Co jste dnes zkoušeli/y za nikovky/exkluzivky?

To je přesný s tou Mare Pacifico. Ani mě nenadchla (mně se vlastně od Linari vyloženě líbí jen Fuoco Infernale a pak ještě docela Angelo di Fiume). Ale Ty to umíš mnohem poutavěji podat.

Určitě tu recenzi nenechávej jen tady ve vlákně a společně s Tam Dao ji pak zase ulož, jo.

Safra, ty mě lákáš. Pětku a šestku na parfumarii ještě nemají. Hernajs, kde já ty vzorky od nich jinde seženu?!

Taky nemam vzorek... Mood Scent Bar do CR neposila?

Jejda, o těch jsem doteď nějak nevěděla. V popisu to sice nepíšou, ale teď jsem zkusmo hodila něco do košíku, dala zkusmo instant check out a v seznamu mi to ČR našlo, tak to vypadá, že by snad mohli. Vyzkouším. Díky za tip.

Eight & Bob: Egypt

V první fázi je podobně jako Cap d´Antibes vystavěná na akordech fougere. Přivítá vás kombinací ostřejší levandule, osvěžující limetky a jemně štiplavého kardamomu, evokující vůni pánského holičství. Postupně však začíná mechově měknout, levandule v ní získá i lehoulinký ovocný nádech, aby se nakonec s pomocí muškátového oříšku a santalu proměnila v elegantní kořenitě-dřevitou vůni, doplněnou zemitostí pačuli a podtóny pánského semiše. Mohla by se líbit hlavně obdivovatelům Antico Caruso (Profumum Roma) s tím, že Egypt je bez pomerančového květu a mandlí, čímž mně osobně přijde mnohem ucelenější. A intenzitu a výdrž má naprosto srovnatelnou, přestože jde v tomhle případě pouze o toaletku za daleko příznivější cenu!!!

Parfum d´Empire: Wazamba

Vůně nese název bicího hudebního nástroje, používaného při kmenových rituálech v západní Africe, který vydává těžké, hluboké a temné tóny. Snad proto nikoho nepřekvapí, že Wazamba je dřevitá kadidlovka z hlubokého lesa, typově podobná Lutensově Fille en Aiguilles. Na rozdíl od ní se ale tenhle les nesnaží nikdo rozmetat na třísky. Je to les jehličnatý, zpočátku cypřišový, později jedlový. Zpočátku nám v něm zaprší kyselé jablečné aldehydy, abychom v něm další fázi mohli pálit rozjímavé kadidlo s myrhou a dalšími pryskyřicemi a dát si k tomu pytlík sušených švestek.

a já s ní dneska pobíhala po venku 

Parfums de Nicolai: Number One Intense

Number One Intense je vůně podobného typu jako Sacrebleu, Patricia tyhle old fashioned parfémy opravdu umí. I tady na vás dýchnou zlaté časy parfumářství a sytých květinovek bez syntetických tónů, zato s větvičníkem.

Number One je na začátku galbanově zelená, ne ostře, spíš trochu zemitě a citrusově. Ze zeleně vyrůstají květiny, kořenitý aksamitník, vzdušný jasmín, pomerančový květ s medovou stopou, subtilní tuberóza a k nim pár lístků z keře černého rybízu s jednou zapomenutou bobulí a okvětní plátky růže. Na květiny nejdřív svítí sluneční paprsky tropického ylang ylangu a pak je popráší fialkový pudr. Až květiny odnese podvečerní vánek, čeká nás ještě jedno krásné překvapení - kromě větvičníku a balzamické ambry také skvělý krémový santal.

1872 for Women /Clive Christian/ 

Znáte Justine?

Tu z Trierovy Melancholie?

... miluju Larse von Triera - všechno mu vždycky odpustím...

... miluju Justine /a té v mých očích není co odpouštět/...

... miluju hudbu Richarda Wagnera, která film doprovází /při poslechu Tristana a Isoldy jsem schopná pozapomenout Wagnerův antisemitismus, dokonce si přestávám s Chilly Gonzalesem prozpěvovat "Fuck Wagner"/...

... a pro to všechno pro mě Melancholia není film, je to vesmír a svět sám pro sebe. A je nesmírně skutečný. Pulzuje, tepe, dýchá... 

Od začátku jsem věděla, jak Justine voní... Jako konvalinky - protože jsou jako ona... Křehké, ale pevné ve svých tvarech... Bílé, zdánlivě sladké, čisté, nevinné... Ale pod tím vším je stín, který zachytíš až na nejhlubším dně nádechu, na nejzazším konci, tam někde je prázdnota, úzkost a osamění... A lehká narkotická nestoudnost k tomu... Vždycky jsem měla pocit, že v konvalinkách není život... 

Melancholia je pro mě do značné míry vizuální podobou parfému Clive Christian 1872. Barevně, pocitově. Květinová výzdoba na svatební hostině odkazuje na jasmín a frézie, které v parfému jako lehký závoj zahalují konvalinky. Citrusy tu jsou jiskřivé jako cinknutí sklenky o sklenku při přípitku, zároveň ale mají pel mírné hořkosti, stejně jako každý úsměv, kterým Justine obdaruje svého manžela. Sladce vyzývavé pižmo je jako aura, která Justine obklopuje, temné borůvky a dřevité tóny v základu jsou měkké a vláčné - stejně jako Justine, když uléhá uprostřed noci na chladnou zem golfového hřiště.

...Justine a Clive Christian 1872...

Zdánlivě lehkomyslná, svůdná, nonšalantní, se shovívavým úsměvem.

Lehce nezúčastněná a neuchopitelná.

S odevzdaností ve sklonu šíje, v hlase...

Omamná.

Nespoutaná.

Melancholická...

S vykreslením 1872 for Women v Tvojí recenzi Ti musím dát za pravdu. Krásně se to čte. Z té základní trojice dámských vůní od Clive Christian se mi líbí nejvíc. Jen ta šílená cena...

A nezapomeň ty tvoje poslední dvě recenze zase potom uložit, prosím. To je fakt radost číst!

Privé Iris Céladon (Armani ) - kosatec - suchý, s prachovou směsí suché hlíny a ještě suššího dřeva. Ovšem po rozvonění ryze pánská vůně v podobě nasládlého cedru poprášeného pudrem ze suché hlíny, santalu a hodně hořkého kakaa (něco jako nesladká a negurmánská reinkarnace "kakaového" Angela). Je to ale způsobeno výhradně mou kůží, protože na papírku i na látce je to kosatec - svěží, nasládlý a krémový.

Blossom Love (Amouage) - sladký hustý nektar, na jehož hladině se po chvíli objevily třešňové kvítky a nektarem nasáklé dřevo s lehkým ambro-oudovým nádechem. Jsem z ní na rozpacích - od Amouage jsem čekala víc, než jen (zpočátku až třeskutě) sladkou a nikterak originální vůni s květinkami a dřevem.

Hm, jak to čtu, tak mi přijde, že si s tvojí kůží nesedla ani ta Blossom Love, protože když srovnám čistě jen míru její sladkosti třeba s Ambre Narguilé, tak Hermes je podle mě daleko sladší.

Ne vždy se zadaří 

Pravda. Taky bych mohla vyprávět.

Blossom Love jsem zkoušela jenom na papírek - na ruku jsem si vůbec netroufla, jak moc sladká mi vůně připadala. A můj dojem z vůně je, pokud srovnám názory všech dosavadních recenzentek v databázi, nejblíže tomu, který popsala Jerry. Nezpochybňuji kvalitu složek, ale ve výsledku je to pro mě další položka nijak nevybočující z řady gurmánsky laděných květinovek.

Olympic Orchids Artisan Perfumes: Salamanca

Salamanca je staré španělské univerzitní město, ležící napůl cesty mezi hranicemi s Portugalskem a Madridem, pyšnící se historickými kamennými budovami. Město, v jehož obchůdcích zejména na Rua Mayor najdete prodávat kožené zboží, ale i tabák, je to prý prašné, obklopené poli, na nichž se přes léto suší seno. A dá se říct, že díky kombinaci slaměnky s vůní sušeného tabáku a dřevitých pilin, sena, štiplavého kadidla, kůže kouřového labdana a vetiveru, v ní tohle všechno najdete. Alternativně vám pak možná bude evokovat i nějaké starobylé kamenné pouštní město. Pár chomáčků přidané sladké mimózy po rozvonění pak vůni nepatrně provzdušňuje. Jinak řečeno, Salamanca je koženější a pryskyřičnatější tatínek Eau de Polder (L´essence de Mastenbroek), který se na rozdíl od své venkovské dcerunky usadil jako starý kočovník v poušti.

Black Aoud (Montale Paris) - cesta do sopečného pekla - sopečný prach, kouř, žhavé kameny, ohořelé dřevo a trocha spálené kůže...a po chvíli zcela nečekaně vykvetla růže - temně rudá, pryskyřičně sladkokouřová, s mýdélkovým pižmem. A držák neskutečný. Stačí málo - přežít pár počátečních minut.

La Route D'Emeraude (Isabey) - zelená tuberóza v citronové ledové tříšti. Tříšť začala postupně tát a objevila se celá obrovská kytice, ve které dominoval pomerančový květ a snítka sladce zeleného jasmínu. Opulentní květinovka - sladká, hustá, skoro až se smrtícími účinky na okolí. Bohužel docela rychle ztratila dech a vysloveně se rozplizla do podoby "nijaké" dřevité pižmovky.  

Golden Powder The House of Oud

Zlatavá hebká měkká vláčná líná lascivní pomlaskávající obtékající vás a tiše mlsně šeptající...

Něco na způsob vůně

Botrytis Ginestet se špetkou erotické tabákovosti z Tobaco Vanille Tom Ford.

Kisses Rain Renier Perfumes

Bergamot, oud, kardamon, růže

- vše vzájemně se prolínající, měkké, lahodné, jemňoulince narkotické, vláčné...

...a pak - mohla bych znovu opisovat jednotlivě ingredience ve složení,

ano,

ony tam opravdu jsou.

Když se na tu kterou zaměříte - JE tam.

Letní étericky nadýchaná omamně pylová prachovost otočníku i s mandlovým nádechem,

příjemné, ale pouze jen jaksi opatrné stopy kávového odéru tančí s pružnou křupavostí cedru

(jež mi tentokrát nezpůsobuje houpavý žaludek),

balzamičnost z pryskyřic a vanilkou ochucené teplé živočišné tóny,

orientálno...

...celá kompozice,

vůně Kisses Rain je delikátně bohatá orientální vůně, 

jež ukazuje své různé tváře, jak ji zrovna napadne -

podle vašeho rozpoložení, nálady, podle počasí,

podle toho,

jak se jí prostě chce,

máte dojem, že zavoní pokaždé víc něco trošinku jiného a současně vnímáte jednolitost a prolnutost celého voňavého díla...

Jako déšť polibků...

...někdy i liják zkrápějící vám rty, tvář, pleť celého těla nestačí, lačně nassáváte každou kapku, jak lesní mech vodu stékající z paží vznosných velikánů,

a jindy zas, i třeba jen dvě kapky vypálí na kůži cejch, jenž nejde smazat a nikdy se ho už nezbavíte...

Příjemná vůně.

Oritginální sice ne, ale příjemná.

Elegantní.

Opět mi trochu spadá k výše zmiňovaným Botrytis, Tobacco Vanille, a pak ještě k něčemu z vůní od M. Micallef(Vanille).

...a myslím, že by jí velmi slušela bílá.

Aby svým způsobem neutralizovala její sladkou opulentnost...

Tak to som rada, že na mne Black Aoud drží v tej prvej rovine. Temneružovopižmových vôní je až-až.

Aedes de Venustas Copal Azur - nastříkaný na papirku voní jako borovicová pryskyřice, jako v lese při těžbě dřeva. Mám vzorek bez rozprasovace a na mé kůži voní jako úplně jiný parfém. Skoda, ale budu ještě zkoušet.

Masque Milano Russian Tea - oslazeny cerny caj a seno ve stáji ( i s tím koněm). Velmi silný kandidát na adopci.