Bitter Peach (Eau de Parfum) Tom Ford

Hořkou broskev tady nenajdete ani náhodou, spíš šťavnatý sladký červený pomeranč a přezrálé broskve s chladivým kardamomem, jejichž vůně se mísí s písečnými tóny labdana a švestkovým rumem a koňakem a vytváří tak dojem trhovce s ovocem, kořením a alkoholem kdesi pouštním městě. Jenže to by to nesmělo skazit nastoupivší kosmetické pižmo se sladce aldehyhovým heliotropinem. Ty totiž tvoří přechodový můstek k úplně jiné podobě vůně. Tou je jasmín sambac s tóny kandovaného ovoce s kašmeranem a kořenitým santalem na sladce pačuliovém základu, který z ní vytváří křížence Black Violet a Angela, zmiňované danielou a jerry.

Broskve a pomeranče - jejich sladkost a šťavnatost je od začátku tlumená něčím suchým a nahořklým. Super, tuhle exkluzivku od Forda určitě potřebovat nebudu, sice na broskve celkem dobré, ale ruší mě jakési kosmetické tóny a ta suchost, připomínající mi slaměnkový tón ze Champaca Absolute, a taky alkoholová hořkost a... pačuli, které je pořádně zatuchlé jako dřevěné sudy ve sklepě. Když ale nečichám úplně zblízka, je ta vůně hezká - a zvláštně třpytivá. Po rozvonění začíná nabírat směr k chypré a nemůžu se zbavit dojmu, že tuhle luxusní ovocnou chypré s jemným třpytem okolo přece odněkud znám. Přemýšlím a přemýšlím, musím na to přijít, i za cenu večera stráveného prohlížením seznamu vyzkoušených vůní. Musím na to přijít! Naštěstí na prohlížení seznamu nedošlo, najednou se mi ta "moje známá" vůně zjevila... ale ten záblesk poznání byl jako uvidět ducha nebo někoho dávno zapomenutého... Black Violet! Kandované ovoce, chypré, nenápadný třpyt a luxus. Tak nevím, jestli mě to potěšilo, vůni asi budu potřebovat... a k dovršení všeho vůně dál sládne a základ mi připomíná další krásnou vůni, Violet Blonde - ten tlumeně sladký, hebký a lehce prašný "rtěnkový" pudr. Tak tohle jsem opravdu nečekala :)

Broskvová slupka plná jemných chloupků pomalu se promíchávající s nahořklými štiplavými silicemi z čerstvě naříznuté pomerančové kůry. A do toho vpadla rovnýma nohama silácká pačuli - a v tu chvíli bych si byla jistá, že mám na ruce Angela, protože tam byly i kakaové boby. Fakt byly!!! A teprve za hodinu se objevil sytý sladkokyselý broskvový čaj i se zbytky slupky a s nezralým mangem a znovu se zvýraznila hořkost kořeněná santalem (santal připomíná opulentní vůně z 80. let) - a nestačím odhánět představu Aperolu zkříženého s Tresorem, která se mi pořád vnucuje na mysl. Intenzita a výdrž jsou tedy opravdu brilantní.