barbucha Nojo, ale Othello je v tý benátský společnosti navzdory svý jinakosti váženej a ctěnej. Dokonce i Desdemonin otec ho zve ho do svýho domu jako vzácnýho hosta, akorát ho holt nechce za zetě (a taky je uraženej, že ho postavili před hotovou věc a ženicha dceři nevybíral on, navíc je tam i určitej věkovej rozdíl, zkrátka víc faktorů, který by nemusely dělat dobrotu). A Desdemonu Othello taky neuškrtí jen tak z fleku, protože by byl nějakej barbarskej divoch, dost dlouho se těm podezřením brání a Jago mu musí snášet jeden falešnej důkaz za druhým, aby tomu obvinění konečně uvěřil a začal si Desdemonino nevinný flirtování s Cassiem vykládat daleko hůř. Proto je taky tenhle příběh tragédie Othellova a ne Desdemonina, protože Desdomona si "jenom" umře (a přitom ani nepřestane manžela milovat a posledním dechem se ho snaží krejt, místo aby si přece jenom odříkala tu modlitbičku), kdežto Othellovi se zhroutí celej svět a hodnotovej systém a když umírá, pohrdá sám sebou (a přirovnává se k obřezanejm psům, tedy potažmo Turkům - další pěkná politická nekorektnost).
Jako neříkám, že tam ta barva nemá žádnou funkci, ale spíš mi přijde,že symbolizuje nějakou obecnější "jinakost" a určitou exotiku, a tudíž potenciální kulturní nepochopení , ale nedělá tam z něj automaticky občana druhý kategorie.
Pokud jde o Shylocka, oni i ty Shakespearovy zlidšťovací momenty jsou na tu dobu až neuvěřitelný, i v tý předloze, kterou na Kupce benátskýho, jak bylo jeho dobrým zvykem, vykrad, se vesele trávěj studně a podobně. Židů sice po vyhnání koncem 13. století v Anglii nijak zvlášť moc nebylo, ale stejně zrovna v době, kdy Shakespeare psal svoje hry, byly nálady dost protižidovský,už kvůli procesu s jedním z královnivnejch lékařů, Roderigem Lopezem, kterej byl židovskýh původu (ale údajně konvertita) a byl právě někdy v tý době obviněnej, že se královnu pokusil otrávit, a následně ho za to i popravili.