Medově, tmavě zlatistě balzamická,
hustě a hutně nadýchaně likérová, jakoby vláčně prachově poutpuriová chypre, růže.
Bezgravitačně olejnatě malátná až ztěžklá,
delikátně étericky kadidlově vanilková...
...dekadentní
(napadají mě vůně Lalique Le Parfum, Coco Chanel)
Na jednu stranu mi ta vůně lehce leze na nervy, ale na stranu druhou
mě
fascinuje...
...a je to asi kadidlová vanilka s jemně zasychajícími živočišnými květy jasmínu a až právě pod tím vším se nadechuje tmavá earl grey růže...
...no, pro mě nakonec ne. Protože v ní vnímám podprahově vintage nebo jakýsi starosvětský tón, a to nemám ráda.
Vlastně mně se vůně od této značky nelíbí. Ne, že by byly ošklivé, špatné, ony jsou v podstatě pěkné. Ale tak nějak jinak. Ne pro mě...
Rudá růže ponořená do tekuté ambrové pryskyřice - na začátku hodně podobná Mon nom est rouge. Ovšem čerstvě rozmačkané eukalyptové listy ji postupně odlehčily směrem k růži sladce dřevité. Po úplném rozvonění se růže usadila na bytelnou lavičku z jemně kouřového santalu.
zralé, sladce medové ovoce. přezrálé švestky a mirabelky padají pod strom do vlhké hlíny. některé odpadnou od pecky... některé se zakutálí až do záhonu k růžím, pod kvetoucí keře a až k dřevěnému trochu už letitému, rozeschlému plotu, který se místy rozpadá až na třísky... slunce svítí, zahrada omamně voní. a roste na ní taky pár rostlinek máty... časem se zklidní a uhladí v krásnou, dospělou, vanilkově sladkou a příjemně tělovou vůni. nádhera.
Ninsar je sumerskou bohyní rostlin rodících se ze spojení země a vody a dalo by se říct, že byla ve starobabylonské kultuře takovou patronkou zahrad, tedy i legendárních Visutých zahrad Semiramis, které nechal kolem roku 600 př.n.l. zbudovat vládce Nabukadnesar II. pro svou manželku, královnu Amytis, aby ji připomínaly její stálezelenou rodnou zem, neboť ji velmi postrádala a on ji chtěl alespoň takto potěšit.
Co tedy jiného v interpretaci zahrady Nin-shar očekávat než královnu květin, růži. Nejprve jsou to jen její okvětní plátky s natrpkle svěžím bergamotem, macerované v doutnajícím hustém švestkovém likéru z davany. Postupně se nakonec objeví i celá turecká růže. Je stejně medově sladká jako v PG 26 - Isparta a nazelenalá od pačuli a stříbrošedá od oudu a kadidla, kdo znáte. Ale rozhodně není jedinou ozdobou téhle zahrady. Najdeme v ní totiž stejný slunečný jasmín jako v Promesse de l´Aube, rostoucí kolem dřevěného altánku a taky pár šťavnatých třešní.
Medově, tmavě zlatistě balzamická,
hustě a hutně nadýchaně likérová, jakoby vláčně prachově poutpuriová chypre, růže.
Bezgravitačně olejnatě malátná až ztěžklá,
delikátně étericky kadidlově vanilková...
...dekadentní
(napadají mě vůně Lalique Le Parfum, Coco Chanel)
Na jednu stranu mi ta vůně lehce leze na nervy, ale na stranu druhou
mě
fascinuje...
...a je to asi kadidlová vanilka s jemně zasychajícími živočišnými květy jasmínu a až právě pod tím vším se nadechuje tmavá earl grey růže...
...no, pro mě nakonec ne. Protože v ní vnímám podprahově vintage nebo jakýsi starosvětský tón, a to nemám ráda.
Vlastně mně se vůně od této značky nelíbí. Ne, že by byly ošklivé, špatné, ony jsou v podstatě pěkné. Ale tak nějak jinak. Ne pro mě...
Rudá růže ponořená do tekuté ambrové pryskyřice - na začátku hodně podobná Mon nom est rouge. Ovšem čerstvě rozmačkané eukalyptové listy ji postupně odlehčily směrem k růži sladce dřevité. Po úplném rozvonění se růže usadila na bytelnou lavičku z jemně kouřového santalu.
zralé, sladce medové ovoce. přezrálé švestky a mirabelky padají pod strom do vlhké hlíny. některé odpadnou od pecky... některé se zakutálí až do záhonu k růžím, pod kvetoucí keře a až k dřevěnému trochu už letitému, rozeschlému plotu, který se místy rozpadá až na třísky... slunce svítí, zahrada omamně voní. a roste na ní taky pár rostlinek máty... časem se zklidní a uhladí v krásnou, dospělou, vanilkově sladkou a příjemně tělovou vůni. nádhera.
Ninsar je sumerskou bohyní rostlin rodících se ze spojení země a vody a dalo by se říct, že byla ve starobabylonské kultuře takovou patronkou zahrad, tedy i legendárních Visutých zahrad Semiramis, které nechal kolem roku 600 př.n.l. zbudovat vládce Nabukadnesar II. pro svou manželku, královnu Amytis, aby ji připomínaly její stálezelenou rodnou zem, neboť ji velmi postrádala a on ji chtěl alespoň takto potěšit.
Co tedy jiného v interpretaci zahrady Nin-shar očekávat než královnu květin, růži. Nejprve jsou to jen její okvětní plátky s natrpkle svěžím bergamotem, macerované v doutnajícím hustém švestkovém likéru z davany. Postupně se nakonec objeví i celá turecká růže. Je stejně medově sladká jako v PG 26 - Isparta a nazelenalá od pačuli a stříbrošedá od oudu a kadidla, kdo znáte. Ale rozhodně není jedinou ozdobou téhle zahrady. Najdeme v ní totiž stejný slunečný jasmín jako v Promesse de l´Aube, rostoucí kolem dřevěného altánku a taky pár šťavnatých třešní.