci, práci si nosím, dělám po nocích a dělá mi problém se u toho nepřežírat

Ale našla jsem si asi svůj "váhovej ideál", což je asi +10kg od váhovýho ideálu na mojí vejšku, ale co. Hlavní je teď taková ta všeobecná stabilizace životosprávy, s tím mám velkej problém.

0zero7  Krásné čtení. Jo, je to na tobě vidět ta spokojenost a seš fakt moc krásná. No koukám, že tam je zásadní rozdíl: Já v 17 tlustá, ale šťastná, měla jsem nejlepší kamarády, ti mi naštěstí zůstali, jinak samý koncerty, divadla, po maturitě jsem se nedostala na vysněnou školu, zhubla jsem (velmi nezdravě) a depka! A od té doby se v tom plácám s výkyvama. Ale je fakt čas to už hodit za hlavu, páč já taky asi o moc líp už vypadat nebudu. Mně v tom trochu brání ten přístup, ve kterým jsem žila, tj. To ti stačí, trp a mlč. Hlavně furt ta debilní potřeba se obětovat.  Vím, že je to špatný,vím CO dělám blbě, ale je pěkně těžký si to hlídat.Nicméně ti moc děkuji, žes to sem napsala.

0zero7 moc dobře jsi to napsala. Dřív jsem občas vyzkoušela nějaký extrém a jsem ráda, že jsem pro sebe našla cestu. Ať už ve cvičení, v jídle, v životě a cestu k tomu být spokojená. Nehodlám se stresovat a dokonce už teď ani přizpůsobovat. 

Luna Já myslím, že ještě budeš mít spoustu času. Máš děti malé a nemůžeš je nechat doma, ať si dělají co chtějí. Až budou větší, tak můžeš tu rodinu trochu vypustit, postarají se, poradí si nebudou tě potřebovat pořád za zadkem a potom máš na sebe spoustu času. Je ovšem potřeba tu rodinu na to připravovat a nezvykat nikoho na to, že jsi pořád doma a k dispozici. Mám dvě rozdílné kamarádky. Jednu, která má v pozdním věku 3 děti hodně po sobě. Aź v době, kdy šel nejmladší do školy, tak doma rozdala úkoly a ve 49 začala chodit cvičit, začala jíst, jak chtěla ona, bez ohledu co neustále vyžadovala rodina. Teď jsme jí zrovna říkali, jak je vidět, že je spokojená, že prostě začala brát ohledy i na sebe, krásně zhubla a moc ji to sluší.  Druhá má sotva 40, jedno dítě a stala se doma totálním otrokem. Manžel ani syn si bez ní doma ani neohřejí jídlo, pořád vyžadují servisa ona je nedokáže odstřihnout. Přitom kluk má už taky 17. A tak kdykoli se potkáme, tak slyším jen nářky, jakej je chudák a nemůže se hnout z domu. Taky, jak se nachvíli vytratí, už ji někdo z nich volá. Takže jak píšeš, postupně opustit tu představu, že musíš rodině obětovat život. 

Jinak mám teď s tím cvičením smůlu, mám na 10 dní antibioika a tak mi asi uteče i pochod Praha - Prčice. Napřed s  rukou a teď se zubama, mám s váhou spíš opačný problém, že jde pořád dolů. Takže jednou posilovna a už zase můžu sedět doma. 

Luna no já si myslím, že na tomhle přístupu k životu se dost významně podílí výchova a prostředí v jakým člověk vyrostl, že jo, takže když celý dětství a dospívání posloucháš, že nic není dost dobrý a případně ‘hlavně co vostatní lidi’ a chvála nulanula prd, tak už to v člověku zůstane zakořeněný. Jako je dobrý, když si to jeden uvědomuje, kde je chyba a snaží se s tím něco udělat, ale stejně se pak přistihne, že sklouzává do vyjetejch kolejí sebeneucty a tak. Prostě už je to tam napořád, nedá se toho zbavit, ‘vyléčit se’ nebo převychovat, člověk se snaží to nějakým způsobem korigovat, hlídá se, ale zůstane to v něm napořád a někdy to dost znesnadňuje život..prostě ta nenucená sebevědomost chybí..

Ounz souhlas

Ounz no určitě je těžký když to člověk v sobě nemá "sám od sebe", ale pak ještě záleží na tom, kolik máš energie co můžeš vynaložit na to "obětování". já třeba zjistila že na to nemám, že to odnesu zdravotně a celkově prostě žít s tím pocitem že jsem hadra na zem nezvládám. takže i za cenu že budu na někoho zlá, že mě "nebude mít rád", jsem si dala za cíl mít se na prvním místě. až se mi kroutí palce jak strašně sobecky to zní.. nebo ne?  každopádně je to makačka:P

viktorka_od splavu ne já myslím, Že to sobecky nezní a právě, je to docela makačka někdy..

viktorka_od splavu A to si myslím, že je dobrý přístup. Jsem mnohem spokojenější co jsem dala na první místo sebe.  

Renusatko no jo, to já taky, ale chvílema se to ve mně pere, že dělám něco co se přece nedělá, co mě maminka učila jako fuj! asi jako šťourání v nose;-))

Renusatko Mutziputzi 999 Miru 

diky, jsem to tak vyplacla 

paktofonika Jak to krize? Mas na to chut nebo ti je blbe?

Luna neni zac vubec. Hele, Ono to co pises “Ono uz jinak vypadat nebudu” Tam by melo bejt spis ty jo Mam dve deti a vypadam skvele (to je Pravda) to je presne to misto, ktery zaslouzi prehozeni. Jinak souhlasim, ze jak clovek vyrusta na to ma vliv. A trenuj neobetovani se :) Ja Mam dneska sraz s kamoskou a prej v kolik. Rikam v 7. Prej to je pozde. Tak Ja ze si odcvicim takze driv nemuzu. Proste neustoupit, napsala jsem ji to hezky. No a samo ze to jde a manse sraz v 7. 

Ounz presne jak pises, plus myslim ze clovek se musi I naucit rozpoznat co vlastne chce a obcas rict ne. Ono je to docela desivy nekdy, naucila jsem se to postupne

viktorka_od splavu tak nemusis bejt hned zla (vim teda jak to myslis). Lze veci rict mnoha zpusoby, ze jo. Ale proste jak se tady rika, put your foot down. 

Jo a v zajmu transpatentnosti, v 17 jsem mela modry vlasy, speka a byla jsem teda dost happy nez jsem si vainly pak ve 20 toho speka co se ztrojnasobil. Vcera jsem spagety koupila a jak byly dobry! 

Renusatko ta kamoska s tim synem a manzelem to je sila teda. Doufam ze si to zaridi nejak lip. Je to tezky, Kdyz je clovek ZVyklej. Urcite je to i o Tom se naucit sebe davat na prvni misto. Ono je hezky se lidem zavdecit. Pak te ma kazdej rad, ze jo. Ja se taky kolikrat div nepretrhla driv. To ted teda taky, ale treba v den kdy se to hodi I me. A lidi me nemaj I o nic min radi, jak to pozoruju. Spis naopak, ze to respektujou. 

0zero7 jojo. “zla” v tom smyslu jak pises, kamoska cekala treba ze ustoupis a ono prd. proc taky:-)

0zero7 tam jediný co, že když je někdo z okolí už zvyklej na to, že to ne neřekneš, tak pak sou o to víc překvapený a někdy z toho bejvá mrzení..no buď si to sedne nebo ne

0zero7 tam jediný co, že když je někdo z okolí už zvyklej na to, že to ne neřekneš, tak pak sou o to víc překvapený a někdy z toho bejvá mrzení..no buď si to sedne nebo ne

​to je presny, tohle je dost narocna faze, protoze okoli te automaticky bude tlacit tam, kdes byla pretim.

Ja jsem s temhle vecma mela velky problemy v podstate celej svuj dospelej zivot. Nakonec mi nejvic pomohlo, ze jsem dva a pul roku chodila kazdej tyden na terapii a spoustu veci uplne od zakladu prekopala. Trvalo to dost dlouho, ale byl to nejlip vyuzitej cas a ani nedokazu popsat slovama, jak se mi od te doby zlepsil zivot a mezilidsky vztahy 

Lilly_Ku  super!

Lilly_Ku super, hele spousta lidi ani nejde, protoze maj strach uz vybec z toho to resit, ses dobra. Ja jsem od rany odjakziva, akorat rodice jsem poslouchala, to jo jako, na vecerku doma atd. Akorat kdyz se mi treba nekdo hooodne libi tak to jsem pak hodna jak svina a pretrhla bych se, aspon teda chvili, hehe, takze teoreticky nejlepsi je me sbalit.

viktorka_od splavu No presne, jako taky mi trvalo docela se to naucit. Stezejni je, ze se vsechno da rict v klidu a "hezky".

Mela jsem tady nejlepsi kamosku (nebo jednu z nich) 4 roky asi, konecne se rozesla po 2 letech s pritelem co ji desne nicil, hlavne emocionalne, ale doslo i na fyzicno, tak se konecne sbalila, cela se reinventovala, ze lidem nebude delat strouhatko, a jak kazdymu vsechno rekne na rovinu a tak, cemuz ja jsem strasne tleskala. Problem ale nastal, kdyz se ukazalo, ze to funguje pouze jednostranne, ona sice lidem rikala, co si mysli a jak jsou zli a podli, v momente, kdy ji nekdo rekl, ze se mu neco nelibi na tom, co dela ona, tak aaaaa ohen na strese. Me se osobne dotklo jednou, ze se vyjadrila, ze jsem kriticka az kruta, jsem koukala jak puk (v podstate mi rekla, ze jsem zlej clovek, no poprve a naposledy, pac kde spavala a ci jidlo jedla, kdyz ji ten jeji rekl, at si na tyden da voraz a nechodi domu, ze ji ma plny zuby - ona poslechla a spala u me, ja jest ejak to zaridit s klicema atp, ehm) to se stalo nekolikrat, treba i na 14 dnu. Pred tou jeji reinvenci rok chodila jak ji strasne chybi a ja ji rikam, hele jak nebudes happy napred sama, tak nebudes happy s nikym, no jak hrach na stenu... moc me prekvapilo, kdyz mi rekla, ze si mysli, ze jsem zla (ne doslova, ale proste porad kritika toho co delam a jak se chovat atd) a ja jsem musela manevrovat na skorapkach od vajicek, abych ji nahodou nerekla neco co se ji dotkne. Pak mela jeden vylev co jsem fakt obrecela a prestala jsem se s ni stykat, strasne chtela na kafe za dva mesice, tak jsem sla a rikam ji, proc se se mnou chces kamaradit, kdyz si myslis, ze jsem hajz? a ona ze prece nejsem hajzl porad. Tak na ni cumim v uzasu, jsem se zvedla rikam tak cau uz nikdy jako. A od te doby jsem ji nevidela.se mi ulevilo jako desne, zadnej stres atd. Ale bylo tezky ji teda odstrihnout, ona se pak uz neozyvala, coz bylo dobry. Ale jsem to fakt orvala vic nez nejakej rozchod.

Ty jo, terapeuticke okenko uplne cha cha