Je spíš švestková s mírným broskvovým nádechem, malinko posypaná skořicí a jemně kořeněná. Květiny v ní cítím, ale přímo pivoňku bych neřekla. Za mě by mohla končit. Přidání kůže, v silné podobě obuvnické dílny, ji moc neprospělo. Ještě to v poslední chvíli zachrání vanilka a za chvíli se opět vše otočí. Kůže mizí a objeví se i ta pivoňka. Sladká, červená. Rázem je to jarní vůně. Tyhle obraty Byredo umí a začínají mě bavit. Celkově zajímavá, chytlavá a umím si představit ji nosit.
Knihovna? Možná ta veřejná...
Ze začátku je to spíš regál s povinnou četbou a dětskými knížkami: Višňový sad, Jakub a obří broskev... Ale mají tu nachystaný k vyřazení i nějaký starý titul v krásné kožené vazbě a se zlacenou ořízkou. Podobné knížky obvykle ještě po sto letech dřevitě voní starým papírem a trošku olejnatě tiskařskou černí, ale tento výtisk už dávno udusili igelitovým přebalem. Knihovnice svačí broskev, její kolegyně pije přeslazenou kávu s mlékem a listuje čerstvě zkatalogizovanou publikací Mirky van Gils Slavíkové Dezerty jedna báseň.
Nakyslá švestka s výraznou svíravostí, zabalená do nepatrně zaolejované přepudrované kůže Broskvový dojezd jako by vypadl z vintage Tresoru, ovšem broskev je tlumena malinko sklepní, přesto sladkou a hodně suchou pačulí. Souvislost obsahu s názvem mi sice zůstala utajena, ale obsah se mi líbí moc.
I když si dovedu představit spoustu lidí, co tu vůni zavrhnou, mně se (zatím) líbí. Originalita diskutabilní, hned mě napadla Boxeuses od Lutense v první švestkovo-kožené fázi, leč lutensovka je vetší drsňačka. Pak mi to na chvíli začalo nejapně drhnout, jako mi dělá kůže v byredovském Black Saffron, takže to nic. Ale potom nastoupila v plné parádě slaďoučká šťavnatá broskvička (nelze bez zdrobnělin), která vůni velmi zjemnila (ne zeslabila, ale uhladila). Je to bílá broskev ve stylu Peche Cardinal od MDCI nebo Jo Malone - Nectarine Blossom & Honey. V této fázi působí jako vůně dívčí, nebýt té kůže, řekněme jako Lalique Satine, ale naštěstí bez připálené cukrové vaty a kůže nedrhne. Ovšem bibliotéku jako takovou bych tam opravdu nehledala, té je mnohem blíž ex-limitka 1996.
Kontrast mezi růžovou vyvoněnou slečinkou a nečesaným drsňákem v kožené bundě...To už tu bylo opravdu mockrát. Přišel s tím Angel, všichni nadšeně tleskali a pak se kopírovalo ve velkým. Už ani nevím, kolik takových parfémů vzniklo. U Byreda na to šli mnohem chytřeji. Když růžová slečinka, tak sladká tak, že si utíkáte vyčistit zuby rychlostí blesku. Sladká jako koš plný přezrálých švestek a broskví a s obřím věncem pivoněk na hlavě. Když temný démon v černé, tak pěkně zjizvenej a s šroubovací nohou. Plíseň a zatuchlina v ceně.
Z počátku se na sebe dívají s opovržením. Pak proběhne pár ironických narážek...Nebudu to protahovat, kráska a zvíře si nakonec dají rande ve skladu vyřazených tiskovin. No a máme z toho cover verzi Where the wild peonies grow. Ale tohle naštěstí tragicky neskončí.
Je spíš švestková s mírným broskvovým nádechem, malinko posypaná skořicí a jemně kořeněná. Květiny v ní cítím, ale přímo pivoňku bych neřekla. Za mě by mohla končit. Přidání kůže, v silné podobě obuvnické dílny, ji moc neprospělo. Ještě to v poslední chvíli zachrání vanilka a za chvíli se opět vše otočí. Kůže mizí a objeví se i ta pivoňka. Sladká, červená. Rázem je to jarní vůně. Tyhle obraty Byredo umí a začínají mě bavit. Celkově zajímavá, chytlavá a umím si představit ji nosit.
Knihovna? Možná ta veřejná...
Ze začátku je to spíš regál s povinnou četbou a dětskými knížkami: Višňový sad, Jakub a obří broskev... Ale mají tu nachystaný k vyřazení i nějaký starý titul v krásné kožené vazbě a se zlacenou ořízkou. Podobné knížky obvykle ještě po sto letech dřevitě voní starým papírem a trošku olejnatě tiskařskou černí, ale tento výtisk už dávno udusili igelitovým přebalem. Knihovnice svačí broskev, její kolegyně pije přeslazenou kávu s mlékem a listuje čerstvě zkatalogizovanou publikací Mirky van Gils Slavíkové Dezerty jedna báseň.
Nakyslá švestka s výraznou svíravostí, zabalená do nepatrně zaolejované přepudrované kůže Broskvový dojezd jako by vypadl z vintage Tresoru, ovšem broskev je tlumena malinko sklepní, přesto sladkou a hodně suchou pačulí. Souvislost obsahu s názvem mi sice zůstala utajena, ale obsah se mi líbí moc.
I když si dovedu představit spoustu lidí, co tu vůni zavrhnou, mně se (zatím) líbí. Originalita diskutabilní, hned mě napadla Boxeuses od Lutense v první švestkovo-kožené fázi, leč lutensovka je vetší drsňačka. Pak mi to na chvíli začalo nejapně drhnout, jako mi dělá kůže v byredovském Black Saffron, takže to nic. Ale potom nastoupila v plné parádě slaďoučká šťavnatá broskvička (nelze bez zdrobnělin), která vůni velmi zjemnila (ne zeslabila, ale uhladila). Je to bílá broskev ve stylu Peche Cardinal od MDCI nebo Jo Malone - Nectarine Blossom & Honey. V této fázi působí jako vůně dívčí, nebýt té kůže, řekněme jako Lalique Satine, ale naštěstí bez připálené cukrové vaty a kůže nedrhne. Ovšem bibliotéku jako takovou bych tam opravdu nehledala, té je mnohem blíž ex-limitka 1996.
Kontrast mezi růžovou vyvoněnou slečinkou a nečesaným drsňákem v kožené bundě...To už tu bylo opravdu mockrát. Přišel s tím Angel, všichni nadšeně tleskali a pak se kopírovalo ve velkým. Už ani nevím, kolik takových parfémů vzniklo. U Byreda na to šli mnohem chytřeji. Když růžová slečinka, tak sladká tak, že si utíkáte vyčistit zuby rychlostí blesku. Sladká jako koš plný přezrálých švestek a broskví a s obřím věncem pivoněk na hlavě. Když temný démon v černé, tak pěkně zjizvenej a s šroubovací nohou. Plíseň a zatuchlina v ceně.
Z počátku se na sebe dívají s opovržením. Pak proběhne pár ironických narážek...Nebudu to protahovat, kráska a zvíře si nakonec dají rande ve skladu vyřazených tiskovin. No a máme z toho cover verzi Where the wild peonies grow. Ale tohle naštěstí tragicky neskončí.