Teď tu přemýšlím, jak odpovídám dětem na pozdrav. 
Malým neznámým na jejich dobrý den většinou taky dobrý den, co nejnadšenějším hlasem.
Těm, co znám, říkám ahoj a obvykle přidám jméno.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Evaeva My tam dřív měli i děti od tří let a to jsou právě některé ty, co nám jménem neříkají. Jinak mi se dětem představujeme, když tam přijdou poprvé a jsou tam i s rodiči. Takže rodiče slyší, když dětem říkáme, ať nás oslovují jménem.
mnum Me to taky dost vadilo, když mi dospělí odpovídali Dobrý den. Ale mě teda nevadí ani když mi dítě odpoví Ahoj.
Já si teda vůbec neuvědomuju, jak já sama děti zdravím nebo jim odpovídám kromě těch, co znám. Těm říkám ahoj a ony mi samozřejmě taky (nebo taky budou moct, až se odhodlají na mě promluvit). Ale trochu očekávám od zastánců starých dobrých pořádků, který se někde dřív nebo později vynoří, pojeb kvůli Rosťovi. On tedy zdraví jako já, kolikrát už halasí " dobrý den" ode dveří, ale když mu někdo odpoví "ahoj", hned svůj pozdrav změní na taky ahoj.
Jako dítěti mi odpověď Ahoj od dospělého na moje Dobrý den přišla fajn, jako kamarádská. Až jako puberťačka na střední mi odpověď Ahoj přišla urážející, protože jsem už dospělá, že ano 
notna já prave ty děti kolikrat vůbec nejsem schopna rozradit, jestli jim je 12,13,14,14,16,17....vypadaj všechny stejně!!!!
711990 mě asi ty kaktusy přijdou horší! Ono teda v pubertě se to pak zase překlopilo, já se dostala do reprezentace ve sportu a byla jsem protěžovaná zase já. Jako úplně malí jsme měli s bráchou krásný vztah, naši si ten malý rozdíl hrozně pochvalovali. No jenže pak se to kupodivu zkazilo a mohlo za to tohle upřednostňování jednoho před druhým. Do teď jsme moc nenašli společnou řeč. Jako je to hrozně těžký, sama jsem zvědavá, jak to jednou zvládnu. Určitě to podělám zase někde jinde 
Ale druhý i tak chceme a asi spíš dřív než později, i když to bude těžký.
dzizisketa tak takový úpadek, to bys mu teda neměla tolerovat 
Potrefenáhusa V odhadu věku taky plavu. No ale tehdy v pubertě jsem si myslela, že to přeci už musí všichni vidět, že jsem dospělá :-D Ale to mi mohlo být tak 15, 16. Později mi asi už bylo celkem fuk, jak mi kdo odpovídá. Na vesnici, kde jsem vyrůstala mi ještě teď někteří starší na můj pozdrav Dobrý den odpoví Ahoj. Asi jsem pro ně pořád ta malá holka, co si pamatují. Spíš mi to přišlo milé. Mě je to jedno, nepovažuji to za úrážlivé. Už se mi i stalo, že mi začali tykat, když se ptali, jak se mám a že mě dlouho neviděli a pak se zarazili, že vlastně by mi už tykat neměli... Tak jsem je i vyzvala, že mi to nevadí, ať klidně tykají. A já jim vykala.
dzizisketa prosím tě, měli v té porodnici hodně otázek? Mám se na něco připravit?
Reakce na Sweet Potato:
Malým neznámým na jejich dobrý den většinou taky dobrý den, co nejnadšenějším hlasem.
Těm, co znám, říkám ahoj a obvykle přidám jméno.
Tohle přesně dělám já. Říkám jim dobrý den se širokým úsměvem. Mně se líbí, jak hezky zdraví, potěší mě to.
A musím se přiznat, že strašně málo dbám na to, jak zdraví moje děti. Ne schválně. Je to tak, že když někde jdeme, buď jsme zabraní v hovoru o něčem, nebo jsme hodně zamyšlení, nebo třeba koukám do telefonu. Někoho potkáme, já pozdravím a za chvíli mi dojde, že mám s sebou ještě dítě, které nepozdravilo... Oni někdy pozdraví sami, ale často ne. Taky bývají zamyšlení, syn je dost hloubavý a dcera zase má tu pozornost někde jinde, ta pořád poskakuje, pobíhá, asi je taky ve svém vesmíru.
dzizisketa Pinot Noir Proč by měl dostat Rosťa pojeb, když pozdraví?
...já se asi v té debatě začínám ztrácet.
dzizisketa Taky ted matne vzpominam, jak cizi deti zdravim. Ty, co znam, ahoj. Ale jinak to asi stridam, nevim. Ty hodne male ahoj a vetsi dobry den. Na vylete na hrebenu se vsichni zdravi ahoj, to uz je vysokohorska zvyklost, jesli to nekoho urazi, jeho problem. A taky jsem urcite nekdy nekoho nepozdravila, kdyz jsem se vracela ted do prace a potkala jen ve spojovaci chodbe mezi pavilony aspon 50 lidi (clovek vsechny od videni zna), tak jsem to po par lidech vzdala. V obchode zdravim prvni, ale jednoho extremne ukecaneho souseda rodicu mijim radsi obloukem, nebo prejdu chodnik. Pokazdy (ale pokazdy) mi vykeca diru do hlavy a utect vubec nejde, je schopny jit kus i se mnou!
notna jo, u těch větších to chápu. V mém domovském oddílu se taky všem říká jménem. Ale děti samozřejmě nejdřív přijdou s paní učitelkou, ty menší s tetou, ty znalejší s panem trenéremTo byla spíš taková vtipná poznámka z druhé strany, nepamatuju si, že by někdo řekl já jsem Katka a říkejte mi, prosím, jménem. Většinou tomu dají volný průběh a já jsem pak zmatená
Evaeva Zmatená je ještě dobrý. Já už byla málem za blba. Dcera začala dělat nový sport, z tréninků vyprávěla o trenéru Bobčovi. Muž, který tam dceru vozí taky o něm tak mluvil. A já mu pak málem řekla pane Bobčo! A on je to pan Borovička Si to dcera s mužem jen tak pro sebe interně zkrátili.
Jsem z malého - řekněme - městečka, kde jsme se v podstatě všichni znali a při potkání zdravili tak nějak normálně, formálně i neformálně. Šok pro mě byl, když mě na ulici poprvé pozdravilo dítě "dobrý den". To jsem si řekla - holka, už jseš prostě stará baba. Fakt strašně divnej pocit
Reakce na Řvousenka:
Jsem z malého - řekněme - městečka, kde jsme se v podstatě všichni znali a při potkání zdravili tak nějak normálně, formálně i neformálně. Šok pro mě byl, když mě na ulici poprvé pozdravilo dítě "dobrý den". To jsem si řekla - holka, už jseš prostě stará baba. Fakt strašně divnej pocit
Tak to je úplně přesný! Já se ještě nejdřív rozhlídla, jestli jako to Dobrý den je fakt na mě
Detem odpovidam s usmevem dobry den a pokud se rozjede konverzace a ja je neznam, tak jim vykam. Zvlast u tech prtat vetsinou vidim, jak vyrostou, ze uz jsou vlastne velci.
Jsem krkavčí matka. Vyzvedla jsem dítě na nádraží, zavedla ho na přípravné kurzy a dala mu mapu, ať pak příjde ke mě do práce. Přes kus města, kde byl jen párkrát, sám nikdy. Ale když už zvládnul dojet vlakem....
