...měkký kmín i se změklým koriandrem v téměř nesladké mandarinkové šťávě
(bez citrusovosti kůry).
...delikátně průtahové(díky koření následně roztlučenému v hmoždíři) s pikogramy mýdlovosti,
delikátní tabák, spíše jeho stopy a také delikátní kůže s nasládlou našlehaně krémovou pryskyřicí, macerovanou v luxusním chlastu(labdanum + vanilka + podprahové velejemné ovocné tóny) a
s ultra delikátním/téměř nepostřehnutelným oudem(s éterickou oříškovou pastou).
Lahodná kompozice, taková hladivá po chřípí i po duši...
...ale jako -
to se Ben Gorham bojí?, jako čeho?!
PROČ to nemá větší grády?!
(stejně si myslím, že ho někdo krotí, že jako nesmí dát do vůně intenzitu podle sebe. Všichni potřebují prodávat, že jo, byznys... Ale podle mě, být na Benovi - osolí to!..)
Tobacco Mandarin voní TAK intimně...
...ztrácí se ve chvíli, až zmizí téměř úplně...
...ovšem, uznávám, že to, co zbyde na holé kůži, voní pořád velmi dobře!.
Všechny ingredience se vzájemně spojí, prolnou, lehce se rozmlží kontury a nastává anarchie parfému, nebo - něco jako když surfař chytne tu pravou vlnu a jede...
...intenzivně hebký dlouhý skluz. Skluz ze všeho, co si lze o vůni přečíst...
(pro tu skladbu jí dám nové šance, dát tomu volume na max - je to skvost)
Ano, při tvorbě této vůně vedl ruku sám Ernest Hemingway, když sepisoval Sněhy Kilimandžára, jednu ze svých slavných povídek. Zářivá mandarinka ho zastihla při západu slunce při scéně, kdy Harry Styles s těžkou infekcí v noze na safari pod Kilimandžárem cítí blížící se smrt a vzpomíná na ženy svého života. Římský kmín svojí živočišností a kadidlo s oudem svojí temnotou přivolali vzpomínku na večer v Paříži v uměleckém baru, kam se přišel napít kvalitního koňaku, a poprvé potkal vitální Cynthii. Hosté usazení v kožených křeslech naslouchali libozvučným tónům saxofonu a klavíru. Vzduch byl prosycený vůní tabáku. Harry škrtl zápalkou a Cynthie ho požádala, aby jí také připálil, vzájemně si přitom hleděli do očí a ona se dotkla jeho ruky...
Čekala jsem tabák a mandarinku, ale jako první se objevil oblak kadidla. Pak i tabák, sice s mandarinkou, ale ta jen na velmi krátkou chvíli. Hlavně ale římský kmín a kůže, která díky němu dostala pěknou dávku živočišnosti. Kůže hezky ambrově sládne, objeví se kouř hořících polínek z krbu, takže na té klubovce v pánském pokoji se sklenkou dobrého alkoholu může být v zimě docela příjemně.
V zakouřené živočišné kůži zaobalené hodně husté labdanum, do kterého se ztěžka zanořuje všemožné koření. V názvu zmíněný tabák je jen střídmý - zahřátý a mírně nasládlý (ve stylu Tobacco Vanille a Tobacco Oud) a zlehka omočený v kvalitním koňaku. Je to silák s nekonečnou výdrží, Pozor ale na barvu tekutiny - na oblečení nechává skvrny.
Miru by pro tuto vůni jistě měla tu pravou fotografii.
Já ne.
A Miru by pro tuto vůni jistě měla i ta pravá slova.
Já možná ne...
Já ji prostě zase "jen" vidím.
Podvečer v Hemingwayově pracovně, okna dokořán, soumrak jimi protéká a vzlíná dovnitř, vkrádá se tiše jako zloděj, plazí se po kožených křeslech a taburetech, jsou sedřené časem, ranhojič tma je měkce objímá, u prahu laťková bedýnka s pomeranči a mandarinkami, Ernest stojí u stolu, před ním otlučený psací stroj, popelník, dřevěné krabice s doutníky, on tichý a zádumčivý, tma vším pomalu prostupuje, je nahořklá jako mandarinková jadýrka, ulpívá vláčně jako grapefruitový olej, tabák, všude ten tabák, rozsypaný na podlaze, na stole, prochází se po listech papíru jako malí Kafkovi brouci...
...měkký kmín i se změklým koriandrem v téměř nesladké mandarinkové šťávě
(bez citrusovosti kůry).
...delikátně průtahové(díky koření následně roztlučenému v hmoždíři) s pikogramy mýdlovosti,
delikátní tabák, spíše jeho stopy a také delikátní kůže s nasládlou našlehaně krémovou pryskyřicí, macerovanou v luxusním chlastu(labdanum + vanilka + podprahové velejemné ovocné tóny) a
s ultra delikátním/téměř nepostřehnutelným oudem(s éterickou oříškovou pastou).
Lahodná kompozice, taková hladivá po chřípí i po duši...
...ale jako -
to se Ben Gorham bojí?, jako čeho?!
PROČ to nemá větší grády?!
(stejně si myslím, že ho někdo krotí, že jako nesmí dát do vůně intenzitu podle sebe. Všichni potřebují prodávat, že jo, byznys... Ale podle mě, být na Benovi - osolí to!..)
Tobacco Mandarin voní TAK intimně...
...ztrácí se ve chvíli, až zmizí téměř úplně...
...ovšem, uznávám, že to, co zbyde na holé kůži, voní pořád velmi dobře!.
Všechny ingredience se vzájemně spojí, prolnou, lehce se rozmlží kontury a nastává anarchie parfému, nebo - něco jako když surfař chytne tu pravou vlnu a jede...
...intenzivně hebký dlouhý skluz. Skluz ze všeho, co si lze o vůni přečíst...
(pro tu skladbu jí dám nové šance, dát tomu volume na max - je to skvost)
Ano, při tvorbě této vůně vedl ruku sám Ernest Hemingway, když sepisoval Sněhy Kilimandžára, jednu ze svých slavných povídek. Zářivá mandarinka ho zastihla při západu slunce při scéně, kdy Harry Styles s těžkou infekcí v noze na safari pod Kilimandžárem cítí blížící se smrt a vzpomíná na ženy svého života. Římský kmín svojí živočišností a kadidlo s oudem svojí temnotou přivolali vzpomínku na večer v Paříži v uměleckém baru, kam se přišel napít kvalitního koňaku, a poprvé potkal vitální Cynthii. Hosté usazení v kožených křeslech naslouchali libozvučným tónům saxofonu a klavíru. Vzduch byl prosycený vůní tabáku. Harry škrtl zápalkou a Cynthie ho požádala, aby jí také připálil, vzájemně si přitom hleděli do očí a ona se dotkla jeho ruky...
Čekala jsem tabák a mandarinku, ale jako první se objevil oblak kadidla. Pak i tabák, sice s mandarinkou, ale ta jen na velmi krátkou chvíli. Hlavně ale římský kmín a kůže, která díky němu dostala pěknou dávku živočišnosti. Kůže hezky ambrově sládne, objeví se kouř hořících polínek z krbu, takže na té klubovce v pánském pokoji se sklenkou dobrého alkoholu může být v zimě docela příjemně.
V zakouřené živočišné kůži zaobalené hodně husté labdanum, do kterého se ztěžka zanořuje všemožné koření. V názvu zmíněný tabák je jen střídmý - zahřátý a mírně nasládlý (ve stylu Tobacco Vanille a Tobacco Oud) a zlehka omočený v kvalitním koňaku. Je to silák s nekonečnou výdrží, Pozor ale na barvu tekutiny - na oblečení nechává skvrny.
Miru by pro tuto vůni jistě měla tu pravou fotografii.
Já ne.
A Miru by pro tuto vůni jistě měla i ta pravá slova.
Já možná ne...
Já ji prostě zase "jen" vidím.
Podvečer v Hemingwayově pracovně, okna dokořán, soumrak jimi protéká a vzlíná dovnitř, vkrádá se tiše jako zloděj, plazí se po kožených křeslech a taburetech, jsou sedřené časem, ranhojič tma je měkce objímá, u prahu laťková bedýnka s pomeranči a mandarinkami, Ernest stojí u stolu, před ním otlučený psací stroj, popelník, dřevěné krabice s doutníky, on tichý a zádumčivý, tma vším pomalu prostupuje, je nahořklá jako mandarinková jadýrka, ulpívá vláčně jako grapefruitový olej, tabák, všude ten tabák, rozsypaný na podlaze, na stole, prochází se po listech papíru jako malí Kafkovi brouci...