continuity tatínek se zapojuje hodně, jsme nevyspaní všichni. Ríša někoho k usínání (i opětovnému) pořád ještě někoho potřebuje, takže si je musíme rozdělit (je pravda, že muž většinou bere staršího, protože tomu se dá už leccos vysvětlit, zatímco mladší má teď typickou separační úzkost, beze mě nedá ani ránu). Pokud se probudí ve své postýlce, tam se ho ani udržet nesnažím, rovnou ho beru do obýváku. Ale on dvakrát za noc ještě jí a po první flašce si ho beru do postele, protože mně tak zoufale už chybí spánek, že nedokážu sedět u postýlky a čekat až usne (položit a jít funguje přes den a při prvním večerním usnutí, v noci pak už ne). Takže je u nás v posteli. Většinou usne, ale vzbudí se pak po chvíli a začne po nás lézt... Kašlu na to, píšu to vlastně zbytečně, vždyť je to jedno, děje se to měsíce, vyzkoušeli jsme všechno a už jsem dost na dně. Radu vlastně nechci, myslím, že nějaké zkušenosti mám, Ríša byl velmi komplikované mimino, ale žádný "problém" netrval tak dlouho, a všechny rady už jsme vyzkoušeli (kromě nechat vyřvat a s tím na mě nechoďte).
Myslím si, že u nás je na vině opět jídlo, protože Viktor málo jí přes den a dojídá se v noci. Vypije v noci dvakrát celou velkou láhev a to mu dodá tolik energie, že trvá dvě hodiny než usne. Takže zatímco začal jeden konečně jíst, byť velmi omezený sortiment, ale aspoň v normálních dávkách, začne kolotoč "jak dostat do děcka jídlo" s druhým