Ano.
Tahle ano.
Zelenavá i smetanově bělavá, křehce a šťavnatě křupavá, jako zlomit pevný stonek bílé frézie, ten zvuk, jako zakousnout se do zeleného jablka, ten pocit...
Pak naplňující se zklidnění a uspokojení, závist měkne a hebkne, něžní a stává se uspávankovým prachem, který ti kdosi po větru pošle pro sladké sny i denní snění.
No...
Kdo by to byl řekl, ale - závist budiž pochválena.
Vůně jarní zeleně - hyacinty, konvalinky, cítím i syrové kořínky planých rostlin. Postupně se přidá kosmetická vůně některých nezbytností z dámské kabelky - pudru a hydratačního krému. Před lety mi tahle vůně připadala obyčejná, teď ji vnímám jako trochu "retro" a říkám si - to byly časy...
Byla mojí první opravdovou značkovou vůní. Pierrovi se v ní podařilo smíchat svěží trpkost bergamotu s citrusovými tóny magnólie, neřezavou frézií a kousky nezralého ananasu, která se posléze projeví jako jedna z nejkrásnějších a nejnositelnějších konvalinkových vůní, jaké jsem měla kdy možnost poznat. Podobně jako guerlainovská konvalinka je jen lehoučce osvěžená růží a povzdušněná bílým pižmem. Kromě toho ji v základu ještě doplní i špetka kosatcového pudru. Velká škoda, že ani tohle nádherné jaro v láhvi nepřežilo.
Když je závist krásná ...
Ano.
Tahle ano.
Zelenavá i smetanově bělavá, křehce a šťavnatě křupavá, jako zlomit pevný stonek bílé frézie, ten zvuk, jako zakousnout se do zeleného jablka, ten pocit...
Pak naplňující se zklidnění a uspokojení, závist měkne a hebkne, něžní a stává se uspávankovým prachem, který ti kdosi po větru pošle pro sladké sny i denní snění.
No...
Kdo by to byl řekl, ale - závist budiž pochválena.
Posečená zeleň, do toho konvalinky a nějaké sladké koření (anýz?). Taková divná vůně...
Vůně jarní zeleně - hyacinty, konvalinky, cítím i syrové kořínky planých rostlin. Postupně se přidá kosmetická vůně některých nezbytností z dámské kabelky - pudru a hydratačního krému. Před lety mi tahle vůně připadala obyčejná, teď ji vnímám jako trochu "retro" a říkám si - to byly časy...
Byla mojí první opravdovou značkovou vůní. Pierrovi se v ní podařilo smíchat svěží trpkost bergamotu s citrusovými tóny magnólie, neřezavou frézií a kousky nezralého ananasu, která se posléze projeví jako jedna z nejkrásnějších a nejnositelnějších konvalinkových vůní, jaké jsem měla kdy možnost poznat. Podobně jako guerlainovská konvalinka je jen lehoučce osvěžená růží a povzdušněná bílým pižmem. Kromě toho ji v základu ještě doplní i špetka kosatcového pudru. Velká škoda, že ani tohle nádherné jaro v láhvi nepřežilo.