Drsně nahořklé úvodní tóny nedávají tušit do jaké hladivé sladkosti se tato vůně nakonec promění. I květiny zde mají své místo a já vnímám především růži, ke které se přidává palmová zeleň dávající celé skladbě výraz exotiky.
Néa rozhodně není prvoplánová gurmánka. Jedna její část je sice hlavně o sladkých laskominách a je plná karamelu, vanilky, datlí a švestek, ale bravurně ji doplňují květiny a palmový list.
Celek působí nadýchaně, měkce, rafinovaně a přitažlivě. Ideální vůně pro přelom léta a podzimu.
V prvních vteřinách je to záblesk vůně Botrytis - sladká, zlatá tekutina v baňce se zlatým listem, s nádechem tabáku. Pak - sladkokyselé želé, dlouhé barevné pruhy, posypané cukrem a kyselými krystalky. Rybízový džem. Zlatavá tekutina, jako čaj, který nám kdysi dělali na táboře - kotel černého čaje ochutili ovocným sirupem, mňam. Tohle se odehraje během nějakých dvou minut. A pak se začnou objevovat sladké dobroty jako z obchůdku s řeckým jídlem - baklava, lehce drhnoucí těsto, sladkost medu a datlového sirupu. Cítím i klasický jablečný štrúdl - kdyby byl ve formě štrúdlové marmelády, do které někdo zamíchal i lžíci jahodového džemu. Vůně je hodně sladká, ale i po úplném rozvonění má odlehčený tón, jako vůně tabákových listů ze zmíněné Botrytis. Škoda, že na mně Néa nevydrží déle než 3 hodiny.
Sladké datle namočené v medu v kombinaci se suchým pelyňkem a opepřenou vanilkou zpočátku nejsou až tak sladké, jak by se mohlo zdát. Ovšem po rozvonění vše zasypaly obrovské krystaly cukru s další pepřovou várkou zalitou medem a ozdobenou medovou růží a zelenou pačuli. Vůně je to nade vší pochybnost kvalitní, dobře sestavená, bohužel však pro mě přespříliš sladká....
Néa je pro mě ztělesněním neokázalého bohatství a luxusu. Po úvodním ohňostroji složek si vůně sedne a každé přičichnutí k ní ještě víc zpomalí plynoucí čas a zklidní mysl.
Dle oficiálních stránek je parfém poctou zlatého věku Byzantské říše a svými gurmánskými akordy má vylíčit ztracený lesk císařského paláce a jeho zahrad, kde čas plyne pomalu v luxusu a potěšení, které nabízí orient. Já jej vnímám daleko méně pompézně, ani žádné bakchanálie. Spíš jako intimní vůni, ke které jsou potřeba jen dva, trochu ovoce, laskomin a touhy...
Začátek voní, jako když kousnete do čerstvého fíku. Nikdy jsem neochutnala zralý. Znám jen ty, které se dají koupit v obchodě a prý je trhají nedozrálé, aby přečkaly převoz - tak přesně tak to voní, sladce a malilinko nahořkle zeleně (řekla bych, že to dělá mix datlí, granátového jablka a pelyňku). A potom následuje tok lahůdek. Fíky přelévá datlový sirup, ze kterého je náhle hladký mléčný karamel. Do něj někdo vsype sušené švestky a promísí s vůní bourbonské vanilky, ze které tu a tam vykukuje a lechtá a perlí špička jasmínu. Chvíli si připadáte, že máte nos zabořený do právě otevřeného sáčku s hrozinkami a chvíli, že prstem ujídáte syrové těsto na karamelové cukroví. Ale přeslazené to není, svou službu dělá nejspíše palmové listí. Až se přehlídka laskomin promísí a usadí, pak přijde na řadu i prachová růže a sladké pačuli. Závěr je ambrově pižmově sladký.
Parfémové o b ž e r s t v í. Sladká chuť i hořká. Hostina. Masité švestky v medu, datle, vanilkové lusky... a po tom všem stéká líně... dolů... karamel. Těžkou sladkost vyvažuje svou nahořklostí pelyněk a zelený svěží dotek dodá vůni palmový list, což celek zlehka nadnáší a jen tak tak stíhá zabránit tomu, že vám z těch dobrot začnou trnout zuby. Néa je vláčná, opilá, sladká; těžká, šťavnatá a nádherně plná. Mám chuť se jí zasytit a pak padnout do peřin a dlouho spát.
Néa nese název kostela, který nechal v druhé polovině 9. století n. l. vybudovat císař Basil I. v Konstantinopoli nedaleko svého paláce. Byzantská říše tehdy zažívala ekonomický, kulturní i náboženský vzestup a zásadně ovlivňovala tehdejší celosvětové dění, což se odrazilo i v monumentálnosti stavby. Život výše postavených lidí a umělců se tak v této "zlaté éře" dal s klidem označovat za sladký. A přesně tohle má vůně odrážet.
Néa je totiž hřejivou gurmánskou orientálkou, ukrývající tmavé ovoce. Jsou to šťavnaté datle, které se vám lepí mezi prsty, s připálenými švestkovými povidly, několika semínky sladkokyselého granátového jablka, špetkou drceného pepře a mléčné zeleně. Po pár minutách davanu vystřídají tentokrát už opravdové švestky, osvěžené několika okvětními plátky růže, na nichž se třpytí zrníčka jemného pižma. Podle složení by měly být sušené, ale já je vnímám jako zralé (zásluhu na tom nejspíš kromě růže má i ovocný jasmín sambac), namočené do hedvábně hladkého karamelu a krémové vanilky. Teprve ambroxan v základu je prohřeje a trochu vysuší. Dokonalá vůně pro švestkomilce!
Nektarová ...
Drsně nahořklé úvodní tóny nedávají tušit do jaké hladivé sladkosti se tato vůně nakonec promění. I květiny zde mají své místo a já vnímám především růži, ke které se přidává palmová zeleň dávající celé skladbě výraz exotiky.
Néa rozhodně není prvoplánová gurmánka. Jedna její část je sice hlavně o sladkých laskominách a je plná karamelu, vanilky, datlí a švestek, ale bravurně ji doplňují květiny a palmový list.
Celek působí nadýchaně, měkce, rafinovaně a přitažlivě. Ideální vůně pro přelom léta a podzimu.
V prvních vteřinách je to záblesk vůně Botrytis - sladká, zlatá tekutina v baňce se zlatým listem, s nádechem tabáku. Pak - sladkokyselé želé, dlouhé barevné pruhy, posypané cukrem a kyselými krystalky. Rybízový džem. Zlatavá tekutina, jako čaj, který nám kdysi dělali na táboře - kotel černého čaje ochutili ovocným sirupem, mňam. Tohle se odehraje během nějakých dvou minut. A pak se začnou objevovat sladké dobroty jako z obchůdku s řeckým jídlem - baklava, lehce drhnoucí těsto, sladkost medu a datlového sirupu. Cítím i klasický jablečný štrúdl - kdyby byl ve formě štrúdlové marmelády, do které někdo zamíchal i lžíci jahodového džemu. Vůně je hodně sladká, ale i po úplném rozvonění má odlehčený tón, jako vůně tabákových listů ze zmíněné Botrytis. Škoda, že na mně Néa nevydrží déle než 3 hodiny.
Sladké datle namočené v medu v kombinaci se suchým pelyňkem a opepřenou vanilkou zpočátku nejsou až tak sladké, jak by se mohlo zdát. Ovšem po rozvonění vše zasypaly obrovské krystaly cukru s další pepřovou várkou zalitou medem a ozdobenou medovou růží a zelenou pačuli. Vůně je to nade vší pochybnost kvalitní, dobře sestavená, bohužel však pro mě přespříliš sladká....
Néa je pro mě ztělesněním neokázalého bohatství a luxusu. Po úvodním ohňostroji složek si vůně sedne a každé přičichnutí k ní ještě víc zpomalí plynoucí čas a zklidní mysl.
Dle oficiálních stránek je parfém poctou zlatého věku Byzantské říše a svými gurmánskými akordy má vylíčit ztracený lesk císařského paláce a jeho zahrad, kde čas plyne pomalu v luxusu a potěšení, které nabízí orient. Já jej vnímám daleko méně pompézně, ani žádné bakchanálie. Spíš jako intimní vůni, ke které jsou potřeba jen dva, trochu ovoce, laskomin a touhy...
Začátek voní, jako když kousnete do čerstvého fíku. Nikdy jsem neochutnala zralý. Znám jen ty, které se dají koupit v obchodě a prý je trhají nedozrálé, aby přečkaly převoz - tak přesně tak to voní, sladce a malilinko nahořkle zeleně (řekla bych, že to dělá mix datlí, granátového jablka a pelyňku). A potom následuje tok lahůdek. Fíky přelévá datlový sirup, ze kterého je náhle hladký mléčný karamel. Do něj někdo vsype sušené švestky a promísí s vůní bourbonské vanilky, ze které tu a tam vykukuje a lechtá a perlí špička jasmínu. Chvíli si připadáte, že máte nos zabořený do právě otevřeného sáčku s hrozinkami a chvíli, že prstem ujídáte syrové těsto na karamelové cukroví. Ale přeslazené to není, svou službu dělá nejspíše palmové listí. Až se přehlídka laskomin promísí a usadí, pak přijde na řadu i prachová růže a sladké pačuli. Závěr je ambrově pižmově sladký.
Parfémové o b ž e r s t v í. Sladká chuť i hořká. Hostina. Masité švestky v medu, datle, vanilkové lusky... a po tom všem stéká líně... dolů... karamel. Těžkou sladkost vyvažuje svou nahořklostí pelyněk a zelený svěží dotek dodá vůni palmový list, což celek zlehka nadnáší a jen tak tak stíhá zabránit tomu, že vám z těch dobrot začnou trnout zuby. Néa je vláčná, opilá, sladká; těžká, šťavnatá a nádherně plná. Mám chuť se jí zasytit a pak padnout do peřin a dlouho spát.
Néa nese název kostela, který nechal v druhé polovině 9. století n. l. vybudovat císař Basil I. v Konstantinopoli nedaleko svého paláce. Byzantská říše tehdy zažívala ekonomický, kulturní i náboženský vzestup a zásadně ovlivňovala tehdejší celosvětové dění, což se odrazilo i v monumentálnosti stavby. Život výše postavených lidí a umělců se tak v této "zlaté éře" dal s klidem označovat za sladký. A přesně tohle má vůně odrážet.
Néa je totiž hřejivou gurmánskou orientálkou, ukrývající tmavé ovoce. Jsou to šťavnaté datle, které se vám lepí mezi prsty, s připálenými švestkovými povidly, několika semínky sladkokyselého granátového jablka, špetkou drceného pepře a mléčné zeleně. Po pár minutách davanu vystřídají tentokrát už opravdové švestky, osvěžené několika okvětními plátky růže, na nichž se třpytí zrníčka jemného pižma. Podle složení by měly být sušené, ale já je vnímám jako zralé (zásluhu na tom nejspíš kromě růže má i ovocný jasmín sambac), namočené do hedvábně hladkého karamelu a krémové vanilky. Teprve ambroxan v základu je prohřeje a trochu vysuší. Dokonalá vůně pro švestkomilce!