Souhlasím s Fleur, Souhlasím, písečné tóny s teplou, najemno namletou skořicí, nádherným kardamonem a špetkou drceného černého pepře v kombinaci s mléčnou vanilkou typově připomínají Lumiere Blanche s tím rozdílem, že prostřednictvím sladkých datlí to osobně místo sněhobílé pláže vidím opravdu spíš na nějakou tu tržnici v nějakém pouštním městě. Jenže potom ten kouzelný pouštní hrad (město) z písku začnou sužovat ony poryvy větru s pilinami cedrových odřezků a kosmetického pižma a rozpadne se.
Likérový úvod rozrazí dveře jako mírně se už potácející rozjařenec. Ze všech tří novinek značky nejjemnější, až unikavá, když přiblížím nos k zápěstí, vždycky mi někam uklouzne. Relativně nositelná. Opravdu je v ní cítit navlhlý písek, možná i pár tlejících stonků, které se odněkud připletly. Kontrast prohřáté krusty a chaotického nitra, dětský piknik, k němuž se blíží přílivová vlna.
Začátek famózní - skořice, hřebíček, kardamom a likér, krása. Ale velice záhy se vše vytrácí a rozpadá do slaného cedropižma, ze kterého vystupuje při větším nástřiku slaný vetiver. Jenom takové slabé závany. Musím se silou vůle soustředit na ten vetiver, protože potom mi vůně při dobré vůli připomíná vlhký písek na mořském pobřeží. Když ztratím vizualizaci vlhkého slaného písku, tak je tam (nemůžu si fakt pomoct) jenom slaný ejakulát :-). Nejsem si jistá, zda právě toto měl být ten symbol rozbořeného snu.
Regrese.
Bílo-modrá tuba na školní lavici, tvrdý papír, z něhož se tupé nůžky pokoušejí vystřihnout srdce na přání mamince k MDŽ. První tóny vůně jsou jako lepidlo Drago, pastózní a mléčně nasládlé. Přidává se k nim kardamom, špetka muškátového oříšku a skořice svařená v mléce, ale po chvíli je smete pepřový vzdušný vír. Lavici upatlanou od Draga musím za trest osmirkovat. Světlé nalakované dřevo voní podobně jako při ořezávání tužek, ale jenom když se nos přiblíží těsně k miniaturním dunám křídově jemňoučkého prachu, které se zrodily mezi tahy smirkového papíru. Vůně i její složky si hrají na schovávanou, chvílemi úplně zmizí a nečekaně se vynoří tu pepř, tu mandlová vanilka nebo pižmo. Nejradši bych je nechala po škole, už proto, že opisovaly od Lumière Blanche, jenomže spolu s nimi by tam zůstalo i Drago a mohlo by na ně mít špatný vliv.
Souhlasím s Fleur, Souhlasím, písečné tóny s teplou, najemno namletou skořicí, nádherným kardamonem a špetkou drceného černého pepře v kombinaci s mléčnou vanilkou typově připomínají Lumiere Blanche s tím rozdílem, že prostřednictvím sladkých datlí to osobně místo sněhobílé pláže vidím opravdu spíš na nějakou tu tržnici v nějakém pouštním městě. Jenže potom ten kouzelný pouštní hrad (město) z písku začnou sužovat ony poryvy větru s pilinami cedrových odřezků a kosmetického pižma a rozpadne se.
Likérový úvod rozrazí dveře jako mírně se už potácející rozjařenec. Ze všech tří novinek značky nejjemnější, až unikavá, když přiblížím nos k zápěstí, vždycky mi někam uklouzne. Relativně nositelná. Opravdu je v ní cítit navlhlý písek, možná i pár tlejících stonků, které se odněkud připletly. Kontrast prohřáté krusty a chaotického nitra, dětský piknik, k němuž se blíží přílivová vlna.
Začátek famózní - skořice, hřebíček, kardamom a likér, krása. Ale velice záhy se vše vytrácí a rozpadá do slaného cedropižma, ze kterého vystupuje při větším nástřiku slaný vetiver. Jenom takové slabé závany. Musím se silou vůle soustředit na ten vetiver, protože potom mi vůně při dobré vůli připomíná vlhký písek na mořském pobřeží. Když ztratím vizualizaci vlhkého slaného písku, tak je tam (nemůžu si fakt pomoct) jenom slaný ejakulát :-). Nejsem si jistá, zda právě toto měl být ten symbol rozbořeného snu.
Regrese.
Bílo-modrá tuba na školní lavici, tvrdý papír, z něhož se tupé nůžky pokoušejí vystřihnout srdce na přání mamince k MDŽ. První tóny vůně jsou jako lepidlo Drago, pastózní a mléčně nasládlé. Přidává se k nim kardamom, špetka muškátového oříšku a skořice svařená v mléce, ale po chvíli je smete pepřový vzdušný vír. Lavici upatlanou od Draga musím za trest osmirkovat. Světlé nalakované dřevo voní podobně jako při ořezávání tužek, ale jenom když se nos přiblíží těsně k miniaturním dunám křídově jemňoučkého prachu, které se zrodily mezi tahy smirkového papíru. Vůně i její složky si hrají na schovávanou, chvílemi úplně zmizí a nečekaně se vynoří tu pepř, tu mandlová vanilka nebo pižmo. Nejradši bych je nechala po škole, už proto, že opisovaly od Lumière Blanche, jenomže spolu s nimi by tam zůstalo i Drago a mohlo by na ně mít špatný vliv.