Lesní ambra. Zelená jako temné jehličnaté hvozdy, ale ne chladná. Začíná jako když v dlani rozemnete sotva vyrašené zelené jehličí, aromaticky, olejovitě, kořenitě. Přidává se průsvitný teplý kouř, který pomaličku houstne, jak jehličí dorůstá a je sušší. Teď je vůně měkce kadidlově lesní. Postupně sládne ambrou na úkor zelenosti, ale tahle ambra je jako smola prýštící z kmene vysoké borovice, zlatavá a temně zelená, prachově kouřová, má v sobě příběh toho stromu vyprávěný šeptem. Z nějakého důvodu je blízká a důvěrně známá, voní jako domov, jako procházky lesem, jako divoká příroda na severu, jako klid a ticho. Nejde do prostoru, ale drží dlouho.

Mně velmi sympatický typ vůně, akorát už se mi začíná pozdávat dost zaměnitelná s jinými podobnými ambrovkami. Suchá ambra, krémová vanilka, špetka koření a labdana. Velmi příjemná, nenáročná, hřejivá v zimě a zajímavá v létě. Zkrátka nic komplikovaného. S jedním velikým mínusem, a tím je výdrž. Aplikováno ani ne dvě hodiny zpátky a už se nebezpečně vytrácí.

milovníci pravé (!) ambry, sedněte na zadek. toto je váš (ehm, náš) svatý grál. (ale jak už jsem řekla, Ambra di Luna je santalovka ) drhnoucí, suchá, prachová, sladká a zároveň nahořklá, balzamická, opravdu letitá ambra. i kadidlo, koriandr a nějaké koření se tu najde. a už vím, co mi to i připomíná. Ambre Sultan po rozvonění. přesně taková pikantní. takže pokud se na vás na rozdíl ode mě A.S. rozvoní rychlejí než za cca 6 hodin, Ambru Aureu nepotřebujete. což nic nemění na její úžasnosti.

Kombinace zelených cypřišů se slanou vůní o kamení se tříštícího moře na jazyku spolu s hladkou sladkou ambrou s krustou z připáleného karamelu je dobře známá z L'Ambre des Merveilles. Tady ovšem nepřechází z fáze jedna (živý plot z tújí a kamenitá pláž) do úplně jiné fáze dva (vanilkově sladká hustá ambra). Tady celou dobu balancuje na hraně a každou chvíli se víc přikloní na jednu nebo na druhou stranu. Kamení se ohladí, rozbouřené moře zklidní, už tak měkká ambra změkne ještě víc, přitulí se, a její přitažlivou drhnoucí hořkost už dotváří jen rozdrcená semínka koriandru, když karamelová krusta pomalu praská a rozpadá se na malinké kousíčky.

Takže nejlepší ambra říkáte? Nesladká, bůhvíjaká, veleúžasná? Oukej, tak se na to mrkneme. Už přičichnutí k rozprašovači mě mírně rozhodilo. Je to divné. Starobně zatuchlé. Aplikuju a mé obavy se potvrzují. JE to starobně zatuchlé (byť, pravda, nesladké) a připomíná to, světe div se, Shalimar. Během půl hodiny vylezou veškerá zvířátka a kastoreum řádí. Jsem zděšená, protože tak prachbídně se na mně už dlouho nic nerozvonělo. Uplynula hodina a půl. Mezitím jsem aplikovala i na „testovací objekt č. 2“ pro ověření mých zjištění – a tehdy se teprve ukázalo, co to znamená, že se něco mizerně rozvonělo… Tak tedy čas zrevidovat vlastní dojmy. Zkoumám své zápěstí – kastoreum zalezlo a začíná se objevovat mírná, nepřeslazená vanilka, nikoli typicky balzamická a hutná jako v mnohých jiných ambrovkách. Ale tím ještě nekončíme. Přidává se totiž santal, přírodní, realistický, bez gurmánských tónů, které nám k němu nacpali Tom a Serge. Přebírá hlavní slovo, doplněný velmi lehkou ambrou, už zmíněnou vanilkou a jen slabě doznívajícím tělesnem. V této chvíli vůně připomíná Bois des Iles, jemnější a bez mandarinek a chanelovského tónu. Monegal dokázal něco, čemu bych nevěřila. Hned ve dvou ohledech. Teda třech. Za prvé, vytvořil v dnešní době vůni vyznívající velmi klasicky, jako zjemněné parfémy z 20. let. Za druhé, vytvořil v dnešní době velmi povedenou santalovku (ne, pro mě to není ambrovka). A za třetí, dokázal se tak vytáhnout, že otočil můj názor z červeného palce na zelený. Tahle vůně je obdivuhodná. Lehká, leč zřetelná, tělová, poměrně elegantní a dobře nositelná. Adept na něčí signature jak vyšitý.

prekvapila asi nejvic, presne ten typ hořke zelene a kytek, co mam rada a co ta ambra vyborne uhladi a zahreje, takze to neni vlastne ani zeleny.

podobná Alambaru

no dobře, opravdu jsou ty ambrovky hodně na jedno brdo, ale tahle se mi zdá být jedna z těch dost zdařilých. nejprve typická hutná vanilko-ambra sladká až gurmánsky, karamelově, později vystoupne teplé koření, poměrně výrazně zejm. muškát, a časem začne být sušší jemnými bylinkami a pačuli. ve výsledku tedy co se týče sladkosti výrazně ztlumí a je možné zaznamenat lehký květinový nádech (mimochodem, už jsem to psala, ale ambra a jemné, tlumené květiny jsou opravdu moc pěkná kombinace).

Prachová sladkost, špetka suchého kakaa, pryskyřice, hutná vanilka. Ambrově dřevitý (jo, santal! konečně ne cedr!) základ, lehce pikantní. Bože, a to pižmo! Hebké jako kašmír. A potom je tu růže, spolu s jedním kvítečkem muškátu se tím prolíná jenom jako tenká nitka. Nádherná. Něco mezi Amber Ylang Ylang a L'Eau d'Ambre Exreme – ta vanilka je tu skoro stejná, možná víc guerlainovská, s benzoinem a tonkou. Ovšem na rozdíl od L'Artisana jde Ambre 114 hodně do prostoru a drží! později se přidá trocha pačuli a vůně je místo hutně krémové malinko sušší. Povinná zastávka pro všechny milovníky ambry a vanilky!

V jádru to je vlastně ta sladce hřejivá benzoinová ambra s hebkým bílým pižmem, jak napovídá název. V pozdějších fázích dostává jemně gurmánský nádech díky krémové tonce a je patrný pěkný santalový základ nádechem vonných tyčinek. Co ji ale odlišuje od ostatních? Začátek, kde se poněkud agresivně kombinuje pikantně kořenitá citrusová šťáva s klasickým pudrem a člověk by v tom v první chvíli ambrovku ani nehledal. Pak se uklidní, ale ten tón zůstává pořád přítomný. Ten, co mají Dune a Kingdom společný. Jak Patricii moc nemusím, tak tohle po hrozivém začátku povýšila na povedený návrat ke klasice. Nakonec vyzní jako ta ve staré skříni s vysypanou pudřenkou uložená kašmírová deka, do které jste se spolu choulili, když jste měli ještě jeden druhým zamotanou hlavu. Vážně bylo v pokoji vedro, ale bezpečný azyl pod dekou byste ani za nic neopustili. To bylo ještě před horami nádobí, špinavého prádla a zbytečných hádek, no už je to dávno, ale díky za tu vzpomínku.

Hmmm… Ambra sama o sobě křehká, doplněná kumpány podstatně hřmotnějšími: sladce, santalově dřevitá, jemně zakouřená, s výrazným nádechem krémově gurmánské tonky… Tohle zajímavé určitě je. A ta verbena? Zpočátku jasně zřetelná, ale velmi záhy utlumuje a ustupuje do pozadí, jen aby občas vykoukla se zeleně citrusovou svěžestí a vyrovnala sladkost a hustotu zbytku kompozice. Přítmí, kdy obrysy měknou a hrany se zaoblují. Proužek dýmu z posledních pár slz pálené pryskyřice doutná v ornamentech vzhůru a objímá obložení z vzácného dřeva, aby jej vzápětí opustil navždy. Snědá dívka si po teplé lázni natírá tělo hustým, sladce vonícím krémem. Rozemne v prstech lístek verbeny, zavře oči a zhluboka se nadechne, aby si uchovala v paměti kouzlo okamžiku vytrženého z okolního světa, zakonzervovaného a uchovaného jenom pro ni. Největší podobu shledávám asi s Oriental Brulant, s tím rozdílem, že OB je víc zakouřený a AC má v sobě nádech lehkosti daný tou verbenou (někomu se může zdát divný).

pravá ambra, téměř nesladká vanilka, krémový santal, trocha živočišnosti a klasické vyznění… ano, podobá se Ambra di Luna, ale nepředčí ji. kazí jí to místy se objevující tón zapařeného mokrého hadru a po rozvonění musím konstatovat, že je vanilkovější a sladší, taková hladce našlehaná pěna. ehm, takže už to vlastně AdL zas tak nepřipomíná.

a ta ambra je jako kde?! vanilka ji totiž úplně převálcovala, takže mi z toho vylezla sladce vanilková vůně velmi lehce šmrncnutá kořením a ambra tam tak možná dělá nějaký hlubší podtón. úplný začátek byl nepříjemný, plastikový, ale zmizí rychle. jako líbí se mi to, ale tak nějak jsem čekala víc ambry – a myslím, že oprávněně .. :)

písečná suchost, nesladká ambra, dřevo, zakouřená kůže

Sametově lesklá, kašmírově hebká, vřele přítulná a zároveň trochu odtažitá. Opravdu evokuje šedou barvu, ale nemá nic moc společného s ambergris jako takovou, spíš je to její metafora poskládaná z jiných složek. Nepříliš sladká ambra s nejjemněji rozemletým skořicovým popraškem, vanilkově nasládlé teplé pižmo a jeho vůně rozehřátého těla a povzneseně vzdálená myrha, zpovzdálí obklopující a provázející ostatní složky v jejich těsném sepětí.

pripomina YSL Caftan, ale YSL je lepsi, ten benzoin v nem s kadidlem hezky kontrastuje, tady to je vic kadidlovy, korenity.

Jako první zaujmou sušené švestky, postupně přecházející do horkých švestkových povidel. Postupně se čím dál výrazněji přidává zakouřené labdanum a sládne vanilkou a omamnou exotickou vůní ylangu, až nakonec zhoustne pryskyřičnatým benzoinem se santalem, přičemž si uchovává lehce kouřový nádech. Vůně je dost sladká, hutná, ale díky těm švestkám mě baví.