...tu vůni už pár dní, týdnů mám,
a pořád se mi nějak nechtělo do popisování.
Nevím, proč.
Je "divná", ta vůně.
Někdy je mi z ní až fyzicky zle - stačí přičichnout i jen k rozprašovači a
je to jak v zimě ve studeném autě páchnoucím benzínem, motorem, navlhlou kůží, kouřem...
(ne, že by to stejně "vonělo", ale je to shodně žaludekzvedající),
a jindy - zešplíchám se jí celá, a pořád nemám dost.!
Jsem touhle drsnou potvorou osprchovaná, na hřbet ruky si pořád dostříkávám a fetuju...
Takže - jak to bude dnes,
teď.?
Palais Nizam Wiener Blut
U rozprašovače - chlast.
Ano, velmi silná brandy, téměř koncentrát tohoto alkoholu.
A s ním švestka.
Ne však sladký šťavnatý plod, ale peckovice, jejíž šťavnatost je tlumeně tuhá a bez sladkosti, jako by někdo veškerý cukr hrubě vykrad´ a pod krkem utáhnul kožený řemínek, aby ani necekla...
Vnímáte z onoho pachu
chlad,
tvrdost,
výsměch,
aroganci...
...jenže jakýmsi zvláštním způsobem tušíte, že tam je ještě něco..?.
Jako když sklenici z olovnatého skla obejmete dlaněmi, prohřejete a křišťálovým leskem začíná prostupovat teplo...
Na kůži -
šafrán.
Zlatočerný, vláčně prašný, étericky olejovitý,
chlípný, jak olizování prstů se šťávou, kterou nedáváte každému...
...a teď!,
ted ona výše zmiňovaná brandy,
u rozprašovače tak ledová, až zlá...,
tady, v tomto momentu však měkoučká, jemně teplá/teple prohřívající,
vláčná,
lascivní, lascivně mazlivá, lascivně něžná...
Vanilka a kůže...
...tyhle dvě mrchy jsou zde také -
odvažovány lakomcem, kterému se kroutí palce u nohou, že musí trošinku pustit žilou...
Palais Nizam je vůně děvka
se slzami na krajíčku...
...je to zas
na
hraně
a nemůžu
spát
a
dýchám
trhaně
...mám
po
Tobě
hlad...
Kdo vymyslel
(tuhle)
hru
nervů
jak
struny
harfy
při
koncertu...?.
...umírám!
A/ale
chci to...
...k čertu.!
Dosaďte si tam chlast a nebo chlapa, vyjde to nastejno...
...někdy se nemůžete nabažit a jindy je vám z - obou - zle.
Orientální alkoholově kožená vůně pro dospělé...