1979 New Wave - Naprosto neobvyklá kombinace kosatce a máty připomíná legendární koncert novoromantické anglické kapely v klubu. Dřevitě zelenou polohu kosatce osvěžují velmi jemné aldehydy a máta.
Jako paletka stínů na oči Ivy (Sigma). Ještě chladná půda, holé stromy, nad tím ocelové nebe, mraky se honí s větrem, suchá žlutá stébla trávy už malinko podrůstají novým životem a kousavé sluníčko se na to usmívá. A ty se krčíš v hnízdě spleteném z větviček schovaný v teple pod holubičím křídlem. Taková je mátovo kosatcová vůně s bílým pižmem - New Wave.
Je bez hranic nebe nad hlavou a duše touží vydat se cestou toulavou …
Vůně jemného a trošku chladného vánku, který pročísne stébla trav i divoké luční květy. Vůně volnosti a dálek táhnoucích se za obzor. Vůně kosatců, jejichž modrá barva se stává výrazem dokonalosti. Vůně lehkosti bytí.
New Wave ve mně probouzí něco z dětství. Vzpomínky, pocity, radost z prostého bytí tady a teď. Je to vícevrstevnatá vůně, která se otevírá vzdušnou mátovou svěžestí a lehoučkým dotekem křehkých mýdlových tónů. Jsou to spíše jen duhové bubliny, které vzlétnou a potom beze zvuku prasknou, než skutečné mýdlo. A pak se objeví kosatec. Sametový, heboučký, načechraný se v celé své kráse stane králem této půvabné kompozice.
Štiplavá máta, pepř, dřevo, semišový kosatec s čerstvě nastrouhanou mrkví; co vypadalo drsně, je na dotek sametově hebké, zapudrované.
Připomíná mi něco z raného mládí, v roce 1979 jsem nastoupila na gymnázium a můj dětský svět se skokem rozšířil. Pocit rozlehlosti mám i z této vůně, jako kdyby byla krajinou jen nepatrně zvlněnou hřebenem lesů a skupinkou stromů, táhnoucí se tak daleko, že hranicí je jen vlastní schopnost zaostřit pohled, temně zelená barva se rozpíjí v nafialovělém pudrovém oparu.
Zpočátku je vůně téměř energetizující, ale kosatec do ní vnáší příjemný poklid a teplo.
1979 New Wave - Naprosto neobvyklá kombinace kosatce a máty připomíná legendární koncert novoromantické anglické kapely v klubu. Dřevitě zelenou polohu kosatce osvěžují velmi jemné aldehydy a máta.
Jako paletka stínů na oči Ivy (Sigma). Ještě chladná půda, holé stromy, nad tím ocelové nebe, mraky se honí s větrem, suchá žlutá stébla trávy už malinko podrůstají novým životem a kousavé sluníčko se na to usmívá. A ty se krčíš v hnízdě spleteném z větviček schovaný v teple pod holubičím křídlem. Taková je mátovo kosatcová vůně s bílým pižmem - New Wave.
Je bez hranic nebe nad hlavou a duše touží vydat se cestou toulavou …
Vůně jemného a trošku chladného vánku, který pročísne stébla trav i divoké luční květy. Vůně volnosti a dálek táhnoucích se za obzor. Vůně kosatců, jejichž modrá barva se stává výrazem dokonalosti. Vůně lehkosti bytí.
New Wave ve mně probouzí něco z dětství. Vzpomínky, pocity, radost z prostého bytí tady a teď. Je to vícevrstevnatá vůně, která se otevírá vzdušnou mátovou svěžestí a lehoučkým dotekem křehkých mýdlových tónů. Jsou to spíše jen duhové bubliny, které vzlétnou a potom beze zvuku prasknou, než skutečné mýdlo. A pak se objeví kosatec. Sametový, heboučký, načechraný se v celé své kráse stane králem této půvabné kompozice.
Štiplavá máta, pepř, dřevo, semišový kosatec s čerstvě nastrouhanou mrkví; co vypadalo drsně, je na dotek sametově hebké, zapudrované.
Připomíná mi něco z raného mládí, v roce 1979 jsem nastoupila na gymnázium a můj dětský svět se skokem rozšířil. Pocit rozlehlosti mám i z této vůně, jako kdyby byla krajinou jen nepatrně zvlněnou hřebenem lesů a skupinkou stromů, táhnoucí se tak daleko, že hranicí je jen vlastní schopnost zaostřit pohled, temně zelená barva se rozpíjí v nafialovělém pudrovém oparu.
Zpočátku je vůně téměř energetizující, ale kosatec do ní vnáší příjemný poklid a teplo.