Ubar Women Amouage

Ubar

Poprvé jsem možnost vyzkoušet Ubar měla zhruba před dvěma lety, ale z neznámých důvodů jsem tehdy kromě pocitu vyprahlé pozdně-letní louky nic zvláštního necítila. Teď mám možnost jít do toho znovu - a snad mám čerstvý a kvalitnější vzorek, nebo jsem tehdy byla přečichaná celkovou zásilkou vzorků z krabičky

Úvod jen tak laškovně zamává pod nosem mandarinkou a hned mě srazí mě na ten známý sluncem vyprahlý luční pahorek, na kterém se nade mnou tentokrát zachvěje něco, co neznám - snad je to ona Litsea Cubea?, následně se zčistajasna vztyčí dirigent jasmín ve fraku z fialkového listí a v suchých tropech odmávne suše balzamickou taktovkou několika vybraným květinám koncert. Ale nedovolí žádné trylkovat sólo, je to pouštní chór - balada o pradávných a věru hříšných časech, dávno spálených a zarostlých travou a chabaždím, květiny se vlastním zpěvem rozpadají do pylových zrnek, které mě štípou v nose, a snad je to schnoucí vetiver, co se tu povaluje všude kolem. Těžko tu sonátu rozdýchávám a zároveň se jí nemůžu nabažit, neb všechen ten patos konejší moudrá a zahřívající živočišná ambra. Horko a smutno-krásně je mi z tohoto parfému.

Horký letní den ... směs ovocných, květinových, dřevitých a pryskyřičných tónů, to vše decentně proslazené vanilkou a nad vším nezastiratelný akord živočišnosti. Mnohovrstevnatá vůně, které svědčí pořádně teplé počasí ... potom teprve ukáže, co v ní je!

Živočišná nálož konvalinek a růží na santalovém základě (což je Ubaru ke cti, santal já ráda) s citrusy a bergamotem. S živočišností to není nijak nepřežitelné, nezvrhává se do nemyté kurtizány. Ovšem ty citrusy a bergamot se zarputile drží po celý vývoj a jejich ostrý tón mi přebíjí ten povedený sladce-dřevitý základ.

Vůně byla pojmenovaná po starobylém pouštním městě v Ománu. To bylo dlouho považováno za ztracené. Objeveno bylo teprve počátkem 90. let minulého století týmem, vedeným amatérským archeologem a filmařem Nicholasem Clappem a dobrodruhem Ranulphem Fiennesem. A čím že bylo tohle město tisíce pilířů tak zajímavé? V dobách své největší slávy údajně zbohatlo především díky obchodu s kadidlem, které se zde vyrábělo a tehdy se vyvažovalo zlatem.

S takovou by tedy člověk čekal kadidlovku ve stylu Gold, že? No tak to byste se načekaly. U Amouage se vydali cestou zlata v podobě hřejivě svěžích citrusů, sametově zelených lístků fialky, ale bohužel taky směrem k lehce zapařeným zeleným konvalinkám s hlínou a k indolickému jasmínu. V těchto vodách se však vůně naštěstí nezdrží dlouho a vydá se vstříc náruči sladkého dřeva a vřelosti ylangu, vonícím po přezrálých banánech a máslové tuberóze na mechovém podkladu.

Kadidla se nedočkáte ani v základu, přesto když se ke slovu dostanou voskově naslládlé pryskyřice spolu se suchým vetiverem a mléčným santalem, skutečně to vyvolává dojem domků z kamene a dřeva, bičovaných teplým pouštním větrem, které zároveň musí odolávat spalujícímu slunci (směs trpce kyselých citrusových a medových tónů). A narozdíl od takové Fate, která taktéž obdržela od Turina plný počet, se Ubar může pochlubit nejen výbornou výdrží, ale i nadprůměrnou intenzitou.

Skvostný bergamot se sladkým citronem
(ne štiplavá, kyselá citrusovost, ale medově nasládlý, vanilkový citron v mazlivém objetí s luxusním bergamotem).
Růže.
Hustá.
Taková temnější, živočišná.
…a vůně léta…
Zasychající tráva a kvetoucí stromy,
z nichž i ve stínu sálá jejich typický pach,
ale pořád ve vanilkovém oparu…

V podstatě – začátek vůně Ubar mě dost naladil,
ale pak se to rozplynulo do vlažné vůně sena s vanilkou a trochou růží…

Výdrž vůní Amouage průměrná, spíš horší.
…mně osobně ta cena za vůně Amouage neodpovídá…,
takový zázrak to pro mě není…
26/07/10