Opojný pudrový otočník se prolíná s krémovou levandulí a přechází na sladkou sametovou vanilku smíchanou s karamelem z oleje Hadharah (Syed Junaid Alam). Nato, aby bylo možné vůni považovat za seriózní unisex, je příliš sladká. Projekce je slabší, výdrž přesahuje 4 hodiny.
..téměř naivistický úvod ve formě pačuli slaďoučkatého vanilkovým otočníkem.
Po chvilince začíná probleskovat veledelikátně kouřový, pocitově vyloženě hodně oblý až kulatý, vetiver
s prašně cedrovým nápěvem.
A k tomu levandule(jako vetiver - hladká, oblá, až vyloženě kulatá, absolutně bez své typické bylinné průtahovosti)
se špetkou myrty,
Celek mi podprahově, tak jako iritujícně a současně fascinujícně navaluje...
...cocaine, plastic and industry.
Ennui Noir mě baví, přitahuje. Protože je divná a krásná.
(já už vím, co mi ta vůně evokuje - když nechcete mít v ústech masakr, tak zbytky, chlastu, brka i blbejch keců a momentů,
tak si vezmete lehce větrovou žvejku a polknete vanilkovou coca-colu...)
https://www.youtube.com/watch?v=vStru2voDjY
Ani industry ani agro ale gym,
ta vůně je upocená,stejnou silonovou halenu učitelky s chlupatýma nohama v punčochách,knírem a drdolem jsem cítila i v Regio(shodně levan,vanil,pač)...než jsem ji zkusila přibrat na opalovačku,vůni-ne úču
Vůně je mi velmi velmi povědomá,přenesu-li se přes závan potu,pak je dýmově nasládlá,kořeněná pánským směrem a velmi podmanivá,levandulově polštářková,vanilkou vycpaná,intenzita na mé kůži opět spíš potutelná ale vnímám ji jako potencionální bolehlav takže je to vlastně dobře
Pačuli jsem zaznamenala pouze v úvodu,přetrvává van/dule,pokud dojem nezkazí cedr pak ji považuji za nositelnou,zajímavou a zdařilou,černota flakonu mi k ní nesedí ovšem jako těžítko nádhera,(suchý levandulový základ připomíná Armaf Tag Him-tam ale nesladký citrusový)
Recenze k této vůni jsou přesně dvojího typu. První polovina lidí píše o lánech levandule, odstínech fialové, skoro až gurmánské vanilce… Ta druhá polovina vůni vnímá jako moderní, klubovou, industriální.
Já, aniž bych popírala variantu první, se jednoznačně přikláním k té druhé.
Ano, ucítíte kopec vlhce pudrového heliotropu s bylinně aromatickou levandulí, které se postupně proslazují pastelovou vanilkou výrazně tlumenou suchým pačuli a dřevitým vetiverem, ještě s něčím zeleně kořenitým. Je to jako ten flakon, jednoduchý monolitický objekt s jemně strukturovaným povrchem někde uprostřed ničeho. Má tendenci působit uměle, jako sladce plastikové hlavičky panenek, ale zastaví se vždycky přesně na hraně. A voní jako salonek klubu, kde duní house, a v hlubokých sedačkách posedává a baví se skupinka lidí z londýnské City a jejich společnost.
Zařadila bych ji do stejné kategorie jako California Snow (A Lab on Fire), akorát že tohle je šrumec, lesk a pozlátko normálního čtvrtečního večera, zatímco CS je jedna značková koc na tahu v L.A.
Ennui noir neboli černá nuda je prý inspirovaná filozofem Martinem Heideggerem. Ty popisy parfémů na stránkách Unum jsou tak dlouhé traktáty, že si nedovedu představit, že se tím opravdu někdo prokouše až ke konci. Navíc když se tam nedozví, jak to vlastně voní. Pro nás může být zajímavé, že Heidegger byl žákem prostějovského rodáka Edmunda Husserla, zakladatele moderní fenomenologie a podezřívám pány z Unum, že se jim zalíbil Heideggerův pojem "hluboká nuda" (tiefe Langeweile).
Vůně sama pro mě tedy není ani nudná, ani černá. Prolíná se v ní levandule s lehce gurmánskou a pudrovou vanilkou, zelený bylinkový tón myrty s pačuli a vetiverem, a zpočátku vystupuje tu jeden tón, tu druhý, až se nakonec ztiší jako vanilková a dřevitá vůně s pačuli. Kontrast sladkého se zeleným, zemitého s vanilkovým je nezvyklý, ale velmi příjemný a nenapadá mě tentokrát žádná podobná vůně z těch, co znám. Výdrž je celodenní.
Opojný pudrový otočník se prolíná s krémovou levandulí a přechází na sladkou sametovou vanilku smíchanou s karamelem z oleje Hadharah (Syed Junaid Alam). Nato, aby bylo možné vůni považovat za seriózní unisex, je příliš sladká. Projekce je slabší, výdrž přesahuje 4 hodiny.
..téměř naivistický úvod ve formě pačuli slaďoučkatého vanilkovým otočníkem.
Po chvilince začíná probleskovat veledelikátně kouřový, pocitově vyloženě hodně oblý až kulatý, vetiver
s prašně cedrovým nápěvem.
A k tomu levandule(jako vetiver - hladká, oblá, až vyloženě kulatá, absolutně bez své typické bylinné průtahovosti)
se špetkou myrty,
Celek mi podprahově, tak jako iritujícně a současně fascinujícně navaluje...
...cocaine, plastic and industry.
Ennui Noir mě baví, přitahuje. Protože je divná a krásná.
(já už vím, co mi ta vůně evokuje - když nechcete mít v ústech masakr, tak zbytky, chlastu, brka i blbejch keců a momentů,
tak si vezmete lehce větrovou žvejku a polknete vanilkovou coca-colu...)
https://www.youtube.com/watch?v=vStru2voDjY
Ani industry ani agro ale gym,
ta vůně je upocená,stejnou silonovou halenu učitelky s chlupatýma nohama v punčochách,knírem a drdolem jsem cítila i v Regio(shodně levan,vanil,pač)...než jsem ji zkusila přibrat na opalovačku,vůni-ne úču
Vůně je mi velmi velmi povědomá,přenesu-li se přes závan potu,pak je dýmově nasládlá,kořeněná pánským směrem a velmi podmanivá,levandulově polštářková,vanilkou vycpaná,intenzita na mé kůži opět spíš potutelná ale vnímám ji jako potencionální bolehlav takže je to vlastně dobře
Pačuli jsem zaznamenala pouze v úvodu,přetrvává van/dule,pokud dojem nezkazí cedr pak ji považuji za nositelnou,zajímavou a zdařilou,černota flakonu mi k ní nesedí ovšem jako těžítko nádhera,(suchý levandulový základ připomíná Armaf Tag Him-tam ale nesladký citrusový)
Recenze k této vůni jsou přesně dvojího typu. První polovina lidí píše o lánech levandule, odstínech fialové, skoro až gurmánské vanilce… Ta druhá polovina vůni vnímá jako moderní, klubovou, industriální.
Já, aniž bych popírala variantu první, se jednoznačně přikláním k té druhé.
Ano, ucítíte kopec vlhce pudrového heliotropu s bylinně aromatickou levandulí, které se postupně proslazují pastelovou vanilkou výrazně tlumenou suchým pačuli a dřevitým vetiverem, ještě s něčím zeleně kořenitým. Je to jako ten flakon, jednoduchý monolitický objekt s jemně strukturovaným povrchem někde uprostřed ničeho. Má tendenci působit uměle, jako sladce plastikové hlavičky panenek, ale zastaví se vždycky přesně na hraně. A voní jako salonek klubu, kde duní house, a v hlubokých sedačkách posedává a baví se skupinka lidí z londýnské City a jejich společnost.
Zařadila bych ji do stejné kategorie jako California Snow (A Lab on Fire), akorát že tohle je šrumec, lesk a pozlátko normálního čtvrtečního večera, zatímco CS je jedna značková koc na tahu v L.A.
Ennui noir neboli černá nuda je prý inspirovaná filozofem Martinem Heideggerem. Ty popisy parfémů na stránkách Unum jsou tak dlouhé traktáty, že si nedovedu představit, že se tím opravdu někdo prokouše až ke konci. Navíc když se tam nedozví, jak to vlastně voní. Pro nás může být zajímavé, že Heidegger byl žákem prostějovského rodáka Edmunda Husserla, zakladatele moderní fenomenologie a podezřívám pány z Unum, že se jim zalíbil Heideggerův pojem "hluboká nuda" (tiefe Langeweile).
Vůně sama pro mě tedy není ani nudná, ani černá. Prolíná se v ní levandule s lehce gurmánskou a pudrovou vanilkou, zelený bylinkový tón myrty s pačuli a vetiverem, a zpočátku vystupuje tu jeden tón, tu druhý, až se nakonec ztiší jako vanilková a dřevitá vůně s pačuli. Kontrast sladkého se zeleným, zemitého s vanilkovým je nezvyklý, ale velmi příjemný a nenapadá mě tentokrát žádná podobná vůně z těch, co znám. Výdrž je celodenní.