Koupu se v paprscích slunečních,
usínám v polštářích z mechu,
jsem jednou z mála posledních,
živoucích těch v přírodě dechu …
Jiskřivé aldehydy jsou jako sluncem malované zlaté ornamenty zdobící mechovou zeleň. Lehounce se třepotají v letním vánku a proměňují se s každým dalším okamžikem. Kaleidoskop tvarů a jasných barev, živoucí hra vjemů … mýdlovými tóny prostupuje olejvitá sladkost růže a máslová hebkost ylangu. Bílá něha jasmínových kvítků uvolní svou omamnost, aby se prolnula s pačuliovou zemitostí. Kontury dělící světlo a stín se pomalu rozostřují a za přivřenými víčky se rozplývají stejně jako celý okolní svět. Vše je pouhým měkce zelenkavým mlžným oparem, jímž proplouvá vanilkou provoněný pižmový obláček.
Nabízí se mi podobnost s N°5, ale pro mě ta postrádá život. Norma žije. Vibrující záře aldehydů roztančí vůni květin, nakrátko potemní při ozvách pačuli a pryskyřičných akordů a zanedlouho se usadí v tlumeném jasu něžně pastelových tónin.
Operním začátečníkům tenhle dvouaktový kus, stejně jako skladatelovo jméno Veincenzo Bellini možná moc neřekne. Když však zmíním jméno Maria Callas, budete už určitě doma, jelikož její role druidské kněžky Normy v tragickém příběhu lásky, patří rozhodně k jejím největším.
Z olfaktorického pohledu si pak Gérald Normu představuje zhruba jako Chanel No. 5 s lehčími šumivějšími aldehydy, kdy moderní tóny chypre (není tu vetiver, který v současné pětce mívá někdy tendenci trochu drhnout) byly doplněny o hrst jemného pižma navíc a vanilka o pralinkový podtón, ovšem vůně zároveň nepodstrádá tu klasickou květinovou složku se starosvětskou stopou. Možná si řeknete, že to není nic převratného, ale přesně aldehydovka tohoto typu podle mě dokonale odráží vnitřní konflikt hlavní hrdinky (láska x nenávist).
Koupu se v paprscích slunečních,
usínám v polštářích z mechu,
jsem jednou z mála posledních,
živoucích těch v přírodě dechu …
Jiskřivé aldehydy jsou jako sluncem malované zlaté ornamenty zdobící mechovou zeleň. Lehounce se třepotají v letním vánku a proměňují se s každým dalším okamžikem. Kaleidoskop tvarů a jasných barev, živoucí hra vjemů … mýdlovými tóny prostupuje olejvitá sladkost růže a máslová hebkost ylangu. Bílá něha jasmínových kvítků uvolní svou omamnost, aby se prolnula s pačuliovou zemitostí. Kontury dělící světlo a stín se pomalu rozostřují a za přivřenými víčky se rozplývají stejně jako celý okolní svět. Vše je pouhým měkce zelenkavým mlžným oparem, jímž proplouvá vanilkou provoněný pižmový obláček.
Nabízí se mi podobnost s N°5, ale pro mě ta postrádá život. Norma žije. Vibrující záře aldehydů roztančí vůni květin, nakrátko potemní při ozvách pačuli a pryskyřičných akordů a zanedlouho se usadí v tlumeném jasu něžně pastelových tónin.
Operním začátečníkům tenhle dvouaktový kus, stejně jako skladatelovo jméno Veincenzo Bellini možná moc neřekne. Když však zmíním jméno Maria Callas, budete už určitě doma, jelikož její role druidské kněžky Normy v tragickém příběhu lásky, patří rozhodně k jejím největším.
Z olfaktorického pohledu si pak Gérald Normu představuje zhruba jako Chanel No. 5 s lehčími šumivějšími aldehydy, kdy moderní tóny chypre (není tu vetiver, který v současné pětce mívá někdy tendenci trochu drhnout) byly doplněny o hrst jemného pižma navíc a vanilka o pralinkový podtón, ovšem vůně zároveň nepodstrádá tu klasickou květinovou složku se starosvětskou stopou. Možná si řeknete, že to není nic převratného, ale přesně aldehydovka tohoto typu podle mě dokonale odráží vnitřní konflikt hlavní hrdinky (láska x nenávist).