Hutná kořeněná ambra s kouřem a živočišností. Začíná jako Ambre Fétiche (Annick Goutal) a rozvíjí se do podobnosti s Ambre Sultan (Serge Lutens). Je však jemnější než oba jmenované parfémy. Přes zašlý pudrový akord se postupně uhlazuje krémovým santalem a sládne vanilkou. Výdrž přesahuje 4 hodiny.
Vůni jsem pořizovala naslepo, o to víc mě potěšila už po samotném nástřiku, kdy mi hořké "bylinné" citrusy spolu s lehoulinkým jasmínovým náznakem v této fázi připomněly (podobně jako některým uživatelům parfumo.de) Shalimar (ale jen zde). Potom se už dostáváme na zcela jinou úroveň: kožené živočišno. Než se na mně kastoreum spolu s "kouřovým" labdanem stačí rozdovádět nějakým nepřístojným směrem, přitančí k němu mnou očekávaná "balzámová" ambra se svým hořkoslaným, chvilkami až "máslovým" závojem a umravní ho.
Do tohoto momentu ji vnímám jako nesladkou vůni, teprve ambra s sebou přináší určité sladko, v tomhle směru bych se přiklonila k moudjahidine, označila bych to tedy za jakousi "ambrovou marmeládu". Ovšem ta sladkost má pro mě pouze podbarvující úlohu narozdíl třeba od již zmiňovaného Shalimaru, kde naopak začne vanilka výrazně vynikat. Poté, co se se mnou kastoreum loučí, přidává se k ambře krásný přírodní a slaďoučký mléčný santal, který opravdu stojí za to. No a měkká, kůži hladící vůně je na světě :) . Nyní je to již má stálice.
Takže nejlepší ambra říkáte? Nesladká, bůhvíjaká, veleúžasná? Oukej, tak se na to mrkneme. Už přičichnutí k rozprašovači mě mírně rozhodilo. Je to divné. Starobně zatuchlé. Aplikuju a mé obavy se potvrzují. JE to starobně zatuchlé (byť, pravda, nesladké) a připomíná to, světe div se, Shalimar. Během půl hodiny vylezou veškerá zvířátka a kastoreum řádí. Jsem zděšená, protože tak prachbídně se na mně už dlouho nic nerozvonělo.
Uplynula hodina a půl. Mezitím jsem aplikovala i na „testovací objekt č. 2“ pro ověření mých zjištění – a tehdy se teprve ukázalo, co to znamená, že se něco mizerně rozvonělo… Tak tedy čas zrevidovat vlastní dojmy. Zkoumám své zápěstí – kastoreum zalezlo a začíná se objevovat mírná, nepřeslazená vanilka, nikoli typicky balzamická a hutná jako v mnohých jiných ambrovkách. Ale tím ještě nekončíme. Přidává se totiž santal, přírodní, realistický, bez gurmánských tónů, které nám k němu nacpali Tom a Serge. Přebírá hlavní slovo, doplněný velmi lehkou ambrou, už zmíněnou vanilkou a jen slabě doznívajícím tělesnem. V této chvíli vůně připomíná Bois des Iles, jemnější a bez mandarinek a chanelovského tónu.
Monegal dokázal něco, čemu bych nevěřila. Hned ve dvou ohledech. Teda třech. Za prvé, vytvořil v dnešní době vůni vyznívající velmi klasicky, jako zjemněné parfémy z 20. let. Za druhé, vytvořil v dnešní době velmi povedenou santalovku (ne, pro mě to není ambrovka). A za třetí, dokázal se tak vytáhnout, že otočil můj názor z červeného palce na zelený. Tahle vůně je obdivuhodná. Lehká, leč zřetelná, tělová, poměrně elegantní a dobře nositelná. Adept na něčí signature jak vyšitý.
Hutná kořeněná ambra s kouřem a živočišností. Začíná jako Ambre Fétiche (Annick Goutal) a rozvíjí se do podobnosti s Ambre Sultan (Serge Lutens). Je však jemnější než oba jmenované parfémy. Přes zašlý pudrový akord se postupně uhlazuje krémovým santalem a sládne vanilkou. Výdrž přesahuje 4 hodiny.
Vůni jsem pořizovala naslepo, o to víc mě potěšila už po samotném nástřiku, kdy mi hořké "bylinné" citrusy spolu s lehoulinkým jasmínovým náznakem v této fázi připomněly (podobně jako některým uživatelům parfumo.de) Shalimar (ale jen zde). Potom se už dostáváme na zcela jinou úroveň: kožené živočišno. Než se na mně kastoreum spolu s "kouřovým" labdanem stačí rozdovádět nějakým nepřístojným směrem, přitančí k němu mnou očekávaná "balzámová" ambra se svým hořkoslaným, chvilkami až "máslovým" závojem a umravní ho.
Do tohoto momentu ji vnímám jako nesladkou vůni, teprve ambra s sebou přináší určité sladko, v tomhle směru bych se přiklonila k moudjahidine, označila bych to tedy za jakousi "ambrovou marmeládu". Ovšem ta sladkost má pro mě pouze podbarvující úlohu narozdíl třeba od již zmiňovaného Shalimaru, kde naopak začne vanilka výrazně vynikat. Poté, co se se mnou kastoreum loučí, přidává se k ambře krásný přírodní a slaďoučký mléčný santal, který opravdu stojí za to. No a měkká, kůži hladící vůně je na světě :) . Nyní je to již má stálice.
Takže nejlepší ambra říkáte? Nesladká, bůhvíjaká, veleúžasná? Oukej, tak se na to mrkneme. Už přičichnutí k rozprašovači mě mírně rozhodilo. Je to divné. Starobně zatuchlé. Aplikuju a mé obavy se potvrzují. JE to starobně zatuchlé (byť, pravda, nesladké) a připomíná to, světe div se, Shalimar. Během půl hodiny vylezou veškerá zvířátka a kastoreum řádí. Jsem zděšená, protože tak prachbídně se na mně už dlouho nic nerozvonělo.
Uplynula hodina a půl. Mezitím jsem aplikovala i na „testovací objekt č. 2“ pro ověření mých zjištění – a tehdy se teprve ukázalo, co to znamená, že se něco mizerně rozvonělo… Tak tedy čas zrevidovat vlastní dojmy. Zkoumám své zápěstí – kastoreum zalezlo a začíná se objevovat mírná, nepřeslazená vanilka, nikoli typicky balzamická a hutná jako v mnohých jiných ambrovkách. Ale tím ještě nekončíme. Přidává se totiž santal, přírodní, realistický, bez gurmánských tónů, které nám k němu nacpali Tom a Serge. Přebírá hlavní slovo, doplněný velmi lehkou ambrou, už zmíněnou vanilkou a jen slabě doznívajícím tělesnem. V této chvíli vůně připomíná Bois des Iles, jemnější a bez mandarinek a chanelovského tónu.
Monegal dokázal něco, čemu bych nevěřila. Hned ve dvou ohledech. Teda třech. Za prvé, vytvořil v dnešní době vůni vyznívající velmi klasicky, jako zjemněné parfémy z 20. let. Za druhé, vytvořil v dnešní době velmi povedenou santalovku (ne, pro mě to není ambrovka). A za třetí, dokázal se tak vytáhnout, že otočil můj názor z červeného palce na zelený. Tahle vůně je obdivuhodná. Lehká, leč zřetelná, tělová, poměrně elegantní a dobře nositelná. Adept na něčí signature jak vyšitý.