Procházku zahradou zalitou měsíčním svitem ve mně rozhodně neevokuje. Je to pánská bylinková kolínská s výraznou šalvějí, levandulí a trpkým bergamotem, k níž se posléze přidá mátově svěží pelargónie se zemitými podtóny a mletá káva. V základu je potom suše dřevitá díky muškátovému oříšku, jemně kořeněná pepřem, prohřátá kadidlem a sametová od poprašku bílého pižma.

Tak tohle je zatím asi nejvěrnější vůně třešňového květu, jakou jsem kdy zkusila. Je to vlastně kompletní třešňový strom nejen s květy, ale už i s některými uzrálými třešněmi na pačuliovém základu. Akorát pod třešeň někdo do trávy rozsypal i pytlík rybízových bonpar.

The Vagabond Prince je značkou, která patří zakladatelům fragranticy (Elena a Zoran Knezhevich) a má představovat jakousi pohádkovou postavu dobrodruha, vášnivého objevitele a romantického snílka a tak není divu, že i jejich první a zatím jediná vůně byla pojmenována v podobném pohádkovém duchu. Začarovaný les byl prý inspirovaný vůní přírody, respektive vůní lesa za temné noci, pochopitelně v ruském duchu, a konkrétně ještě Kupalou, staroslovanským obřadem známým již z pohanských dob, jímž se oslavoval letní Slunovrat. Zadáním byl pověřen Betrand Duchaufour. Ten se rozhodl vystavět vůni kolem černého rybízu a zasadit jej právě do lesní atmosféry. A jak je to doopravdy? Za sebe říkám, na mne pohádka se začarovaným lesem tentokrát nefunguje. Pravda, rybíz je to vcelku přirozený. Skrze trochu aldehydů, říznutých sladkým pepřem a šťavnatým pomerančem ve vás vyvolává pocit, že právě pijete čerstvou rybízovou limonádu, jejíž bublinky cítíte až v nose. K dispozici je i sladký rum – Bertrand má zřejmě pocit, že žádná slovanská oslava čehokoliv se neobejde bez alkoholu. Po rozvinutí konečně přichází tóny chypre, dřeva a něco málo pryskyřic. V mém případě je však jejich vůdcem lehce hnijící pačuli, malinko upocené pižmo a ze dřeva nakonec zůstane jen „papírový“ cedr, který už znám z několika předchozích Bertrandových vůní. A tím pohádka o krásné osvěžující ovocné chyprovce vzala za své. Zase skončilo jen u pokusu :? . (NT)

Je z mého pohledu jakýmsi květinovějším ekvivalentem k X for Women od Clive Christiana. Měkkou, šťavnatou a sametovou broskev, osvěženou bergamotem, zde kromě jasmínu zdobí masivní růže s citrusově kořenitou pelargónií a máslově ovocným ylangem. Perlivé kokakolové tóny otočníku květinám dodávají na jásavosti. Jejich kombinace s pižmovým kosatcem zase přináší vůni líčidel. Jejich ukotvení na balzamickém ambrovém základu s kořenitým santalem, vanilkou a suchým pačuli ji potom posunuje k osmdesátkovým vůním typu Coco, samozřejmě v luxusnějším provedení.

Zaznamenala jsem přirovnávání této vůně k Fordově Tobacco Vanille či Tabac Rouge od Phaedonu, tak prosím, rovnou říkám ne, tahle orientálka jde mnohem dál. Začíná nahořkle svěžím bergamotem a neroli. Ostatní květiny jako takové se snad až na letmý závan jasmínu drží zcela v pozadí, i když pravda, je tu ještě otočník. Musím říct, že tohle je snad první vůně, kde konečně poznávám ten mandlový aspekt, o němž jsem zatím dosud jen čítávala. Ale nesmím zapomenout na to hlavní a to je naprosto delikátní sušený tabák, promíchaný s několika mikroskopickými krystalky zkaramelizovaného hnědého cukru, zlehka posypaný pár zrníčky nasládle pikantního zázvoru (oproti Tabac Rouge je to opravdu minimum). Přidáme k němu pár kapek krémové vanilky, kostičku mléčné čokolády a zalijeme trochou teplého koňaku, kořeněném štiplavým kardamomem. Ano, možná namítnete, že tabák a vanilka, to je přece Ford. Není. Tady je té vanilky taky mnohem, mnohem méně a je to právě koňak s kardamomem, který ten náznak vanilkové krémovosti téměř celou odpaří a spolu s hřejivou pryskyřičnatou ambrou se tak tento tabák stává nejen "sametově" aromatický, ale především palčivě pikantní. V závěru pak nechybí ani přesně odměřená dávka prašné zemitosti pačuli, která vůni dodá zase o něco tmavší odstín a taky krabička potažená jemně zbroušenou kůží, do níž si tuto parádní tabákovou směs uložíme.

Čistý parfém má oproti edp výraznější bergamotovou hlavu s neroli s citrusově svěží pelargónií. I zde se růže s jasmínem drží v pozadí. Jedinou výjimkou je znovu otočník s perlivými coca-colovými tóny a zároveň mandlovým aspektem. Po rozvonění ovšem nachází zásadní zlom a to je, že čistý parfém se může pochlubit mnohem zřetelnějším tabákem, zázvorem a černým pepřem místo kardamomu a především lahodnějším koňakem, což jej v kombinaci s vanilkou, pryskyřičnatou ambrou a jemně zbroušenou kůží v základu dělá palčivě pikantnější. No a kromě již zmíněné zřetelnější intenzity i lépe drží.

Ač mi s výjimkou Lumiere Noire současná tvorba Francise Kurkdjiana nic moc neříká, "únos ze Serailu" a "příslib úsvitu" jsou čestnou výjimkou. Znovu je to nádherná květinově-orientální kompozice, tentokrát i s moderními tóny chypre (pačuli, vetiver).´ Citrusový úvod je velmi podobný Promesse, možná malinko víc nahořklý a o chlup méně svěží. Květinová část je však mnohem plnější a trochu víc omamnější, v jistém smyslu má v sobě i tmavší hloubku, jak se na vůni velkých prostor sluší. Ylang je nejen krémový, ale v kombinaci s tuberózou i lehce mýdlový. A pak je tu především jasmín, oproti Promesse znatelně intenzivnější (i když zase ne příliš, pro mne je ta hranice nastavená akorát) i se zelenými lístečky, krásně medový. Řekla bych, že tady jeho medovosti pomáhá i ta tuberóza, která pak zároveň ztlumí i ten jeho nazelenalý odstín a mění ho na elegantní červenozlatý. Špetka pudrové vanilky potom vůni zlehka uhladí. Tóny chypre i přes jejich sametovost zde nejsou tak typicky chladivé, spíš jen tak v náznacích umravňují hřejivý kouřový orientálně dřevitý základ. Musím souhlasit s tím, že je to dokonalá vůně a i s tím, že je to příliš dokonalá vůně, stvořená výhradně pro galavečery, cokoliv menšího by bylo asi nedůstojné. A snad právě pro to mi víc (jako denní a zároveň pořád luxusní varianta) vyhovuje Promesse de l´Aube.

Ano, nudná ani černá se mi taky nezdá. Ta levandule v ní je opravdu moc pěkná, netáhne vůni do pánska. Já v ní ještě kromě myrty, dřeva, zemitosti pačuli, kouřového vetiveru a vanilky cítím i coca colové tóny otočníku, které zajímavě a hezky kontrastují s větrovostí levandule. Zatím nejlepší vůně od této značky, kterou bych si dovedla představit nosit.

Po velmi příjemné loňské zkušenosti s Ouverture jsem doufala ve šťastné pokračování, no bohužel vyčpělé citrusy s limonádovým růžovým pepřem a navinulým tabákem nebo spíš cigaretovým popelem mě příliš nepotěšily. A nevytrhla to tentokrát ani mexická vanilka s vůní nahořklého karamelu. (NT)

čistý parfém: Milujete vůně opalovacích krémů? Tak přesně pro vás si Roja Dove nachystal tuto chuťovku. Enslaved totiž stojí a padá na tropicky slunečném, krémovém ylangu s vůní přezrálých banánů. Objevuje se ihned po trpkém bergamotovém úvodu s ostrou levandulí a je doplněný zelenými jasmínovými výhonky. Nejprve je opepřený květinově pikantním karafiátem, pomalu se však přes něj propracovává do popředí slaďoučký pomerančový květ, který spolu s ylangem vytvoří hustou květinovou směs. Je to přesně typ vůně, co ve vás vyvolá představu, jak ležíte na lehátku na mořské a opékáte se na sluníčku a posrkáváte při tom příměřeně sladký koktejl s paraplíčkem. Jak ale vůně po několika hodinách postupuje dál, začíná se projevovat i její orientální charakter. Kombinuje lehce drhnoucí vetiver se sametově zelenými tóny mechu, nahořklým marcipánem a palčivou ambrou. Ke konci, kdy už po opalovacím krému nezůstalo ani památky, se pak necháte ukolébat balsamickým kouřem labdana s velejemným pižmovým popraškem, který to celé završí.

Vodní vůně obecně nemám moc v oblibě, zvláště pak mě děsí, když složení uvádí přímo molekulu calone. Přesto jsem však nějak podvědomě doufala, že s tímhle by si Pierre mohl umět poradit podobně, jako se to povedlo Ramonu Monegalovi v Pure Mariposa. A v tomto ohledu mě nezklamal. Mořská pláž se dostaví hned na začátku společně s chladivou levandulí, která by mohla připomínat mořský vánek. Líbí se mi ta ještě nepříliš zralá hruška. Do téhle atmosféry se hodí zakousnout nějaké to ovoce, když není sladké. Stejně tak jsou cítit naplavené mořské řasy, mech a dřevo (hlavně cedr), do nichž se na písku opírá polední slunce (věřím tomu i trochu té hořkoslané ambergris). Osobně bych se akorát obešla bez větrově zemité vůně tymiánu, který odvane až s vůní opalovacího krému značky Nivea - cítím ho tam stejně jako blackviolet, ale proč ne, tohle na pláž taky patří. A dokonce si troufám tvrdit, že z ovocné mísy se sem Pierrovi v drydownu zatoulal i nějaký ten fík z Bois Naufragé. Jenom tedy bohužel kopíruje i její nepříliš dobrou výdrž.

Nedá se než souhlasit s tím, co už bylo o této vůni napsáno. Autentické odpoledne v letní zahradě, kde jste se právě uvelebili na zemi pod jedním ze stromů, abyste snědli pomeranč, který jste si právě utrhli. Začínáte loupat nahořklou kůru, oddělujete první měsíček a zakousnete se. Mmm, tenhle pomeranč je šťavnatý, „medově“ nasládlý. Kolem vás vítr povlává okolní trávou, líně se opřete o kmen stromu a dojíte si svou pochoutku. Škoda, že to netrvá déle. Nakonec vám nezbyde nic jiného, než se zvednout a lehce prašnou, sluncem prohřátou cestou (ambra + pačuli), po níž jste přišli, se zase vrátit domů.

Koriandr v drtivé většině vůní zrovna nemusím, ale tady ve svrchních tónech společně se "švestkovou" davanou a hebkým šafránem vytváří už v úvodu mimořádně krásný akord jemně kořeněného koňaku s nahořklým pomerančovým aroma, o němž se už před rokem zmiňovala domenica. Po několika minutách pak Envoutant sklenku koňaku doplní hrst zralých chlupatých meruněk, smíchaných dohromady s několika kandovanými (po Midnight Candy teprve druhá vůně, kde takto vnímám vonokvětku) a růže se sladkým pomerančovým květem. Ale teprve pačuli s krotkým oudem, vanilkou a pryskyřičnatou ambrou v základu z ní teprve vytvoří dokonalou sametově hebkou orientálkou s nadprůměrnou intenzitou a výdrží.

Byla mojí první opravdovou značkovou vůní. Pierrovi se v ní podařilo smíchat svěží trpkost bergamotu s citrusovými tóny magnólie, neřezavou frézií a kousky nezralého ananasu, která se posléze projeví jako jedna z nejkrásnějších a nejnositelnějších konvalinkových vůní, jaké jsem měla kdy možnost poznat. Podobně jako guerlainovská konvalinka je jen lehoučce osvěžená růží a povzdušněná bílým pižmem. Kromě toho ji v základu ještě doplní i špetka kosatcového pudru. Velká škoda, že ani tohle nádherné jaro v láhvi nepřežilo.

Eostré je v germánské mytologii bohyní jara, proto je tato květinově zelená vůně klasického střihu ódou na toto roční období. Prodíráte se s ní lány hořkého zeleného galbana a citrusově kořenitých růžových pelargónií, lemovaných keři zeleného jasmínu, zatímco vaše chodidla zlehka našlapují na mechový podklad.

Prvotní tóny Epicu, to je pořádná nálož kmínu, drceného pepře a "paprikového" podtónu, poté jsem vtažena mezi truhlíky plné muškátů, až mám pocit, že mě zavalí. Konečně nastává příjemnější zlom a přichází růže utopená v čajovém kotlíku, prohřívaného muskem a do toho dřevo, spousty dřeva. Na okrajích poletují drobné kouřovo-větrové vlnky, které podtrhují efekt, že Amouage nám tu naservíroval pořádný orientální lektvar. (NT)

I já v ní objevila teplý slunečný letní den s dětmi, pobíhajícími po louce po té, co se osvěžily citronádou, aby si na jejím okraji nedočkavě mohly natrhat první dozrávající švestky, jejichž chuť se v puse mísí s fialkovým bonbónem. Kvete tu stejný jasmín jako v Promesse de l´Aube, jen tenhle místo ylangu doplňuje svěží pomerančový květ. Rovněž i mně se na louce suší seno. Na jedné z menších hromad si pak děti uspořádají piknik. Pouze v mém případě jim díky déle přetrvávajícímu ovoci a nastoupivší ambře přidala maminka do proutěného košíku kromě mandlových koláčů s vanilkou i jeden švestkový s drobenkou, který slupnou jako první, čímž mi Epidor v této fázi pro změnu typově připomíná Tardes. Jen mě malinko mrzí, že místo čerstvě pořezaného dřeva si mi v ní děti v závěru začnou ořezávat tužky, protože má s Kismet i Upper Ten For Her srovnatelnou intenzitu a výdrž.

Od doby, kdy byla uvedena na trh Sensual Orchid pořád čekám, kdy Laurent Mazzone přijde s další vůní, která by mne podobně ohromila. Navíc název téhle vůně mi zněl více než lákavě. Očekávala jsem temnou sametovou růži. Úvod temný opravdu je: sladký růžový pepř se mísí s ostřejším černým, větrovou svěžestí anýzu, suchou dřevitostí muškátového oříšku, nazelenalým bylinným tónem a lehkou stopou příjemné živočišnosti kmínu. Po chvilce se do téhle směsi začne vplétat trocha sametového kadidla. Málem bych už jásala, jenže místo temné růže se mi sem vkradou rybízové bonpari, které jsem zavrhla již v Ultimate Seduction, zde doprovázené bonbónkovými fialkami a vůní rtěnky z Lipstick Rose. Nezůstává však jen u rtěnky, mimóza s pižmem a vanilkou se postarají i o vůni jemného pudru. Jak už naznačila domenica, pokud někdo hledá dospělejší Lipstick Rose, v Épine Mortelle se s největší pravděpodobností najde, no já osobně bych se i tak obešla bez těch bonbónků. Na mně jsou totiž výraznější víc, než je mi milé a jako "bonus" na mně pižmo v drydownu škrobovatí. (NT)

Tahle vůně je prý inspirovaná jednak rovnodenností a jednak tradičním anglickým odpoledním čajem a být gurmánskou vůní. Inu musím říct, že ten jsem v ní nějak nenašla stejně jako slibovaný máslový krém Chantilly, nicméně v sobě zajímavě kombinuje hořkou svěžest neroli, jdoucím lehce do zelena, s bonbónkovou a zároveň sametově zelenou fialkou, jiskřivě medovou plumérii s nesladkým pomerančovým květem. Až po delším rozvonění přejde zásluhou benzoinu s zkaramelizovaného cukru do ambrově hřejivých, vanilkově krémových tónů, ale Chantily to určitě není.

vůně kořenité pelargónie, osvěžené citrusy, jíž se po rozvonění prolínají tóny kořenitého santalu a nazelenalého oříškového vetiveru = elegantní kolínská

Tahle vůně se jmenuje stejně jako závodní kůň, jehož Marc-Antoine vlastní a zároveň jí věnoval i bohyni řecké duhy, která jak asi mnozí správně tušíte, se jmenuje Iris. Škoda jen, že toho kosatce nepobrala trochu víc, protože je nádherný: vlahý, křehce nazelenalý se zemitým podtóny. Vzápětí se k němu přidá fialkový semiš, jenž by s trochou fantazie možná mohl představovat koňské sedlo. Po rozvonění ovšem fialka bonbónkově zesládne a Equistrius opustí jak kosatcovou, tak koňskou dráhu a najednou tu máme našlehaný čokoládový krém, posypaný rýžovým pudrem. Nejprve ho zahřejeme s pomocí mošusového semínka a ambry a nakonec ho servírujeme v miskách ze santalového dřeva. Je to moc pěkné a povedené, ale já prostě dál straním Iris Ganache, kde mám jak dostatek čokolády, tak i kosatce.

K vytvoření téhle vůně Tanju údajně inspiroval tajemný Avalon, svaté místo, kde se smrtelníci mohli setkat s bohy. Až takhle mysticky na mě nezapůsobila, přesto je to znovu další skvělý kousek, vyvolávající pozitivní emoce. Kombinace rostlinného pižma, rostlinné ambry, tonky, kakaa, sušeného tabáku s koženými podtóny a pudrově pryskyřičnatého opopanaxu vyvolává dojem pozdního podzimního odpoledne někde v parku, kde sedíte na velkém studeném balvanu u doutnajícího ohníčku právě pojídáte pražené mandle v čokoládě, posypané kakaem Když vám dojdou, dáte si místo nich slané oříšky (velmi zajímavá poloha vetiveru), přičemž všude kolem sebe neustále cítíte vůni spadaného, ale netlejícího listí. Nebýt toho, že se Erdenstern po rozvonění stává tělovou, asi bych si dala říct.

Lesní vůně to se mnou mají až výjimky jako Vetiver Oriental těžký a já s nimi. Velký podíl na tom má nejspíš můj otec, díky němuž jsem vyrůstala sledováním úchvatné chorvatské přírody, představující rozlehlé prérie, horské lesy a travnaté louky amerického Západu ve filmech o Old Shatterhandovi a Vinnetouovi. Představovala jsem si, kterak jako Nšoči cválám na koni prašnou prérií, u týpí vyhřátém kůžemi a kožešinami a vystlaném slámou vařím v kotlíku černý čaj a s bratrem Vinnetouem kouřím dýmku míru. Tahle moje romantická představa totiž ostře kontrastovala s realitou, v níž mě babička nutila o víkendu, kdy bych radši bývala vyspávala, časně brzo vstávat a vyrazit s ní důkladně naimpregnovaná repelentem ve staré šusťákovce, teplákách a odporných gumákách do českého lesa na borůvky nebo sběr hub, které jsem našla leda tak, že jsem o ně zakopla. Od té doby uplynula už pořádná spousta vody. Mayovkám už dávno neholduji, v lese jsem nebyla, ani nepamatuji. Jsem skrz naskrz městská turistka. Až teď mi Paul Kiler tenhle jeden z těchto mých dětských snů svojí geniální vůní černého čaje, galbanových travin, jehličí, sena, vetiveru, citrusově pryskyřičnatého mastixu a tabákové slaměnky zase připomněl.

Spojitost s filmem Gustava Machatého též nenacházím. V úvodní fázi mi evokuje vánoční perníčky s čokoládovou polevou, slepovaných lahodnou zázvorovou marmeládou přesně tak, jak popisuje alibi. Člověku se až sbíhají sliny, že by se na ně okamžitě vrhnul. Bohužel hned po rozvonění perníčky vezmou za své a Erotikon se promění v ambrovanilkovou vůni s našlehanou mandlovou tonkou, zemitými tóny pačuli a hřejivě mléčným santalem, který svými typickými příjemně živočišnými tóny po tom nádherném počátečním kandovaném zázvoru snad jako jediný navozuje alespoň nějaký pocit napětí.

Rozšiřuji řady těch, co mohou potvrdit, že Escada opravdu kdysi dělala normální ženské vůně a nejenom ulepené ovocné bonbóny. Patřila k nim i tato krásná sytá zimní orientální vůně. Pro začátek tu máme šťavnaté švestky s mandarinkou plovoucí v husté karamelové polevě. Ta se poměrně rychle utiší, přesto však zůstává přítomná až do samého konce jako tenký a přitom hřejivý kašmírový šál. Z květin se představí pomerančový květ, jasmín a pár okvětních plátků „krémové“ tuberózy. Vanilka se špetičkou pižma a santalu potom zmekčí a uhladí výsledný dojem (pouze pár cedrových třísek provede lehce pikantní intermezzo). Tak u této Escady mi dlouhá výdrž rozhodně nevadí.