Vše o těhotenství a dětech

Muslik ulice U vrsovickeho nadrazi v parciku u ZS - 3 zapustene trampoliny, hned vedle je Grebovka, kde jsou 2 hezke hriste a zmrzlinarna Puro pobliz

Muslik ještě mně napadlo, že hřiště s trampolínou mapují i pražské zkratky

Myrtila brrr Evaeva Budou mu tři v létě. A děkujuza tipy i za pochopení, obojí dost pomáhá :-)

Zina Není zač ještě mě napadlo zatoukání hřebíků, to u nás dost frčí snad od dvou let - manžel je trochu klepne do dřeva, aby tam držely, a pak už klepe syn. 
Já jsem zkoušela synovi navrhovat aktivity typu bouchat polštářem, do gauče, do plyšáka... ale to se vůbec neujalo, evidentně potřebuje něco drsnějšího, třeba ty hřebíky a kladívko. Nebo třeba boří stavby z dupla, nebo jenom vysypává bedny s duplem a tak. 

Myrtila u nás to hlavně vůbec nefunguje jako uvolnění ve vzteku, možná jako prevence, ale to nemám vypozorované.

Zina tak to je ještě malý prďola

Evaeva No, když je syn naštvaný, tak ho návrh s polštářem zcela spolehlivě ještě víc vytočí

Ale je to fakt výzva, najít nějaké strategie, aby temperamentní dítě mohlo tu energii nějak bezpečně vybít, aspoň pro mě teda, když jsem byla učená vztek potlačovat. I jsme o tom měly debatu s mou mámou, ale bylo vidět, že ten můj přístup vůbec nechápe, podle ní si to dítě vztekání prostě nemá dovolit (nebo teda já jako matka mu to nemám dovolit). A těžko se mi to obhajovalo, když v tom sama bruslím, jak zrovna umím. 

Myrtila já se ani nesnažím svůj přístup nějak obhajovat, resp. nikdo se neptal. Ale u nás naštěstí všichni víceméně respektují rodiče (teda naši prarodiče moc ne, ale s těmi se moc nestýkají a je to už hodně jiná generace a je mi jasné, že tam by o pochopení nebyla snaha pražádná). Takže všichni čekají, co uděláme my, i když je mi jasné, že si myslí lecos.

Já bych syna ráda nějaké ty strategie, jak vztek zvládat ráda naučila. Ale zatím je to bez úspěchu. Ale v epizodě 9 nebo 10 Počítám do tří Vlaďka Bartáková říká, že v těch emocích už je to nenaučíš, že lepší strategie je jít na to přes sebe. Dělat to ve svém vzteku a popisovat to jim. Říkat prostě teď jsem vážně naštvaná, musím se vydýchat, uuuf,... Celkově mně poslední dvě epizody hodně zaujaly.

Evaeva No, já jsem jí to chtěla vysvětlit, hlavně proč k tomu přistupuju jinak než oni v naší výchově, ale nepovedlo se. Mamka tu za námi byla na týden a asi poprvé viděla takový ten běžný sled řešení různých situací a krizí, ono je to přece jenom jiné, než když jsme u nich na víkend, kde syna všichni obskakují. 

A děkuju za tip, vím, že se tu tenhle podcast už doporučoval, podívám se na to. 

Myrtila mamka je asi jediná, koho to trochu zajímá. Ona teda zrovna pro tohle má pochopení, občas řekne, co dělali se mnou (ty nejhorší věci nezmiňuje, za ty se asi trochu stydí. To chápu, občas ujede každý), třeba že mně posílali uklidnit se do pokoje, tak jí říkám, jak "se to dělá teď". A taky s malou ségrou si toho hodně a chápe, že děti mají fakt různé projevy. Ale ostatní to nechápou a je mi úplně jasné, že si říkají, proč mu jednu nelísknu. Ale nahlas to neřeknou, tak ať si myslí, co chtějí. Nemyslím si, že by je to skutečně zajímalo, spíš by to brali jako útok na jejich rodičovství.

Evaeva No, já si vůbec nepamatuju, jak konkrétně tohle naši řešili u nás, mamka to nijak nerozvádí, jenom mi dává najevo nebo přímo říká, že to dělám blbě a že se mi to vrátí časem. Což není žádná diskuze, no, spíš takový útoky. 
A tchýně mi klidně řekne, že kdyby to bylo její dítě, tak by mu už jednu liskla, to si jenom říkám, jak by to řešila, kdybych tam zrovna nebyla? Ale naposled, když měla tyhle řeči, tak syn zrovna plakal únavou, tak jsem se jí zeptala, jak by to pomohlo, jestli by ta jeho únava pak zmizela? A to bylo vidět, že jí to došlo, ten jiný pohled, na tu situaci, ne to dítě ránou umlčet, ale že chci vyřešit to, co k tomu pláči vede. 
Ale ono se to blbě popisuje, takhle zpětně a stručně v textu, celkově si myslím, že oboje prarodiče jsou na syna hodní, jenom já si to od nich někdy vyžeru

Myrtila, nene, píšeš to dobře, myslím, že tomu rozumím. A chápu, že máš potřebu se vymezit, taky bych měla.

Já si pamatuju, že nás občas strkali za dveře na chodbu bytu a ségra (ta starší z nich) občas chytla studenou sprchu, ale nemyslím si, že by to považovali za super výchovné metody. Já se teda vztekala hodně a dlouho, pamatuju si to, asi to má syn po mně K malé ségře už byli smířlivější, ona teda byla hodně specifická.

Evaeva Já jsem jako dítě nebyla vzteklá vůbec, spíš jsem byla ten typ, co je prostě smutný, a vlastně když o tom te´d pře,ýšlím, tak opravdu vzteklá jsem až teď, to dítě ze mě dostává emoce, co jsem si myslela, že ani nemá uploadovaný :-)). My jsme teda s mužem oba byli takový ty hodný děti za odměnu, až do puberty, tam se to trochu zvrhlo, ale naštěstí tchyně si to uvědomuje a sama říká, že malej je prostě jinej a musí se na něj jinak. A nejlepší destruktivní a hulákací hry mu vymejšlí právě ona.

Nedoporucuji agenturu Krouzky.cz. Syn mel loni v ramci druziny od nich anglictinu a nebylo to asi nic moc, ale tak dobry, zazraky jsme necekali. V unoru jsem ho hlasila u nas na fotbalovy kemp, prihlaska mela byt potvrzena po zaplaceni. Potvrzeni neprislo, dovolat se nelze, na mail nereaguji, trva to uz jakou dobu. Prijde mi to neprofesionalni. Recenze maji strasne, koukala jsem na ne bohuzel az ted.

Gatita my jsme přes ně měli kroužky ve školce a bylo to dobré, žádný problém. Ale vím, že se s někým snad spojili, nebo naopak rozdělili? A měnili název, dřív se ta agentura jmenovala jinak. Tak se to možná pokazilo...

Zina já jsem nebyla nějak extrémní vztekloun, ale scény jsem uměla, to jo

Tchýně je teda dobrá! Na mamce je vidět a i to říká, že není na ty klučičí hry zvyklá, nesnaží se tomu bránit nebo tak, ale moc neví, co s tím.

Evaeva jo, na ze bych na ty hry tady včera koukala jak zjara, vim, ze kluci tuhle energii maj a potrebujou ji uvolňovat, ale naše holky si přesně takhle vůbec nehrajou, starší dite v sobě má spis tichou krvelacnost, porad tady musím hrát žirafu, kterou honí a následně sežere lev apod., ale to mlaceni a destrukci vůbec neprovozuje. Malý dite je zatím hrozne něžný, porad tu chova a hladi panenku, vozí ji v kočárku, prikrejva perinkou, starsi tohle pečování taky vůbec nemá 

Evaeva No, já si spíš pamatuju až pak, když už jsem měla bratra, tak takovou tu manipulaci, že jsem starší a měla bych mít rozum, a nebo když začal brečet, tak první co, mamka naběhla na mě, co jsem mu udělala, a to si myslím, že kromě běžných sourozeneckých potyček jsem mu nijak víc neubližovala. Bohužel ten náš vztah s bratrem to dost poznamenalo. Ale to už je až další level výchovy, ti sourozenci.  
Zina Taky mi přijde, že ten pořádný vztek zažívám až teď, ale říká to víc mých kamarádek, že "nikdo tě nenas... tak, jako vlastní dítě" a všechny to jsou milující matky. 

Potrefenáhusa u nás pečuje mladší, hraje si na maminku, musí do porodnice a vařit jídlo Ale stejně je to jiné, žádné přikrývání, něžnosti nebo tak. 

Ta agresivita u nás přišla později, nevím, jestli za to nemůže i to množství mužské energie v naší domácnosti, ale mečování, boje,... přišly určitě až třeba po čtvrtých narozeninách staršího. I ta potřeba pořád tvořit hluk, předtím chtěl zbořit věž z lega, ale bylo to jiné. Oni třeba i jinak kreslí, barvy vůbec nejsou důležité, stejně tak detaily.

Pinot Noir u nas ve skole jejich krouzky bezi taky, kvalitu posoudit neumim, my absolvovali 1 a syn neni moc sdilny. Spis mi prijde neprofesionalni, kdyz ti nikdo neni schopny vzit telefon ani odpovedet na mail (zkousela jsem 3x behem dvou mesicu), potrebovala jsem z org. duvodu vedet, jestli se to vubec bude konat a jestli jim dosla platba. Ale zafungovalo si postezovat a hned to slo 

nikdo tě nenas... tak, jako vlastní dítě" a všechny to jsou milující matky. 

​Tak to každopádně

Ty manipulace byly i u nás, ale jádro problému našeho vztahu bude asi jinde. My celé dětství nebyly vůbec kompatibilní a pak už byly v neustálém sporu. Ale ohledně ubližování máma brzy pochopila, že já jí sice občas praštím, ale proto, že ona mně dokáže tak neuvěřitelně provokovat