wendulka Tvoje recenze na The Noir 29 je skvělá //stejně jako vůně sama//...
Miru K Myrrh Assoluto jsi nemohla vybrat lepší fotku...
Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?
09. srpna 2014 17:03
Reakce na wendulka:
Le Labo: Thé Noir 29 (Eau de Parfum)
Le Labo je pro mě nebezpečná značka - co jsem vyzkoušela, to se mi líbilo.
A podle tvé recenze (a zmínce o Philtre Ceylan) bych si na Thé Noir 29 drze troufla snad i naslepo.
Neroli (Profumum Roma)
Hořké neroli doplněné nejprve relativně šťavnatou dužinou z citrusů, později nahořklou kůrou bergamotu. Postupně se vkrádá vitacit - podezírám stopové množství kadidla. Pořád čekám na tu myrhu, kdy přijde a vůni nějak pěkně balzamicky zahřeje, ale ona jenom profrčí kolem jako ohnivá čára, takže z ní máme jen jemný náznak, a to ještě jen na chvíli. Nakonec nám to hořké neroli a vitacit doplní vymačkaná šťáva z nezralého pomeranče.
WHAT WE DO IN PARIS IS SECRET A Lab On Fire
Ne.
Není.
Máš přece profil na FB, stovky přátel.
Sdílíš nás.
Sdílíš mě…
C´est la vie.
Co nadělám.
Chladné ranní slunce tonoucí v hořkosladké citronádě, sametová včela obtěžkaná zlatavým pylem na okenním parapetu, stolistá růže s třiadvaceti okvětními lístky, pár kapek mandlového mléka, které ulpěly na rozestupující se desce dřevěného stolu, i po letech jí vzlínají pryskyřičná stigmata.
Krásné je to.
Úhledné.
Pastelové kulisy a živé, dobře nasvícené, loutky.
My dva.
Já.
Taková je to vůně.
Pudrová a matně pastelová, jakoby zjemnělá měkkým světlem mléčné clony.
Tiše nepřeslechnutelná, nepřeslechnutelně tichá.
Tahle recenze měla zůstat v zásuvce. Jen pro mě. Uvalila jsem na ni embargo. To dnes pozbylo smysl, takže v marné snaze dávat věcem nesmyslným smysl jsem alespoň pro nesmyslná slova o téhle krásné vůni chtěla najít smysluplné místo – a to je tady… Dává to smysl?
euridike dává 
děkujeme
Díky… Kdybych jako vždy věci nějakou dobu obmýšlela, tak bych sem třeba zítra tu recenzi už nedala, protože bych si v sobě hledala cesty zpět, jak věci uhladit, co jsem měla, co jsem neměla – a už nechci, takže dělám i na svoje poměry divné věci v téhle divné době, zvláštní, těch pár tu, které čtou moje recenze, o mně tak vědí mnohem víc, než prakticky kdokoliv jiný, akceptujete moje způsoby vyjadřování čehokoliv – díky… //Už zase píšu jako mistr Yoda, to je k vzteku...
//
A příští recenze bude NAPROSTO neškodná, slibuju...
euridike ja , po precteni Tvych recenzi, mam vzdycky takovou chut si hodnocenou vuni koupit
Reakce na clothilde:
euridike ja , po precteni Tvych recenzi, mam vzdycky takovou chut si hodnocenou vuni koupit
a já zas mám chuť začít psát poezii... i když vlastně nechci, protože k tomu je třeba mít "rozervanou duši", teda alespoň u mne ... ale poetické recenze euridike většinou zavadí o tu strunu a vzpomenu si na ty stavy
No tak na to v mém případě pozor – mně se poměrně často líbí opravdu divné vůně, kdyby Tě takhle nějaká moje recenze sváděla přímo k nákupu, překontroluj si radši další recenze – pro jistotu… //Nebo radši jen někde vyzkoušej...//
alibi Já mám určitou rozjitřenost duše jako standard, eliminovat to moc nejde - a jak sama asi víš, není vůbec o co stát, recenze /a jakékoliv jiné texty/ jsou jen takový vedlejší produkt, který bych v podstatě ráda oželela, kdyby srdce bylo klidné, ale ono není, jak hezky napsal J. Nohavica...
euridike úplně rozumím... po smrti táty jsem vyhazovala asi 5 kilo svých deníků a jiných textů, které jsem za svůj život vyplodila, taková očista
euridike a ja si zase nekdy pripadam az prilis okorala, nebo spis jako by nejaka moje cast spala az prilis hlubokym spankem. oplostuju se. je to prakticke, ale jestli spravne, o tom pochybuju. takze ja jiste rozjitreni, ktere mi tvoje basne v proze vyvolavaji, vitam.
Reakce na euridike:
Díky… Kdybych jako vždy věci nějakou dobu obmýšlela, tak bych sem třeba zítra tu recenzi už nedala, protože bych si v sobě hledala cesty zpět, jak věci uhladit, co jsem měla, co jsem neměla
:DDD
Tak to zase nechápem ja. Ja som so sebou tak spokojná, keď vôbec niečo zosmolím, že z iných ako faktických dôvodov už nič nemením.
Maximálne teda pri článkoch si ešte potom prezriem "sloh a gramatiku", teda či nepoužívam dookola to isté slovo, nadbytočné príslovky a preklepy a pod.
Akože keď si spomeniem, že bývavali časy, keď som frfľala, že spravím čokoľvek, len nech sa to dá drbnúť do excelu, ale nech po mne nikto nechce ani odstavec súvislého textu, že mi príde ako úplný zázrak, že vôbec dokážem položiť nejakú myšlienku na papier.
A - to je ale vec povahy - netuším, prečo by som to mala nejako obrusovať. Ale to ani keď rozprávam 
viktorka_od splavu Nechci tu být OT, ale ještě to napíšu - já bych určitou citovou plochost vítala, to nemusí být na škodu... Po valnou část života jsem byla velmi submisivní, plachá, tichá - nakonec mě okolnosti donutily v mnoha ohledech ztvrdnout - vůči životu, snad ne vůči lidem, některé druhy emocí, které jsem mívala, už nemám, nejsou, snad je to dobře, nevím - ale to, co ještě zůstalo, co asi nejde dost dobře potlačit, láska třeba, to si často žije vlastním životem v recenzích - slovům v recenzích dokážu dát svobodu, v životě - tam už je držím dost zkrátka... Konec OT.
alibi No ona se slniecko ovšem i tak trefila do dalšího "problému" - já fakt něco napíšu, nechám chvíli být, přečtu znovu, změním dvě slova, odložím, pak za čas znovu projdu - já si někdy fakt promýšlím každé slovo - i několikrát, hrozná jsem - a vím to...
VALENTINA MYRRH ASSOLUTO Valentino
Po přečtení recenze Miru na EdP Valentina Myrrh Assoluto jsem se k téhle vůni musela //no… nemusela, ale chtěla...// vrátit i já. A vidím ji vlastně obdobně, ve stejných barvách. Rozdíl je jediný – ke mně se, myslím, hodí. A s tím souvisí i pocit, že vím //protože vědět nemohu, Miru znám jen virtuálně//, proč nepatří k Miru – protože ta má v sobě určitou pevnou osobitost, k níž se sivě, mléčně zelenavý závoj nehodí. Ke mně ano. V případě téhle vůně do sebe halí a ukrývá vlhce křupavé jasmínové květy, krémově ovocný ylang-ylang a mořsky slanou myrhu. V mých představách je tahle vůně opuštěný tichomořský ostrov, na nějž padá šedavá anglická mlha. Nonsens? Jistě. Prostě celá já.
Ano, tahle vůně rozhodně stojí za to, aby jí jedna věnovala alespoň den //dva, tři//, třeba si navzájem nebudete rozumět, ale opomenout ji by mohla být parfémová chyba, řekla bych...
Reakce na euridike:
alibi Já mám určitou rozjitřenost duše jako standard, eliminovat to moc nejde - a jak sama asi víš, není vůbec o co stát, recenze /a jakékoliv jiné texty/ jsou jen takový vedlejší produkt, který bych v podstatě ráda oželela, kdyby srdce bylo klidné, ale ono není, jak hezky napsal J. Nohavica...
Já tvoje texty čtu velmi ráda. Jsou to pro mě expresionistické recenze, vůně zachycená prostřednictvím emocí. A právě proto bych podle nich nenakupovala - někdy jsou ty tvoje obrazy vůní tak silné, že bych měla pocit, jako když si půjčím cizí šaty nebo pronajmu něčí zařízený byt i se všemi tajnostmi v zásuvkách.
Enchanted Forest (The Vagabond Prince)
Začátek voní velmi podobně jako Sublime Balkiss (The Different Company) - kouzelné bezové (zde možná rybízové?) květy těžké rosou. Snad je tu jen víc čerstvé trávy a šťavnatější citrusy... Později však bezové květy mizí, přichází drhnoucí jehličí ztvárněné vetiverem a rozdrcenými zrníčky koriandru, a bobulky černého rybízu rozšlapané v mokré zelené trávě. Nakonec pár těch bobulí rybízu zachráníme a uděláme si z nich šťávu, kterou vypijeme poblíž vysokých jehličnanů, jejichž větve začínají vysoko nad našimi hlavami a jejichž kmeny jsou daleko od sebe, takže je vnímáme jen velmi vzdáleně a můžeme si aspoň víc užívat slunečních paprsků, co sladce zahřívají kůži na holých pažích.
Kemi (Al Kimiya)
První tři hodiny - fekální oud.
Čtvrtá hodina - fekální oud s vanilkou.
A po 4 hodinách se teprve začalo dít něco zajímavého. Nejprve oud zjemněl do akceptovatelné, lehce stájové podoby a k vanilce se přidala trocha karamelu. Zblízka u kůže bych to nepoznala, ale kolem povlávala vůně podobná drydownu Jasmin Kama (Rania J.) - vlhce pudrová vanilka s bílým pižmem. Stájový oud se nakonec proměnil na příjemně dřevitý a spolu s nepříliš sladkou vanilkou s tenkou vrstvou jemně připáleného karamelu z creme brulee vytváří dohromady povedenou vanilkově dřevitou orientálku. Ale ten začátek... a prostředek taky... no, možná chce letní horko.
