Na původní Myrrhe et Délires si dobře vzpomínám, tehdy mě sice nenadchla, ale byla krásně hladce semišová, lehce balzamická a úplně jsem ji viděla v podzimním sychravém počasí, ke koženému kabátu. Nenadchla mě pro svou nesladkost, byl to podobný případ jako Cuir Beluga - krásná vůně, která ale pro mě jakožto milovnici sladkých a vanilkových vůní postrádala tu "sladkou tečku". Teď po mnoha letech a změně preferencí už sladkou tečku oželím, sladké se mi zřejmě "přejedlo". Ale bohužel mě nenadchla ani teď - připadá mi nějak neúplná, osekaná, jednotlivé akordy se objevují a zase mizí, jsou oddělené místo aby se plynule spojovaly, a chvílemi vůni necítím vůbec.
Celá natřesená na myrrhu jsem se dočkala sladkokyselého rybízově ovocného bonbónu, který jako by vypadl z La Petite Robe Noire. A dál už nic....celé 2 hodiny. A pak najednou střih.....a objevila se zcela jiná vůně: suchá, vyprahlá, sladce dřevitá - kusy vysušeného dřeva v rozpáleném pouštním písku. Vůně natolik krásná, že jsem zapomněla, že myrrha se objevila spíš jen v podobě fata morgany. Typově a pocitově bych ji přirovnala k Timbuktu, ovšem s nesrovnatelně lepší výdrží.
Sladce dřevitou vůni myrhy mám hodně ráda a tahle podlě mě patří k těm nejpovedenějším. V prvních minutách osvěží hořký grep s růžovým pepřem, aby následná kombinace myrhy, drceného černého pepře a lehce připálené lékořice v další fázi postupně vytvořila dojem starého pergamenu, který jsme jen tak tak zachránili z plamenů krbu (teplé kadidlo se zemitostí pačuli). Hned vedle na stole stojí miska s kouskem kompotované hrušky, konvička černého čaje a hromádka kandovaných meruněk. Kdesi v rohu místnosti tušíte další stolek s vázou, v níž medově nasládlá růže s voskovými podtóny, lehce poprášená kosatcovým pudrem. Není sice vyloženě tělová, ale do okolí vysílá spíš jen jemnější závany a po necelých třech hodinách je potřeba ji přiživit.
Opatrná.
Stydlivá.
Lahodná.
…lahodná kombinace růže, kadidla a jasmínu.
A kosatce a mohérového pačuli a vanilkového prachu.
Má hloubku temných hvozdů,
neuchopitelné mystično vonící dýmem z posvátné pryskyřice prostupujícího hedvábným saténem s odérem teplého pouštního písku ulpělého na teplém těle…
Mazlivě měkká a křehká vůně.
Přesto houževnatá.
Ta vůně je živá.
Z počáteční relativní čerstvosti jednotlivých složek se rychle
zhutňuje,
zpomaluje, sedá si, těžkne,
jemně sládne, ale pořád zůstává téměř bez gravitace.
Něco
jako když jste opilí…
…opilí,
jenže ne z alkoholu…
…dobrovolně
vydat se cestou
ke zkáze vlastní
tanečním krokem
s hlavou v oblacích
já žiju!..
- bez váhání a studu
Bože,
svědomí a výčitky mý
teď zhasni
ať nevidím
že blížím se
k hranicím země
Delirium…
…psáno velkým písmem
na zdi
Delikátně luxusní smyslná, skoro erotická vůně.
Myrrhe Delires – když zavřete oči – vás v duchu nutí tančit mezi vzpomínkami…
Když si přivoním ke kůži a snažím se vnímat vůni komplexně, nerozpitvávat, něco mi to připomíná. A hodně. Nevím…
A jo
- je to spojení vůní
silné kvalitní kůže a alkoholu(něco mezi whiskey a likérem bez bližší specifikace).
Je tam mikrostopa mýdlovosti z oné whiskey,
je tam hustota, líná vláčnost z likérů.
A tahle mix tekutina omývá kůži v broušené úpravě – tzn. že ji ohlazuje, pokrývá a změkčuje tu její jistou tuhost při zachování síly kůže.
23/01/12
*******************************
...a ještě jinak:
Jinak –
Myrrhe Delirés= super přesný lakmusový papírek vašeho rozpoložení.!.
Je to jedna z mála vůní, která velmi citlivě reaguje na stav kůže,duše/psyché, hormonálních pochodů, fázi měsíce, teplotu těla i vzduchu, rosného bodu, atd. …
Snad pokaždé, když jsem ji zkoušela, jsem ji vnímala trochu jinak.!.
Naposled mi připomněla, nebo spíše mi připadala jako Chanel No. 5.! v guerlainovském(= tak trochu orient) provedení.
Prostě nepřehlédnutelné mýdlovo, květinové pout-pouri z růží a jasmínu…
(vůně Chanel jsou celkově takové čisté, průzračné, průhledné až na dno, oproti vůním Guerlain – ty jsou jakoby nejasné, zakalené, až velmi kalné, tmavé/velmi hluboké…)
- někdo tam vnímá čaj s mlékem – snažila jsem se to tam také najít a ano – ta čajovost je z čajových růží, ale tím, že je tam i myrha, kouř z pryskyřic, není ta čajovost květinově/růžově šťavnatá, ale suchá/proschlá, prosušená právě z toho dýmu = jak suché čajové lístky,
mléko – to je zas jasmín, hustý, sametově hedvábný a jakoby jste ho v ústech rozkousali/rozmělnili na kaši a spojili se slinami až do jakési mléčné kaše, něco jako se vyrábí madlové mléko…, a tímhle mlékem se ty suché svinuté lístky trochu natáhnou, zvláční…
Nicméně – pokud moje kůže reaguje tak, že vnímám ono čajovo, tak přestože jsou čajové lístky suché, vůně působí jako teplá vlhká, vlhce suchá..?.
Takže to, co jsem o ní napsala poprvé, platí také a pořád.!.
…ta vůně se dá zkoumat znovu a znovu…
03/02/12
Na původní Myrrhe et Délires si dobře vzpomínám, tehdy mě sice nenadchla, ale byla krásně hladce semišová, lehce balzamická a úplně jsem ji viděla v podzimním sychravém počasí, ke koženému kabátu. Nenadchla mě pro svou nesladkost, byl to podobný případ jako Cuir Beluga - krásná vůně, která ale pro mě jakožto milovnici sladkých a vanilkových vůní postrádala tu "sladkou tečku". Teď po mnoha letech a změně preferencí už sladkou tečku oželím, sladké se mi zřejmě "přejedlo". Ale bohužel mě nenadchla ani teď - připadá mi nějak neúplná, osekaná, jednotlivé akordy se objevují a zase mizí, jsou oddělené místo aby se plynule spojovaly, a chvílemi vůni necítím vůbec.
Celá natřesená na myrrhu jsem se dočkala sladkokyselého rybízově ovocného bonbónu, který jako by vypadl z La Petite Robe Noire. A dál už nic....celé 2 hodiny. A pak najednou střih.....a objevila se zcela jiná vůně: suchá, vyprahlá, sladce dřevitá - kusy vysušeného dřeva v rozpáleném pouštním písku. Vůně natolik krásná, že jsem zapomněla, že myrrha se objevila spíš jen v podobě fata morgany. Typově a pocitově bych ji přirovnala k Timbuktu, ovšem s nesrovnatelně lepší výdrží.
Sladce dřevitou vůni myrhy mám hodně ráda a tahle podlě mě patří k těm nejpovedenějším. V prvních minutách osvěží hořký grep s růžovým pepřem, aby následná kombinace myrhy, drceného černého pepře a lehce připálené lékořice v další fázi postupně vytvořila dojem starého pergamenu, který jsme jen tak tak zachránili z plamenů krbu (teplé kadidlo se zemitostí pačuli). Hned vedle na stole stojí miska s kouskem kompotované hrušky, konvička černého čaje a hromádka kandovaných meruněk. Kdesi v rohu místnosti tušíte další stolek s vázou, v níž medově nasládlá růže s voskovými podtóny, lehce poprášená kosatcovým pudrem. Není sice vyloženě tělová, ale do okolí vysílá spíš jen jemnější závany a po necelých třech hodinách je potřeba ji přiživit.
Opatrná.
Stydlivá.
Lahodná.
…lahodná kombinace růže, kadidla a jasmínu.
A kosatce a mohérového pačuli a vanilkového prachu.
Má hloubku temných hvozdů,
neuchopitelné mystično vonící dýmem z posvátné pryskyřice prostupujícího hedvábným saténem s odérem teplého pouštního písku ulpělého na teplém těle…
Mazlivě měkká a křehká vůně.
Přesto houževnatá.
Ta vůně je živá.
Z počáteční relativní čerstvosti jednotlivých složek se rychle
zhutňuje,
zpomaluje, sedá si, těžkne,
jemně sládne, ale pořád zůstává téměř bez gravitace.
Něco
jako když jste opilí…
…opilí,
jenže ne z alkoholu…
…dobrovolně
vydat se cestou
ke zkáze vlastní
tanečním krokem
s hlavou v oblacích
já žiju!..
- bez váhání a studu
Bože,
svědomí a výčitky mý
teď zhasni
ať nevidím
že blížím se
k hranicím země
Delirium…
…psáno velkým písmem
na zdi
Delikátně luxusní smyslná, skoro erotická vůně.
Myrrhe Delires – když zavřete oči – vás v duchu nutí tančit mezi vzpomínkami…
…pro fanoušky Musc Nomade, Samsara, Citizen Queen…
******************************
…stručně
Myrrhe Delires Guerlain =
nesladká Cuir Beluga.
Když si přivoním ke kůži a snažím se vnímat vůni komplexně, nerozpitvávat, něco mi to připomíná. A hodně. Nevím…
A jo
- je to spojení vůní
silné kvalitní kůže a alkoholu(něco mezi whiskey a likérem bez bližší specifikace).
Je tam mikrostopa mýdlovosti z oné whiskey,
je tam hustota, líná vláčnost z likérů.
A tahle mix tekutina omývá kůži v broušené úpravě – tzn. že ji ohlazuje, pokrývá a změkčuje tu její jistou tuhost při zachování síly kůže.
23/01/12
*******************************
...a ještě jinak:
Jinak –
Myrrhe Delirés= super přesný lakmusový papírek vašeho rozpoložení.!.
Je to jedna z mála vůní, která velmi citlivě reaguje na stav kůže,duše/psyché, hormonálních pochodů, fázi měsíce, teplotu těla i vzduchu, rosného bodu, atd. …
Snad pokaždé, když jsem ji zkoušela, jsem ji vnímala trochu jinak.!.
Naposled mi připomněla, nebo spíše mi připadala jako Chanel No. 5.! v guerlainovském(= tak trochu orient) provedení.
Prostě nepřehlédnutelné mýdlovo, květinové pout-pouri z růží a jasmínu…
(vůně Chanel jsou celkově takové čisté, průzračné, průhledné až na dno, oproti vůním Guerlain – ty jsou jakoby nejasné, zakalené, až velmi kalné, tmavé/velmi hluboké…)
- někdo tam vnímá čaj s mlékem – snažila jsem se to tam také najít a ano – ta čajovost je z čajových růží, ale tím, že je tam i myrha, kouř z pryskyřic, není ta čajovost květinově/růžově šťavnatá, ale suchá/proschlá, prosušená právě z toho dýmu = jak suché čajové lístky,
mléko – to je zas jasmín, hustý, sametově hedvábný a jakoby jste ho v ústech rozkousali/rozmělnili na kaši a spojili se slinami až do jakési mléčné kaše, něco jako se vyrábí madlové mléko…, a tímhle mlékem se ty suché svinuté lístky trochu natáhnou, zvláční…
Nicméně – pokud moje kůže reaguje tak, že vnímám ono čajovo, tak přestože jsou čajové lístky suché, vůně působí jako teplá vlhká, vlhce suchá..?.
Takže to, co jsem o ní napsala poprvé, platí také a pořád.!.
…ta vůně se dá zkoumat znovu a znovu…
03/02/12