parfémová polička uživatele cashic
Baccarat Rouge 540 (Eau de Parfum)
Baccarat Rouge 540 (Eau de Parfum) (Maison Francis Kurkdjian)

už v první minutě se vytvarovala do cukrové vaty - sladká růžová voda díky dřevům proschla, takže jsou vnímatelná lehounká nadýchaná dřevitá vlákna, s tóny jahodové marmelády, suché levandule, syté pomerančové kůry a i pikantního šafránu a mechového větvičníku... vše se vznáší nad kůží jako pavučina, v neznatelně slaném minerálním oparu... zajímavá, příjemná, na mě ale stále poměrně dost kysele cukrová

Baiser de Russie
Baiser de Russie (Guerlain)

po brusinkách s absintovo-jehličnato-citrusovým doprovodem (nikde nic ostrého, jen takové dýchnutí zelené víly) se mi smrskla hlavně na základ - jemně karamelové salko, pudrová tonka, olejový santal a "baby" vanilka - upěchované do kompaktního polštářku (plátěná vůně pižma), takže nic nekřičí a nevyčuhuje, naopak to spolu tvoří měkkou pěnovou výplň - je to vysoký polštářek s volánky, v odstínech krémové, jen okolo, úplně na okraji je lemování v sytých barvách - natrpklé brusinky a likérová jedlová zeleň... zimní pohádka, na tohle by se dalo nasednout a letět nad rozsvíceným městem a bylo by to ve sladkém snu, takže by vám nebyla zima jen v bílé noční košili...

Bal d'Afrique
Bal d'Afrique (Byredo)

teplá sametová fialka, trochu do rtěnkova a současně i do bonbónkova... tím v rozeznávání asi bohužel končím, snad jen ještě pižmo, díky kterému je vůně vlažně tělová (a možná stopové množství olejové zeleně vetiveru)

Baptême du Feu
Baptême du Feu (Serge Lutens)

vánoční plátky pomerančů a mandarinek v procesu sušení na topení, intenzivně uvolňují silice, ke kterým se přidávají hřebíčkové výpary, z perníkového koření je to opět hlavně sušená kůra, ale i trocha kardamomu a zázvoru, a pak něco rozlezle plechového a voskově umělého, v kombinaci s čímž i ty citrusy působí docela nepříjemně, mýdlově hořce, jako parfemace laciné vonné svíčky (vonokvětka tady nevyšla nejlépe), nebo omylem zahřáté kovové nádobí s nevypláchnutými zbytky pomerančového saponátu... v této fázi se mi i spustilo obranné slinění... pak se vrátila k aromatickým vysušeným plátkům citrusů a vykoukl i zázvorovo-meruňkový džem, i když stále s poněkud studenou voskovitou pachutí - zde už je vzdálená podoba s mně milejší Five´O Clock Au Gingembre

Baraonda (Extrait de Parfum)

třešňové dřevo... respetive vyhlazená dřevěná nádoba, možná fajfka a likérová třešeň, která je do toho tak zapuštěná, že skoro ztrácí ten alkoholový dech, má jen lehký říz...

Bas de Soie
Bas de Soie (Serge Lutens)

kosatec - pořádně mrkvový, suchý a hebký jako sněhová pusinka... jemně kořenitý... je to studená vůně, jemně syrová, s dotekem nasládle lihového odéru.... květina v namodralém sněhu - pak překvapivě zteplá a zkrémovatí a je z ní hebká tělová vůně květinového krému s trochou mýdla, stále s těmi syrovými podtóny... barevně bílá se světle žlutým (pylovým) žíháním... po čase mě v ní začaly ty žluté tóny trochu dráždit, připomínaly mi žluklé máslo

Battito d'Ali
Battito d'Ali (Profumum Roma)

tohle je nehmotná cukrařina - obláček marcipánově nahořklého jemného pudrového prachu, posouvaného zmrzlinovou (Oxianovou) vanilkou dopředu... ze stejného ranku se mi zdá Blossom Love od Amouage, která mě ale nadchla víc

Beach Hut Woman
Beach Hut Woman (Amouage)

viz Renusatko a Martula - asi nezamýšleně dost smutná vůně - opuštěný rákosový klobouk (rohožka, chýše, cokoliv...) na mokrém písku - pak se k ostrému rákosí přidá i hladší proutí, v puse trocha pachuti po soli a opalovacím krému, šedivý skoropodzim... vlastně je pěkná, po rozvonění písčito-krémová (jen mi to v úplném závěru trochu kazí zatuchlost pačuli), ale nevím, jestli bych ji chtěla nosit

Beau de Jour
Beau de Jour (Tom Ford)

normální chypre :) nejdřív trochu zapařený mech, pak se provětral větrovými tóny rozmarýnu a levandule (ale přišlo mi to spíš zelené, tedy ne úplně levandulové)... pačuli zasypané pudrem, sladkost ale tady krotila vymydlená čistota pelargónie... je to modernější, zelenější, bylinnější a sušší (krotší) než třeba English Fern a docela se mi to líbí

Beige (Eau de Parfum)

lehké a pylové bílé květiny, kterým nerozumím... zdá se mi trpká a trochu nakyslá, po medu jen stopa

Bel Respiro (Eau de Toilette)

s chanelovskými aldehydy se moc nemusím, jsou pro mě starosvětské, dusivé a rozpínavé a spousta klasik je pro mě kvůli nim nepřístupná... tady jsem je na základě popisu nečekala, ale byly tam a zatarasily mi přístup k celé vůni - nepřišla mi ani zelená ani jarně svěží - spíše květinově-aldehydová s koženými tóny, ze "zelených věcí" maximálně zelený nebo bylinkový čaj, vše strašně suché a dravé... jako stará skříň vycpaná mýdly, tak agresivními, že jsem neměla chuť v ní hledat nic dalšího... pak jednou dostala šanci ve vedrech a udělala přesně co měla - mýdlo bylo docela neagresivní a bylinně zelené, byla tam i ta suchá tráva uhlazená kůží a květiny... a byla lehká, elegantní a díky té vymydlené suchosti a travnaté nakyslosti i dost osvěžující...nicméně zůstává pro mě mimo kategorii zelených vůní - tam čekám čistou, autentickou zeleň bez patiny, jako bych v ní zrovna stála... toto je nakonec docela příjemná louka ze sépiové retrofotky

Beloved
Beloved (Amouage)

začátek růžové mýdélko, sušený heřmánek a pudrová fialka, pročež jsem si ji hned zařadila k oldschool aldehydovkám (pěkným - se zohledněním mé neobliby této kategorie)... po rozvonění mě ale překvapila převtělením do kožené chypre - připomněla mi něco, co už jsem kdysi zkoušela, možná to bylo finále Le Baiser du Dragon, sladký sametový mech... v Beloved je výrazná kůže, teplá a hebká - kosmetická taštička ze semiše, napěchovaná všemožnou kosmetikou - heřmánkovými a fialkovými (a dalšími květinovými, které se mi slévají) pudry a rtěnkami v kovových obalech, do toho jsou tam i gurmánské tóny - oplatky s vanilkovým krémem a začouzené karamelky a v neposlední řadě jedna zapomenutá cigareta... nebudu lhát, je toho tam na mě až moc :)

Bibliothèque (Eau de Parfum)

žvýkačkovo-bonbonková fialka obalená pivoňkovým závojem... knihovna nikde nic, jen skoro průsvitná vrstva kožených desek, která se kouřově rozmývá (akvarelový Byredo podpis)... pro mě naprosto "teen" vůně (ne otravná)

Black Afgano (Extrait de Parfum)

sladký asfaltový oud, který ale záhy vyváží suché bylinné tóny konopí, také jemně nasládlé, plus něco pryskyřičné ovocnosti (dohromady jako tabák do vodní dýmky)... silná, aromatická vůně, ne nepříjemná

Black Aoud
Black Aoud (Montale Paris)

začátek naláká na olejnatou růži, která vmžiku poslouží jako průvodce oudovým Mordorem, táhne vás za sebou po bezpečných cestičkách, hlídá si, abyste ji nikdy nespustili z očí nadlouho... jdete kolem sirnatých černých bažin, uhelných dolů, vodopádů asfaltovo-pryžovo-kožené vody s horkými mýdelnatými výpary... tam se růži na chvíli dobrovolně ztratíte, protože tušíte lázně - léčivé minerální bahno, sprchy zaplněné mýdlovou párou, závany balzámů... růže si povzdechne a vleze tam za vámi také, zahřeje se a pomalu se rozpouští, provoní přitom celý prostor... pára řídne a vy zjišťujete, že sedíte v luxusní místnosti celé z černého skelně hladkého onyxu a můžete zhluboka vdechovat zbytky minerálních oparů s růžovými esencemi...

Black Opium
Black Opium (Yves Saint Laurent)

k mému překvapení naprosto nesladká a docela lehká vůně... pomerančový květ prakticky okamžitě ustoupí pačuli, které hraje prim a ukazuje jak zemité, tak i zelené stránky... káva, jasmín a náznak vanilky se slily do podoby studeného slabého kávového nápoje, jaký se prodává v plechovkách, s mírně umělou mléčno-plastelínovou pachutí (to mi dělá občas cedr, ale tady mi to nijak nepřekáží)... působí to, jako by jím bylo pačuli naimpregnované, uhlazuje povrch, dělá vůni jemně olejnatou.... not bad

Black Saffron (Eau de Parfum)

nasládle koprový šafrán (po chvilce kopr zmizel) a pak už hlavně pudrové fialky jen trochu šmrncnuté šafránem, uhlazené dřevy a koženým vetiverem, na konci i malinová šťáva

Blossom Love (Eau de Parfum)

květinová cukrárna... tohle je záplava sladkého třešňového květu, nekonečné defilé hebkých a nadýchaných plátků... a ta tmavě červená barva uprostřed pak voní jako pralinka z bílé čokolády a hořkého marcipánu... jako u cukrárny - stačí jednou za čas (uherský rok)... je to ale stále hebká květinová vůně, zaplácaná cukrem jsem se s ní necítila

Bois Mystérieux
Bois Mystérieux (Guerlain)

jen na papírku - hodně kožená, cedr s náznakem plastelíny, koření ovšem zajímavé, teplé díky vavřínu, něčím cukrově podslazené - ještě zkusit

Bracken for Man
Bracken for Man (Amouage)

samice pavouků jsou zpravidla robustnější a jejich hlavním zaměstnáním je lov potravy; drobnějším samcům hrozí nebezpečí, že je samice zkonzumuje, proto ji musí přesvědčit k páření a odvrátit tak od sebe hrozbu... u Brackenů je tomu stejně - menší pánský Bracken nezapře svůj druh, ale musí být zároveň líbivý natolik, aby ho jeho kyprý jezinkovský dámský protějšek nesežral... já ho mám v kategorii ponurých krajin (pačuli v popředí) s pohádkovými světýlky... po ostřejším bylinkovo-lihovém začátku to je půda v listnatém lese za mlhavého podzimního dne - kyprá zemina, tlející listy - sem tam ještě probleskne olejnatá zeleň, hořká kůra stromů, vlhké jílovité tóny - bahno :) ... ze skořice a hřebíčku je jemný prach, díky kterému je vůně teplá a rozjasněná - na tom mají podíl zřejmě i citron s bergamotem, ačkoli nic vyloženě citrusového necítím (trošku jako kalíšek řidšího Slona s levandulí namísto lékořice, který máte s sebou na zahřátí)... na povrch vystupují i dřevité tóny, které splývají s muškátovým oříškem a muškátem a vytváří spolu trouchnivějící lávku, pevnou půdu pod nohama, na které už sice zahlodala bažina, ale stále vám udrží nohy v suchu... podobně jako u dámského Brackenu tu vnímám kontrast nehostinného lesa se zútulňujícími prvky - tam heřmánek a fialka, tu perníkové koření a levandule... divočina v pánské verzi je spíš světle šedá než tmavě zelená, řidší, prosvětlenější, klidnější, což dělá celek podstatně civilizovanější...

Bracken Woman
Bracken Woman (Amouage)

nálož zeleně, květin a ovoce - obrovská pohřební kytice rozdupaná na navlhlé lesní půdě...je tam pudrová fialka i něco červeně trpkého (rybíz?)...rychle se uhlazuje a jemně hořkne, cítím suchou březovou kůru a kůži...je taková melancholicky bohatá, vybavují se mi romantické balady, Kytice, Balladyna... noční lesy, hřbitovy, světýlka... díky heřmánku a fialce je však stále blízko domů...jako bych stála v podvečer na hranici lesa za vesnicí... po cca hodině už je silně hořká, bylinná a zemitá (takhle bych si představovala čisté kapradí), to je střídavě více a méně překrýváno pudrovou (a lehce tlející) nasládlostí

Brooklyn
Brooklyn (Bond No. 9)

lehká, bezstarostná, kořeněně čistá vůně se sladkým kardamomem, štiplavou pelargónií, skelně hladkou kůží, lehkým suchým cedrem, prohloubená teplým guajakem... vůně k bílé košili, kabelce z lakované kůže a gin tonicu na dřevěném pultu v útulném baru