Hustý zlatý ambrový lektvar se vším, co tvoří ambru, a tentokrát nemyslím jen tu kombinaci labdana, benzoinu a vanilky. Myslím tím i pravou ambru, která dodává lektvaru teplý smyslný pižmový nádech. Najdeme tady i nahořklou myrhu, zakouřené kadidlo, jemně kožené labdanum a nějaké koření, možná skořici. V lektvaru plavou zrníčka zkaramelizovaného medu. Jedna z nejpovedenějších ambrovek. A podobně jako andry a wendulce i mně připomněla trochu Ambre Sultan, jen bez bylinek a méně kořenitou.

ambrová vůně - jedna z nejlepších, teplá, jemná, klasická a decentně živočišná se santalem, zkrátka dokonalá

Stejně jako většina vůní Nobile 1942 má v sobě i Ambra Nobile příjemný mediteránní flair. Je to poznat už na začátku, kdy se objeví svěží bergamot a nahořkle pomerančové zelené neroli. A ambra samotná tady není ta zahřívací, sladká, vanilková, se kterou se rádi tulíme v zimě u krbu, ale spíše pudrově prachová a lehká. Dojem suchosti umocňuje slaměnka a italský šmrnc přidá i labdanum, evokující italské výrobky z jemné kůže a krémová tonka s lehkou vůní tabáku, jen lehce šmrncnutá zemitým pačuli. Tuhle ambru si dovedu docela dobře představit i na letní podvečer někde na ligurské riviéře, sedím na terase v zahradě hotelu a se závanem vetiverové dřevitosti přichází italský gentleman se dvěma sklenkami grappy v ruce...

pomalu sládnoucí ambrovanilka

Svým vznikem v roce 1970 vlastně už matka všech ambrovek. Je možné, že novější ambrovky od ní trochu opisovaly. Nebo je to tak, že tahle klasická ambra je tak povedená, že se dá vymyslet jenom málo nového. O tom, že léty nezestárla, svědčí i to, že se stále prodává. Je v ní na úvod trochu kořenité pelargónie podobně jako v té montalovské. Dál si jde svou cestou, trochu pudrovou, ale hlavně tou typickou pryskyřičně balzamickou s příjemně sladkou vanilkou. A to vše doplněno suchým jemným pačuli. Komu je Ambre Sultan příliš orientální, Ambre Préciex do pánska a Blue Amber neuhlazená, Ambre od Mony do Orio příliš dokonalá a drahá, ať sáhne po Reminiscence. To je pěkná jednoduchá ambra, ze všech asi nejvanilkovější a navíc s hodně dlouhou výdrží.

Ambre značky Mona di Orio je Ambra s velkým A, i když podle složení na ní nevidím nic zvláštního. Ať ji srovnávám s jakoukoliv jinou ambrou - od Histoires des Parfums, Maître Parfumeur et Gantier nebo Montale - měla by se do téhle skupiny zařadit. Ale ona přesto něčím vybočuje. A není to jenom tím, že je méně sladká nebo dřevitější nebo tím, že má krásný jemný podkres ylang ylangu. Nebo že má navíc jemně erotický nádech živočišné ambregris. Nebo že je po rozvonění tak sladce vanilkově zakouřená. Ne, ona je zkrátka jiná. Při takových kompozicích mám vždycky asociace s hudbou, slyším tu dokonalou souhru všech hudebních nástrojů, které hrají své party a přitom vytvářejí jeden celek, harmonický dokonalý zvuk, při němž zapomínáme na to, kdo a jak hraje, jsou tady jen emoce, které v nás ta hudba vzbuzuje. Ambre Mony di Orio je pro mě zvuk orchestru Vídeňských filharmoniků v jejich domovském Zlatém sále. Je možné, že Vídeňští filharmonici nehrají lépe než Berlínská filharmonie nebo amsterdamský Concertgebouw orchestr. Nebo Česká filharmonie. A přece je tady něco jinak. Ten zvuk je nezaměnitelný a vždycky rozpoznatelný. Jsou jiní. Hraje tady roli kvalita složek? Tedy hudebních nástrojů a techniky hraní? Je to tím, že se zachovává to, co se v historii osvědčilo? Tradiční hudební nástroje, klasická vídeňská technika hraní na smyčce, žestě, které se používaly v 18. století, jednoduché vídeňské lesní rohy, tympány potažené jemným kozím pergamenem? Nástroje z doby před velkou modernizací v 19. století, která měla za cíl silnější zvuk s naložením menší námahy a jednodušší techniky hraní? Je to setrvání u něčeho, co bylo tak dobré, že není třeba to měnit?

krásná ambra

ambrovka z nejhezčích, na začátku orientálně kořenitá, pak pryskyřičná s růží, podložená dřevem, zjemní pižmem a vanilkou (zkoušeno 2012)

Kašmírovou ambru uvedou ruku v ruce mandarinka s citronem a hřebíčkem, mandarinka se rozloučí rychle, ale citron ve formě citronové kůry doprovází i to, co přijde. Je to zvláštní směs mýdla, kosatce a fialky a spolu to vytváří dojem čistě vypraného měkounkého froté ručníku anebo, a to asi byl záměr, kašmírové deky. Deka ležela přes léto ve staré skříni, je z ní jemně cítit zemitost pačuli. Málem bych už byla napsala, že tahle vůně je víc kašmírová než ambrová, ale není. Ambra přichází pomalými krůčky, sladce vanilková, balzamická, krémová. Vyplatí se na ni počkat.

Gurmánská ambra. Voní jako likérově hustá jablečná šťáva s vanilkovým cukrem a skořicí, která vytekla na plech z čerstvě upečeného jablečného štrůdlu. S orientálním dotykem tabáku a semišového labdana. Podoba s Ambre Narguilé.

Svěžest a ambra, to je kombinace, která se normálně u ambrovek nevyskytuje, ale u této to tak je a jedná se opravdu o originální nápad. Ambra má svěží citrusově bergamotový, ale hlavně zázvorový úvod a zázvor je tady jako čerstvě vymačkaná šťáva z nastrouhaného zázvoru a dodává pikantní a trochu kořenitý tón. To docela sedí k názvu, Siam je dnešní Thajsko a tam se zázvor v kuchyni často používá. Teprve po chvíli ambru přikoření ještě špetka šafránu, skořice a hlavně pačuli. Díky benzoinu, mimochodem Siam prý byl svým benzoinem vyhlášený, vanilce a krémovému santalu pak postupně sládne a je jemnější a hladce balzámová, podmaluje ji taky dřevo a i tady se dají rozpoznat stopy báze 4092 s pudrem. V této fázi už ambra není svěží, ale hřejivá jako kašmírová deka, která ležela v komodě vedle otevřené pudřenky a do které je tak krásné se zachumlat.

Moc hezká ambra. Nejdřív u ambrových vůní ne příliš obvyklý závan svěžího citrónu, ale pak už ambra ve své pryskyřičné podobě, pikantně okořeněná, trochu ve stylu Ambre Sultan. Ale bez vavřínu, oregana a podobných bylinek. Zeleň je tady z pačuli a k němu rudá růže a vanilka.

trošku neučesaná ambra s oudem, myrhou a dřevem

Podle mě ne úplně prvoplánový, ale přesto zřetelný výlet do arabského světa. Na začátku je tradiční arabská káva. Znáte tu jejich kořenitou verzi? Vaří se s kardamomem, koriandrem a skořicí a když k ní přičichnete, necítíte vůbec kávu, jen to koření, přesně jako v Ambre Éternel. Servíruje se s talířkem sladkých datlí. A ten sladký ovocný tón tady máme taky. Co přijde pak, je jiné v teple a jiné v chladném počasí. V chladu tady máme trochu květinový, ale hlavně jemný kožený tón, který evokuje luxusní bílou kůži sedadel v drahých autech. A kůži doprovází suchá, nesladká, nevanilková ambra. V teple se rozvine především ta kůže a zřejmě v kombinaci s pravou ambrou je ten kožený tón hodně, hodně animální a válcuje ostatní složky. Tohle nejsou luxusní kožená sedadla, kdepak. Tohle jsou jezdecké boty, ve kterých se někdo proháněl v poušti na plnokrevném arabském hřebci.

Tohle je tedy velmi příjemná ambra. Sice ne extrémní, ale extrémně přítulná ano. Skloubila v sobě jemnou sladkost tonky s trochou hořkosti a růžovou pudřenku s balzamickou pryskyřicí na hoblinách santalového dřeva.

pryskyřičná ambra s kadidlem, hodně povedená

Pryskyřičná ambrovka suchá jako písek z pouště, s kadidlem, koženým labdanem a pačuli, se sladkým benzoinem. Typově mi trochu připomíná Taklamakan.

sytá, hřejivá ambra, povedená (2013)

Asi nejlepší z Molinardovy privátní kolekce, pěkná ambrovka, i když ne třeskutě originální. Kořeněná a s pěknou dávkou pačuli, ale také svěže eukalyptová a jemně růžová. Když se ke slovu dostanou pryskyřičnaté tóny, dostane orientální nádech, díky benzoe lehce zesládne a díky pižmu se uhladí.

Ambra s myrhou a kadidlem, s kořenitou pelargonií a zelenou a květinovou levandulí v úvodu. Tonka a vanilka krásně souzní se semišovým labdanem a s pačuli vonícím po jehličí, ale nakonec převáží kadidlová a dřevitá stránka ambry.

jemně kořenitá s pudrovým kosatcem, krémovou mandlovou tonkou a zakouřenou myrhou; zkoušeno ze vzorku od Magdy

Nahá ambra, ambra bez ambry, květinová a hebká, ovoněná mandarinkou a skořicí, ale hlavně je v ní celou dobu přítomný aksamitník. Nakonec se přidá lehce kožené labdanum a společně s tonkou vytvoří krémový balzám.

lehký ambrový základ, začíná sladce, pak je tam růže a labdanum, jemně orientální; bohužel dlouho nevydrží

Zapomeňme na ambru, tak jak ji známe z ambrovek posledních let. Tahle má jiný příběh. Jako byste našli ve věcech po babičce její krabičku, kam si ukládala hřebeny, rtěnky, brože a jiná cingrlátka. Leží tady pár starých černobílých fotografií - mladá dívka, svatební foto s dědečkem, batole s načesaným kohoutkem na hlavě ... A uprostřed těchto pokladů lahvička se zbytkem vůně. Vzpomínka na její mládí, lásky, život v době, kdy všechno bylo pomalejší a jednodušší, i když ne lehké. Z flakonku zavoní nejdříve sladce pomerančová ambra, která houstne, až je z ní balzám s jasmínem, pačuli, jemným kouřovým tónem a krémovým vanilkovým pižmem. Nostalgie.

Ambra s kořením, hlavně s dřevitým muškátovým oříškem a s prachovou suchou levandulí. Trochu zakouřená myrha je zkombinovaná s čokoládově hustým peruánským balzámem a má krémově vanilkový dojezd se santalem.