Ačkoliv se mi předchozí Tauerova Incense Flash líbila, přece jen v sobě nezapřela určitou strohost. A stejně působí i Amber Flash. Andy pochopitelně použil ambrein, syntetickou náhražku ambry, takže už od počátku voní hodně pryskyřičnatě, je až lehce štiplavá. Mně osobně evokuje spíš uhelný prach. Po pár minutách se přidá labdanum s koženým podtónem společně s mentolově želatinovým kašmeranem, který vůni zlehka osvěží. Dost neobvyklé je i to, že na "nepravou" ambrovku působí poměrně nesladce. Andy totiž použil jen minimální množství vanilky, která se objeví společně s jemně kořenitým santalem až po delším rozvonění. V drydownu pak už ambru prohloubí prašná zemitost pačuli. Jak jsem řekla, je to sice povedená vůně, ale jestli pan Tauer hodlá v tomhle stylu pokračovat, asi řadu Tauerville přestanu sledovat.

Šupinky ambrového zlata v této vůni vytváří směs koriandru s kandovanou mandarinkovou kůrou a aromatickým tabákem. Především je ale díky sladkému pomerančovému květu s pižmem, květu mandloně a pačuli s vanilkově sladkým pižmem o křehkých svatebních mandlích v tenké cukrové polevě z Le Bouquet de la Mariée srovnatelné intenzity a výdrže.

Podobně jako Amber Teutonic je balzamickou lesní ambrovkou. Z cypřišových hvozdů, prostoupených temným a hustým, lehce štiplavým kadidlem jako paprsek světla zazáří její až propolisová sladkost, jakou můžete znát z Amber Absolute příp. Sahara Nor, jen místo horkého pouštního písku těžké kožené boty našlapují po mechu. Projekce a výdrž je vskutku skvělá.

Co se týče mystična, je tahle vůně podle mě naprosto stejná pseudoorientálka jako její předchůdkyně Wood Mystique a ambrová? Haha, dobrej vtípek, taky spíš pseudoambrová. Tady musíte hledat lupou, abyste těch pár znek pod vším tím nánosem ovoce, růže, pačuli a především hromadou labdana na mojí kůži našli. Představte si džbán se šťávou s příchutí lesního ovoce (převažují sladké maliny), lehce říznutý růžovým pepřem, ve kterém plave několik okvětních plátků růže. Stojí na zaprášené kamenné zídce (pačuli, kadidlo a labdanum) a hned vedle něj někdo zapomněl i pár kožených rukavic. Nicméně kdo by rád méně oudovou, více ovocnou a méně ambrovou Amber (Arabian Oud), může pro zajímavost zkusit. (NT)

Po nanešení se v ní dají nalézt určité styčné body s Amber Absolute až na to, že zde je to spíš propolisový med. Skrze tuto hustou tekutinu se vzedme kouřový oblak labdana s kakaovým popraškem. A už ji tu máme sladkou "prachovou" ambru se dřevem a pačuli a stále přítomnou medovou stopou - zde podoba s exkluzivkou Mitzah od Diora. Drží neskutečně, ale není otravná.

S oudovkami se vyloženě nekamarádím. Tahle začíná hodně kořenitě s štiplavým kardamomem a propolisem v čele a oud v ní je zprvu dost živočišný, nicméně velmi rychle ustoupí do pozadí a zůstává přítomen už jako stopa zakouřené kůže v dvojtaktu s hřejivou pryskyřičnatou ambrou. Mezi tuto dvojici je následně vmíchána dávka tekutého karamelu, sladké „prachové“ skořice, krémové vanilky a dřev, které vůni uhladí a zjemní. Pěkné, leč vzhledem k velmi vysoké ceně mi to přijde přece jen poněkud málo.

Je to tak, už z úvodního závanu jiskřivého zázvoru se špetkou najemno namletého černého pepře, prachovou skořicí, hřebíčkem a trochou tabáku je patrná inspirace fordovskou Tobacco Vanille. A nezapře ji ani bíločokoládová tonka s vanilkou a sušenými švestkami. Za velké plus považuji, že je místo lepivé medovosti uhlazená medidativním kadidlem s balzamickou ambrou a celkově je trochu víc tabáková. Líbí se mi i navíc přidaný lékořicový badyán. Jen teda oud jsem v ní nenašla ani náhodou.

Tam, kde Pierrova Brulure de Rose v drydownu jen nesměle škytne, Amber Rose zaplane propolisovou ambrou hned v úvodu. Nalije sklenku kořenité růžové medoviny s příchutí červeného bobulového ovoce. Nabídne pár okvětních plátků růže, obalených v marcipánu a nakonec i pryskyřičnatě zahoří a zahalí se do nahořklé kůže.

Pamatujete zlatavou pryskyřičnatou ambru ze skončené Ambre Orient z řady Armani Privé? Tohle je její reinkarnace místo tymiánu osvěžená trpce pomerančovým koriandrem a citrusovou pelargónií a postrouhaná muškátovým oříškem a zahuštěná vanilkou a bíločokoládovou tonkou s mandlovými podtóny na mléčném santalově cedrovém základu.

Tak si nějak říkám, proč zrovna ambrová hvězda, když se ta vůně točí především kolem myrhy? Propolisová a následně medově sladká ambra spolu s pikantním cedrem a trochou mýdlového ylangu v ní zazáří jen na začátku. Během pár minut však zhasíná a je nahrazená hvězdou sladké dřevité myrhy a kouřového obláčku. Měsícem je tu "medový" benzoin, krémová vanilka nočním nebem a pudrově pryskyřičnatý oppopanax hvězdným prachem.

Kdo by neznal pohádku bratří Grimmů o Jeníčkovi a Mařence. Dvě děti, které se v různých variacích ztratí nebo jsou odvedeni do lesa. Když nastane tma, Jeníček vyleze na strom a v dálce spatří světélko, co je dovede k perníkové chaloupce. A proč jsem si na ní vzpomněla? Amber Teutonic vás totiž zavede do kardamonově temných lesních hvozdů s jehličnatými cedry, modříny, jedlemi a borovicemi, v nichž se málem zabloudíte, dokud v sametově černé pryskyřičnaté temnotě nezahlédnete zářivý záblesk. Je jí zlatavá balzamická ambrová chaloupka s došky z perníkově sladké skořice.z již nevyráběné Ambre Orient z řady Armani Privé.

Čekala jsem další ambrovku, ale ono tam té ambry moc není. Na začátku na vás vykoukne nahořkle svěží bergamot s kořenitou pelargónií a náplní z pomerančových dropsů. Už v tomhle momentě mi začala něco malinko připomínat, jen jsem ještě nevěděla, kterou vůni přesně. Jakmile však dropsy zmizely a zůstala jen kandovaná pomerančová kůra a objevilo se teplé kadidlo, které postupně chladne, s trochou levandule a částečně i s tou ambrou (teda spíš vanilka s labdanem) a s ním i atmosféra zaprášeného (zemité tóny pačuli) středomořského kostelíku, byla jsem doma: Imiza. Je to trochu jinak poskládané a místo slaměnky je tu vanilka, což ji v drydownu dělá sladší, každopádně je to stejné téma.

Já jsem v ní tu ambru téměř taky jako blackviolet nenašla. Ten začátek s jiskřivou mandarinkou, zázvorem a květem heřmánku s lístečky se mi líbí, fakt originální ovšem na mě to pačuli s ylangem docela uhnívá a i ten jasmín je na mně docela zelený. A potvrzuju i ten ovocný tón - slupky švestek s kůží. Trochu jsem si v téhle fázi vzpomněla na Le Parfum de Therese (F. Malle). Až v základu se objeví směs vanilky a labdana, která tedy ve srovnání s Ambre Impérial (Van Cleef Arpels) co do "ambrovosti" vyhrává opravdu jen o prsa :) . (NT)

Jde o moc příjemně zpracovanou ambrovku a má neskutečnou výdrž. Zprvu je citrusová, říznutá trochou koriandru a protkaná muškátovou "sladkostí". Následně se dostává ke slovu směs jemně kouřících pryskyřic a konečně i prachová ambra. V základu ještě zesládne a zhoustne díky přidané vanilce. Celkově vyznívá jako takový hebounký sametový šál, který vás (nejen) v zimě krásně zahřeje.

Tahle vůně rozhodně patří mezi ty zajímavější ambrovky. Souhlasím s andry, co se týče určité podobnosti s Ambre Sultan, ovšem bez toho odporného lutensovského polévkového koření, zatuchlé zeleně a voskově živočišných tónů. Tahle ambra jde ale kromě toho ještě o jeden krůček dál a to nemluvím o celodenní výdrži (přežije i sprchu!). Není jen sladce vanilková, pryskyřičnatá a poprášená suchý prachovým kakaem, především zpočátku je v ní i drhnoucí bylinně dřevitá myrha, která je, jak se zdá, spojovacím bodem vícero vůní Profumum Roma, a studené "mramorové" kadidlo. A nejenom to, je zajímavá i tím, že se v ní střídá jak sladký, tak i hořkoslaný tón. takže tady bych i věřila tomu, že v první fázi použili i kapku pravé ambergris.

Po nějaké době jsem opět dostala chuť na ambrovku a u téhle mě zaujalo spojení s Kalábrií. Takže tedy letní ambra? Rozhodně. Hned v úvodu vás totiž osvěží přírodní čerstvě rozkrojený bergamot se zeleným galbanem. Po několika minutách ho sice dočasně převálcuje trpce bylinný koriandr s trochou ovocného jasmínu, nicméně v další fázi se pak galbanum zase vrátí, tentokrát už i s ambrou. Ambra je to klasicky sladce balsamická, avšak je zajímavá tím, že vanilka v ní je lehce zkaramelizovaná a vyšlehaná do creme brulee, ovšem na rozdíl od jiných ambrovanilek tu hraje jen podbarvující roli, abychom nepřišli o tu příjemnou letní galbanovou hořkosladkost. V drydownu už ji potom jen lehce provzdušní špetka bílého pižma. Nebýt té spousty koriandru v první fázi, asi bych si dala říct. (NT)

Vůni jsem pořizovala naslepo, o to víc mě potěšila už po samotném nástřiku, kdy mi hořké "bylinné" citrusy spolu s lehoulinkým jasmínovým náznakem v této fázi připomněly (podobně jako některým uživatelům parfumo.de) Shalimar (ale jen zde). Potom se už dostáváme na zcela jinou úroveň: kožené živočišno. Než se na mně kastoreum spolu s "kouřovým" labdanem stačí rozdovádět nějakým nepřístojným směrem, přitančí k němu mnou očekávaná "balzámová" ambra se svým hořkoslaným, chvilkami až "máslovým" závojem a umravní ho. Do tohoto momentu ji vnímám jako nesladkou vůni, teprve ambra s sebou přináší určité sladko, v tomhle směru bych se přiklonila k moudjahidine, označila bych to tedy za jakousi "ambrovou marmeládu". Ovšem ta sladkost má pro mě pouze podbarvující úlohu narozdíl třeba od již zmiňovaného Shalimaru, kde naopak začne vanilka výrazně vynikat. Poté, co se se mnou kastoreum loučí, přidává se k ambře krásný přírodní a slaďoučký mléčný santal, který opravdu stojí za to. No a měkká, kůži hladící vůně je na světě :) . Nyní je to již má stálice.

Černá ambra? Ale kdeže, tahle má ve srovnání s černou ambrou od Agonistu spíš šedivý odstín a je mnohem víc prašná a cypřišová. Ta chladivá zelená svěžest je tam zpočátku obzvlášť výrazná. Po ní nastupuje celkem pěkná pryskyřičnatá ambra s krémovou vanilkou a benzoinem, drhnoucím vetiverem, doutnajícími dřevy a hřejivým, malinko upoceným pižmem, ovšem zmiňované čarodějnické Black Amber by mohla dělat leda učně.

Pokud vás ambrovky ještě neomrzely, tady je jedno další pěkné klasické zpracování. Ambra je patrná už od počátku, je suše dřevitá a pryskyřičnatá. Nejprve ji doprovází hořce svěží citrusy, proti nimž stojí v kontrastu hnědý kandovaný cukr. Po té dostává prostor i suché kouřové labdanum a pačuli s prašnými a zemitými tóny, které jsou tentokrát až lehce dusivé. V jistou chvíli dokonce vyvolává dojem, jako byste zabořili nos do hromady vlhkého popela. Za chvíli se však opět vracíme na ambrovou linku, stále dřevitou, ale nyní navíc sladce prachovou. Její sladkost v této fázi jemně zvýrazňuje i krémová bíločokoládová tonka a dřevitost zase suchý drhnoucí cedr a špetka kořenitého santalu.

V případě ambrovek musí být pro parfuméry jistě složité přijít s nějakým neokoukaným pojetím a Moně se to v tomhle případě, myslím, podařilo. Už jenom ten počáteční zakouřený pryskyřičnatý úder vám docela dobře protáhne nosní dutiny. Zajímavý je takovým zvláštním „skořicovým“ popraškem. Jak se ten mohutný pryskyřičnatý oblak pozvolna rozestupuje, začne skrze něj prosvítat „mýdlový“ ylang-ylang a vůni tak dodá ženštější stránku. Ale protože ambrovkám přehnaná květinová opulence nesluší, ustoupí poměrně rychle uctivě do pozadí před nahořkle máslovou ambrou, zdrsnělou suchým, jemně pikantním cedrem a proslazenou vanilkovým popraškem. V drydownu se pak znovu vrací pryskyřičnaté tóny, ovšem v mnohem sušší a jemnější podobě. A samozřejmě drží ;) .

Ne tak ambru s nasládlým růžovým pepřem, kyselkavou rebarborou a vlezlým karamelovým pačuli se svěžíma kytičkama fakt nechci. To se ani ta vanilka nemusí snažit. (NT)

V téhle vůni je víc z orientálního soudku než z toho gurmánského (to spíš až ke konci). V kořenitém nástupu je pro mě nejzřetelnější strouhaný muškátový oříšek, tymián jen minimálně. Přestože květy muškátů zde na mně nevystupují tak ostře jako v jiných vůních, převahu nad růžemi si vzít nenechají. Květinami pak začínají zvolna prostupovat lehce zemité tóny pačuli spolu se zakouřeným santalem. Než se ovšem stačí výrazně rozdovádět, přidává se hutná vanilka s prachovou ambrou (zde bych souhlasila s přirovnáním k Amber Ylang-Ylang, i když ta je ještě víc zahuštěná). Pačuli se postupně začíná rozemílat a její zemité tóny se mění v kakaové. Do toho sem tam probleskne jemné svěží pižmo, připomínající vůni čerstvě vypraného prádla. Základ je příjemně balzamický a vůni zdobí i skvělá výdrž.

Já v ní k té svěží mandarince a citronové kůře mám drcený pepř a docela hodně, ale pak se naprosto shodneme s blackviolet, to mýdlo s máslovým kosatcem, sladkou fialkou, mýdlovými tóny a hřebíčkem a pačuli vytváří dojem kašmírové deky v lehce zatuchlé dřevěné skříni. Jen ta ambra, tvořená vanilkou a labdanem, se objeví opravdu až v základu společně se sladkou tonkou a bílým pižmem. A paradoxní je, že i když jsem jí očekávala víc ambrovou, tak ta kašmírová část mi přijde daleko zajímavější. (NT)

Na ambru si tu po bergamotovém úvodu hrají balzamické tóny s dřevitou myrhou. K nim se po rozvonění přidá krémová vanilka s bíločokoládovou tonkou a krystalky zkaramelizovaného vanilkového cukru, které se vám lepí na patro. Nicméně pokud vás oslovují vůně typu Vanitas, potom můžete určitě zkusit i Ambre Cello.

Co dodat, moudjahidine už to všechno napsala. Nástup vetiveru a klid, trocha santalu a potom už se do popředí protlačí směs prachově kouřících pryskyřic se sladkou našlehanou tonkou a drobátkem skořice. Na co si však musím asi ještě zvyknout je moment, kdy se mezi tuto kompozici vkrade nahořklý citrusově-zelený tón verbeny. Naštěstí tam nevydrží příliš dlouho a dojezd už opět obstarávají nasládlé pryskyřice. Rozhodně je to zajímavá interpretace ambry s úctyhodnou výdrží, nicméně právě ta verbena mi zatím tak trochu brání, chtít se s ní seznámit ještě blíž a toužit po odstřiku potažmo flakonu.