Epic Woman (Eau de Parfum) Amouage

"Taky tak nesnášíš ty debilní rodinný vycházky?" Jak je skvělé tuhle otázku slyšet od stejně staré kamarádky. "Jo, nesnáším. Líbí se mi to jen nahoře, tam jak se pasou ty koně..." Magické místo, kde rostou divoké šípkové keře, s nádherným rozhledem do krajiny, místo, kde je slunce při západu červenější, kde se schází divní chlapi, co jezdí na koních ve velké ohradě. Jeden z nich má zjizvený obličej bez nosu, říká se, že kdysi přežil velký požár. Prý je to hodný člověk. Ale my se ho stejně bojíme, jde z něj strach. Vždycky když ho máme s Evi potkat, chytíme se za ruce a potichu řekneme:"Dobrý den." A pak zrychlíme krok.

Začátek je dřevitý s ostřejší vůní koření, zřejmě ten kmín - ne sušený, jak ho známe z kuchyňského použití, ale zelený, bylinný, skoro mi připomíná kopr. Pak se rozvoní hladká, nasládlá vůně s růží a dřevem, trochu jako Lyric, ale není to nic líně se usazujícího, vůni stále rozčesává dřevitě bylinný tón (už naštěstí bez kopru), jako svazek zdřevěnělých stonků. I slovo "svazek", když ho člověk vysloví nahlas, charakterizuje tu neklidnost - dřevité stonky, svištění nabroušeného ostří. Po rozvonění se vůně slije v hladkou, jemnou vůni dřev, ambry, se sladkostí přírodní vanilky - nádherná vůně, kde jsou všechny složky smíchané a tvoří auru kolem nositelky. Je to slavnostní, vznešená vůně, přitom jako by vyprávěla o dávných časech. Ani nevím proč, působí na mě "staročesky". Po několika hodinách už to ale vnímám jako jemný "orient". Voní jednolitě, jako by sušené růže, dřeva, koření a vanilka byly přítomny v miniaturních částečkách, které jsou vmíchány do hustého ambrového medu. A místo aby slábla, vůně získává na síle. Přetavuje se do husté, sladké, přitom vzdušné vůně. S ambrou a dřevy cítím silné sladké ovocné tóny, něco jako horký rybíz v Les 4 Saisons - Hiver od M.Micallef. Přidávají se i (nezapálené) vonné tyčinky.

Nejvíce se mi líbí prostřední část vůně - ta "staročeská". V mojí představě jsou dávné časy okolo Řípu, v kraji, který mlékem a strdím oplývá. Je klidný letní den, ačkoli v hradišti na Vyšehradě se chystají obřady, s účastí dcer velikého Kroka - Libuše, Tety a Kazi. Na obřady přijeli vladykové českých rodů se svými družinami. Ve vzduchu voní dřevo a sluneční žár. Zpoza dřevěných palisád se začíná linout i cizokrajná vůně - na prostranství venku za palisádami táboří družina franckých kupců, kteří přivezli vzácné zboží a koření z východu - skořici, ambru, santalová a jiná vzácná dřeva. (Ve vůni není ani náznak živočišnosti, takže z představy je třeba vzít jen to voňavější :)

Ze dvou letmých zkoušení jsem byla spíše rozpačitá, vůně mi nic neříkala, ale při navonění se na celý den v letním horku - krása!

V chladnějším počasí cítím od začátku ambru, oud, kadidlo a podtón horkého rybízu. Připomíná mi Plum Japonais, jen místo švestek je tu rybíz.

Od chvíle zrození můj dech je v tvém …

Zeleně dřevitá vůně sládnoucí opojností růžových květů prostupuje dechem chladnoucí země v podvečerním tichu. Životadárná vlhkost vydechovaná zemí umocňuje mnohost nuancí těchto kouzelných vonných akordů. Kdoví odkud přilétl kmínem okořeněný vánek, který s sebou přináší i sladké skořicové pohlazení. Skotačivě se zatočí nad prodlužujícími se stíny a roztančí šedavé proužky dýmu z nedalekého ohniště.
Příroda dýchá a já s ní …

V úvodu mě překvapil silný větrový tón. Tohle nemám ráda, když budu chtít takhle vonět, koupím si mentolky. Později naštěstí mentolky ustoupí a objeví se zakouřená růže a jemný poprašek ze dřeva jako na cirkulárce. Pro mě nic moc. Podle ohlasů této značky (a ceny) jsem přece jen čekala něco bombastického.

Vůně je výrazně dřevitá se zřetelným větrovým tónem, který mi tam docela vadí. Chladná, pepřově pikantní, trochu zakouřená, s vlažným silným čajem, ve kterém se luhují i nějaké růžové plátky. Jsem poněkud zklamaná, buď na mně nevynikne nebo jsem čekala moc…

Prvotní tóny Epicu, to je pořádná nálož kmínu, drceného pepře a "paprikového" podtónu, poté jsem vtažena mezi truhlíky plné muškátů, až mám pocit, že mě zavalí. Konečně nastává příjemnější zlom a přichází růže utopená v čajovém kotlíku, prohřívaného muskem a do toho dřevo, spousty dřeva. Na okrajích poletují drobné kouřovo-větrové vlnky, které podtrhují efekt, že Amouage nám tu naservíroval pořádný orientální lektvar.