Koupu se v paprscích slunečních, usínám v polštářích z mechu, jsem jednou z mála posledních, živoucích těch v lesním tichu … Jiskřivé aldehydy jsou jako sluncem malované zlaté ornamenty zdobící mechovou zeleň. Lehounce se třepotají v letním vánku a proměňují se s každým dalším okamžikem. Kaleidoskop tvarů a jasných barev, živoucí hra vjemů … mýdlovými tóny prostupuje olejvitá sladkost růže a máslová hebkost ylangu. Bílá něha jasmínových kvítků uvolní svou omamnost, aby se prolnula s pačuliovou zemitostí. Kontury dělící světlo a stín se pomalu rozostřují a za přivřenými víčky se rozplývají stejně jako celý okolní svět. Vše je pouhým měkce zelenkavým mlžným oparem, jímž proplouvá vanilkou provoněný pižmový obláček. Nabízí se mi podobnost s N°5, ale pro mě ta postrádá život. Norma žije. Vibrující záře aldehydů roztančí vůni květin, nakrátko potemní při ozvách pačuli a pryskyřičných akordů a zanedlouho se usadí v tlumeném jasu něžně pastelových tónin.

V úsměvu celý svět … Špetkou koření ochucené tenoučké plátky citronu a několik krystalů cukru rozpouštějících se na jejich zářivě žlutém okraji. Lahodné probuzení smyslů zářivou svěžestí je pouhým začátkem radostných prožitků. Stačí jen chvíli se zastavit … vůně citronů ztrácející se v nektarové sladkosti jasmínových kvítků zdobících tenkou větvičku ve skleněné váze. Vzduch vonící po dešti a mokré zemi proudí pootevřeným oknem dovnitř místnosti. Roztančí dosud líně se vinoucí proužky dýmu ze santalových tyčinek a obejme mě kolem ramen jako neviditelný šál. Venku už zase svítí slunce a slibuje krásný den. Nejde se neusmát na celý svět … Květinově dřevitá vůně, která ve mně navozuje pocit radostného klidu. Krásná!

Bylinně krémová vůně, která mě něčím tahá za nos. Ač jsem se snažila, tak si nesedneme.

V sametovém objetí … Ovoce podzimu se sladkou skořicí, pár likérových slz, vlhká zemitost pohlcující tenký proužek dýmu a prohřátá kůže zahalená do pudrového kouzla kosatce. Lenivá nonšalance okamžiku … běh času na chvíli ztratil dech. Sametový kosatec s lahodně ovocnými konturami, jehož namodralá aura se zvolna ztrácí v dřevitě pačuliových stínech. Vůně duši tišící.

Sladká kůže … Přestože do vyloženě kožených vůní jsem ještě nedorostla, tak pro La Dame de Pique bych na své poličce rozhodně místo našla. Vůně je o kůži. O kůži podbarvené sladkostí růže a jasmínu, o kůži a zázvorovém čaji, o kůži a zemitém pačuli, o kůži a jantarové ambře … vůně je o pohodě, o času stráveném podle vlastních představ, o bytí tak trochu nad věcí. Měkce kožená, sladce kořenitá, lehounce zakouřená a květinovým nektarem šmrncnutá slast!

Modrá je nad střechami domů plyne nad komíny od sazí proplétá se korunami stromů až k srdci mému dorazí … Vůně modravého oparu, který zlehka cloní zlatavý svit slunečních paprsků. Krátce se zajiskři příjemnou svěžestí a sametová hebkost obejme duši ve své náruči. Vůně kosatce obestřeného aurou tiché důstojnosti. Mazlivě se vine k mému já a hladí mé smysly vyšperkován vůní dřev a vlhké země. Vůně něhy, jež je v obláčcích bělostného pudru přitahována teplem těla jako neviditelným magnetem. Lehkost bytí proplouvá modravým oparem v důstojném tichu a bere mě s sebou k dálnému letu.

Za zády noc, co přikrývá zem, dívám se za obzor v kolébku slunce, dívám se za obzor v modlitbě díků a cítím tu vůni, v níž rodí se den … Vůně země uvolňující vlhké pačuliové aroma. Tmavá zemina, která zlacena teplem slunečních paprsků dává život sladké vůni žlutého narcisu. Vůně vanoucího vzduchu přinášejícího vzdálené pozdravy pomerančových a jasmínových kvítků. Vůně života sálajícího hlubokým dechem jantarové ambry a prohřáté hebkosti kůže. Vibrující vůně věčných zázraků …

Trocha ležérnosti se vítá … Nenapadá mě lepší přívlastek pro úvodní tón této vůně, než že je zvonivý. Je totiž jako lehký smích, který zůstává viset ve vzduchu ještě chvíli po tom, kdy sám dozněl. Je totiž podobně rozverný jako cinkání malých stříbrných zvonečků. Je totiž … krásný! Citrusová nota lehounká jako tenoučký průsvitný závoj. Neobyčejně příjemná, ale k mé lítostí také prchavá. Během mžiku je pryč všechna ta zvonivá melodie, ta fajnová svěžest. A jsou tu květiny s pudrovým popraškem, pěkňoučká kytice stažená bledě modrou sametovou stužkou, je tu nadýchané pižmo a nakonec nechybí ani malá porce santalu, který jenom tak decentně hřeje. Ano, je pěkná. Nedbalá elegance pro každý den.

S hlavou v oblacích … Blankytně modré nebe a teplý vítr a sluneční svit. A to všechno cítím na vlastní kůži. Těším se krásou modrých kosatců, co rostou v trsech v měkoučké trávě, stejně jako bílými beránky plujícími v oceánu nekonečné modři. Moje sny plují s nimi … Vzdušná, osvěžující, nasládlá, nevšední vůně … nezvykle půvabná svou jednoduchostí.

Lehce pikantní broskev ... vůně navozující příjemně uvolněnou atmosféru, pohodička letního večera. Vzduch prosycený vůní ovoce, růží, země a sladké čokolády, pocit nekonečné volnosti ... pěkná, univerzální, svobodomyslná. Bohužel slabší projekce i výdrž.

Barevné nuance jarní … Kořenité aroma kypré zeminy po dešti a kapky barevné jarem lesknoucí se na zelených stéblech trávy, na listech stromů i rozvitých květech, které oslazují vzduch svým dechem. Pak dotek slunce, teplo, kterým osuší všechno to mokro kolem, nechá se unášet lehkým jarním povětřím a přitom mi všechny krásné vůně zaplétá do vlasů. A modrý květ kosatce se rozzáří dotekem slunečních prstů a svět nechá žasnout nad svou krásou. Pro mě vůně tak trochu impresionistická. Je elegantní, je snivá, je půvabná.

Košatící se jaro … Pilová sladkost kvetoucí lípy v jemném oparu šeříku. Krémová květinová vůně, vyzrálá a elegantní.

Většina vůní MFK (snad kromě Lumière Noire) mě jaksi míjí, nerozvoní se na mně dobře. Takže i k této růžičce jsem přistupovala bez valných očekávání. A žádné překvapení se skutečně nekonalo ... průzračná lehounká růže se závojem citrusové svěžesti, která se během chvíle vytrácí v zapomnění ... nic, čím by mě tato vůně upoutala.

V pohádce být … Nočním chladem vznáší se magický koktejl vůní … tak třeba zelené polštářky mechu zdobící okraje tajemných tůní a všechno jehličí, které cítít je ve stromech dechu. I šedé kameny, co kolem si trůní a trsy kapradin mají svou vůni. A pak v bílém světle měsíčním se roztančí kouzelné vílí mámení … teď nevím jestli bdím či sním, jestli není to z nebe znamení, když najednou růži sladkou ucítím.

Hvězdný prach v těmně modrém nebeském sametu ... květinovo gurmánská našlehaná lahůdka. Svádí smysly, objímá duši v měkoučké náruči. Hřeje i chladí, třpytivě září i hebkou tmou obestírá vše ... nevšedně krásná vůně.

Ovocně květinový polibek radostného bytí. Křišťálové pižmo působí až chladivě a rámuje šťavnatou ovocnost společně s křehkou sladkkostí frézie. Ve své podstatě jednoduchá vůně, avšak pro mě i velmi příjemná společnice pro jakýkoliv čas.

Tanec v duze … V prstech rozemnu pár rajčatových lístků, nahořklá svěžest roztáhne křídla a pohladí dech … nespočet nebeských slz vsáknutých v kyprou zem se nechává paprsky slunce zlákat k dalšímu nekonečnému koloběhu. Vzduch je prosycen vlhkostí, nebe tam v dáli je stále temně šedé, ale já se již utápím v zlatavé záři … v prstech rozemnu pár rajčatových lístků a toužím se ztratit v barvách duhy klenoucí se na pozadí ocelové šedi. Svět kolem sládne s každým nádechem. Kyselkavá sladkost ovocných plodů splývá v jedno s jemným květinově vonícím vánkem … a vzduch, volnost a lehkost prostupují veškerým bytím, prostupují mnou společně s omaností léta a s připomínkou blížícího se podzimu. Místo křídel jen vztáhnu ruce k nebi, ještě stále vnímám sametovou chuť ořechového moučníku a alespoň v myšlenkách protančím duhou.

Podzimní ladění … Hýčkat se v hřejivém objetí měkoučké šály a dotekům podzimu nastavit tvář. Nechat se opíjet tím, jak voní svět a ráda být tady a teď. Sladce dřevité čarování pohrávající si lechtivou pikanterií šafránu a jemnými akordy květin. Vůně evokující podzimní čas a křehkost uschlých růží, příjemno teplého svetru a pudrovou sladkost sálající z pokožky, potřebu snít a na stopě tajemství života být … Magická vůně! A krásná.

Elegance všedního dne … Křehká frézie odlehčující krémovou tíži ylangu, avšak zaoblující se jeho mléčností. Perleťové nuance vrchních tónů postupně zlehka potemní díky pačuli a zároveň získávají na lesku díky jemné štiplavosti pepřových zrnek. Nevtíravě elegnatní ženskost.

Dualita bytí ... vůně chladná jako temný stín v lesním zákoutí, horká jako paprsky letního slunce, nepřístupná a zároveň emotivní ... sladký jasmínový nektar s lehkými nuancemi jehličnaté svěžesti. Vůně mých vysokoškolských studií a moje srdeční záležitost navždy.

Sluníčko v šálku bílého čaje ... citrusové akordy tančí se sladkou vůní tiaré s kouzelnou vzletností a pohlazení ambry umocňuje celkový prožitek jejich představení tichým šepotem smyslnosti. Krásný Alien!

Vůně babího léta, slunečních paprsků, do bronzova se barvících listů ... zlatavý nektar z jasmínových kvítků, ambry a vanilkového lusku. Hustá omamnost prodchnutá tajemstvím myrhy.

Podzimní těšení … Je a není to starý dobrý Alien … úvod je lehce štiplavý po zázvoru a kyselkavý po pár kapkách čerstvě vymačkané citronové šťávy. Pak se rozezní květinové srdce a já vnímám jemnou hořkosladkou notu pomerančového květu a pro mě neobvykle ztvárněnou tuberózu, která se zde zahalila do obláčku pudrové sladkosti říznuté špetkou hřejivého koření. A tím vším se nese typická stopa původního Alienu. Příjemná, zahřívací, optimistická vůně, která mně osobně asociuje krásný, teplý, slunečný podzimní den.

Lebedím si … Dám si pár oranžových, šťávou nacucaných kousků mandarinky a vanilkový krém se šlehačkou. U zahradního stolku na terase. A hlavně ve stínu, nejlépe pod jasmínovým keřem, jehož vůní se ráda nechám opíjet. Počkám, než se stíny prodlouží, než sluneční svit dostane kouzelně měděný nádech a potom si osvěžím rty krémovým leskem s vůní růže. Ostatně určitě nesmím zapomenout přivonět si i k růži živé, vždyť jen kousek od místa mého lenošení je jich celý záhon. Hřejivá, smetanová, svůdná … květinovka s přidanou hodnotou.

Jak kaleidoskop byl ten den, barvami hrál a lákal ven … tak jdu ulicí, prostě jen tak, s úsměvem na líci a neřeším, co bude pak. A vůně, ty co ráda mám, jsou všude kolem ... tam i tam. Tak třeba támhle, kde stojí pár dřevěných stánků, to růžemi voní a k tomu i parfémem pudrovým té hezké ženy, která hlavu k nim kloní. Tady zas, když kolem kavárny kráčím, voní to tak, že sotva odolat stačím. Praženou kávou a bílou smetanou, šťavnatým ovocem a sladkou zmrzlinou … jeden z mnoha barevných dnů, ze kterých skládám si mozaiku snů. Allure Sensuelle je vůně asociací … je to hebkost hedvábí, je to sytost barev, je to teplo letního dne, je to šum pohybu, je to pulzující bytí, je to emoce.