Měla být původně exkluzivkou, určenou výhradně pro Kilianův butik v New Yorku. Apple v názvu je narážkou na známou přezdívku tohoto velkoměsta a brandy zase odkazuje na jeho rodinné vazby, jelikož jak asi víte, koňak není ničím jiným než typem vinné brandy, která získala označení podle města, kde se vyráběla. Zpočátku ale Apple Brandy ještě moc slavný destilát nepřipomíná. Spíš je cítit po rumu, zkvašeném jablečném moštu s kousky kompotovaného ananasu. Až po rozvonění se promění v pečená zkaramelizovaná jablka, macerovaná v brandy a naložená v dubovém sudu. Velmi hezky je tu zapracovaný cedr, který jablečnému likéru dodá příjemné jehličnaté drhnutí. Vanilka s labdanem v základu potom přináší sladce kouřovou ambrovost, jež má zřejmě vyvolat dojem pálícího se alkoholu a lehce posunují vůni orientálním směrem. Apple Brandy je podle mě vůní, která může s klidem postavit po bok vůní Frapin. Oproti takové 1270 má i lepší intenzitu a výdrž.

Vydatná dávka větrově nasládlého anýzu s bergamotem posloužila jako inspirace pro mladší L´Heure Bleue, jen zde chybí aldehydy a místo toho jsou citrusy odlehčené černým rybízem a to ho ve většině vůní (hlavně těch moderních) nemám ráda. Tady ale vůbec nepůsobí bonbónovitě, naopak společně s ojíněným pomerančovým kvítkem a podtónem perlivého otočníku působí jako osvěžující dešťová přeháňka (to, co potom Thierry Wasser dovedl k dokonalosti v QVLP). Vím, že hodně lidí popisuje Apres l´Ondée především jako fialkovou nebo kosatcovou vůni, ale já v ní kromě něžných fialek a vlahého zemitého kosatce se špetkou vanilky a pižma cítím stejnou měrou i hřebíčkový karafiát jako další spojovací bod, který si od ní L´Heure Bleue pak rovněž vypůjčila. A úplně nejvíc se mi na tom líbí, že i přes tu větrovou zemitost to působí vzdušně až étericky.

Začíná vůní kokosového opalovacího mléka s cedrovymi hoblinkami, aby se rozvonela do podoby santalove mléčné kosatcovky na ambrovanilkovem základu.

Je povedenou aromaticky zelenou kolínskou, která kombinuje šťavnatý svěží bergamot, trpké tóny koriandru a zelené lístky fialek s relaxačním bílým čajem, vodními květy a zemitým kosatcem, které skutečně přináší pocit čistoty a dodávají APSU elegantní rozměr. Celou kompozici pak uzavírá cedrový základ s balzamickou ambrou, špetkou bílého pižma a teplého kadidla, které prodlužují její výdrž.

Ano, tak tohle je orientální kytice hodná slavné Akaby, kterou by zajisté nepohrdla ani samotná královna ze Sáby, kdyby ji dostala darem od krále Šalamouna. Obsahuje jak klasickou bulharskou růži, kořeněnou kardamomem, palčivým hřebíčkem a teplou, nepatrně nasládlou skořicí, tak i ovocnou tureckou růži. Kromě ní nabízí i teplý čaj, uvařený na kadidlovém plamenu a hustou broskvovou marmeládu v dřevěné dóze. Ale při pohledu, který parfumér je pod ní podepsaný, se není nad její povedeností asi co divit. A zároveň teď už ani v nejmenším nepochybuju o tom, že když Thierry míchal Ne m´Oubliez Pas, z nepatrné části si přitom podle mě vzpomněl právě i na tento svůj dřívější výtvor, protože obě vůně mají určité spojovací body.

Taky jedna z velmi povedených růží, nejprve je kyselkavě rybízová. vzápětí jí ale osladí šťavnatá mandarinka. Ovocná fáze však během pár minut pomine a místo ní se na růži snese prachový obláček téměř nesladké skořice. Mezi lánem růží najdeme i pár kvítečků "medově" nasládlého jasmínu a neuvěřitelně autentickou zralou meruňku včetně té její "sametové" slupky. Díky ní a špetce vanilky, která vůni prohřívá, je vůně doslova zalitá sluncem a neuvěřitelně optimistická. Správně nadávkované množství hřebíčku zase dodává růži příjemnou živočišnost a temperament. A co je nejzajímavější, v drydownu se přidá i trocha písčitých tónů, které zase vůni dělají i malinko pouštní.

Pokud bych měla Aqaysos nějak velmi zjednodušeně charakterizovat, popsala bych ji jako guillaumeovskou variaci na Ellenovy akvarelové vůně. Pierre se prý s její pomocí pokusil zachytit blyštivý charakter krystalu se všemi jeho fazetami. Jeho chladný povrch se zabroušenými hranami tu reprezentují citrusy s ostře bylinným koriandrem. Klidně by to ale taky mohly být kapky rosy, které zmrzly na zaprášených (pepř) lístcích keříků černého rybízu, obklopených z jedné strany broskvoní a z druhé jehličnany, na něž se v závěru snese i pár drobounkých vloček bílého pižma. Anebo ještě jinak: Aqaysos navazuje tam, kde skončila Aube Pashmina, jen tentokrát bez rajčatových lístků.

Úvodní bergamot s přírodním citrónem, neroli a petitgrainem má v sobě skutečně příjemnou svěžest a svíravou trpkost, že by srdce zaplesalo. Cítím i tu snítku verbeny, i když jen na okamžik. Bohužel tahle nejkrásnější fáze nevydrží ani pět minut a zůstanou jen plátky citrónu s kůrou, zlehka posypané sladkým bílým pižmem. Sladkost ale naštěstí není dramatická, jelikož vedle citrónu někdo vzápětí položí několik okvětních plátků májové růže z La Colle Noire a zázvor – uváděný kardamom, jsem v ní nějak nenašla. Dojezd má skutečně lehce dřevitý, nikoliv však cedrový, což kvituji, krapet okořeněný pačuli. Mojí oblíbenou AA Mandarine Basilic sice nepřekonala, nicméně líbí se mi víc než AA Pera Granita a určitě i víc než AA Limon Verde,

Na začátku sice osvěží grep s růžovým pepřem, nicméně oproti takové AA Pamplelune působí přece jen trochu synteticky. Po pár minutách se rozvoní do romantické bílokvětinovky (rozeznávám hlavně jemnou gardénii a pomerančový květ) se špetkou bílého pižma a tak už zůstane, než se po hodině vytratí docela. I tak se ale nemůžu pomoct, ve srovnání s takovou AA Tiaré Mimosa mě osobně prostě nudí. (NT)

Ač fíkovky zkouším velmi ráda, tahle patřila k těm, které mě výrazně nenadchly, ale když Guerlain oznámil její reedici, rozhodla jsem se opatřit si znovu vzorek alespoň pro přímé porovnání. Má hezky osvěžující grepový úvod s jemným závanem bergamotu. A i samotný fík je tu moc pěkně zralý a šťavnatý a díky pudrovému kosatci a lístkům fialky příjemně sametový. Bohužel mě tu ale ruší přidaná bonbónková fialka s vanilkou, která úplně přehluší slaný tón vetiveru, snažící se udržet vůni tématicky na přímořské promenádě a činí ji pro mě až vlezle sladkou. (NT)

Thierryho Wassera jsem vždycky označovala za mistra pomerančového květu, ale v tomhle konkrétním souboji dvou Aqua Allegorií u mně osobně vyhrává tahle od Jean Paul Guerlaina. Jeho pomerančový květ je totiž díky většímu množství hořkého neroli absolutně nesladký, díky petitgrainu a jasmínu zelenější a dřevitější, především je však i díky troše přidaného kadidla vřelejší, takže v žádném případě nepůsobí jako další tuctová citrusová svěženka. Má i lepší intenzitu a výdrž. Safra, kdyby se na mně takhle kultivovaně dokázala trvale chovat Séville à l'Aube, to by bylo něco :) . Nicméně chápu, že takto pojatá vůně neměla v řadě Aqua Allegorií šanci přežít, i když je to škoda.

Z řad AA určitě jedna z těch zajímavějších (a proto taky asi ukončená), protože kromě svěže nahořklých citrusů a hořkých bylinek, které reprezentují typický letní den, v sobě skrývá i vůni lučního medu, cukrové hrušky, zlatavě hřejivého musku a zapáleného sena během jarního podvečera. A nakonec tu máme jarní ráno a čerstvě vyprané pověšené prádlo (díkybohu bez škrobu), s nímž si zlehka pohrává větřík a ve vzduchu je cítit čerstvě posečená tráva.

Fleur to v recenzi vyjádřila naprosto dokonale. AA Ginger Piccante je sklenicí lehce oslazeného ledového zeleného čaje s větší špetkou strouhaného zázvoru, jenž mu dodává pikantní svěžest a ozdobeného plátkem citrónu, který vám hotelová služba položila na přivítanou na stolek u postele s čistě vypraným běloskvoucím povlečením, provoněném aviváží. Vypadá to, že jsem po letech konečně objevila důstojnou alternativu k AA Mandarine Basilic.

Je teplý letní den, uchýlíte se do stínu stromů a popíjíte ledový čaj, taková je pro mě ChB. Po ultrasvěží bergamotové spršce, se změní v zelenou čajovku s jemně šťavnatým třešňovým květem. V závěru se pak zahalí do jemně nahořklého mandlového obláčku. Výdrž má ještě slabší než MB, ale já to těmhle letním svěženkám odpouštím.

Začátek téhle AA je opravdu krásný a osvěžující. Máme tu čerstvě rozkrojenou limetku s tónem alkoholického nápoje Caipirinha, do něhož Thierry přidal šťavnatě mléčný fík. No jo, jenže co z toho, když ani ne do půl hodiny to všechno zmizí a na ruce vám zůstane jen sladká mandlovo-fíková pasta, louhovaná v hektolitrech zcukernatělé vody. (NT)

Svěže citrusy a trpce zelený začátek je vcelku neškodný, jenže pak se do popředí dostane pro mě naprosto vražedná kombinace zelené lilie, ylangu s podtóny nahnilých banánových slupek, kokosové tiaré a žvýkačkové tuberózy s náběhem na bolehlav. Květiny zkrotnou až v základu, kdy je přikryje obláček pudrové vanilky a bílého pižma. Mno, Terracotu Le Parfum jsem se s odstupem času naučila respektovat, ale u AA Lys Soleia je mi záhadou, kam dal Thierry nos.

Osvěžující citronáda ozdobená zelenými lístky. Na začátku voní i trochu čajově, od citronu přes pomeranč přechází postupně k mandarince, zabalené v zelených bylinkách. Ve finále ambrově splyně s kůží. Výdrž nic moc, ale v létě se stejně ráda polívám a takhle nějak si představuji interpretaci Aqua Allegoria. A Luca jako mohl jsi přidat aspoň tu třetí hvězdu ;) .

Hehe, nevěřila jsem, ale vážně to tam je: žvýkačky Wrigley´s Spearmint, zubní pasta s příchutí máty a ledový zelený čaj s kapkou citrusů, opravdu zvláštně pojaté letní osvěžovadlo podobně jako AA Herba Fresca . Po rozvonění máta zesládne, přesto stále chladí a spočine na vzdušném cedrovém podkladu, na němž do dvou hodin odpluje v širou dál.

Je podle mě dalším z povedených zpracování pomerančového květu v podání Thierryho Wassera, tentokrát v osvěžující téměř variantě s lehkou nahořklostí, citrusovou nazelenalostí a jemnou dřevitostí. Po rozvonění pak už jen vůni doplní bílý pižmový obláček s trochou cedru.

Zatímco nová AA Mandarine Basilic Forte ubrala na bazalce na úkor intenzivnější mandarinky, AA Nerolia Vetiver s ní nešetří a společně s bergamotem a petitgrainem vytváří nádherný svěžě zelený, bylinkově-citrusový úvod se dřevitými podtóny. Po rozvonění nepatrně zesládne fíkovým krémem a pomerančovým květem, stále si však uchovává i kapku svěžesti. A neroli s vetiverem? Objeví se až v základu. Na typicky svíravě hořké neroli ovšem zapomeňte, podobně jako v AA Nerolia Bianca tu má podobu spíše nesladkého pomerančového květu ukrytého ve svazku suchého vetiveru. Tohle se povedlo!

Už od AA Gentiany hledám další podobně výbornou hruškovou vůni a od AA Mandarine Basilic další Aqua Allegorii na léto, takže jsem se na tuhle vůni docela těšila. První, čím mě výrazně překvapila, to jsou přírodní citrusy s jiskřivou svěžestí v podobě nakrájených plátků citrónu a grepu, lehce poprášené práškovým cukrem, které plavou v ledové citronové limonádě s bublinkami. Druhé překvapení se konalo se samotnou hruškou. Nevadí mi, že je cukrová a kompotová, to byla koneckonců i v AA Gentiana, jenže ona mi tady vydrží ještě kratší dobu, jelikož už po pár vteřinách začne splývat s přezrálým kiwi a osvěžujícím pomerančovým květem a vytvoří dojem sice barevných a neulepených bonpar na mechovém podkladu a je po hrušce. A díky mojí kůži je do půl hodiny i po barevnosti a zůstane jen pomerančové aroma v obláčku bílého pižma s vzdušným cedrem. (NT)

To, že Jean Paul Guerlain umí pracovat s růží, dokázal již dávno s Nahémou, ale teprve až s touhle vůní dokázal, že to dovede i s hyacintem. Už jsem to psala vícekrát, že tuhle kytku ve vůních nesnáším, protože na mně v 99% případů hnije. No tady jakýmsi zázrakem dodává společně s bergamotem mýdlové růži kořenitost a nazelenalost s vlhkým zemitým podtónem a vytváří tak dojem čerstvě zalitého záhonu růží, do něhož se přimíchalo i pár sušených růží. Po rozvonění zahrada zmizí a místo ní se vedle růže objeví fialkový pudr, který růži společně s typickou guerlinade (kosatec, vanilka, tonka, santal) přesune k vůní líčidel.

Na začátku osvěžující sprška jiskřivých citrusů (hlavně yuzu a grep), která po chvíli přejde do ledového zeleného čaje, zasypaného fialkovým pudrem, bílým pižmem a špetkou vanilky. Po rozvonění se projeví i gumové podtóny jasmínu, čímž vykáže příbuzenství s Tokyem, ale na rozdíl od něj je pro mne Teazzurra ženštější a především nositelnější.

Žádná opojná bílokvětinová vůně, jen několik nažloutých kvítků mimózy, jimž předchází osvěžující citronáda. Opravdu připomíná teplé jarní dny. Základ je typicky guerlainovský, ovšem je postrouhaný nahořklou citronovou kůrou. Celá ta směs v čele s vanilkou působí zdánlivě křehce a přitom hebce jako kašmírový svetřík.

Pro vytvoření vánoční atmosféry (posezení v pokoji s vánočním stromečkem a vy sedíte schoulení v koženém křesle u krbu a mlsáte cukroví) je Winter Délice skutečně výborná. Voní po jehličí a mechu, dokonce v ní dostanete na uvítanou i grog s kapkou medu. Potom už vůně začíná sládnout po zázvorových perníčcích, pudrové vanilce z AA Ylang & Vanille a zkaramelizovaném cukru. Není to však příliš sladké, celkovou sladkost totiž příjemně vyvažuje teplé kadidlo s lehkým koženým podtónem.