Tak si nějak říkám, proč zrovna ambrová hvězda, když se ta vůně točí především kolem myrhy? Propolisová a následně medově sladká ambra spolu s pikantním cedrem a trochou mýdlového ylangu v ní zazáří jen na začátku. Během pár minut však zhasíná a je nahrazená hvězdou sladké dřevité myrhy a kouřového obláčku. Měsícem je tu "medový" benzoin, krémová vanilka nočním nebem a pudrově pryskyřičnatý oppopanax hvězdným prachem.

Kdo by neznal pohádku bratří Grimmů o Jeníčkovi a Mařence. Dvě děti, které se v různých variacích ztratí nebo jsou odvedeni do lesa. Když nastane tma, Jeníček vyleze na strom a v dálce spatří světélko, co je dovede k perníkové chaloupce. A proč jsem si na ní vzpomněla? Amber Teutonic vás totiž zavede do kardamonově temných lesních hvozdů s jehličnatými cedry, modříny, jedlemi a borovicemi, v nichž se málem zabloudíte, dokud v sametově černé pryskyřičnaté temnotě nezahlédnete zářivý záblesk. Je jí zlatavá balzamická ambrová chaloupka s došky z perníkově sladké skořice.z již nevyráběné Ambre Orient z řady Armani Privé.

Čekala jsem další ambrovku, ale ono tam té ambry moc není. Na začátku na vás vykoukne nahořkle svěží bergamot s kořenitou pelargónií a náplní z pomerančových dropsů. Už v tomhle momentě mi začala něco malinko připomínat, jen jsem ještě nevěděla, kterou vůni přesně. Jakmile však dropsy zmizely a zůstala jen kandovaná pomerančová kůra a objevilo se teplé kadidlo, které postupně chladne, s trochou levandule a částečně i s tou ambrou (teda spíš vanilka s labdanem) a s ním i atmosféra zaprášeného (zemité tóny pačuli) středomořského kostelíku, byla jsem doma: Imiza. Je to trochu jinak poskládané a místo slaměnky je tu vanilka, což ji v drydownu dělá sladší, každopádně je to stejné téma.

Já jsem v ní tu ambru téměř taky jako blackviolet nenašla. Ten začátek s jiskřivou mandarinkou, zázvorem a květem heřmánku s lístečky se mi líbí, fakt originální ovšem na mě to pačuli s ylangem docela uhnívá a i ten jasmín je na mně docela zelený. A potvrzuju i ten ovocný tón - slupky švestek s kůží. Trochu jsem si v téhle fázi vzpomněla na Le Parfum de Therese (F. Malle). Až v základu se objeví směs vanilky a labdana, která tedy ve srovnání s Ambre Impérial (Van Cleef Arpels) co do "ambrovosti" vyhrává opravdu jen o prsa :) . (NT)

Jde o moc příjemně zpracovanou ambrovku a má neskutečnou výdrž. Zprvu je citrusová, říznutá trochou koriandru a protkaná muškátovou "sladkostí". Následně se dostává ke slovu směs jemně kouřících pryskyřic a konečně i prachová ambra. V základu ještě zesládne a zhoustne díky přidané vanilce. Celkově vyznívá jako takový hebounký sametový šál, který vás (nejen) v zimě krásně zahřeje.

Tahle vůně rozhodně patří mezi ty zajímavější ambrovky. Souhlasím s andry, co se týče určité podobnosti s Ambre Sultan, ovšem bez toho odporného lutensovského polévkového koření, zatuchlé zeleně a voskově živočišných tónů. Tahle ambra jde ale kromě toho ještě o jeden krůček dál a to nemluvím o celodenní výdrži (přežije i sprchu!). Není jen sladce vanilková, pryskyřičnatá a poprášená suchý prachovým kakaem, především zpočátku je v ní i drhnoucí bylinně dřevitá myrha, která je, jak se zdá, spojovacím bodem vícero vůní Profumum Roma, a studené "mramorové" kadidlo. A nejenom to, je zajímavá i tím, že se v ní střídá jak sladký, tak i hořkoslaný tón. takže tady bych i věřila tomu, že v první fázi použili i kapku pravé ambergris.

Po nějaké době jsem opět dostala chuť na ambrovku a u téhle mě zaujalo spojení s Kalábrií. Takže tedy letní ambra? Rozhodně. Hned v úvodu vás totiž osvěží přírodní čerstvě rozkrojený bergamot se zeleným galbanem. Po několika minutách ho sice dočasně převálcuje trpce bylinný koriandr s trochou ovocného jasmínu, nicméně v další fázi se pak galbanum zase vrátí, tentokrát už i s ambrou. Ambra je to klasicky sladce balsamická, avšak je zajímavá tím, že vanilka v ní je lehce zkaramelizovaná a vyšlehaná do creme brulee, ovšem na rozdíl od jiných ambrovanilek tu hraje jen podbarvující roli, abychom nepřišli o tu příjemnou letní galbanovou hořkosladkost. V drydownu už ji potom jen lehce provzdušní špetka bílého pižma. Nebýt té spousty koriandru v první fázi, asi bych si dala říct. (NT)

Vůni jsem pořizovala naslepo, o to víc mě potěšila už po samotném nástřiku, kdy mi hořké "bylinné" citrusy spolu s lehoulinkým jasmínovým náznakem v této fázi připomněly (podobně jako některým uživatelům parfumo.de) Shalimar (ale jen zde). Potom se už dostáváme na zcela jinou úroveň: kožené živočišno. Než se na mně kastoreum spolu s "kouřovým" labdanem stačí rozdovádět nějakým nepřístojným směrem, přitančí k němu mnou očekávaná "balzámová" ambra se svým hořkoslaným, chvilkami až "máslovým" závojem a umravní ho. Do tohoto momentu ji vnímám jako nesladkou vůni, teprve ambra s sebou přináší určité sladko, v tomhle směru bych se přiklonila k moudjahidine, označila bych to tedy za jakousi "ambrovou marmeládu". Ovšem ta sladkost má pro mě pouze podbarvující úlohu narozdíl třeba od již zmiňovaného Shalimaru, kde naopak začne vanilka výrazně vynikat. Poté, co se se mnou kastoreum loučí, přidává se k ambře krásný přírodní a slaďoučký mléčný santal, který opravdu stojí za to. No a měkká, kůži hladící vůně je na světě :) . Nyní je to již má stálice.

Černá ambra? Ale kdeže, tahle má ve srovnání s černou ambrou od Agonistu spíš šedivý odstín a je mnohem víc prašná a cypřišová. Ta chladivá zelená svěžest je tam zpočátku obzvlášť výrazná. Po ní nastupuje celkem pěkná pryskyřičnatá ambra s krémovou vanilkou a benzoinem, drhnoucím vetiverem, doutnajícími dřevy a hřejivým, malinko upoceným pižmem, ovšem zmiňované čarodějnické Black Amber by mohla dělat leda učně.

Pokud vás ambrovky ještě neomrzely, tady je jedno další pěkné klasické zpracování. Ambra je patrná už od počátku, je suše dřevitá a pryskyřičnatá. Nejprve ji doprovází hořce svěží citrusy, proti nimž stojí v kontrastu hnědý kandovaný cukr. Po té dostává prostor i suché kouřové labdanum a pačuli s prašnými a zemitými tóny, které jsou tentokrát až lehce dusivé. V jistou chvíli dokonce vyvolává dojem, jako byste zabořili nos do hromady vlhkého popela. Za chvíli se však opět vracíme na ambrovou linku, stále dřevitou, ale nyní navíc sladce prachovou. Její sladkost v této fázi jemně zvýrazňuje i krémová bíločokoládová tonka a dřevitost zase suchý drhnoucí cedr a špetka kořenitého santalu.

V případě ambrovek musí být pro parfuméry jistě složité přijít s nějakým neokoukaným pojetím a Moně se to v tomhle případě, myslím, podařilo. Už jenom ten počáteční zakouřený pryskyřičnatý úder vám docela dobře protáhne nosní dutiny. Zajímavý je takovým zvláštním „skořicovým“ popraškem. Jak se ten mohutný pryskyřičnatý oblak pozvolna rozestupuje, začne skrze něj prosvítat „mýdlový“ ylang-ylang a vůni tak dodá ženštější stránku. Ale protože ambrovkám přehnaná květinová opulence nesluší, ustoupí poměrně rychle uctivě do pozadí před nahořkle máslovou ambrou, zdrsnělou suchým, jemně pikantním cedrem a proslazenou vanilkovým popraškem. V drydownu se pak znovu vrací pryskyřičnaté tóny, ovšem v mnohem sušší a jemnější podobě. A samozřejmě drží ;) .

Ne tak ambru s nasládlým růžovým pepřem, kyselkavou rebarborou a vlezlým karamelovým pačuli se svěžíma kytičkama fakt nechci. To se ani ta vanilka nemusí snažit. (NT)

V téhle vůni je víc z orientálního soudku než z toho gurmánského (to spíš až ke konci). V kořenitém nástupu je pro mě nejzřetelnější strouhaný muškátový oříšek, tymián jen minimálně. Přestože květy muškátů zde na mně nevystupují tak ostře jako v jiných vůních, převahu nad růžemi si vzít nenechají. Květinami pak začínají zvolna prostupovat lehce zemité tóny pačuli spolu se zakouřeným santalem. Než se ovšem stačí výrazně rozdovádět, přidává se hutná vanilka s prachovou ambrou (zde bych souhlasila s přirovnáním k Amber Ylang-Ylang, i když ta je ještě víc zahuštěná). Pačuli se postupně začíná rozemílat a její zemité tóny se mění v kakaové. Do toho sem tam probleskne jemné svěží pižmo, připomínající vůni čerstvě vypraného prádla. Základ je příjemně balzamický a vůni zdobí i skvělá výdrž.

Já v ní k té svěží mandarince a citronové kůře mám drcený pepř a docela hodně, ale pak se naprosto shodneme s blackviolet, to mýdlo s máslovým kosatcem, sladkou fialkou, mýdlovými tóny a hřebíčkem a pačuli vytváří dojem kašmírové deky v lehce zatuchlé dřevěné skříni. Jen ta ambra, tvořená vanilkou a labdanem, se objeví opravdu až v základu společně se sladkou tonkou a bílým pižmem. A paradoxní je, že i když jsem jí očekávala víc ambrovou, tak ta kašmírová část mi přijde daleko zajímavější. (NT)

Na ambru si tu po bergamotovém úvodu hrají balzamické tóny s dřevitou myrhou. K nim se po rozvonění přidá krémová vanilka s bíločokoládovou tonkou a krystalky zkaramelizovaného vanilkového cukru, které se vám lepí na patro. Nicméně pokud vás oslovují vůně typu Vanitas, potom můžete určitě zkusit i Ambre Cello.

Co dodat, moudjahidine už to všechno napsala. Nástup vetiveru a klid, trocha santalu a potom už se do popředí protlačí směs prachově kouřících pryskyřic se sladkou našlehanou tonkou a drobátkem skořice. Na co si však musím asi ještě zvyknout je moment, kdy se mezi tuto kompozici vkrade nahořklý citrusově-zelený tón verbeny. Naštěstí tam nevydrží příliš dlouho a dojezd už opět obstarávají nasládlé pryskyřice. Rozhodně je to zajímavá interpretace ambry s úctyhodnou výdrží, nicméně právě ta verbena mi zatím tak trochu brání, chtít se s ní seznámit ještě blíž a toužit po odstřiku potažmo flakonu.

Kromě toho úvodního jiskřivého zázvoru v ní cítím i svěžest zeleného čaje s pikantní bergamotovou kůrou. Potom přejde do podobných pudrových tónů s růží a hřebíček jako Perlerette, avšak tady navíc s jemně štiplavou skořicí, dřevem a špetkou teplého kadidla. A konečně v další fázi vynikne balzamická ambra s vanilkou, pačuli a benzoinem a obláčku bílého pižma. Jo, to je opravdu povedená ambrovka.

Je gurmánskou ambrovanilkou, která kromě máslového banánového dortíku s vanilkovým krémem a vydatným množstvím skořicového cukru nabízí v úvodu i poněkud netradiční mrkvový salát s trochou strouhaných sladkých jablíček. Od celkové přeslazenosti ji zachraňuje ostrouhanotužkový cedrový základ s hebkým bílým pižmem.

Jistá vzdálená spojitost s diamantem se dostaví pouze na začátku, kdy ostrý závan aromatické levandule a dalších bylinek doprovází ledově chladné kovové tóny. Za bylinkami už si to šine hořký pomerančový květ s živočišným jasmínem. A pak je tu vážně Ambra di Luna , kterou proklamovala slečna mudžahedýnová. Tedy není stoprocentní, chybí tomu ten nádherný mléčný mysorský santal, tenhle je suchý, „obyčejný“. Ale ty kožené a živočišné tóny kastorea a „marmeládově“ sladká ambra, to je Ramón jak vyšitej. Ovšem znovu podotýkám, zde je santal suchý a jemně kořeněný. A nad vším se vznáší oblak pudrově pryskyřičnatých, zemitých a chladných „sametových“ tónů chypre.

Ambrovkám jsem v poslední době docela odvykla, první zkoušení tak bylo hodně rozpačité. Navíc ani té ambry se tu člověk hned příliš nedočká - myslím té pravé jako v Encens Mythique d´Orient. Jen v počáteční náloži koriandru, pikantního kardamomu z Ne m´Oubliez Pas (raději bych tu ovšem tyhle dvě složky měla v obráceném poměru) a hřejivé živočišné skořice lze tušit určitý náznak balzámové hořkoslanosti, který se však poměrně rychle rozplyne v dýmu teplého, lehce mazlavého kadidla a drhnoucí kůži. V téhle první fázi působí ještě unisexově a malinko drsně, v žádném případě však není pro nositele Shalimaru monotónní, jak tvrdí Monsieur Guerlain a naopak pracuje dál. Kůže v ní se mi po rozvonění uhladí, stejně tak i skořice, která zesládne a vůně najednou díky teplé broskvové marmeládě s banánovými tóny ylangu najednou nabere ženský směr. A konečně zde se objeví už i ta ambra, respektive se jedná o směs vanilky, labdana, špetky vetiveru, dřev a trochou kosatce v pozadí. Ani ta ovšem není ani v nejmenším nudná. Zejména vanilka v ní společně ovocem a doznívajícím, nyní už hladkým kadidlem vytváří zajímavý "čokoládový" podtón. Jedinou nevýhodou je, že v téhle druhé části už nevysílá do okolí tak intenzivní závany jako na začátku, protože jak už řekla Fleur a já s ní souhlasím, v druhé polovině je to už i pro mne při bezmála pětihodinové výdrži nadmíru elegantní ambrovka.

Vždycky když má něco v názvu extreme, jen málokdy to splní moje očekávání a výjimka se nekoná ani v tomhle případě. Aaronova ambrovanilka je sice v úvodu osvěžená kromě yuzu i příjemně svíravým bergamotem, ozdobená okvětními plátky sušené růže a je prašně pryskyřičnatá podobně jako ve Slut, dokonce mě tu tentokrát neruší ani ostrouhanotužkový cedr, no ani zde si zase neodpustil ten svůj gumový ovocný jasmín. Řekla bych, že totiž jeho zásluhou se mezi sladce mandlové tonkové boby vkrádá plastový tón podobně jako ve Feve Delicieuse (Dior) a kazí celkový dojem.

Již jsem pochopila, že přívlastky extreme musím brát u l´artisanovských vůní s rezervou, vždycky je to spíš jen takový výkřik, který se tváří silácky, jenže nakonec mu dojde dech. A ani v tomto případě se nekoná výjimka. Pro začátek tu máme směs jemně pikantního koření, z něhož asi nejvíc vyčuhuje skořice, dále je to pačuli, vyznačující se tentokrát vlhkou zemitostí. A já tu hřejivou ambru našla. Nevím, zda je to kombinací s vanilkou a ostatními složkami, ale na povrchu vůně se jí daří vytvářet moc příjemnou „hořkosladkou marcipánovou krustu“ s dřevitým nádechem. Ach, tahle ambra by se mi tak líbila, kdyby … no jak už to však bývá dobrým zvykem, znavená se brzo odebere k odpočinku a zbytek zábavy obstarává již jen vanilka s ještě sladší tonkou. Navíc je nutno podotknout, že v této fázi už je veškerá intenzita vůně v tahu a drží se jen u těla. No a jak jsem před tím naznačila, právě i z hlediska výdrže je opravdu lepší řídit se tím L´Eau v názvu.

Tak tohle je orient podle mého gusta: teplé kadidlo smíchané s dalšími jemně štiplavými pryskyřicemi. Vůně pak vanilkově zesládne a spolu se suchým kouřovým labdanem vytvoří věrný dojem prachově pryskyřičnaté ambry, k níž se přidá i trocha drhnoucí kůže. Vůni zdobí skvělá intenzita a výdrž. Z řady Les Orientalistes mě zaujala rozhodně nejvíc a vlastně je doteď mou nejoblíbenější "goutalkou" vůbec.

Myslíte, že už jste vyzkoušeli všechny ambrovky na světě a žádná už vás ničím nepřekvapí? No tak by bylo možná dobré přidat si na seznam ještě tuhle . Tahle ambra je štiplavě kořenitá a voní trochu po tabáku, i když jen ze začátku. Je promíchaná s temným hustým švestkovým likérem a najemno nasekanými hořkými mandlemi. Má v sobě i slaný podtón, který v kombinaci s hořkostí mandlí vyvolává téměř uvěřitelný dojem pravé ambergris, i když jí není. Tahle ambra je i labdanově zakouřená, prachově sametová a příjemně hřeje. Zároveň v ní ty mandle spolu s krémovou vanilkou vytváří i nahořklý marcipánový podtón. V žádném případě si však nepředstavujte žádnou sladkou ambrovanilku, jako vyvažující prvek zde totiž kromě již zmiňované hořkoslanosti a pryskyřičnatosti působí i dřevo, zastoupené hladce zbroušeným suchým cedrem a špetkou mléčného santalu.

Ne, na téhle vůně není nic kašmírového ani sametového, jak tvrdí některé zahraniční recenze a pravá ambra tam podle mě není ani omylem. V začátku se mihne trocha nahořklého bergamotu s teplou prachovou skořicí a sladce pikantním růžovým pepřem. Následují závany "žvýkačkové" tuberózy a hodně "zcukernatělou" slaměnkou a ostře štiplavými pryskyřicemi. A teprve za tímhle vším se objevuje jakože snad "prachová" ambra, která dojmově evokuje starý zaprášený studený balvan. Jediné zajímavější na téhle vůni je to, že v drydownu na ten chladný kámen dopadne několik horkých medových kapek a teprve z vůně vytvoří hřejivou sladkou ambrovku s trochou krémové vanilky a pálenými dřevy. (NT)