Chlpáči a iné

Jack russel je nezmar. To sa cudujem kolko ich na sidlisku mame. Vacsinou rodiny s detmi. Ja mam dost s jednou Amy. Aktivna je az az. Teraz ma ide zjest doma po kastracii. Prve dni ako ju to bolelo tak fajn. V piatok ozila a od vtedy mi ide pomaly na hlavu vyskocit. Na dlhe prechadzky to este nieje, ani na santenie s kamosmi. Tak cvicime doma, ale nestaci jej to. 

Konga sa tiez naucila vyjedat. Hadze ho dole z gauca az kym jej nevypadne vsetko. Ked jej tam dam roztlaceny banan tak to moze iba v pelechu. To by som mala vsetko od bananov.  Rovnako sa naucila vyberat aj velky Kong, vie ako ho packou natocit tak aby jej to vypadlo. Opica skorica.

Presne ako pisete. Vycvik jeden den v tyzdni v skupine. Teraz som ju chcela dat na jarny(aj ked asi este zimny) vycvik ale kvoli kastracii tam nesla. Potom je moznost este individualneho. Tak estw zvazujem ci do toho vrazit peniaze. Chceme ist na dovolenku takze by to chcelo iste veci vypilovat. Uvidim. Ja sa tesim az sa prestahujeme. Hlavne kvoli nej, bude mat viac moznosti, cvicak, coursing, skola pre bostonov a tak. No dufam ze sa to vsetko podari.

Riki ostať v pelechu na povel nezvláda - síce povel miesto pochopil asi za 10 sekúnd, keď trénujeme, tak tam vždy doslova skočí, ale akonáhle dám povel ostaň alebo čakaj, dokáže tam ostať len kým na mňa vidí. akonáhle zájdem za roh, už počujem ako trieli skontrolovať, či som nezmizla - odbúrať sa nám to zatiaľ nepodarilo, úspech je, že už dokáže spať cez deň v inej miestnosti bez toho aby nám ležal na nohách alebo sa nás iým spôsobom dotýkal. Minule, keď sme ho nechali v dome u svokrovcov a ši sme na pol hodiny preč, tak svokrovci aj s mužovou sestrou opisovali, že pes sedel ak kôpka nešťastia pri dverách a čakal kým sa vrátime (doma keď jeden z nás odíde, pes si ľahne do chodby, obloží sa jeho topánkami, do jednej strčí hlavu a tak ostane až kým sa člen domácnosti nevráti...).  Našťastie keď niečo ohrýza, automaticky si to donesie na svoj pelech, koberec, uterák, asi sa mu to lepšie drží na textile než ako na plávajúcej polahe a teda stačí, ak zavriem dvere do obývačky a ľahne si automaticky do pelechu - ak nechám dvere otvorené, mám to na koberci 

Mne by stačilo ak by sme mali nejakú partiu psích kamošov, tu v okolí sú len staršie psíky, aj na cvičáku sme boli jediný malý pes, čiže asi by sa už medzi ostatnými psami nevylietal (predsa len, váži 10kg, máme tam v skupine ridgebacka, stafordov, myslim ze tibetskeho mastifa a vlčiaky, tu už je to pri hre riziko aby mu niekto náhodou neublížil ak ho pretočí labkou) a ak náhodou stretneme niekoho s mladým psom, tak buď je ten pes absolútne nesocializovaný a do Rikiho útočí alebo sa ho boja pustiť z vodítka, že by im ušiel. Ale pred asi 2 týždňami sme boli na prechádzke vo svorke, 6 psíkov, cca 3 hodiny a o psovi som potom 2 dni nevedela. aj keď najviac ho asi vyčerpalo, že tam boli 3 fenky (fenky sú teraz najviac), ktoré sa snažil nakrývať tak, aby sme ho nevideli (na čo teda nemal príležitosť) 

No Amy to zvlada na jednotku. Celkovo je velmi ucenliva a rychlo chape. Len ja som ta brzda no. Zostan sme ucili postupne, vzdy som zvacsovala vzdialenost. Postupne som sa schovavala. Ale chapem ze pokial ma separacnu uzkost bude to zlozitejsie. Tym Amy nastastie netrpi. Ma nas velmi rada, ale niekedy ked pride navsteva si hovorim ze by nas za kus masa zapredala. Okusovat chodi tiez na makke, vacsinou na koberec, ak nieco ukradne schovava to do pelechu  Dokonca je uz tak fajnova, ze ked caka na jedlo pride k linke da najavo ze uz je cas a ide si sadnut na gauc a tam caka az bude.  A spavat chce iba na deke. Ach jo rozmaznana je. Nastastie spava sama, ucili sme jubto od zaciatku. Ale musi vidiet do spalne. Rano pekne caka v pelechu kym nevstaneme a neprideme ju aktivovat. 

No aj nam by sa hodila partia psov. Ale mam pocit ze taky ludia co uz su v partii neradi medzi seba pustaju novych psov. Mozno sa boja, neviem, ja som introvert takze ja mam problem prehodit par slov s inym majitelom psa. Ale ma 2 kamaratky z utulku co ich stretavame v lese, ale to je len nahodne. A na sidlisku rovnaky problem, bud starsi psy co chcu klud, alebo nesocializovany, pre niektorych je Amy prilis aktivna a hŕŕŕ. Preto aj chceme druheho bostona. Len neviem ci to prezijem uz potom.

já jsem se s Čendou zkamarádila docela snadno, nevím, jestli to bylo tím, že jsem byla mladší, ale během půl roku jsem se dostala do party asi 15 lidí se psy, s pár holkama v mým věku se kamarádíme pořád (akorát ty psy už nemáme, teda jedna ta kamarádka teď zas má, ale ona má toho psa strašně nezvládnutýho a nepřistupuje k tomu moc zodpovědně a já nemám nervy na to s ní chodit, nedejbože aby Rufíček ještě odkoukal něco, na co sám nepřišel, honění cyklistů, např.). Ale buď se změnili lidi, nebo jsem se změnila já (ale fakt ani nikoho vhodnýho venku nevídám), s Rufíkem teda taky ne a ne se na někoho přilepit. Ale u nás se hlavně za těch 15 let dost změnily podmínky na venčení, ubylo svobody, takže já teď chodím trochu dál, kde jen občas potkávám jednu paní se šiperkou (ta je ale úplně boží, k Rufíčkovi akorát)

Máme teda u nás v dosahu dvě psí hřiště, ale já moc nechodím, jednak mi trochu pijou krev ty lidi a jejich rozumy a druhak se tam Rufík nudí, on si s ostatními psy nehraje, neaportuje, ani ho venku nebaví žádný hračky, nejradši jde a čuchá, takže ty hřiště moc nejsou pro nás.

Ja teda druhého psa určite zatiaľ nie, možno časom, keď sa Riki ukľudní (a my budeme mať dom  ). Inak poslednú dobu sme mali problémy s tým, že na Rikiho bez akejkoľvek príčiny útočili psi - napadol ho v krátkom čase po sebe šarpei, ridgeback, jack russel a teraz maltézák...známky agresie z Rikiho strany som si nevšimla, on je také teliatko, čo sa teší z nových ľudí aj psov úplne maximálne (asi aj pre to, že nemáme nejakých stálych psích kamošov) a bohužiaľ tých pár psích kamošov čo mal, sú to veľké plemená, čo teraz vážia 5x toľko čo on, navyše chodíme venčiť každý v úplne inej dobe podľa práce, organizovanie psích vychádzok nejak nefunguje.

Ono je vtipné, že Riki nemá žiaden problém keď ostane úplne sám doma, tiež nemal problém s tým, keď sme mu určili, že bude spať na chodbe pred spálňou a my budeme za zavretými dverami v spálni, problém má len keď sme obaja s mužom cez deň doma, to sa snaží mať našu 100% pozornosť celý deň, chodí za nami ako tieň, nechce v dni, keď potrebujem robiť a on nedá pokoj jednoducho zavriem dvere do obývačky a ignorujem škrabanie a  kňučanie (obvykle po chvíli zaspí), dnu ide späť k nám až keď sa ukľudní (to ho väčšinou nájdem trucovať obloženého topánkami, ktoré si povyťahuje z botníka ). Ale teda je to oveľa lepšie ako na začiatku, to skutočne nedokázal spať bez toho aby sa nás nedotýkal minimálne nosom, akonáhle sa jeden z nás postavil, bežal hneď za nami, pár krát sme ho privreli nechtiac dverami na WC, čo sa tak pchal (+ si k tomu prirátajte absolútnu hyperaktivitu, pocikávanie sa od radsti keď sme prišli domov alebo k nám prišla návšteva a následné pocikávanie sa ako vynucovanie si pozornosti).

Pri tom spoločnom venčení je asi najväčší problém, že aj keď človek nájde vhodného psieho parťáka, nie vždy je vhodný majiteľ a ak sa náhodou á prežiť aj majiteľ, málokedy je možné zosúladiť nejaký čas tak, aby sa ľudia mohli stretnúť pri venčení pravielne.

+ ja tiež uprednostňujem venčenie v prírodekvôli tomu, že tam pes môže byť pustený a nikomu neprekáža (našťastie obdobie, kedy skákal od radosti po okoloidúcich už je za nami a bicykle nenaháňa).

Pozdrav od ségry

Paní Rufíčková 

edit:reakce s křížkem po funuse, nevšimla sem si toho 

A coco?

nastastie sme dobra partia siedmich ludi (a desiatich psov) rozneho veku a profesii, stretavame sa na cvicaku pravidelne (len my) 2x tyzdenne na trening okolo piatej + nedele je cvicisko pre vsetkych clenov klubu. mame spolocny chat na FB, takze vacsinou niekto napise, ze ide vencit + kam a ten, kto ma cas a chut sa prida. ludsky sme si velmi dobre sadli a aj napriek tomu, ze mame rozne nazory (napr. strava, aniparazitika, veterinari...), vychadzame super, skor si rozsirujeme obzory, ako by sme sa mali urazat. hlavne je, ze kazdy respektuje sposob vychovy a vycviku toho druheho a nekazi mu to - ale v tomto sme vlastne vsetci za jedno, vychovavame rovnako.

myslim, ze sa za ten rok naozaj dobre pozname: v pondelok sme mali dohodnutu spolocnu grilovacku, ale necitila som sa dobre, mala som teplotu..., tak poobede prisla kamaratka, nalozila psiny do auta a vecer mi ich stastne a vylietane priniesla spät (spolu s nejakym jedlom :-)) a travime spolu dokonca aj cas bez psov: kino, restauracie, nakupy :-D takze ja som za ten nas cvicak nskutocne vdacna, lebo mi ho asi zoslalo samo nebo. 

tak toto Vám úprimne (a v dobrom) závidím :)

Ono je to i o temperamentu, vlkodavka uměla povel místo dobře, ona byla docela povalovací typ, Terk se ho pořádně nenaučil doteď, je to prostě proti jeho naturelu. Čímž to teda nechci nějak obhajovat, jen že každý se učí snáz něco jiného.

Pokud jde o partu na venčení, tak bych ji taky brala, by mi stačila i jedna duše. Ale zaprvé to jde nějak hůř než před 10-15 lety (i když já si připadám pořád stejná), zadruhé nám tak úplně nenahrává ani prostředí, protože v našem okolí moc lidí s nějak rozumně vychovanými psy není (nemyslím tu Prahu teď). A vlastně jsem asi trochu brzda i já, protože na cvičáku, kam chodím na indiviuálky, parta je, akorát že na těch individuálkách je nepotkám a do hospy, kam občas  společně vyrazí, jsem se zatím neodhodlala.

Na vařené kosti pozor! Máti takhle chtěla dopřát Dadoo, přinesla jí vařené vepřové kosti ze sulcu a Dadoo parádně ucpala. A my pak následující dny jezdily denně na veterinu, lily do ní olej a jen taktak unikla operaci.

Kosti jedině syrové! 

Nebo dáváme drůbeží vařená křídla i s vývarem, to milujou obě - tam jsou kosti jemné a ty jdou rozkousat dobře. Ale nedávat toho moc. 

Ale no, že sem zas napsala koment k fotce, která byla ale před asi 7 stránkama  takže nyní již mimo misku..

Jo ahá!!!!! No ta byla,fakt pani Rufíčková! 

Mne totiž zmatlo,ze ja tu lidi znám běžne pod jmenama pani od dynanka,dědek od ajšy, pani dastíková a leckdy v teplakach,takze kdyz je vidim oblečený slusne do prace a bez psa,tak mam nekdy trochu problem s identifikaci 

 To se mi stává taky, ale opačně, znám lidi v pracovním, v civilu je pak nepoznám