Sladce kouřový vetiver se štědrou porcí jemně pražených oříšků - prostě méně sladká Hermessence Vetiver Tonka. Po úplném rozvonění se podobnost ještě prohloubila. Ovšem výdrží strčí Tonku s přehledem do kapsy.
Tuhle vůni jsem kdysi poměrně kvapně odsoudila, jelikož mi utkvěla v paměti hlavně jako citrusová svěženka s jiskřivými aldehydy a cedrem. To vše tu pořád je. Kromě toho však voní i po bylinkách. Ale co je podstatnější, až po vydání Mojave Ghost a Super Cedar mi konečně došlo, z čeho u nich Jerome Epinette vycházel. Z nazelenalé sametové fialky, která se v Bal d´Afrique objeví po rozvonění.
Jen jí později zbavil i té její bonbónkové polohy, jíž zde rovněž oplývá. A samozřejmě pak v případě Mojave Ghost ubral na cedru a u Super Cedar mu zase přidal na mléčnosti. V Bal d´Afrique má jen nepatrné mléčně podtóny, jinak je klasicky ostrouhanotužkový a jehličnatý a o to ve srovnání se svými následovníky společně s bílým pižmem a nazelenalým kouřovým vetiverem v základu na mé kůži víc drhne.
Nevím proč, ale ve spojení s Afrikou jsem si ještě před vyzkoušením Bal d´Afrique představovala jako vůni čajů rooibos. Anebo aspoň divočinu koření s pískem.
Chyba lávky, složení mělo varovat, takto mě Bal d´Afrique zaskočil dokonale. Vybaflo na mě anglické mýdlo na lavóru kdesi ve viktoriánské Anglii. Na nějakou vůni z řady Yardley bych si klidně tipla. Vůně je velmi příjemná, uklidňující, ale nosit bych ji nemohla. Zpočátku jakoby tóny z vody po holení s levandulí se závanem fialky, zřejmě africké :-) Těžko říct, která složka činí vůni tak příjemně mdlou, zda se to dá přišít měsíčku. Až pokvete, musím prozkoumat, jak voní. A vetiver s ambrou, nezvyklá kombinace.
Po čtyřech letech mi voní mnohem příznivěji, až tak, že ji budu potřebovat. Od jara do podzimu by byla fajn, originální je dost, vlajková loď Byredo!
Sladce kouřový vetiver se štědrou porcí jemně pražených oříšků - prostě méně sladká Hermessence Vetiver Tonka. Po úplném rozvonění se podobnost ještě prohloubila. Ovšem výdrží strčí Tonku s přehledem do kapsy.
Tuhle vůni jsem kdysi poměrně kvapně odsoudila, jelikož mi utkvěla v paměti hlavně jako citrusová svěženka s jiskřivými aldehydy a cedrem. To vše tu pořád je. Kromě toho však voní i po bylinkách. Ale co je podstatnější, až po vydání Mojave Ghost a Super Cedar mi konečně došlo, z čeho u nich Jerome Epinette vycházel. Z nazelenalé sametové fialky, která se v Bal d´Afrique objeví po rozvonění.
Jen jí později zbavil i té její bonbónkové polohy, jíž zde rovněž oplývá. A samozřejmě pak v případě Mojave Ghost ubral na cedru a u Super Cedar mu zase přidal na mléčnosti. V Bal d´Afrique má jen nepatrné mléčně podtóny, jinak je klasicky ostrouhanotužkový a jehličnatý a o to ve srovnání se svými následovníky společně s bílým pižmem a nazelenalým kouřovým vetiverem v základu na mé kůži víc drhne.
Nevím proč, ale ve spojení s Afrikou jsem si ještě před vyzkoušením Bal d´Afrique představovala jako vůni čajů rooibos. Anebo aspoň divočinu koření s pískem.
Chyba lávky, složení mělo varovat, takto mě Bal d´Afrique zaskočil dokonale. Vybaflo na mě anglické mýdlo na lavóru kdesi ve viktoriánské Anglii. Na nějakou vůni z řady Yardley bych si klidně tipla. Vůně je velmi příjemná, uklidňující, ale nosit bych ji nemohla. Zpočátku jakoby tóny z vody po holení s levandulí se závanem fialky, zřejmě africké :-) Těžko říct, která složka činí vůni tak příjemně mdlou, zda se to dá přišít měsíčku. Až pokvete, musím prozkoumat, jak voní. A vetiver s ambrou, nezvyklá kombinace.
Po čtyřech letech mi voní mnohem příznivěji, až tak, že ji budu potřebovat. Od jara do podzimu by byla fajn, originální je dost, vlajková loď Byredo!