My to máme zase tak, že Viníčkova matka měla ještě jeden "neplánovaný neuhlídaný" vrh o rok dřív - s teriérem ze sousedství. Štěňata byly ale moc pěkné a vypadaly úplně jako stafíci, tak je všechny udali u nás v městečku. No a když přijedem domů do ČR a procházíme se s Vindou, i kolem neznámých plotů, často tam pobíhají hnědí skorostafíci a my čas od času oslovíme lidi: Jeee, není to syn té a té fenky? A skoro vždycky je a zakecáme se ;-) Tak už má Vinda po dědině okruh polovičních bráchů, už jsme se seznámili s hodně lidma :-D
Strašně pěkné bylo, že jeden z těch bratrů se při náhodných setkáních s Vinínkem hrál, když byl ještě štěně. Pak se potkali, když už byl větší, byla u toho i jejich matka. A ten brácha na Vinnyho vyjel, docela ošklivě. V tom zasáhla jejich matka - položila Vinínkovi tlapku na záda a pohledem bráchovi úplně přikázala: Vindu ne! A brácha poslechl a přestal vyjíždět!
A jako bonus náš rakouský karanténový výhled :-D Poslední dva měsíce nevidím nic jiného a Vinny odmítá sedět na balkóně jinde než u nás v klíně ;-)