U rozprašovače ambrová růže a pudrová fialka, kůže. Bohužel na mé pokožce se vůně kůže promění do velmi živočišné nakyslé podoby. Přesto vnímám vanilkové antiperle podobné Spiritueuse Double Vanille (Guerlain). Jak se usadí, je zemitější, ale pořád znepokojivá. Zavoní rosa na květinách, kovová růže, kosatec, medová pryskyřičná sladkost, pačuliová čokoláda. Mix Rose Barbare s Iris Ganache (Guerlain). Jedlá kosatcová růže v bílé čokoládě. Pokaždé jiná.
Už když jsem zkoušela Black Rain poprvé v létě, vybavil se mi, nevím ani vlastně proč, hřbitov. Nic nepříjemného, žádný zmar ani smutek, spíš klid a smíření. Mramorové náhrobky, úhledné cestičky s jehličnany, keříky růží.
Přitom je to vlastně příjemná kožená vůně s lehce orientální růží a pudrovou fialkou, doplněná zemitým pačuli a dřevitou ambrou.
Přesto je pro mě taková meditativní, uklidňující, vzpomínková. A třeba i dušičková. Abychom si vzpomněli na všechny blízké, kteří tady s námi už nejsou, ale z našich srdcí nezmizeli.
Vznikla na základě obrazu nahé dámy s blond vlasy, zapletenými do dvou copů, která je otočená zády a v ruce drží černý deštník s bílými puntíky, jímž se chrání proti černému dešti. Já osobně bych však ten obraz k vůni po jejím vyzkoušení namalovala trochu jinak – v pohybu: jako liduprázdnou ulici, na níž se náhle za večerního deště zjeví dáma v perfektně ušitém kostýmku, semišových rukavičkách a s věnečkem, uvitým z heřmánkových květů, ve vlasech. V jedné ruce svírá deštník a v druhé kytici jemně kořenitých růži a taky svazek fialek. Najednou se zastaví, aby nasála vůni navlhlé ambrově-pačuliové zeminy z přilehlého trávníku.
Jinými slovy Black Rain je parfém, který by mohl potěšit příznivce skončené Black Violet od Toma Forda. Sice v sobě nemá kandované ovoce a je tudíž méně sladká a pačuli tu má v kombinaci s ambrou a špetkou bílého pižma spíše zemitou, než chypre polohu, ale mám z ní naprosto stejný dekadentní dojem. Proto musím do puntíku souhlasit s tím, co o ní Renier píše na svých stránkách. Vůně mi skutečně našeptává: „Pojď blíž. Jsem tajemná a dramatická, avšak nezapomenutelná.“
U rozprašovače ambrová růže a pudrová fialka, kůže. Bohužel na mé pokožce se vůně kůže promění do velmi živočišné nakyslé podoby. Přesto vnímám vanilkové antiperle podobné Spiritueuse Double Vanille (Guerlain). Jak se usadí, je zemitější, ale pořád znepokojivá. Zavoní rosa na květinách, kovová růže, kosatec, medová pryskyřičná sladkost, pačuliová čokoláda. Mix Rose Barbare s Iris Ganache (Guerlain). Jedlá kosatcová růže v bílé čokoládě. Pokaždé jiná.
Už když jsem zkoušela Black Rain poprvé v létě, vybavil se mi, nevím ani vlastně proč, hřbitov. Nic nepříjemného, žádný zmar ani smutek, spíš klid a smíření. Mramorové náhrobky, úhledné cestičky s jehličnany, keříky růží.
Přitom je to vlastně příjemná kožená vůně s lehce orientální růží a pudrovou fialkou, doplněná zemitým pačuli a dřevitou ambrou.
Přesto je pro mě taková meditativní, uklidňující, vzpomínková. A třeba i dušičková. Abychom si vzpomněli na všechny blízké, kteří tady s námi už nejsou, ale z našich srdcí nezmizeli.
Vznikla na základě obrazu nahé dámy s blond vlasy, zapletenými do dvou copů, která je otočená zády a v ruce drží černý deštník s bílými puntíky, jímž se chrání proti černému dešti. Já osobně bych však ten obraz k vůni po jejím vyzkoušení namalovala trochu jinak – v pohybu: jako liduprázdnou ulici, na níž se náhle za večerního deště zjeví dáma v perfektně ušitém kostýmku, semišových rukavičkách a s věnečkem, uvitým z heřmánkových květů, ve vlasech. V jedné ruce svírá deštník a v druhé kytici jemně kořenitých růži a taky svazek fialek. Najednou se zastaví, aby nasála vůni navlhlé ambrově-pačuliové zeminy z přilehlého trávníku.
Jinými slovy Black Rain je parfém, který by mohl potěšit příznivce skončené Black Violet od Toma Forda. Sice v sobě nemá kandované ovoce a je tudíž méně sladká a pačuli tu má v kombinaci s ambrou a špetkou bílého pižma spíše zemitou, než chypre polohu, ale mám z ní naprosto stejný dekadentní dojem. Proto musím do puntíku souhlasit s tím, co o ní Renier píše na svých stránkách. Vůně mi skutečně našeptává: „Pojď blíž. Jsem tajemná a dramatická, avšak nezapomenutelná.“