parfémová polička uživatele cashic
A Different Drummer (Eau de Parfum)

začátek zvláštní vlhká a teplá směs jehličí, citrusového bergamotu a pak, nemůžu si pomoct, ale rum, kakao a kokos, tvořící dohromady hladkou hmotu, připomnělo mi to vánoční kuličky z Margotek obalené ve velejemném cukrovém pudru, odložené na staré komodě vyleštěné dohladka Diavou - to je jedna - hezčí - asociace... druhá je moje první, ještě dětská, růžová toaletka z drogerie, jmenovala se asi Love, taky tonka s vanilkou, umělá a sladká - ale ne lepivá... DD je pro mě díky tomuhle sentimentu krásná, konejšivá, skoro zapomenutá, blízká... ale taky stará (to ta leštěnka) a naivně holčičí zároveň, nic mezi tím - pro mě spíš k aromaterapeutickým účelům, než na nošení...

Amazingreen
Amazingreen (Comme des Garçons)

souhlas s jerry, jde víc do pánska, minimálně v první hodině až dvou... takovouhle sprchu zeleně z džungle jsem doposud cítila jen v Edenu, ovšem tady je samozřejmě jiná, sluncem nepolíbená, opravdu panensky nevinná, čistá, bez ovoce a beze stopy jakéhokoliv rozkladu (když nad tím tak přemýšlím, je svým způsobem až sterilní)...prach, bílý kouř, koriandr a pepř tvoří dohromady tón, který mám spojený s pánskými vůněmi, svěže štiplavý, jako voda po holení, je tam také něco z trávové ostrosti...jako když nějaký civilizovaný průzkumník v čisté košili (!) a s mírným strništěm (!) rozhodným pohybem rozhrne liány... je v ní ale i něco hebkého, naslepo jsem si prvně řekla bílá dřeva, ale pak se kosatec, moc hezký, zemitý, přihlásil...a pižmo v tom zjemnění také určitě bude mít prsty... čímž nastal přesun z energické Amazonie do klidné Asie - stále dužnatá zeleň, ale v takové světlé, jemné a minimalistické formě... jako rozkrojený list aloe... nebo lépe - bambusový les po dešti (kdysi jsem měla bambusový sprchový gel, tuším od Oriflame, pamatuji si ho podobně jako drydown tady)... bohužel se slabší výdrží...

Ambre Fétiche
Ambre Fétiche (Annick Goutal / Goutal Paris)

teplá, velmi intenzivní, koncentrovaná...kadidlového kouře je tam poctivá dávka, ale je jakoby zapracovaný do medové ambrovo-dřevité hmoty (přesto docela štípe a jde do prostoru, jednu chvíli to bylo vyloženě ohořelé dřevo s popelem)... vanilka je tam velmi lehce, zato v ní cítím kakao... pak se stahuje, uhlazuje se do voskovita se sladkým popraškem, ale bude to už napořád ta kostelní mrskačka v první hodině, co se mi z ní vrylo do paměti (a vlastně i do nosu, ten horký popel mi tam zůstal po celou dobu, i když z vůně samotné byl už pryč)...na můj vkus je moc rozpínavá, až vlezlá (kouřem i pryskyřicemi)

Ambre Sultan
Ambre Sultan (Serge Lutens)

nadějné ingredience, nesnesitelný výsledek - oregano do toho všeho asi nebyl nejlepší nápad, vonělo to na mně jako rozvařená živočišná mast se slanou a ostrou podravkou... až po umytí! byla kořeněně balzámová, ale stále nic, co by se mi líbilo

Amyris Homme (Extrait de Parfum)
Amyris Homme (Extrait de Parfum) (Maison Francis Kurkdjian)

nezaujala a ani v ní nejsem schopná nic moc rozpoznat... mandarinku, kořeněné pánské akordy... hebká dřeva s kosatcem...

Angélique Noire
Angélique Noire (Guerlain)

opojná, medově sladká květinová gurmánka... skvělý hladký a svěží bylinně-zelený začátek, který poté přebije krémový jasmín a kakaové máslo s kapkou sladké hruškové šťávy, ale ve vůni se díky němu udrží takový nahořklý nedozrálý tón (oproti všemu ostatnímu - sytému) a není tak těžkopádná a "matronská"

Aqua Sextius
Aqua Sextius (Jul et Mad)

podobně jako u Néy vedla cesta k tomu zajímavému přes želatinový pásek - tady zelený, sladkokyselý, namísto krystalků cukru sůl, průhledný... pak z něj byl hustý slaný roztok, objevil se fík a ještě později lehounká hladká dřeva... ve srovnání s jinými fíkovými vůněmi, které mají evokovat Středomoří (Ichnusa, Philosykos, Cologne de Figuier) je tato jiná, nejzářivější, taková katalogová... není v ní nic divokého, drhnoucího, plevelnatého, je jakoby prohnaná filtrem, který vytahuje ty nejjasnější barvy a zneviditelňuje všechny doprovodné jevy, všechno, co není tak úplně potřeba - takže mořská voda je sterilně čistá, sytě azurová, fík zase úplně krémový, koncentrovaný, jako výběrové fíkové pyré, kam se dostalo jen to dužnaté, i ta trocha jehličí je tam v podobě extraktu, přesně vyměřená dávka jen tak na ovonění... stejně jako Néa je splývavá, tekutě hedvábná, s obláčkem slaných výparů promísených s borovicovými silicemi

Arcadia
Arcadia (Rouge Bunny Rouge)

začátek mi voněl po zkvašeném ovoci - meruňkách a broskvích, které následně zjemnily prachově sladké tóny s něčím mírně štiplavým, připomněla mi zapomenutou Kashayu od Kenza

Azurée Soleil Eau Fraiche Skinscent

teplá, sytá vůně hutného opalovacího krému (později suchého oleje) - po kokosu voní opravdu jemně, jsou to spíše kokosovo-karamelovo-ambrové tóny, prohřátého písku - santal a myrha, dokreslená opojnými květinami... je opulentní, ale není nijak rozlezlá, ani rozjásaná - přijde mi důstojná a vyvolává ve mně spíše nostalgii - reklama na ráj na zemi ve stylu 90. let, pro tuhle vůni je potřeba sošná topmodelka a ladění do zlatých a zemitých odstínů...

Baccarat Rouge 540 (Eau de Parfum)
Baccarat Rouge 540 (Eau de Parfum) (Maison Francis Kurkdjian)

už v první minutě se vytvarovala do cukrové vaty - sladká růžová voda díky dřevům proschla, takže jsou vnímatelná lehounká nadýchaná dřevitá vlákna, s tóny jahodové marmelády, suché levandule, syté pomerančové kůry a i pikantního šafránu a mechového větvičníku... vše se vznáší nad kůží jako pavučina, v neznatelně slaném minerálním oparu... zajímavá, příjemná, na mě ale stále poměrně dost kysele cukrová

Baiser de Russie
Baiser de Russie (Guerlain)

po brusinkách s absintovo-jehličnato-citrusovým doprovodem (nikde nic ostrého, jen takové dýchnutí) se mi smrskla hlavně na základ - jemně karamelové salko, pudrová tonka, olejový santal a "baby" vanilka - upěchované do kompaktního polštářku, takže nic nekřičí a nevyčuhuje, naopak to spolu tvoří měkkou pěnovou výplň, je to vysoký polštářek s volánky, v odstínech krémové, jen okolo, úplně na okraji je lemování v sytých barvách - natrpklé brusinky a likérová jedlová zeleň... zimní pohádka, na tohle by se dalo nasednout a letět nad rozsvíceným městem a bylo by to ve sladkém snu, takže by vám nebyla zima jen v bílé noční košili...

Baptême du Feu
Baptême du Feu (Serge Lutens)

vánoční plátky pomerančů a mandarinek v procesu sušení na topení, intenzivně uvolňují silice, ke kterým se přidávají hřebíčkové výpary, z perníkového koření je to opět hlavně sušená kůra, ale i trocha kardamomu a zázvoru, a pak něco rozlezle plechového a voskově umělého, v kombinaci s čímž i ty citrusy působí docela nepříjemně, mýdlově hořce, jako parfemace laciné vonné svíčky (vonokvětka tady nevyšla nejlépe), nebo omylem zahřáté kovové nádobí s nevypláchnutými zbytky pomerančového saponátu... v této fázi se mi i spustilo obranné slinění... pak se vrátila k aromatickým vysušeným plátkům citrusů a vykoukl i zázvorovo-meruňkový džem, i když stále s poněkud studenou voskovitou pachutí - zde už je vzdálená podoba s mně milejší Five´O Clock Au Gingembre

Beach Hut Woman
Beach Hut Woman (Amouage)

viz Renusatko a Martula - asi nezamýšleně dost smutná vůně - opuštěný rákosový klobouk (rohožka, chýše, cokoliv...) na mokrém písku - pak se k ostrému rákosí přidá i hladší proutí, v puse trocha pachuti po soli a opalovacím krému, šedivý skoropodzim... vlastně je pěkná, po rozvonění písčito-krémová (jen mi to v úplném závěru trochu kazí zatuchlost pačuli), ale nevím, jestli bych ji chtěla nosit

Beige (Eau de Parfum)

lehké a pylové bílé květiny, kterým nerozumím... zdá se mi trpká a trochu nakyslá, po medu jen stopa

Bel Respiro (Eau de Toilette)

s chanelovskými aldehydy se moc nemusím, jsou pro mě starosvětské, dusivé a rozpínavé a spousta klasik je pro mě kvůli nim nepřístupná... tady jsem je na základě popisu nečekala, ale byly tam a zatarasily mi přístup k celé vůni - nepřišla mi ani zelená ani jarně svěží - spíše květinově-aldehydová s koženými tóny, ze "zelených věcí" maximálně zelený nebo bylinkový čaj, vše strašně suché a dravé... jako stará skříň vycpaná mýdly, tak agresivními, že jsem neměla chuť v ní hledat nic dalšího... pak jednou dostala šanci ve vedrech a udělala přesně co měla - mýdlo bylo docela neagresivní a bylinně zelené, byla tam i ta suchá tráva uhlazená kůží a květiny... a byla lehká, elegantní a díky té vymydlené suchosti a travnaté nakyslosti i dost osvěžující...nicméně zůstává pro mě mimo kategorii zelených vůní - tam čekám čistou, autentickou zeleň bez patiny, jako bych v ní zrovna stála... toto je nakonec docela příjemná louka ze sépiové retrofotky

Beloved
Beloved (Amouage)

začátek růžové mýdélko, sušený heřmánek a pudrová fialka, pročež jsem si ji hned zařadila k oldschool aldehydovkám (pěkným - se zohledněním mé neobliby této kategorie)... po rozvonění mě ale překvapila převtělením do kožené chypre - připomněla mi něco, co už jsem kdysi zkoušela, možná to bylo finále Le Baiser du Dragon, sladký sametový mech... v Beloved je výrazná kůže, teplá a hebká - kosmetická taštička ze semiše, napěchovaná všemožnou kosmetikou - heřmánkovými a fialkovými (a dalšími květinovými, které se mi slévají) pudry a rtěnkami v kovových obalech, do toho jsou tam i gurmánské tóny - oplatky s vanilkovým krémem a začouzené karamelky a v neposlední řadě jedna zapomenutá cigareta... nebudu lhát, je toho tam na mě až moc :)

Black Aoud
Black Aoud (Montale Paris)

začátek naláká na olejnatou růži, která vmžiku poslouží jako průvodce oudovým Mordorem, táhne vás za sebou po bezpečných cestičkách, hlídá si, abyste ji nikdy nespustili z očí nadlouho... jdete kolem sirnatých černých bažin, uhelných dolů, vodopádů asfaltovo-pryžovo-kožené vody s horkými mýdelnatými výpary... tam se růži na chvíli dobrovolně ztratíte, protože tušíte lázně - léčivé minerální bahno, sprchy zaplněné mýdlovou párou, závany balzámů... růže si povzdechne a vleze tam za vámi také, zahřeje se a pomalu se rozpouští, provoní přitom celý prostor... pára řídne a vy zjišťujete, že sedíte v luxusní místnosti celé z černého skelně hladkého onyxu a můžete zhluboka vdechovat zbytky minerálních oparů s růžovými esencemi...

Black Opium
Black Opium (Yves Saint Laurent)

k mému překvapení naprosto nesladká a docela lehká vůně... pomerančový květ prakticky okamžitě ustoupí pačuli, které hraje prim a ukazuje jak zemité, tak i zelené stránky... káva, jasmín a náznak vanilky se slily do podoby studeného slabého kávového nápoje, jaký se prodává v plechovkách, s mírně umělou mléčno-plastelínovou pachutí (to mi dělá občas cedr, ale tady mi to nijak nepřekáží)... působí to, jako by jím bylo pačuli naimpregnované, uhlazuje povrch, dělá vůni jemně olejnatou.... not bad

Bois Mystérieux
Bois Mystérieux (Guerlain)

jen na papírku - hodně kožená, cedr s náznakem plastelíny, koření ovšem zajímavé, teplé díky vavřínu, něčím cukrově podslazené - ještě zkusit

Bracken for Man
Bracken for Man (Amouage)

samice pavouků jsou zpravidla robustnější a jejich hlavním zaměstnáním je lov potravy; drobnějším samcům hrozí nebezpečí, že je samice zkonzumuje, proto ji musí přesvědčit k páření a odvrátit tak od sebe hrozbu... u Brackenů je tomu stejně - menší pánský Bracken nezapře svůj druh, ale musí být zároveň líbivý natolik, aby ho jeho kyprý jezinkovský dámský protějšek nesežral... já ho mám v kategorii ponurých krajin (pačuli v popředí) s pohádkovými světýlky... po ostřejším bylinkovo-lihovém začátku to je půda v listnatém lese za mlhavého podzimního dne - kyprá zemina, tlející listy - sem tam ještě probleskne olejnatá zeleň, hořká kůra stromů, vlhké jílovité tóny - bahno :) ... ze skořice a hřebíčku je jemný prach, díky kterému je vůně teplá a rozjasněná - na tom mají podíl zřejmě i citron s bergamotem, ačkoli nic vyloženě citrusového necítím (trošku jako kalíšek řidšího Slona s levandulí namísto lékořice, který máte s sebou na zahřátí)... na povrch vystupují i dřevité tóny, které splývají s muškátovým oříškem a muškátem a vytváří spolu trouchnivějící lávku, pevnou půdu pod nohama, na které už sice zahlodala bažina, ale stále vám udrží nohy v suchu... podobně jako u dámského Brackenu tu vnímám kontrast nehostinného lesa se zútulňujícími prvky - tam heřmánek a fialka, tu perníkové koření a levandule... divočina v pánské verzi je spíš světle šedá než tmavě zelená, řidší, prosvětlenější, klidnější, což dělá celek podstatně civilizovanější...

Bracken Woman
Bracken Woman (Amouage)

nálož zeleně, květin a ovoce - obrovská pohřební kytice rozdupaná na navlhlé lesní půdě...je tam pudrová fialka i něco červeně trpkého (rybíz?)...rychle se uhlazuje a jemně hořkne, cítím suchou březovou kůru a kůži...je taková melancholicky bohatá, vybavují se mi romantické balady, Kytice, Balladyna... noční lesy, hřbitovy, světýlka... díky heřmánku a fialce je však stále blízko domů...jako bych stála v podvečer na hranici lesa za vesnicí... po cca hodině už je silně hořká, bylinná a zemitá (takhle bych si představovala čisté kapradí), to je střídavě více a méně překrýváno pudrovou (a lehce tlející) nasládlostí

Brooklyn
Brooklyn (Bond No. 9)

lehká, bezstarostná, kořeněně čistá vůně se sladkým kardamomem, štiplavou pelargónií, skelně hladkou kůží, lehkým suchým cedrem, prohloubená teplým guajakem... vůně k bílé košili, kabelce z lakované kůže a gin tonicu na dřevěném pultu v útulném baru

Café Rose
Café Rose (Tom Ford)

Café Rose je vlastně jenom Rose... klouzavě hladká, vlhká, živá jako v Rose Barbare (tu ovšem nepudrová, neovocná)... jen jemně podbarvená neurčitou tmavou, čokoládovou sametovostí (pačuli s kávou a santalem?), káva jinak nikde, jedině snad vytahuje z růže jemnou kyselkavost... ke konci se přidá náznak onyxové skelnosti, jakou mám spojenou s oudem... elegance sama

Coco (Eau de Parfum)

poměrně dost sladká, medovo-květinová... nijak zvlášť nezaujala

Cologne de Figuier
Cologne de Figuier (Mizensir)

svěží, mírně nasládlá vůně s veskrze pánským vyzněním... vulcanolide má být pižmový, zemitý a lehce ambrový, což by se dalo vztáhnout na celou vůni... zemitost je tu zastoupena lehkým pískem a uhelnatými tóny... z fíků je tam opravdu jen sametová, krémová zeleň, pak něco bergamotové hořkosti a svěžího pepře se sladkým grepem... prosolené písčité, minerální a ozonické tóny mi evokují podzimní pobřeží za deště, celé v tlumených šedých tónech...