Après L'ondée (Eau de Toilette) Guerlain

Après L'ondée...

fialka líně
převaluje se a vzdychá
jako mělký hrob

(...Irenina recenze mnohonásobně předčí vůni samotnou!.)
Apres L´Ondée - to je průzračná voda.
Irenina recenze - to je každý jediný řádek nabitý emocemi, nacucaný pocity a máte dojem , že ta energie z jednotlivých slov na vás musí každou chvíli přeskočit..!

Kosatec.
Houževnatá, přesto křehká rostlina. Krásná.
Voní jak průhledné kapky, které se po dešti zachytily na fialovém sametu a duhově se blyští ve slunečních paprscích.
Průzračno, čisto, vzdušno.
Lehce zemito, nepatrně zeleno.
Křehounká fialová sladkost z kosatce, vanilky a karafiátu.
Stačí nepatrný větřík,
stačí jednou fouknout a
hrdě vztyčený květ se oklepe, zachvěje, kapky sjedou dolů jak malé nezbedné děti z klouzačky a ztratí se, zmizí v hlíně jako by ani nebyly…
Tohle je vlastně vůně samotná.
Ale jak začíná?
Paradoxně od konce…
Stoupněte si po dešti do záhonu - hlína vám po kotníky oblepí holiny a přišpendlí nohy k zemi.
Zavřete oči, zakloňte hlavu, zhluboka nasajte čerstvý vzduch nad záhony - smíchá se vám v nose pach vlhkem ztěžklé zeminy a zelené vegetace.
A tvář nastavenou k obloze vám teplem hladí slunce…
02/06/10

Pěšinka klikatí se mokrou travou
courám se po ní
nebe tam vysoko nad mou hlavou
slzy své milosti světu roní
hlavičky kvítků se těch slz vahou
pokorně v tichu k zemi kloní
a já pocítím tu radost pravou
že svět tak krásně deštěm voní.

Něžná pudrově fialková a sametově kosatcová kompozice, která je zpočátku lehounce anýzově větrová. Vůně nostalgická, trošku starosvětská a půvabem oplývající.

Apres l´ondée pro mě v začátcích našeho seznamování byla procházkou v parku po dešti, ale úvod mi připadal až příliš úderný, jako kdybych si musela klestit cestu křovím a nějaká větvička mě švihla přes obličej. Takhle musely vonět svobodomyslné hrdinky z románů Jane Austenové: nepatrně zplihlé v anglické mlze z drobných fialek, oblečené do sametové peleríny ze sytého kosatce, v přiměřeně zchudlém interiéru, kde styrax připomíná leštěnku na nábytek. Křehká a silná zároveň. Jenom škoda, že v koncentraci EdT je to namísto tlustého knižního svazku pouze potěšení v podobě devadesátiminutové adaptace.

Vydatná dávka větrově nasládlého anýzu s bergamotem posloužila jako inspirace pro mladší L´Heure Bleue, jen zde chybí aldehydy a místo toho jsou citrusy odlehčené černým rybízem a to ho ve většině vůní (hlavně těch moderních) nemám ráda. Tady ale vůbec nepůsobí bonbónovitě, naopak společně s ojíněným pomerančovým kvítkem a podtónem perlivého otočníku působí jako osvěžující dešťová přeháňka (to, co potom Thierry Wasser dovedl k dokonalosti v QVLP).

Vím, že hodně lidí popisuje Apres l´Ondée především jako fialkovou nebo kosatcovou vůni, ale já v ní kromě něžných fialek a vlahého zemitého kosatce se špetkou vanilky a pižma cítím stejnou měrou i hřebíčkový karafiát jako další spojovací bod, který si od ní L´Heure Bleue pak rovněž vypůjčila. A úplně nejvíc se mi na tom líbí, že i přes tu větrovou zemitost to působí vzdušně až étericky.

Fialové kvety s vanilkou...zasnené, akoby imaginárne, človek má pocit niečoho, na čo keď siahne, posunie sa to samo zas o kúsok ďalej...na dosah, ale nedosiahnuteľné...závan ľahkého tajomna v jarnej hmle.

L'Heure Bleue Light. Zůstává to pěkné z LHB v lehké, vzdušné podobě: pudrové fialky a kosatec šmrncnuté anýzem na sladkém základě; chybí ta mastnota, olejovitost, která mi jinak výborný dojem z LHB zkazila. Après L'ondée je snová vůně. Jako studánková víla

Začátek je jakási desinfekce – během malé chvilky se ale rozvinula naprosto nádherná kosatcová vůně s jemnou fialkou, to vše lemováno slabou vanilkou. Měla jsem obavy z kombinace anýzu a karafiátu – naštěstí byly obě složky velmi jemné a tak trochu „studené“. Je to vysloveně elegantní vůně pro jakoukoliv příležitost. Typově mi připomíná Hiris (akorát bez mé oblíbené mrkvičky). Nejhezčí je v deštivém dni...