začátek pelyňkový a čajový - silný černý čaj s ovocnými tóny, znovu vykoukl později a už se nepustil... na chvíli byl přehlušen vůní kompaktního pudru, trochou kouře a pepře, výrazným pačuli a živočišnějšími hladkými olejnatými tóny - kůže a oud... ospalé odpoledne v prázdné čajovně s měkkými koženými křesly nasáknutými kouřem, dřevěná opěradla ohmataná úplně dohladka... uzavřený salonek vybavený starožitným nábytkem, ve kterém stojí vzduch a po každé vůni tu zůstane stopa, jen mezi těžkými sametovými závěsy je malá mezera, přes kterou proniká podzimní světlo a vy jste líní se zvednout z toho křesla, ke kterému jako byste přirostli... kadidlo začíná uvolňovat kovové tóny, na chvíli vyvolávají znepokojivé asociace s krví, ale pak se objeví kovový samovar (také ohmataný, na všechno se tu soustavně sahalo), který se do té čajovny nakonec hodí lépe a přesně tak se tam ten kov i úhledně zařadí... Monarch je pro mě líná, těžká vůně, ale spíše uspávacím dojmem, než že by dusila nebo zahlcovala (jako když vás někdo přikryje hebkou vlněnou dekou poté, co se jste se přepili čaje)

nevím, jestli to je heřmánkem nebo vermutem, ale k hořké zeleni pelyňku, cypřiše a mokré trávy se přidala taková sváteční zlatá perlivost (snad pomerančová) a máslovitost, příjemný paradox tíhy a lehkosti, který vůni zaoblil a zostřil současně... barevně pak Yoyogi vnímám teple zeleně, olivově, s jemnou kouřovostí... vůně je to aromatická, povzbudivá, "bodne", jako dobré pití venku na mrazu... je v ní ale také něco, kvůli čemu tohle všechno působí vyleštěně a utlumeně, jako obalené celofánem a trochu zapatlané vazkou, nasládlou vůní epidla v tyčince - podobný dojem mám z vůní od Etat Libre d'Orange... ve výsledku jsem na vážkách

cypřišové dřevo a terpentýn okamžitě udeří do nosu - vůně je to ostrá, řezavá, řeřavá a olejnatá - jako kdyby někdo pálil nalakovaný nábytek nebo dřevo ze staré dřevěné kůlny nasáklé rozpouštědly... po pár hodinách cedrová plastelína... tohle mi nesedlo...

zpočátku pronikavá vůně nakyslé zeleně a bobkového listu a pak už plná, sytá vůně dubového listí a dřeva a teplého vavřínu, hodně kořeněná - pepř je navlas stejný jako ten kuchyňský kupovaný už namletý a dobrou chvíli se skrz něj nedostane nic jiného... vlastně celá vůně je taková kuchyňská, rustikální, chalupová, vůně otevřených kořenek na neopracované polici, za okny šustící duby... vavřín mi s nimi docela splynul, připomíná se jen jako vlahý vzduch... ještě nepatrný závan pryskyřice zvenku a mihla se tam i kytička fialek... v závěru pepř ustoupí ve prospěch podzimně slunečné vůně voskově lesklých dubových a vavřínových listů s jemným dotekem skořice, v jejíž nástup už jsem ani nedoufala...

tuberóza na začátku je průhledná a jiskřivá, jako lok šampaňského... a už z ní prosvítá studený zelený jasmín, hedvábný, s vrstvičkou pylu, a ylang - taky zelený, jako slupka nepříliš zralého banánu... sálající bylo doposud vždy slunce, ale toto je sálající měsíc, svěžejší, zelenější verze Terracotty... asociace s exotikou a plážemi žádné

z papírku příjemně pepřově-čajová, na ruce po teplé kardamomové fázi prakticky jen dřevitá, ne jako mléčný santal, ale odděleně - spíš světlé a svěží cedrové dřevo, vespod nasáklé čajem s mlékem... patří do party k Tam Dao a je fajn, jemná, vzdušná, klidná...

vlhce zelený piment po rozvonění rozpuštěný v suchém kadidlu, notně kořeněném hladkým pepřem... vůně chrastí a kouře a trošku zauzeně nasládlého dřeva, ke konci je příjemně svěží, dřevitě-pomerančový

asi jako jerry, nic moc z ní nemám... začátek mi přišel sladko-svěže bylinný, do zelena, pak spíš pižmová

z papírku... sakra sakra, káva, suchá rozpraskaná zrna, likérová davana, býlí... ještě vyzkoušet na kůži už nadšení menší - káva s tryskáčovými aldehydy trvala chvilku, jinak je vůně živočišnější, s fází zapařené matrace v čajovně

docela pecka... nálož pižma s mandlovými tóny, nadýchané a křehké jako laskonka, ale stejně tak úderně sladké... nektarově-namedovělý hloh a jasmín ve rtěnkové pastovitosti... stejný kokainově-mandlový poprašek jako v Dolce Acqva... jde to hodně do prostoru, ale zdá se mi i nositelná

v prvních závanech náznaky cedrové plastelíny, ale to se záhy rozplynulo (i když ne beze zbytku)... tlumená dřevitá skořice a hřebíček zchlazené dřevitou levandulí do příjemného vlažna... ambra s teplými mléčnými dřevy vytváří meducínovost, zpříjemněnou navíc vanilkou a bergamotem... voní to místy jako medové plástve... pižmo jako pudrový opar chránící před lepivostí, trochu nahořklý mandlovou tonkou... kouzelná prosincová vůně

neobvyklá, úderná kombinace - dřevitá levandule a zralý sladký ananas, trochu to tahá za nos, trochu to lepí, i připrášené pačuli...

už citrusová hlava dává znát, že půjde o orientálku - citrusy sice ultra kyselé, ale skelné, jakoby vytvarované do sublimujících sladkokyselých krystalků, a hned zjemněné neurčitým květinovým prachem a samozřejmě oblakem pižma... je to pro mě nezvyklé, trošku pouťové (jak na vás vystřelují ten ovoněný kouř), ale docela líbivé, vznáší se to nad kůží jako spousta zvlněných závojů z mikroskopických částic vůně... pak se k tomu přidává vanilka a baklavový santal a začíná to nabírat směr Néa, jen citronově žlutá

jak jsem čekala, tonka přebila vše ostatní, po rozvonění i s vanilkou

svěže ovocný začátek s grepem, pepřem a hruškovou šťávou, pak to začne růžovět... něco ve vůni opravdu trochu připomíná starý papír, je to suché, vetché a křehké jako tenký oplatek s decentní vanilkovou sladkostí - nebo spíš chomáček vaty, ke kterému kosatec přidává i jemnou kosmetickou vůni odličovacího mléka... někde opodál je pak kouřící tmavě malinový čaj, ovoněný navíc jasmínem, lékořice jenom troška na ztmavení - je v něm i něco pronikavějšího, medově-alkoholového (meruňka?), kadidlo jako by bylo na samém dně a posouvalo všechny vůně nahoru jako lávu... myrha přidává na dřevitosti, ale její vůně se mi tu zdá utlumená, spíše to prorůstá jako pavučinka z celulózových vláken... působivé spojení opojného květinově-ovocného lektvaru, který mi evokuje až bollywoodskou barevnou jásavost a hojnost, s křehkými a intimními tóny kosatce a myrhy... vata následně tím růžovým čajem nasákne a ještě to trochu zesládne, zmalinoví... s nosem na kůži jdou cítit i temnější pačuliové tóny a v této finální fázi se mi líbí nejvíce... v létě mi ta sladká růžová část přišla až příliš dominantní, teď v mrazech, kdy naopak více vynikl kosatec, mi docela učarovala...

tak tohle je milé: vůně malé dřevěné chaty zaskládané harampádím (nevím proč mi vyskočily kukačkové hodiny, ale ty tam musí být), když se otevře po zimě...je dřevitá, je voskovitá, je pryskyřičná, je dost anýzová, trochu kafrová a medová (jako medová svíčka), trochu hašlerková, benzoin a tonka dávají dohromady známý tulivý vanilkový pudr... dosaďte si do té chaty libovolného dědečka z ilustrací Heleny Zmatlíkové (přednost dostávají ti ve vlněných kalhotách a s kouřící fajfkou) a udělejte z toho všeho bonbonek... myrrha je tam taky, v pozadí se svým suchým lékárenským výrazem, jako dospělý dozor téhle regrese do předškolního věku

Myths mě nějak minula... na začátku vybalila zeleň, rovnou kůži a uzené tóny... pak k tomu přidala květiny, které nebyly nic než hořké (snad karafiát)... udržely se po celou dobu, jen pod nimi uzrál mechový semiš... docela bolehlav... hezká až po několika hodinách, kdy odhořkla a ukázala hebký skořicový karafiát

z papírku - jiskřivý a teplý pomeranč a prádlové mydlinky... od nich namočené dřevo... a studená tvrdá voda a rez... takové praní prádla za slunečného dne ve starých neckách... a to prádlo se až po vyprání ukáže jako měkoučký bílý úplet vonící krémovou čistotou při schnutí... při druhém zkoušení na kůži se přidává mrkvový kosatec, ze kterého je následně kosatcový Avril a je to důvěrně známá, příjemná vůně čistoty nakombinovaná s vílím paloučkem...

narciska... krásná květinová vůně, ale odtažitá... alabastr v černém sametu, nenávistné pohledy, hořký sublimující květinový pudr s opiovou omamností... chce přitahovat a trávit...

mohla bych se podepsat pod danielu... sladkokyselé pásky z želé, pak začnou vykukovat zralé datle, sušené švestky, rybíz a zlatavé vanilkové listové těsto, s jemně chyceným cukrem na povrchu, mám tam i ten jahodový džem (v jedné fázi jenom ten, ještě se zakouřenými švestkami) a trochu medu...nakonec vyzní i jasmín s růží a tonka... navzdory cukrářské náloži působí naprosto lehce, mléčně, splývavě a trochu chladivě, jako hedvábné šaty... sladký balzám na duši - ovšem během nošení už mi přišla docela její sladkost docela vlezlá

čaj - chladivý a vlhký, jako scezené a vychlazené lístky, kouřové tóny, něco nasládle a kořeněně štiplavého (nejbližší asociace - uzená paprika), znatelné hořkosladké neroli - až medové nebo lipové - je v tom stopa ulepenosti (ale chladivé a kompaktní - jako kulička z vlhkého lapsangu, lipového květu s medem, kořením a neroli olejíčkem), citrusy necítím vůbec, dřevo je až koženě hladké... v dalším vývoji se zase více dostávají do popředí květiny...

neukřičená, hluboká a sytá neroliovo-bergamotová vůně, osvěžující nahořklost, jemně napěněná, zůstává až do konce (drží neuvěřitelně), ve vlnách ji ohlazují pružné okvětní lístky a obláčkové pižmo

zajímavá vůně, pokud nic jiného... mandarinka a tabák v začátku (tabák spíš zelený, do konopna), kouř a pryskyřice, táhnoucí se, hnětací labdanum s vůní do vanilkovo-kakaového termixu... doutnavost... kůže jako suchá země, rozpraskaná, vypálená, mírná zpocenost římského kmínu... tomuhle všemu sluší háv byredovského akvarelu, vodovost to uhlazuje, zprůsviňuje... ale opět je tam něco dětského, jestli jsou to tady pastelky, nebo možná mandarinková pomáda...

sálající kandovaná růže se semišovými chypre tóny... likér - medový, zlatý, zázvorový spíš než bergamotový... pak se objevuje se vyfouknuté dřevo hladké jako kluziště, uhlazené benzoinem a jasmínem (trochu syrovým), kadidlem líznutá vanilková mléčná rýže (z nějakého Kenza?), tóny meruňkové marmelády... a oud, pro teplo, otevřenost, balzámovost... očekávaný majestát - no nevím, vážná není, spíš taková funky...