Frederick Malle Superstitious
Na tohle zkoušení jsem se těšila jak malé děcko - předchozí recenze slibovaly něco mezi jiskřivou aldehydovkou a sofistikovanou chyprovkou, všechno znělo tak lákavě... i připravovala jsem se na nezapomenutelný olfaktorický zážitek a zároveň na psaní recenze, jejíž délka a vytříbenost povede přímo a nevyhnutelně do zlatého fondu parfumánie a citovat ji budou ještě vnoučata dnešních členek.
Mno. Růže s trochou aldehydů zazněla přesně jen v okamžiku nástřiku, aby po jediné vteřině zmizela (ponechávajíc mě v nejistotě, jestli jsem se jen nespletla), převálcována obrovskou náloží jasmínu. Jasmín rozkvetlý, jasmín omamný, jasmín bílý... pořád jen jasmín. Až po dobře třech-čtyřech hodinách, kdy už jsem nad celou slavnou Superstitious téměř zlomila hůl (a několikrát nevěřícně zkontrolovala nápis na vzorku), začal se kradmo prosazovat i vetiver s pačuli a znovu lehce zavanula růže. Jasmín samozřejmě setrval ve své vedoucí pozici, ale jakmile k tomu pustil i ostatní, konečně to dostalo směr - a rozhodně směr k chypré.
A to k chypré velmi pěkné a téměř klasické, ačkoliv bych nevzpomínala ani tak na starší Arpege, jako spíš na mladší 24 Faubourg a Soir de Lune. Superstitious mi připadá vysloveně jako jejich kříženec, ehm, lépe řečeno, jako jejich potomek, samozřejmě v tomto případě jednoznačně s PP :-) který si z obou vzal - a ponechal - to nejlepší. Z 24F tu nálož bílých květin na ambře, ze SdL určitou kořeněnou, vetiverovou drsnost a pěknou vzdušnou pačuli...
Jako obě již zmíněné vůně i Superstitious disponuje nadprůměrnou výdrží a stejně dobře se nese i do prostoru. Milovnice chypré rozhodně potěší... Zájemcům bych ale doporučila andělskou trpělivost - vzhledem k rozjezdu - a také opatrné dávkování. Jen vzhledem k té zmiňované podobnosti se obávám, že (aspoň pro mě) nejde o objev roku...
A vidim, ze v Amouroud jsme nasly zalibeni obe, u me porad tak nejak vede Santal des Indes... 
.
