Že je Musc Ravageur skvělá
? Mně úplně poprvý trochu vyděsila, ostatně jako většina vůní FM, ale na podruhé absolutní obrat a bezhlavě jsem se zamilovala a doteď je to u téhle značky můj největší favorit společně s Iris Poudre.
Musc Ravageur je tak skvělá, že už je na cestě ke mně odstřik. Jupí!!! Tak dlouho to trvalo než jsem se k ní dostala...a stálo to za to. Maurice Roucel měl zase jednou dobrej den. 
Mě teda ani nevyděsila, mě nadchla naprosto okamžitě. A když se rozvoněla, byla ještě lepší. Už se nemůžu dočkat, až spolu strávíme letošní pozdní podzim a když se budu krotit, tak i advent. 
Od FM mě ještě nadchla Portrait of a Lady...ale to bych teda asi musela prodat ledvinu. 
Jj, Musc Ravageur je nádherná vůně. Vždycky si vzpomenu na dobu před osmi, devíti lety, kdy jsme značku Frederic Malle s holkama intenzivně objevovaly a skoro všechny vůně nám voněly. Musc Ravageur extra. Připomínala nám trochu Opium a Kerze si vzpomněla, že na minulé dovolené v Řecku tuhle krásnou vůni cítila každý večer při večeři na terase nad mořem z elegantní Francouzky. Tehdy ji ještě nemohla indentifikovat, neznala ji a i když byla z parfému unešená, dámy se nezeptala....
Je fakt, že za vlahých letních večerů se rozvoní překrásně. V chladnu zas lehce zahřívá...
D.S. & Durga: Radio Bombay
Oficiální stránky značky hovoří cosi o hrajícím tranzistoráku ze santalového dřeva a rozpálené měděné trubce, šířící kolem sebe nejrůznější vonné páry, no mně osobně znovu jako v případě Rose Atlantic díky výrazným slaným mořským tónům evokuje spíš písečnou pláž, lemovanou jehličnatými cedry a kokosovými palmami, ale také kovovými lampami, které ji osvětlují. Je tak velmi originální svěženkou, ovšem osobně si myslím, že lépe bude sedět asi spíš chlapům.
(https://dncache-mauganscorp.netdna-ssl.com)
Taky jsem zavzpominala. Ta doba vaseho objevovani byla uzasna. Jak vidis, nektere vune se ke mne dostaly az takhle pozde. V podstate cela znacka FM me dosud mijela. 
A na tebe konkretne jsem si vzpomnela pri zkousce Carnal Flower. Je jeste nadhernejsi, nez jsem si umela predstavit. Konkretni vyjev v hlave jsem mela, ja si predstavuju vune jako obrazy nebo vyjevy z filmu. Ale v realu mi na ni zadnej obraz nestacil. Uplne jsem v tu chvili citila HMOTU. Asi to nikdy nedokazu popsat, ale ta vune je neco mezi povolenym maslem nebo lanyzovou naplni. Strasne hladka a clovek by do toho chtel strcit ruce a promichavat to a mackat. Hroznej popis, ja vim. Ale je uzasna. Ja bych ji neunesla, ale pokud bych ji potkala na nejake zene, pronasledovala bych ji, abych mohla tajne cichat.
A jeste jsem dukladne prozkoumala PORTRAIT OF A LADY a to je teda taky palba. Uz z recenzi jsem vedela, ze budem kamaradky. Pri zkousce me pak napadl jen uryvek z povinne basne: Manon je ruze, hozena do kostela...A pak jen ticho.
p.s. nesnasim psani z telefonu. ☺
Přidávám se k této ódě na Musc Ravageur a Portrait of a Lady. Za obě vděčím zdejším parfumaniačkám. 
No 1 - El Pasajero (Lengling) - jemná svěží (a velice příjemná) avivážovost, do které se krůček po krůčku začaly prolínat sladké mandlové lupínky. Zahnal je ovšem slaný vzduch na mořském pobřeží, který se po chvíli sám taky vytratil. Intenzita minimální, výdrž jakbysmet...
Orchid Soleil (Tom Ford) - bílé květiny v nasládlém tělovém krému ve vlhnoucím, mírně zatuchlém, sklepě. Zatím jsem za nejdivnější Fordovu vůni považovala London, ale Orchid Soleil jí první 3 hodiny dýchal na záda. Teprve poté akorát tak sladká prachová vanilka s liliovým pylem.
Ano, Orchid Soleil... můj bezesporu nejdivnější fordovský zážitek... to tedy bylo něco. Opravdu, zlatý zatracovaný London. Ten mi přece jen přišel svým způsobem hodně zajímavý a potenciálně někým - či někdy, tj. v určitém ročním období - nositelný. Ale po vyzkoušení Orchid Soleil si říkám, že si prostě neumím představit člověka, který by chtěl být takto cítit... pokud ovšem na něm nevyzní docela jinak, což se samozřejmě nabízí. Ale na mě to byla katastrofa. Podotýkám, že jsem zkoušela jednorázově (na kůži) na letišti, a už před nějakou dobou, tedy nic důkladného...
Něco příjemného, krémového tam bylo. To byla ta hezká část, potenciálně velmi hezká. Ale zpod této krémové linky vzlínalo něco, na co mi ani slova nestačí (vlhká plesnivá omítka? nebo spíš zatuchlost plesnivého domu jako celku? nějaké zvířátko? špinavé, nemyté, nemocné?). Dohromady s tím krémem to vytvořilo tak třeskutou směs, že jsem v první chvíli myslela, že si jako liška chycená do želez uhryžu končetinu.
Prosím každéno, na němž by tahle vůně vyzněla krásně (Miru nepočítám, na ní zjevně voní KAŽDÁ fordovka skvostně), nechť dá vědět.
Fueguia 1833 - Xocoatl
Rozdrcený prášek z kakaových bobů v dřevěné misce, pikantní ostrost chilli papričky, která pálí v nose a vanilková orchidej. Takhle to mohlo vonět, když Aztékové nebo Mayové připravovali svoje čokoládové nápoje. Rozmíchat s kalíškem rumu a trochou sladké vanilky, ale jenom tak, aby nápoj dostal to správné aroma. Ještě přikořenit špetkou mleté skořice. Negurmánská vůně s gurmánskými složkami, to jde? V případě Xocoatl jde.
www.instructables.com
Palais Nizam - první postřehy.
Elegantní slečnu pozvali na chatu, ale zabloudila v lese. Je to les hustý a neproniknutelný jako v pohádce, mezi stromy padá tma a slečna klopýtá na podpatcích v pichlavém jehličí mezi spletí kořenů, její parfém už dávno vyprchal, zůstala po něm jen kosatcově švestková stopa na zpoceném krku pod límečkem kožené bundy. Konečně mezi stromy prokmitne světýlko, celá prokřehlá vstupuje do dveří a sesune se za stůl na dřevěnou lavici. Na ex vypije sklenku brandy, kterou jí nalili přátelé, a zrůžovělá alkoholem svlékne koženou bundu. Místnost prostoupí nasládlá vůně švestek, rtěnky, surové kůže a - fakticky bych nikdy nevěřila, že napíšu tak strašlivé klišé - rozehřátého dívčího těla. Vůně je sice zpočátku ultradřevitá, až hrozí zadřením třísky, ale v závěru je již smyslně hebká, se špetkou živočišnosti. Tohle je evidentně ten typ parfému, který se bude chovat na každém úplně jinak.
Děkuji Miru a teď ještě lépe rozumím tomu, co o vůni napsala.
Xocoatl byla při mojí loňské návštěvě Jovoy Paris láskou na první počich a zatím se mě neochvějně drží, teď na ní konečně znovu nastalo ideální roční období. A to balení 100 ml flakonů v dřevěných krabičkách je pro mě příjemným bonusem navíc. Zkoušela jsem ještě pár dalších vůní od téhle značky, ale Xocoatl prostě vede
.
Já jsem zkoušela kromě Xocoatl už jenom La Cautiva a ta je pro mě až moc gurmánsky sladká. Tak to si asi už jiné vzorky od F. obstarávat nebudu. Ale Xocoatl je moc povedená.
Mazzolari - Patchouli
Není pačuli jako pačuli. Co použili u Mazzolariho, je cítit kvalitou. Pačuli zpočátku citrusové a větrové, pak zemité a kořenité, dřevité a určitě ne sklepní. Je suché a živočišně ambrově teplé, lehce oslazené medem. Oldschool pačuli s výbornou výdrží.
Grand Soir a Petit Matin (Kurkdjian)
Já jsem spíš na citrusy, takže Matin se mi líbil víc. Soir po nastříknutí zavoněl čokoládou a pak se to rozleželo do něčeho nahořklého, co neumím pojmenovat - kůže+kadidlo, kouř? Na vzletné a přesné popisy mě neužije :) Matin se začíná vyvíjet trochu do sladka, ale na zimu by to nemuselo vadit.
Příspěvek jsem přesunula do tohoto vlákna, protože vůně této konkrétní značky, o kterých píšeš, patří mezi ty ne běžně dostupné, tzv. niche/nikovky a ty patří tématicky sem
.
Jinak to nahořklé, co jsi v Grand Soir asi cítila, bylo nejspíš labdanum.
A nezkoušela jsi náhodou i Absolue pour le Matin? Ta se mně osobně líbí o trochu víc než Petit Matin, protože kromě citrusů v ní cítím i příjemnou levanduli.
Nezkoušela, ale já levanduli nemám moc ráda.
Asi bych potřebovala nějaký čichací kurz, protože co je mi platné, že si přečtu složení parfému, když netuším, jak voní neroli, tonka nebo vetiver, o labdanu nemluvě :)
No já s ní za normálních okolností taky zápasím, protože na mně vyzní buď moc ostře nebo pánsky. Ta Absolue pour le Matin je pro mě jedna z mála výjimek. Ale pokud ji nemáš vyloženě ráda, tak je určitě dobře, že jsi sáhla raději po Petit Matin.
Je ten Xocoatl k "vidění" v Česku? Líčíte tu vůni hodně hodně zajímavě.
Obě vůně mého velkého oblíbence Kurkdjiana mi vyznívají trochu sladce (ale velmi umírněně, přičemž Soir do skořicova - viz recenze). Ale pokud jsi spíš na ty citrusy, tak je jasné, kam tě nos táhne.
Tolu Ormonde Jayne , srovnávám parfém a EdP.
Parfém znám důvěrně několik let, nosím ho každoročně v chladnějším období. Je hladký a klouzavý, velmi výrazně je v srdci cítit růže společně s tolu. Výdrž 24 h z kůže, ze šatů do vyprání, z kabátu měsíc. Vzhledem k tomu, že mi ho pár lidí za sezonu pochválí, odhaduji, že parfém vytváří i plující obláček za mnou. Bohužel nevím, jakou mají mé parfémy koncentraci, protože když jsem si ty úžasné kostky se zabroušeným víčkem pořizovala, nebyly koncentrace odstupňované - nyní značka nabízí 35, 40, 50%.
Pokud máte někdo zkušenost s různými koncentracemi parfémů Ormonde Jayne, podělte se, prosím, o dojmy.
K EdP - ano, je to ta vůně, avšak méně vazká nebo jak to nazvat. Postrádám cosi ve složení. Výdrž má téměř stejnou jako parfém, tzn. skvělou, srovnáno na kůži a ze šatů. EdP má zvýrazněnou hlavu, v prvním dojmu cítím porci pomerančového květu, v parfému jako by nebyl. V srdci EdP postrádám růži, v parfému je rozpoznatelná. Ještě snad stojí za zmínku, že počáteční postřik EdP je méně příjemný než parfém. Pokud porovnám dojezd, tak vůně kůže s EdP je kapánek lahodnější a líbivější. Kůže s parfémem však dýchá snad každým svým pórem, zabořím nos do ramene a mám pocit, že jsem si nádechem navoněla i průdušky.
© 2014 - 2024 parfumanie.cz
