V prvních minutách se vskutku tváří jako romantická ovocenka a pozve vás na ovocný salát s kompotovanou hruškou, přezrálým banánem a broskví, osvěžený bergamotem a kořeněný větrovým badyánem. Po rozvonění bohužel k mé smůle romantickou chvilku pro zamilované poněkud naruší laciné strouhané jasmínové mýdlo, které na mně vyloženě čpí. Zmizí teprve v základu, kdy se s pomocí něžných fialek a bílého pižma, podbarvených vůní zralých meruněk vrátí opět do romantické polohy. V této fázi už si v ní umím tu jakože zasněnou dívčinu v rozevlátých šatech, pobíhající v reklamě po Eiffelovce představit. No v mém případě se z toho láska zejména kvůli tomu mýdlu ve střední části rozhodně nekoná. (NT)

V současné květomluvě snad neexistuje květina, která by lépe symbolizovala, co vše láska přináší, než právě růže. Rozkvétá jako růžové poupě, kdy je čistá a nevinná jako mošusové semínko. Probouzí se k životu a příjemně svírá útroby jako zelené citrusy a nezralé maliny. Dovede probudit vášeň v srdci jako kořenité pačuli, ale může i zranit svými trny, ostrými jako cedr, ambrově spálit a zanechat šrámy na duši, co nezhojí ani ta nejlepší dezinfekce. Podobně jako nyní Caroline Dumur jejich prostřednictvím to už kdysi vyjádřil slovy Freddie Mercury: Love won't take no reservations Love is no square deal Hey love don't give no justification It strikes like cold steel Love kills, drills you through your heart Love kills, scars you from the start It's just a living pastime Burning your lifeline...

Stejně jako její předchůdkyně z této kolekce, drží se i Love Mimosa sladce pudrové roviny, které vytváří nejen samotná mimóza s vůní vanilky, spařených mandlí a sena, ale i vzdušný kosatec se zelenou hruškou a lístky fialek. Co mě ovšem na ní výrazně ruší, to jsou vodní tóny cascalone se syntetickým ambrovým základem, které v kombinaci se sladce aldehydovým heliotropinem a samotnou mimózou vytváří podobný zatuchlý, až mazlavě plastový odér jako např. Shalimar Souffle de Parfum a potažmo i Une Fleur de Cassie.

Ano, je propracovanější variací na Coco Mademoiselle. Tam, kde na mně chanelovské citrusy vytváří odér koupelnového čističe, Love Shot nabízí k osvěžujícímu bergamotu pikantně sladké bobulové ovoce s jemnou pivoňkou. Jasmín v ní je příjemně ovocný a společně s malinovým akordem, kořenitým pačuli a pižmem mi něčím typově připomíná i Boisé Torride. Jen zde místo cedru máme v základu chanelovský vetiver.

Láska mívá mnoho různých podob. Pokud jde o můj vztah k tuberóze včetně té ovocně žvýkačkové nebo kokosu ve vůních, rozhodně se nedá mluvit o lásce. Love Toxin tudíž měla podle složení všechny předpoklady pro to, se mi nelíbit. Jenže jak už napsala Korsičanka, ona je to rozpustilá rebelka. Miluje pestré barvy, švestkový sirup, jahodovou marmeládu. kokakolu a ovocné žvýkačky. Maluje se sytě růžovou rtěnkou. Obléká se jako náctiletá. Ráda se naboso prochází po mechu. ALE voní se už jako dospělá. Používá totiž čistý parfém Poison, přes který navrství vůni krémové gardénie s podtóny kokosu.

Je to příjemná smetanově vanilková tuberóza, kolem níž v úvodu protančí i kokosová tiaré s gardénií. Kdyby se v ní ty bílé květiny nějak udržely a pracovaly dál, tak bych měla pochopení jak v případě jejích dvou předchůdkyň z této kolekce. Jenže ony se v čele s tou tuberózou v tom krému chantilly po rozvonění vyloženě utopí a zavře se nad nimi hladina a vznese od ní jen obláček pižma, ze kterého prší cedrové hoblinky.

Jestli jste si až dosud jako já myslely, že tahle značka není nic pro vás, tak tahle vůně možná změní váš názor. Květiny z Love Chloé se připomenou pouze na začátku v podobě nahořklého pomerančového květu, jemně omamného šeříku a sladké vistárie i s tou jejich avivážovou stopou. Ty však vzápětí ustupují šumivě pudrovým tónům sladkého otočníku. Tím veškerá podoba s klasikou končí, jelikož se nám květiny téměř utopí v přívalu teplé medoviny, zahuštěné vanilkou. Přidruživší se hřejivá ambrová pryskyřičnatost tentokrát opravdu podtrhuje orientální charakter vůně. Nepatrný náznak kůže v základu mi pak v kombinaci spolu s předcházejícími složkami malinko typově vzdáleně připomíná Cuir Belugu, ovšem Chloé Love Intense není zdaleka tak sladká a spolu se špetkou nedrhnoucího pižma bych ji tak v této závěrečné fázi dojmově připodobnila k dámské kabelce s pudřenkou a dalšími líčidly, která stojí vedle již zmiňovaného poháru medoviny. Pravda tohle všechno se odehraje zhruba během hodiny a půl a v této fázi pak vůně už zůstává neměnná, ale drží zatraceně dlouho. No a když uvážím, co na mně dosud prováděly všechny předchozí varianty Chloe, musím zvolat bravo :) .

Na začátku poněkud třeskutě svěží, ale pak se rozvoní do příjemné růžovoučké pižmovky s vzdušným cedrem.

Od vůně s takovým názvem zřejmě předem očekáváte, že vám dokáže zpříjemnit jakýkoliv den. No ... v případě Lovely Day bych to trochu poopravila a dodala, že ten den bude muset být nejspíš letní, protože zhruba taková vůně je: svěží lehká květinově-ovocná, přitom ne rozjuchaná, s jemnými pudrovými tóny a velmi nepatrným gurmánským tónem v podobě miniaturní špetičky lékořice. Na začátek tu máme skutečně autentickou, čerstvě vymačkanou rybízovou šťávu, na níž se postupně snáší křehoučké okvětní plátky růže a ovocného jasmínu. Svěžest jí dodává i trocha vodních tónů, ale ne takových těch protivných, pižmově znečištěných, tohle je také čerstvá voda, která stéká na hladký cedrový podklad. Nad ním se po chvíli vytvoří něžný pudrový obláček, nasládlý od té trošičky lékořice, jíž jsem zmiňovala na začátku. A právě ona je tady tím zajímavým prvkem, vůbec totiž nepůsobí těžce, jen vůni zlehounka prohřeje. A kupodivu to celé slušně drží (čtyři hodinky). Asi takhle: představte si letní den, ležíte v květinové zahradě na dřevěné lavičce. Někdo ji před chvílí, než jste se na ní uvelebili, postříkal vodou, takže ještě není úplně suchá. To vám však vůbec nevadí, protože se kromě rybízové limonády, kterou popíjíte, chcete osvěžit i takto. Do toho mlsáte žvýkací bonbóny. No a nakonec vám přinesou čaj. Ten však ještě nestačil v teplém dni zcela vychladnout. Samozřejmě se naskýtá otázka, zda je cena za tuto vůni úplně adekvátní, na druhou stranu, kdyby byly takové letní mainstreamové vůně, které v současné době najdete na pultech našich parfémových řetězců, asi bych tam trávila mnohem víc času.

Jak už sám název naznačuje, je pačuliovkou, do níž se prostě nejde nezamilovat. Pracuje s velmi podobným druhem pačuli jako Suma Oriental, tzn. je jen lehce nazelenalé, ale pak už převážně suché, prašně zemité. Na rozdíl od často obvyklého rumu, je tu, jak jerry přesně vystihla v recenzi, ambrově hřejivý koňak, osvěžený bergamotovou šťávou. To nejzajímavější přichází ovšem až v další fázi, kdy se společně s pačuli objeví spařené, ještě nevyloupané zelené mandle, které si ke koňaku dopřejeme. A to všechno je zabaleno do luxusně naleštěné hladké kůže - i tady souhlasím s tím křeslem - přičemž v základu jako bonus dostaneme i kostičku bílé čokolády (tonka). Výborná intenzita a výdrž jsou samozřejmostí.

Tahle vůně měla tak kouzelný název, že jsem prostě musela zjistit, zda si svoje jméno zaslouží. A ukázalo se to být více než potěšující zjištění. Hned po suchém bylinném úvodu s kapkou citrusové svěžesti totiž ukáže nádhernou levanduli. Takhle jen čistou, přirozeně nasládlou bez doprovodné vanilky či tonky ji totiž potkáte málokde. Pikantnost vůně získává až s karafiátem, který jde ruku v ruce s palčivou dřevitostí hřebíčku, takže jen s pomocí jemných krémových tónů (růže s jasmínem) se v této fázi jakžtakž daří rozeznat, kde začíná koření a končí květiny. Hřebíček získává převahu teprve v základu s pomocí husté vanilky, teplé skořice, ambry a cedru a společně se zbytky levandule vytvoří vůni hebkou jako kašmírová šála, do níž se chcete s chutí zachumlat.

Mojito Chypre má na mně do zubní pasty naštěstí hodně daleko, no v případě Luberonu musím andry dát za pravdu, opravdu voní jako pižmově prohřátá zubní pasta s příchutí levandule a máty, která se posléze promění ve vyžvýkanou osychající Orbitku s tím, že mně se růže vyhnula úplně. Osobně bych tak vonět nechtěla, nicméně komu se líbila AA Mentafolia, měl by minimálně pro zajímavost určitě vyzkoušet. (NT)

První tóny jsou ostře nahořkle zelené a dřevité a pojí se s poměrně dost drhnoucí kůží, ale vydržte pár minut a dostanete luxusní dávku sušeného slaďoučkého tabáku s prašnými tóny suché pačuli (velmi krotká), "medově" sladkým benzoinem a trochou krémové vanilky. Kromě benzoinu vůně získává teplo i od pryskyřičnaté ambry a díky jejích spojení se nakonec stává sametově hebkou a třpytivě zlatou. Pokud to tedy bylo s tím světlem zamýšleno zrovna takhle, pak se rozhodně zadařilo.

Krásnou a tajemnou Lucrezii Borgia asi netřeba nijak blíž představovat. Podle této vůně ji Paolo Terenzi nejprve vidí ještě jako mladou bezstarostnou dívku na pikniku v rozkvetlé lipové aleji, jak popíjí růžovou limonádu a pojídá přezrálou hrušku, zatímco jí vlasy zdobí drobounké kvítky jasmínu. V další fázi (zřejmě ve snaze o vyjádření určitého tajemna) se Lucrethia vydává na trh s kořením. Potká kávu, hřebíček a kakao. Nakonec ji ale ze všeho nejvíc zaujmou lepivě sladké karamelky a zkaramelizovaná vanilka (pačuli, vanilka, benzoin a zimolez).

Ač třešně ve vůních úplně nemusím, od doby, co jsem si přečetla lákavou recenzi od Miru, jsem si hrozně přála Luctor et Emergo vyzkoušet. A je to tak, jak píše, vyvolává pocit, jako byste dostali bonboniéru s višněmi v hořké čokoládě a ulehli s ní do trávy. Po pár minutách však obsah bonboniéry promění sametově pryskyřičnaté tóny v křehoučký mandlový marcipán s mléčně vanilkovou náplní a kapkou likéru. Stále přitom zůstáváme v trávě, která se pro změnu díky přidanému aromatickému tabáku pro změnu přetransformovala v hromadu čerstvého sena. Chvíli jsem si lámala hlavu s tím, co mi tak vzdáleně typově připomíná a pak mi to docvaklo: komu se líbí Enigma pour Homme od Roja Parfums, ale chtěl by ho méně tabákový a víc mandlově vanilkový, tzn. gurmánštější a ženštější, ten by měl cenově přívětivější Luctor et Emergo určitě vyzkoušet.

Je po dvou letech konečně zase pořádnou a osobitou exkluzivkou z produkce Guerlain. Delphine Jelk s nádherným akordem hřebíčkového karafiátu, který v úvodu osvěžuje ledová hruška. A ačkoliv to oficiální složení nepřiznává, přijde mi, že jí tam upadla i špetka drcené lékořice se skořicí. Po několika minutách však hruška zmizí a vystřídá vanilkově pryskyřičnatý benzoin, čímž v kombinaci s palčivou dřevitostí hřebíčku a trochou balzamického kadidla na chvíli typově připomene Bois d´Armenie, jak píše Monsieur Guerlain. Jakmile se ale v další fázi přidá i samotná vanilka, nabídne se podoba s jinou guerlainovskou exkluzivkou a to se Spiritueuse Double Vanille jen s tím rozdílem, že Lui místo rumu obsahuje v základu nádherný tón měkoučké kůže, která jde s přispěním nadýchaného bílého pižma až do semišova a tudíž mi nesklouzne do vanilkové náplně do buchet jako SDV. Jedinou slabinou je její intenzita – Lui se totiž podobně jako taková Cuir Beluga drží jen v bezprostředním okolí nositelky, i když výdrž má jinak o něco lepší.

Hehe, tohle je vážně vymydlený dřevorubec. Právě porazil vzrostlý cedr, při ořezávání jehož větví mu napadlo do vlasů jehličí z něj. Košili má ušpiněnou od motorového oleje a na podrážkách kožených bot se mu nalepilo vlhké javorové listí.

Bílá barva se k téhle vůni opravdu hodí a stejně jako Fleur musím potvrdit i to, že ty kontrasty tepla a chladu jsou tu patrné už od počátku, kdy se k štiplavému kardamomu s větrovým badyánem přidá teplá, lehounce živočišná skořice. Během pár minut už vás ale zalije hustá bílá záře mandlového mléka. Po rozvonění do něj vmícháme velkou dávku bílého pižma s trochou pudrového kosatce, což v danou chvíli může částečně připomínat sněhobílou pláž, kterou zachytil Massimo Vitali na fotografii. V další fázi, kdy mléko zlehka zahřejeme na cedru s pomocí kašmíru a lžičky medu a přihodíme do něj i trochu cedrového jehličí, se znovu dostavuje teplo. Tentokrát už ale ten kontrast není tak výrazný jako na začátku, protože i když přímý dojem písčité pláže už mizí, pižmo vůni kupodivu stále provzdušňuje jako svěží vánek. Nebo si to můžeme říct úplně polopaticky: vezměte Geste (Humiecki & Graef), seberte z ní fialku a pryskyřice a místo nich přidejte kardamom, badyán a skořici a víc pižma a máte Lumière Blanche.

I přes název, který naznačuje kořenitou vůni, tahle vůně podle mě potěší i milovnice teplých květinověk. Jasmín, nastupující hned po nahořklém grepu s krvavým pomerančem je tu neindolický a medově sladký.Kromě neroli ho doplňuje směs hřejivého koření v čele s hřebíčkem a muškátovým oříškem a suchá dřeva (zejména cedr). Škoda, že na mně po rozvonění, kdy už jen zlehka přejde do krémovějších tónů se špetkou pižma, nemá žádný další vývoj. I přesto se mi ale líbí, protože mi připomíná jasmínovou variaci na Parfum Sacré (stačí si jen odmyslet myrhu a skořici). A ve srovnání s ním má dokonce větší intenzitu i výdrž.

Už z názvu lze odvodit, že vůně má být založena na kontrastu světla a tmy, jimiž jsou v tomto případě růže a pačuli. A ti jsou tam skutečně i největšími hráči. Ze začátku je kořeněná především pepřem a jen pár zrníčky kmínu, jenže už po chvilce náznak temnoty mizí a ukáže se, že je to růže svěží, rozzářená a koupe se ve sladkém nektaru z pomerančového květu. Pak přichází znovu otřesy, které rozevřou prašnou zem a chtějí růži pohltit a uzavřít ve svých temných chladných chyprových útrobách. Ale opět jako záblesk světla přichází na pomoc pomerančový květ, tentokrát posílený o několik žlutých okvětních plátků narcisu a růže se díky nim znovu rozzáří. Vzájemným třením se nakonec kolem nich vytvoří jemný obláček z pudrového pižma. Pravda, je v ní víc světla než tmy, přesto je to pro mě zatím nejhezčí Francisova růže.

Hohó, tohle modré jablko je pro mne obrovsky příjemným překvapením. Nepodobá se totiž vůbec ničemu, co dosud tahle značka v poslední době vypustila do světa a že to, snad až s výjimkou Ricci Ricci a Mademoiselle Ricci nebyly žádné zázraky. Už samotný úvodní slaďoučký pomerančový květ s rozmačkaným bobulovým lesním ovocem působí příjemně, avšak ani zdaleka se nemůže rovnat slaměnce, která se objeví po rozvonění. Žádný ulepený cukr jako v Immortelle de Corse, ale stejná slaměnka s vůní sušeného tabáku a jemných dřevitých pilin, jemně podpořená špetkou santalu jako v L'Être Aimé Femme (Divine), kterou někdo položil vedle hromádky oříškových karamelek. Madagaskarská vanilka s typickým tónem sušené smetany v základu pak už jenom dodá karamelu hladkost a měkkost. Zajímavé je, že i přes tu sladkost vlastně vůbec nepůsobí jako gurmánka, ale díky slaměnce opravdu jako orientální vanilka. Tleskám.

O svitu luny se říká, že je smutný a chladný. Tady vás ale osvěží paprsky citronového světla, které dopadají na vzrostlé jehličnany kolem. Polechtá vás okvětními plátky růží, svůdně na vás zamrká svými jasmínovými očky a nakonec vás pohladí svými bělostně pižmovými ručkami a zahřeje vaše ambrové srdce. Škoda, že je noc s ní vždy tak krátká!

Mně v ní kardamom nedominuje. Jen v úvodu cítit, ovšem na ten sladký skořicový cukr s růžovým pepřem nemá ani náhodou. Jinak ale naprosto souhlasím, že je to ambrová vůně. Ve střední fázi je akorát trochu cítit cedr, potom už však převáží ambrovanilka s nadýchaným bílým pižmem, jejíž sladkost vyvažují pryskyřičnaté tóny. Není špatná, ale taky mám pocit, že jsem už něco takového zkoušela.

Je jedním ze zhruba pěti nových přírůstků Keičiny lehce přetvořené a přejmenované exkluzivní kolekce. A je zároveň jedinou, která mě naprosto šokovala. Podle složení jsem tipovala jasnou gurmánku, jenže to snad až na poslední fázi není ani omylem. Po svěžím mandarinkovém úvodu s dřevitou myrhou se sice snaží zavonět mandlovým marcipánem a připáleným karamel, avšak celý tenhle gurmánský pokus hatí nahořklý oud s tóny doutnajícího dřeva. Ano, já vím, že složení uvádí olibanum a snažila se mě o tom loni přesvědčit o prodavačka v KaDeWe, když mi ji představovala poprvé. To je tam cítit taky, ale ten oud, typický pro řadu evropských arabek, podle mě Lunea prostě nezapře. Teprve v drydownu, kdy vůni zjemní bílé pižmo a oud zaleze, začne připomínat teplou bílou kávu s kapkou tekutého karamelu v hliněné konvičce.

Ano, nejmladší členka rodiny, která má na rozdíl od Deliny a Deliny Exclusif svá růžová léta ještě před sebou. Stejně jako Delina miluje i tato pivoňková dívka s růžolícími tvářičkami procházky po pláži a skotačení ve vlnách. Díky výraznějšímu liči překypuje ještě větší svěžestí. Jen je škoda, že to při své dívčí nerozvážnosti občas trochu přežene s cedrovou aviváži na svých letních šatech.