Prostě radost … Bosá jít a užívat si chvíle a pro ni žít a podobat se víle … a vonět po bílých květinách, sladkou tuberózou s teplým vánkem a sledovat stín na slunečních hodinách. V této vůni je tuberózová omamnost odlehčená, provzdušněná jarním povětřím a také prohřátá slunečními paprsky. Má pár zlatých odlesků, které se chvějí a proměňují podle toho, jak zrovna vítr zafouká. Má v sobě i stín, v němž se ozývají tóny dřev. Prostě radost …

Až čas nechám za sebou, až přestanu se bát, až dveře do nebe se otevřou, na prahu, prosím, nenech mě stát … Vůně tmavých třešní sládnoucích na jazyku a sladkobolné aroma mandlí ve vlasech. Vůně nebe bez hranic dotýkajícího se země jemným vánkem jako neviditelnými prsty. Vůně vzdálených jehličnanů nechávajících svou zeleň zlátnout slunečními paprsky. Vůně prohřáté pokožky a vanilkového lusku … mnohost vjemů, nespočet prožitků, hojnost darů v jediném životě. Dveře do nebe se otevřou a vábivě zavoní života sen … třeba jako Tulaytulah.

Nevtíravé příjemno … suchá skořicová sladkost, pár kapek med, aroma tabákového listu a zlehka kouře … to je pro můj nos Tabac Rouge. Vůně jako dělaná pro zatažené listopadové dny, kdy venkovní šeď nutí člověka hledat příjemné požitky kde s dá. Něco mi však našeptává, že i sluníčko jí sluší.

Takový jeden z letních dnů ... Sklenice vychlazené citronády v horkém letním dni, čerstvě nastrouhaný zázvor a mléčně vonící tuberóza. Tři asociace, které mi Twilly vyvolává. Zpočátku nahořklé citrusy s lehounkou příměsí zázvorové štiplavosti, po chvíli jemný tuberózový dotek, v němž si mléčný akord předává štafetu se sladce žvýkačkovým tónem. V základu se objeví něco málo dřeva, které tu letní rozvernost trochu uzemní. Vcelku příjemná polívačka, s níž se lze potěšit a bezbolestně zapomenout.

Horký letní den ... směs ovocných, květinových, dřevitých a pryskyřičných tónů, to vše decentně proslazené vanilkou a nad vším nezastiratelný akord živočišnosti. Mnohovrstevnatá vůně, které svědčí pořádně teplé počasí ... potom teprve ukáže, co v ní je!

Vodní hladina se leskne jako zrcadlo a okolnímu světu vrací jeho vlastní obraz. Břehy se zelenají bujnou vegetací a blankytná modř nad tím vším je bez jediného mráčku. Vzduch voní vodou, trávou i opojnou sladkostí květin. Okamžik, který vzbuzuje pocit, že už nikdy nic nemůže být jinak … Sur le Nil je zpočátku nahořkle svěží. Je cítit grapefruit i specifické aroma rajčatových listů. Po chvíli však hořkost mizí a na její místo se vloudí jemná květinová sladkost, která se snoubí s velmi lehkým vodním tónem.

Potěšení nad šálkem čaje … vůně odpočinku po uspěchaném dni, klidná a decentní. Jen málokterá vůně s absencí květin mě dokáže něčím zaujmout a ještě méně z nich bych sama dokázala nosit. Unknown Pleasures mě dokázal zaujmout, ovšem nosit jej … ne, můj šálek čaje to není. Dominantami celé kompozice jsou karamel s vanilkou a daří se jim celkem výrazně tlumit čajové aroma. Úvod je citrusový, svěží, ale rychle mizí a dává prostor výše zmíněným složkám. Šálek kouřícího čaje a sladce vonící oplatky s vanilkovou náplní ležící na talířku vedle několika karamelek. Nic složitého, jen konejšivé a možná trochu jednotvárné aroma několika pochutin. I přes svou jednoduchost je však Unknown Pleasures kvalitně zpracovanou vůní s velmi dobrou výdrží a může být příjemným společníkem pro pošmourné podzimní dny.

Polštářek z mechu ... celá kompozice je nadýchaná, měkoučká, proslazená květinami, ohlazená jemným mýdlovým akordem a podbarvená lesní zelení. Hřejivý klid se rozprostírá duší, každá třpytka prožitých radostí, každá slza minulých bolestí ... vše odžité posunulo bytí směrem k tomuto klidnému okamžiku. Jsem ženou dívající se už na mnohé s nadhledem, ale křehkost zůstává navždy mou neoddělitelnou součastí ... už se umím zastavit, položit hlavu do mechu, vdechovat krásnou vůní a být šťastná jen sama se sebou ... vůně pocitů.

Sebejistá křehkost … Hedvábné květiny podbarvené trochou bylinek, kořením a měkoučkou kůží. Je to elegantní, důstojné, dospěle ženské a neprvoplánově smyslné. Vůně pro dámu!

Okamžiky sladké harmonie … Čerstvost bylinných tónů a nahořklost citrusů zdobených křehkými pomerančovými kvítky postupně sládnoucí krémovou vanilkou. Vůně zklidnění … krásná.

Sebevědomá dáma ... tuto vůni jsem toužila vyzkoušet celé roky. Její poněkud divoké složení mi nedávalo moc představu o tom, jak vlastně voní. Pouze jsem tušila, že se bude jednat o něco ne zrovna řídkého a zapomenutelného ... Vaiana Dea by si bez nadsázky zasloužila přívlastek "opulentní" a také "sebevědomá". Tuberóza společně s ylangem a aldehydy drží prim a ostatní složky nijak zvlášť šanci nemají. Dokonce i lilie, která umí být "hlasitá", zde jenom ne zrovna sebejistě přizvukuje. Vůně je to krásná a výrazná, sytá a odvážná. Vůně bílých květin, pár hoblinek mýdla a s exotikou v krvi ...

Pikareskní záležitost ... pro tuto vůni mám slabost. Stále mě okouzluje svou osobitostí, v níž se snoubí umírněná elegance s půvabnou rozverností. Tlumené aroma bílých květů ulpívá na tvrdě dřevitém základě, našlehaná jahodová pěna, jantarově zlatá ambra, špetka sladké vanilky ... nikdy nekončící pokušení.

Pudr všude, kam se podíváš … Těžký závoj smetanově vonícího pudru proslazeného vanilkou. Dokonce ani mnohdy tak sytá tuberóza nemá příliš šancí ukázat své já. Jen takřka éterický květinový tón malinko odlehčuje pudrovou masu a o něco výrazněji se prosazující santal dává celkovému vyznění něco hloubky a zajímavosti.

V databázi mi chybí možnost dát vůni neutrál, protože přesně taková je pro mě … Valentina Rosa Assoluto (Valentino) Podle avizovaného složení a barvy flakonu jsem čekala sytě červenou do gurmánštiny laděnou růži, ale dočkala jsem se jen několika křehkých růžových květů, spíše poupat, které kolem sebe jen velmi ostýchavě šíří jemně nasládlé aroma promíchané s vůní vody, zeleně dřevnatých stonků a hlíny. Takový tichý šepot probouzejícího se záhonku s jedním opuštěným keříkem růží do jarního rána. Poněkud lineární a naprosto neutrální vůně.

Sladké dřevo … Valkyrie se otevírá ovocnými tóny, navinulá jablka a pomerančová kůra, které se však rychle rozplynou a vyloupnou se do hladka opracovaná dřeva provoněná vanilkovým luskem. Pro mě moc příjemná variace na podzimní téma.

Žlutý satén a živočišno … Vůně zpočátku saténově hladká a proměnlivá, později suchá a kořenitá. Úvod je jiskřivě citrusový a malinko pikantní, cítím špetku pepře. Potom vše sládne, objeví se hřebíčkově sladce vonící karafiát s ovocně vyznívající vanilkou, která je velmi lehká a krémová. No a mandle, kterou složení slibuje? Je tady, ovšem můj nos ji detekuje jako kožený tón.

Má pro mě stejnou atmosféru jako Amouage Memoir. Čas se vrátil o mnoho desítek let zpět. Staré černobílé filmy, v nichž hrají krásné ženy a kultivovaní pánové. Ve vůni se snoubí sladká vanilka se svěžestí citrusů. Je zde stopa likérovosti a špetka tabáku. Poprašek kakaového prášku a hřejivý akcent santalového dřeva a také jemná pikantnost nějakého koření. Jsem okouzlena.

Podzimní bronz … Když má svět auru bronzovou a do pláště z mlhy tvář si schová, když voní zemí mechovou a život růží ještě trvá, když den osladím si vanilkou a políbí mě múza nová … pak kouzlo chvíle vplétám v slova. Vanilka v tabákovém stínu a navlhle zemité pačuli prosycené vůní růže. Krásné, podzimní, bronzové …

Něco pro mlsalky … Nejprve cítím slzu alkoholu a za chviličku karamel, kterým pomalu prostupuje vzdušně působící vanilka. Nakonec na kůži zůstává poměrně jemná nadýchaná vanilková vůně s dřevitým akcentem. Podle mě je to gurmánka celoročně nositelná. Je taková něžná.

Nesladká vanilka s dřevitými a kouřovými tóny. Pro můj nos spíše pánská záležitost.

Optimistický a zároveň elegantně laděný duet jasmínu a frézie s výrazným ovocným akcentem. Vcelku jednoduchá, ale dobře nositelná vůně pro jakoukoliv příležitost.

K lehounce nahořklé svěžesti neroli a šťavnaté sladkosti pomeranče, které otevírají tuto krásnou noblesní kompozici, se přidá dřevitost ohlazená jemně mýdlovým karafiátem společně s medově nasládlým akátem. A zemitě mechový tón větvičníku posouvá Varensii chyprovým směrem. Ležérně elegantní, jemně chyprová vůně s puncem mírné starosvětskoti.

Aldehydový lesk … Přivoním a vnímám saténově leskle zlatavé aldehydy, rozmanité tóny letní zahrady v plném květu, teplo, hravost, eleganci … vůně pro dámu. A samozřejmě, že je pro můj nos nádherná!

Vůně vypraného prádla, mýdla a čistoty. Taková pohodová, odpočinková, nenáročná a ničím jakkoliv osobitá.

Snad tím duši zahojím když za úsměv každý i myšlenku doušku s díky připojím … Když léto už není a sytých barev přišel čas a svět měkce voní a srdce rozechvívá hlas, ten našeptávač s maskou chladných mlh a rán, v nichž zbloudilec utopí se nepoznán, pak nechám se svést k tichému snění o blízkosti dvou, i když třeba není, o štěstí a voňavém chvění … Sladké laskominy vonící vanilkou a medem a trocha rumového zahřátí s černou kávou ve starém hrnku, co obejmu dlaní, když mě chlad zastudí na tváři. A šála na krku, co hřeje i hladí. Také vůně růžových opozdilců, kterým se nechce života vzdát. Sametové okvětní plátky, které se statečně drží jeden druhého, než vyhraje čas a nechá je v objetí černé hlíny proměnit v další zázrak zrození. Vzduch prosycený kouřem a zvukem šustění spadaného listí, kůry stromů zčernalé vlhkem a dech srážející se v malé obláčky páry. A měkko na duši. Vůně, co opíjí duši ...